Panasonic Lumix TZ200: kamarád na cesty

10.4.2020, Milan Šurkala, recenze

Do dalšího testu jsme vzali kapesní ultrazoom Panasonic Lumix TZ200 s velkým 1" snímačem. Nabízí 20MPx rozlišení, podporu UHD 4K videosekvencí, objektiv má pak solidní 15× optický zoom. Bude to ideální společník na cesty?

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix TZ200: kamarád na cesty
Ostření, expozice, videosekvence, bokeh
Stabilizace, portréty, výdrž, displej, Wi-Fi
Digitální šum
Protisvětlo
Vlastnosti objektivu
Optický zoom, rychlost
Noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Zaostřování

Lumix TZ200 nabídne tradiční DFD zaostřování, kterému mnozí vytýkají to, že proti fázovému nedokáže tak rychle reagovat při průběžném zaostřování. Při jednorázovém ostření jde rozhodně o jeden z nejrychlejších a obvykle i nejpřesnějších systémů, spíše jen výjimečně se stane, že nezaostří správně (např. na některé rychle se pohybující objekty). Obvykle je však v celém rozsahu zoomu zaostřeno za 0,1 sekundy, neboť fotoaparát si může průběžně předostřovat. I když průběžné předběžné zaostřování náhledu vypnete, obvykle se lze dostat na čas cca 0,3 sekundy, což je výborné.

Pokud jde o výběr zaostřovacích bodů, první tu máme jednobodové ostření, které dle mého názoru funguje bez DFD (zaostřuje totiž za cca 0,7-0,8 sekundy a viditelně přejíždí rovinu ostření vpřed a vzad). Pak je tu několik verzí zónových ostření, u kterých lze měnit velikost i polohu bodů (zde se hodně hodí dotykový displej), máme tu solidní automatiku a pochopitelně nechybí ani sledování objektu. Tady musím říci, že jsem se hodně rozmlsal při testu Lumix S1R a S1, takže stejná funkce u TZ200 mě až tolik nenadchla.

Na kompakt je sledování dost slušné, ale je nutno podotknout, že občas ztrácí objekt. Pokud máte statickou scénu, ve které se objekt různě pohybuje, je výkon solidní. Pokud se ale pohybuje objekt i fotoaparát (např. při panningu), tam už se místy stává, že přeskočí na pozadí. Průběžné doostřování je rozumně rychlé, doostření poměrně svižné, ale nikoli okamžité (při focení to působí jak mírná prodleva spouště). Detekce tváří je svižná a má i detekci očí. Zajímavostí je funkce dodatečného zaostření, což je v podstatě 4K video, ve kterém fotoaparát sám přeostřuje a vy si pak můžete z tohoto videa vyzobnout snímky s různým zaostřením.

Panasonic Lumix TZ200 průběh zaostřovacích vzdáleností

Fotoaparát je schopen zaostřit od nějakých 14 cm, postupně se se zoomováním tato vzdálenost prodlužuje. Ještě kolem 200mm ohniskové vzdálenosti (po přepočtu) jste pod půl metrem, pak to ale poměrně rychle vyskočí nad 80 cm a nadále už jen pomalu stoupá k 92 cm. Režim makro začíná už na 2 cm, to je ale hodně širokoúhlý záběr, takže se budete často potýkat s problematickým komponováním a stíněním si. Doporučil bych zazoomovat na 36-39mm pozici, kde můžete být přibližně 4 cm daleko. Dosáhnete trochu užšího úhlu záběru, přitom ale také solidního zvětšení.

Panasonic Lumix TZ200 zvětšení objektivu

Když už jsme u toho zvětšení, to ve výše zmíněných podmínkách po přepočtu dosahuje hodnoty zhruba 0,7×, což sice není na nějakou extrémně dobrou práci s makrem, ale rozhodně je to už dost univerzální a na 1" kompakt lehký nadprůměr (vyfotíte asi 5cm objekt od rohu do rohu).

expoziční čas 1/30 s, clona F3,9, citlivost ISO 500, ohnisková vzdálenost 39 mm, korekce +1,3 EV, klikněte pro zvětšení

Snímek kleští pak ukazuje, jakého zvětšení se zhruba může dočkat. Není to špatné, zejména ve své třídě 1,0" kompaktů.

Ukázky makro fotografií pořízených fotoaparátem Panasonic Lumix TZ200 ve formě 4K slideshow.

Nastavení expozice, automatika

Fotoaparát nabízí tradiční režimy automatiky, priority clony, času a manuál (včetně time režimu, kdy zmáčknutím spouště zahájíte expozici a opětovným zmáčknutím ukončíte). Lumix TZ200 nabídne i bohatou korekci expozice od -5 EV do +5 EV, což bude občas potřeba, protože fotoaparát má tendenci poněkud podexponovávat.

Citlivosti mají rozsah od ISO 125 do 12800, můžete však aktivovat režimy rozšíření a v takovém případě lze manuálně nastavit i ISO 80, 100 a 25600. Máme zde pochopitelně automatiku, kterou lze konfigurovat. Jednak lze nastavit maximální ISO, které může automatika nastavit (200 až 12800), jednak také čas, při které má jít s citlivostí nahoru. Ten je možné nastavit manuálně od 1 sekundy do 1/16000 sekundy (v rozsahu 1/30 až 1/8000 sekund po 1/3EV krocích, jinak 1EV), nebo to nechat na automatice. Ta se moc nedrží pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Na širokých úhlech záběru se drží vždy alespoň 1/60 sekundy (i když by mohla jít dle tohoto pravidla na delší časy), naopak při větším zoomu se více spoléhá na stabilizaci a i na maximálním zoomu (360mm přepočtená ohnisková vzdálenost) začne navyšovat ISO až tedy, když nestačí 1/125 sekundy.

Panasonic Lumix TZ200 průběh světelnosti

Závěrka může být mechanická (1/2000 sekundy až 60 sekund) nebo plně elektronická (1/16000 sekundy až 1 sekunda). Komu se mezi nimi nechce přepínat, může jednoduše nechat automatiku a fotoaparát si sám zvolí ten typ, který je pro daný čas potřeba. Pokud jde o světelnost, ta dosahuje hodnoty F3,3-6,4, což je zhoršení proti TZ100, která měla F2,8-5,9. Jak ale vidíme, větších rozdílů se dočkáme jen na širších ohniskových vzdálenostech do cca 40mm přepočtené ohniskové vzdálenosti. Pak jsou na tom oba fotoaparáty v podstatě stejně a rozcházet se začnou až někde nad 200 mm, kde je na tom TZ200 opět o trochu hůře. Jak vidíme, velké 1" ultrazoomy jako Lumix FZ1000 nebo FZ2000 (nemluvě o RX10/RX10 II) jsou na tom díky svým velkorysejším rozměrům znatelně lépe.

Zajímavé bude jistě i podívat se na hloubku ostrosti. Tady vidíme clony v přepočtu na full frame. Zatímco takové Sony Cyber-shot RX10 se díky F2,8 objektivu na delších ohniskových vzdálenostech (od cca 80 mm) vyrovná APS-C zrcadlovkám s F3,5-5,6 ultrazoomovými objektivy, FZ1000/FZ2000 je na tom už hůře a menší 1,0" ultrazoomy (TZ100, TZ200) jsou pak znatelně horší (1,3 až 2 EV). Horším hrátkám s hloubkou ostrosti pak odpovídá i adekvátní rozdíl v kvalitě obrazu (množství šumu). Zklamáním je maximální clona jen F8 a absence ND filtru, což např. limituje focení panningu ve dne.

Lumix TZ200 dále podporuje expoziční bracketing (3, 5 nebo 7 snímků s krokem až 1 EV) a je zde i bracketing pro ostření (Post Focus, Focus Stacking) a clonu (3 snímky nebo všechny hodnoty po 1EV krocích, což je vzhledem k velmi omezenému rozsahu clon de facto totéž). Výčet pokračuje ještě hardwarovým HDR (možno nastavit rozšíření až o 3 EV na obě strany), multiexpozice, časosběrný snímek (až 9999 snímků a interval 99mm 59s) a fázová animace (intervaly od 1 do 60 sekund).

Videosekvence

Nyní budeme pokračovat videosekvencemi. Na ty byl Panasonic vždycky jeden z těch lepších a ani Lumix TZ200 rozhodně není špatný fotoaparát. Přesto budu mít i nějaké ty výhrady. Dnes už nepřekvapí možnost natáčení UHD 4K videa (3840×2160 pixelů) při 30 snímcích za sekundu, k dispozici je také Full HD (1920×1080 pixelů) při 60p a slow-motion video v témže rozlišení při 100p (4krát zpomalené při 25p).

Pokud jde o výhrady, tak zde jde především o to, že se doba posouvá, natáčení videa zjednodušuje, a to, co u TZ100 bylo v dané době OK, dnes už tak moc dobře nestačí. Lumix TZ200 mi tak docela připomněl většinu Canonů se 4K videosekvencemi, kde je celý seznam toho, co by šlo udělat lépe. Proto je nyní bude trochu více srovnávat. Jednou z výtek je tak to, že v PASM režimech máte k dispozici jen korekci expozice, ale už nemůžete upravit expozici dle nastaveného režimu. To je nutné provést ve speciálním videorežimu. Na rozdíl od Canonů jde ale i v PASM režimech natáčet ve 4K rozlišení (a ne jen Full HD) a tyto manuální video režimy si lze snadno uložit do oblíbených uživatelských nastavení, takže k nim můžete mít velmi rychle přístup. Ve výsledku tak sice nejde o žádný velký problém, ale je to škoda.

Podobně je to i s autofokusem. Ve Full HD pracuje i průběžná varianta velmi pěkně, svižně a plynule. Můžete využívat sledování objektu, dotykový výběr AF bodu, zde opravdu nemám námitky. Podobně jako u Canonu je ale výsledek slabší ve 4K režimu. U Canonu ve 4K totiž nefungují duální pixely, Panasonic je prostě jen pomalejší než ve Full HD (ve výsledku tak Canon vyhrává ve Full HD, ale prohrává ve 4K). Občas se DFD systému ve 4K nechce přeostřit na novou rovinu ostrosti. Naopak někdy, když chcete, aby se držel, má tendenci se rozjet, to ale dělá spíše tehdy, pokud se scéna pod AF bodem více mění (u statické většinou nepulzuje a funguje dobře).

Pokud jste v kreativním video režimu, můžete si zvolit režim, ve kterém chcete natáčet, tedy v automatice, prioritě času, clony i plném manuálu (výhoda proti Canonu, který nemá prioritní režimy). Škoda je jen to, že clona končí už na F8 a fotoaparát nemá ani přídavný ND filtr, takže se během dne těžko dodržuje 180° pravidlo (expoziční čas jako převrácená hodnota dvojnásobku snímkovací frekvence). Líbilo se mi to, že si lze hrát s podáním jasu. Můžete tedy nechat trochu prosvětlit stíny a stáhnout jasy pomocí křivek, čímž rozšíříte dynamický rozsah a možnosti následných úprav videa v editoru. V podstatě si vyrobíte vlastní mírnější Log režim, který zde chybí.

Ukázky 4K videosekvencí pořízených fotoaparátem Panasonic Lumix TZ200.

Samotná kvalita videa je hodně slušná, video je detailní. Zajímavostí je to, že při natáčení ve 4K vypadá video hodně zašuměně na displeji, ale v reálu je to mnohem lepší a šumu je mnohem méně (prostě jen zvláštní zobrazení na displeje). Počítejte s tím, že ve 4K je obraz značně ořezaný kvůli vyššímu crop faktoru a dostanete se na rozsah 36-540 mm. Ve Full HD záleží na stabilizaci. Pokud je aktivovaná, rozsah ohniskových vzdáleností je 30 až 450 mm, bez stabilizace je to pak 25 až 375 mm (pokud tedy točíte ze stativu, přijde tento režim vhod).

Stabilizace je dobrá, zajímavostí je automatické vyrovnávání horizontu při zahájení natáčení. K dispozici jsou dva režimy, panorámování a normální. Pokud použijete normální a budete chtít jet pomalu do strany, může se stát, že se fotoaparát bude snažit udržet scénu na jednom místě a obraz se pak bude sekat. Je to tedy o správném nastavení a v takovém případě nastavte panorámování. Naopak pokud fotoaparátem nechcete hýbat, použijte normální nastavení, které scénu krásně udrží na jednom místě. Pokud jde o zvuk, tam jde spíše o průměr, nějaké velké zázraky opravdu nečekejte.

Ukázky slow-motion videosekvencí pořízených fotoaparátem Panasonic Lumix TZ200.

Vedle klasického videa umí Lumix TZ200 také zpomalené video ve Full HD při 100 fps. To stačí na 4násobné zpomalení při solidní kvalitě záznamu, jsou zde ale i jistá omezení. Na rozdíl od Lumixů řady S a G je možné zaostřit autofokusem (což je super), ale naopak nemůžete zaostřit manuálně. Ani zde není možné upravovat expoziční nastavení a největším problémem je to, že zde nefunguje stabilizace. Pokud byste tak TZ200 chtěli používat k nahrávání působivých b-roll videosekvencí, pak stabilnější video dostanete spíše 2násobným zpomalením 60p videa než 4násobným zpomalením 100p slow-motion videosekvencí.

MP4 UHD 4K (3840×2160 pixelů) / 30p, 25p, 24p 100Mbps
MP4 Full HD (1920×1080 pixelů) / 60p, 50p 25Mbps
MP4 Full HD (1920×1080 pixelů) / 30p, 25p 20Mbps
MP4 HD (1280×720 pixelů) / 30p, 25p 10Mbps
AVCHD Full HD (1920×1080 pixelů) / 50p 28Mbps
AVCHD Full HD (1920×1080 pixelů) / 50i 17Mbps
AVCHD Full HD (1920×1080 pixelů) / 25p, 24p 24Mbps

Předkládám tři ukázky videosekvencí, které si můžete stáhnout, podívat se na kvalitu i zkusit, jak si s nimi poradí váš editor videa. Máme tu Full HD video s ukázkou panorámování i zoomování (39 sekund, 128 MB), dále je tu 4K video (20 sekund, 226 MB) a nebude chybět ani slow-motion video (70 MB).