Panasonic Lumix TZ30: pokračovatel slavného rodu?

I když má TZ30 stejně velký 1/2,3" čip se stejným 14MPx rozlišením jako předchůdce Lumix TZ20, výrobce slibuje výrazně nižší úroveň šumu díky přepracování čipu. To bylo opravdu nutné, protože původní senzor v TZ20 byl jeden z těch čipů, které s v posledních letech opravdu nepovedly co do množství šumu.

Nejnižší citlivost ISO 100 je detailní a ostrá, místy se objevují lehce ustřelené pixely. Nemám výraznějších námitek.

ISO 200 přichází s trochu výraznějším vyhlazováním, linie se lehce třepí, ale obraz hodnotím jako přijatelný.

Citlivost ISO 400 způsobuje vznik jemných digitálních artefaktů, ostrost se snižuje.

Další navýšení citlivosti na ISO 800 způsobuje lehkou ztrátu barevnosti, linie jsou neostré a výrazněji se třepí. Barevný šum je velmi dobře zpracován.

ISO 1600 způsobuje rozbití obrazu, hodně se hrudkuje, detaily začínají být méně výrazné.

Nejvyšší citlivost ISO 3200 vytváří barevné nazelenalé flíčky, detaily jsou opět slabší a totéž se týká věrnosti barev. Dále se podíváme na zachování detailů u fotografií vousů plyšového zajíce.

ISO 100 a 200 podávají dobrý výkon, u té vyšší jde občas vidět třepení hran. Od citlivosti ISO 400 dochází k rozmývání obrazu a ISO 800 přidává i barevné flíčky. Další citlivosti stupňují rozmývání obrazu a tvorbu ustřelených pixelů.

V protisvětle vyzkoušíme kvality objektivu i schopnosti čipu pobrat vysoký dynamický rozsah. Lumix TZ30 je vybaven i třísnímkovým HDR.

Upřímně řečeno, žádný zázrak. Barevně mi snímek přijde poněkud přesaturovaný v modré a zelené. Stíny (např. plot na levé straně silnice) je odšumováním totálně rozpatlán do jednolité plochy a tráva na levé straně snímku působí spíše jako zelená aura. Objektiv je schopen vytvářet nepříjemné odlesky.

HDR režim trochu vylepšil barvy, modrá je trochu méně azurová, je temnější. S odšumováním je i nadále potíž.

Tato scéna má opravdu vysoký dynamický rozsah, a tak se obloha opravdu hodně přepaluje a větve chytají namodralý nádech. Objektiv je ve spodních rozích očividně hodně neostrý a dost se mi nelíbí práce se stíny, kde je příliš silné odšumování.

HDR režim prosvětlil stíny a zachránil trochu kresby oblohy. Za zvláštní práci v odšumování může patrně Panasonicem velmi prosazovaná technologie Inteligentní rozlišení. Podívejte se na zadní kola tatrovky. Disky jsou detailem, takže je fotoaparát náležitě doostřil, kola jsou ve stínu a byla vyhodnocena jako hladká plocha a tedy náležitě odšuměna. Výsledkem je naprosto nelogická směsice přeostřených hran a rozpatlaných ploch. Jakoby ty disky někdo dolepil ve Photoshopu z úplně jiného snímku. Silné odšumování je patrné i v jehličnatých stromech.

V protisvětle se opět dočkáte poněkud nazelenalých snímků a zvláštně azurové oblohy. Nasvícené plochy jsou slušné, ale stíny se hodně patlají. Chromatická aberace je akceptovatelná, tentokrát se tu nevyskytovaly ani odlesky objektivu.

S HDR režimem získala krajina trochu lepší temnější odstíny modré. Podívejte se na kmen břízy jak je odšuměný a hrana jak je přeostřená. Tráva v pozadí se dost patlá.