Panasonic Lumix TZ35 a TZ40: o čtyři více

K dispozici je optická stabilizace objektivu. Tu je možné v menu vypnout nebo zapnout. Test proběhl s expozičním časem 1/8 sekundy a ohniskovou vzdáleností 115 milimetrů. Testovaný činek byl zhruba 3,7 EV.

Účinek stabilizace je slušný, těch 3,5 EV zvládne vcelku bez potíží. Stativ je každopádně u delších expozic stále potřeba.

Detekce tváří má slušnou rychlost i úspěšnost, občas mi ale přišlo, že fotoaparát ostřil lehce mimo a tvář nebyla úplně ostrá. Vzhledem ke špatné světelnosti objektivu čekejte rozmazané pozadí jen na delších ohniskových vzdálenostech a více vzdáleném pozadí.

I když bylo světla vcelku dost, sáhl fotoaparát po poměrně vysoké citlivosti ISO 400. To se hodně odrazilo na detailech, které jsou rozmyté a nevýrazné. Snímku chybí také výraznější kontrast. Interní blesk má klasické režimy jako vynucení, vypnutí, automatiku, slow synchro a předblesk. Občas vytváří velmi silný efekt červených očí (i s předbleskem), občas je to bez větších problémů.

Oba fotoaparáty se liší akumulátorem, který používají. U levnějšího modelu Lumix TZ35 najdete malý Li-Ion akumulátor DMW-BCG10E s napětím 3,6V a kapacitou 895 mAh. Podle výrobce má vydržet na pořízení podprůměrných 260 snímků. V praxi jsem se pohyboval lehce nad touto hranicí, zhruba okolo 290 fotografií na jedno nabití. To je průměrný výsledek.

Papírově je na tom o něco lépe Lumix TZ40. Zde totiž najdete větší Li-Ion akumulátor DMW-BCM13E s tímtéž napětím 3,6 V, ale o něco vyšší kapacitou 1250 mAh. I udávaná výdrž je vyšší a činí 300 snímků. Věřím, že tohoto čísla jste schopni se dobrat, při lehkém využívání GPS jsem se dostal na 265 snímků a bez ní by to těch 300 "kousků" být mohlo. Pokud ale do hraní zamontujete i Wi-Fi, výdrž padá strmě dolů a při testu, kdy jsem zkoušel Wi-Fi a párkrát ji během tohoto jednoho nabití předváděl, nedostal jsem se ani na číslovku 150.

Jak už velí rok 2013, každý moderní přístroj musí být vybaven bezdrátovým Wi-Fi připojením a dražší Panasonic Lumix TZ40 není výjimkou. K dispozici je vzdálené snímání, přehrávání na televizi, odeslání snímků při záznamu a odeslání již vyfocených snímků uložených na kartě. Cílem může být smartphone/tablet, PC, cloudová služba, webová služba, AV zařízení nebo tiskárna. V mém případě jsem zkoušel spojení s PC a smartphonem s operačním systémem Google Android.

Se smartphonem nebyl vůbec žádný problém, podle návodu se dá vše hned nastavit a funkce pracují. Vzdálené snímání spojí mobilní zařízení a fotoaparát (viz obrázek výše), kdy vidíte náhled scény, můžete zoomovat, měnit polohu ostřícího bodu, nahrávat video nebo fotit, jsou zde i některá užitečná nastavení jako korekce expozice, samospoušť, blesk, makro, poměr stran, rozlišení, kvalitu JPEG komprese, ostřící režim, měření expozice, sekvenční snímání, barevný režim a kvalitu záznamu videosekvencí.

Viditelnost mezi smartphonem a fotoaparátem je tak na cca 4 metry, ve větších vzdálenostech už spojení vypadává. Dalším režimem je odesílání snímků hned po vyfocení do smartphonu a ani zde nelze mít žádné výhrady. Samozřejmě musíte počítat s tím, že přenos zabere pár sekund a rozhodně to není okamžité. Podobně funguje i režim kopírování snímků z režimu prohlížení ve fotoaparátu směrem do smartphonu a samotné prohlížení snímků pořízených TZ40 na mobilním zařízení.

Druhým testem bylo spojení s PC. Nebyl problém v připojení k routeru, zde bych Wi-Fi hodnotil jako středně dobrou. Zeď je problém, ale pětimetrová vzdálenost přes dveře a část skříně zvládne vcelku dobře. Zaregistroval jsem sdílenou složku do aplikace PHOTOfunSTUDIO, nechal fotoaparát v síti vyhledat připojené PC, což také proběhlo v pořádku. Ztroskotal jsem ale na přihlašovacím jméně a hesle. U tohoto stěžejního požadavku se samozřejmě v manuálu nepíše, co sem zadat a nastavení hesel platné pro sdílenou složku nefungovalo.

Model Lumix TZ40 je vedle bezdrátového připojení Wi-Fi vybaven také GPS modulem. Jeho nabíhání je středně rychlé, zabere zhruba minutu, v hůře přístupných místech (v aleji pod stromy) pak do dvou minut. Počáteční přesnost je docela špatná, tam se fotoaparát sekne klidně o 50-60 metrů, postupem času se v průběhu dne zpřesňuje. Rozdíly jsou pak většinou v rozmezí 5 až 15 metrů. Po opětovném zapnutí přístroje se GPS signál chytne zhruba během 10-15 sekund, takže ihned po zapnutí určitě v EXIFu nebudete mít zapnutou GPS souřadnici, na to si chvilku musíte počkat. Je možné získat i GPS logy.