Samsung NX10: vítězný nováček

Příslušenství

Fotoaparát jsme dostali ve velké černé krabici, kde byl i 18-55mm objektiv.
Vedle toho zde najdete i popruh, nabíječku s kabelem, CD-ROM se softwarem, USB kabel a clonu. V krabičce s pancake objektivem najdete i stylový stojánek, manuál k objektivům a kožené pouzdro.

Výdrž baterie

Přísun elektrické energie zajišťuje Li-Ion akumulátor BP1310, jehož napětí činí vysokých 7,4 V a ani kapacita se se svými 1300 mAh nedá zahanbit. Výrobce hovoří o výdrži na 400 snímků, což je tak akorát. V rámci své třídy jde ale o nadprůměr, fotoaparáty tohoto typu obvykle vydrží kolem 300 snímků na jedno nabití. Samsung NX10 je lepší už papírově. V praxi je tomu ale rovněž tak. Výdrž na jedno nabití dosahuje skutečně těch 400 snímků a není problém se těsně přiblížit i k číslu 500.

Dobrá je i indikace stavu zbývající baterie. Ačkoli občas má tendenci na chvilku přidávat signalizační čárky, velmi dobře dokážete odhadnout, kolik energie zbývá. Pokud vám tedy naskočí jedna čárka ze tří možných, nemusíte ani v nejmenším zoufat, neboť máte energii tak na cca 150 fotek. Při zčervenání signalizace je "šťáva" asi ještě na necelých 50 fotografií.

Dodaný software

K fotoaparátu je dodáván software Samsung Master. Na programu mi vadí dvě věci. První je už standardní problém, že si aplikace nepamatuje složku, do které se fotky kopírovaly. Při každém kopírování je nutno složku nastavovat znovu.
Druhým problémem, který je akutní právě u modelu NX10, je to, že program není schopen stahovat z karty RAW snímky. Nikde jsem nepřišel na to, zda to program umí. V nápovědě o RAWu nic není, takže to asi opravdu nejde. Majitelé NX10 tak jsou v podstatě vždy odkázáni na kopírování přes čtečku karet, případně přes kabel, ale ručně.
Pokud už ale snímky máte v počítači, mění se Samsung Master na docela příjemnou aplikaci. Výhodou jsou hlavně docela bohaté editační možnosti.
Pro zpracování RAW snímků je zde aplikace Samsung RAW Converter 3. Rozhraní jistě poznáváte, jde o program SilkyPix Developer Studio, který je dodáván např. i k fotoaparátům Panasonic. Aplikace toho umí opravdu dost, takže si zde hodně vyhrajete. Ostatně jde o pokročilý software, který si lze zakoupit za ne úplně nejnižší částku.

Zobrazení LCD a menu

LCD displej fotoaparátu má rozlišení 614.000 bodů systémem PenTile. To znamená, že je zde 640×480 zelených bodů, ale jen 320×480 bodů červených a modrých. Každý pixel tedy nabízí buď zelenočervenou informaci nebo zelenomodrou. Díky tomu má displej sice lepší rozlišení než klasické displeje se 480×320 pixely, ale na klasické VGA to opět nemá a barvy mohou být lehce posunuté. Nicméně obraz menu nabídek je krásně ostrý, to se musí uznat. S náhledem Live View je to trochu horší, potenciál displeje není na 100 % využit, obraz není až tak detailní, jak by se od VGA rozlišení dalo čekat. Pozorovací úhly i pozorovatelnost na slunci patří k nadprůměru.

Zobrazení displeje je přehledné, dole je vždy k dispozici informační panel, kde nalevo je fotografický režim a směrem doprava se zobrazuje expoziční čas, clona, korekce expozice, počet zbývajících snímků a stav baterie. V jiných režimech zobrazení přibudou levé a pravé panely, případně histogram.

V levém sloupci je rozlišení, JPEG komprese (resp. záznam do RAW), přehled ostřících bodů (příp. detekce tváří), blesk, barevný prostor, prosvětlování stínů a optická stabilizace. Pravá strana nahoře ukazuje čas a datum, dále sekvenční snímání (resp. bracketing, samospoušť), styl ostření, vyvážení bílé, ISO citlivost, měření expozice a barevné ladění. Na pravém snímku vidíte volbu ISO citlivosti.


Po zmáčknutí tlačítka OK můžete u bodového ostření měnit pozici ostřícího bodu a otočným voličem také jeho velikost. SMART Auto režim zjednoduší zobrazení a dole ukazuje, který scénický režim pro daný snímek zvolil. Funkce pracuje poměrně dobře.


Po namáčknutí spouště se zobrazí zaostřené body, nicméně mi trochu chybí zobrazení ISO citlivosti. V automatickém režimu se bohužel neukazuje citlivost, kterou fotoaparát zvolil. Vyvážení bílé nabízí vynikající možnost doladění jednotlivých režimů, takže pokud se vám zdá, že v některém režimu trochu ustřeluje, můžete si to sami ještě doladit.


Tlačítko Fn slouží ke vstupu do rychlého menu. To má ale poněkud složitější strukturu. Např. pro nastavení ukládání snímků je nutno nejprve tlačítkem nahoru vyskočit do horního podmenu a v něm najít své kýžené nastavení. Musíte tedy střídavě používat tlačítka do stran (pro nalezení toho, co chci nastavovat), tlačítko nahoru/dolů pro vstup do horního podmenu a opět tlačítka do stran pro přesnou volbu. Více by se mi líbilo vertikální podmenu, přijde mi to jednodušší. Barevné ladění snímků můžete rovněž upravovat, a to co se týče barev, sytosti, ostrosti i kontrastu.


V režimu natáčení videa je zobrazení poněkud jiné. Dole vidíte jen clonu a zbývající čas. V levém sloupci je rozlišení, kvalita komprese, ztmavení začátku/konce, záznam zvuku, větrný filtr a stabilizace. Na pravém snímku vidíte technické menu fotoaparátu. To je součástí celého menu. Překvapilo mě, že tlačítko vpravo vždy přepíná mezi záložkami a nerozklikává jednotlivé možnosti. Do konce testu jsem si na to nezvykl a nastavování v menu tak pro mě nebylo nejpohodlnější. Rozkliknutí voleb muselo jít vždy přes tlačítko OK.


Fotografické menu zahrnuje první tři záložky celého menu, na pravém snímku pak vidíte rozkliknutí jednotlivých voleb.


Zobrazení vyfocených snímků může být velmi jednoduché se zobrazeným časem, clonou a citlivostí, dále je tu počítadlo snímků, konkrétně tedy pořadí snímku a jejich celkový počet. Jako poslední je stav baterie. Nahoře je číslo složky i souboru. Tlačítkem DISP můžete zobrazit i fotografický režim, měření expozice, blesk, ohnisko, vyvážení bílé, korekce expozice, barevné ladění, rozlišení a datum pořízení.


Dalším stisknutím tlačítka DISP se náhled snímku zmenší, informace se trochu jinak přeuspořádají a nově se ukážou histogramy v jednotlivých barevných složkách. U videosekvencí je uvedeno rozlišení a datum, nechybí ani prvky pro ovládání přehrávání.