Samsung NX3000: levně se stylem

Samsung NX3000 má klasické ostření na bázi detekce kontrastu. Základem je klasické jednorázové ostření SAF, dále tu najdete průběžné ostření CAF, které průběžně doostřuje po namáčknutí spouště. Musím říci, že zde mě Samsung docela mile překvapil, přeostřování je poměrně rychlé a přesné (na poměry "kontrastně ostřících CSC" fotoaparátů). Stinnou stránkou je nicméně úspěšnost autofokusu za slabšího světla, v takovém interiéru za zamračeného deštivého počasí potřebuje něco kontrastnějšího, jinak se dlouho nechytá. To pak ovlivňuje jak režim CAF, tak i běžný SAF.

Manuální ostření MF zruší funkci zoomovacímu kroužku, který se stane ostřícím (k zoomování pak slouží výhradně zoomovací kolébka na objektivu). Fotoaparát nabízí 5× nebo 8× zvětšení náhledu při manuálním ostření, bohužel v rámci marketingového odlišení od vyššího modelu NX300 a NX30 byl odstraněn focus peaking. Zvětšení náhledu je dostatečné a je použitelné i za špatného světla.

Rychlost ostření pochopitelně závisí na objektivu. Pokud jde o 16-50mm objektiv, pak na nejširší ohniskové vzdálenosti ostří za zhruba 0,35 sekundy, na maximálním zoomu dokonce za 0,25 sekundy. Detekce tváří má průměrnou rychlost i úspěšnost. Automatický výběr ostřících bodů funguje průměrně až dobře, přesto jsem ale raději přešel na jednobodové ostření, které přeci jen nabízí lepší kontrolu i v náročnějších podmínkách. Posledním čtvrtým režimem je ostření se sledováním. Zapíná se tlačítkem OK a musím uznat, že pracuje na svou třídu velmi slušně, přežije zoomování i ztrátu objektu (když se objekt dostane zpět na obrazovku, zachytí jej a je schopno jej dále sledovat).

V nabídce jsou všechny klasické režimy jako automatika, priorita clony, času a plný manuál, který je doplněn i o bulb režim. Měření expozice má všechny typické režimy jako vícebodové, středově vyvážené a bodové. Oproti NX30 mi přišlo, že je o něco spolehlivější a více predikovatelné. Jako poslední je tu možnost nechat propojit AF bod s expozičním měření, kdy se dá důraz na expozici zaostřeného objektu. I zde mi přišlo, že tato funkce pracovala o něco lépe než u NX30.

Expoziční časy mají rozsah od 1/4000 sekundy do 30 sekund, k dispozici je i bulb režim. Potěší to, že je možné nechat upravovat chování automatiky. Můžete jí nastavit hraniční čas, při kterém má zvedat ISO citlivost, a to od 1/2000 sekundy do 1 sekundy. Dokonce lze nastavit, že se má řídit dle převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti objektivu a navíc lze ještě říci, jak moc se tohoto pravidla má držet (zda bude trochu spoléhat na stabilizaci a umožní dosáhnout trochu delší časy než dle pravidla nebo naopak). Toto se hodně hodí i u starých manuálních objektivů.

Citlivosti pak mohou být od ISO 100 do ISO 25600. Automatice lze nastavit maximální hodnotu ISO (ISO 200 až ISO 3200) a 1/3EV nebo 1EV kroky. Světelnost setového objektivu má typické hodnoty F3,5 až F5,6. Průběh světelnosti patří do průměru. Je o něco lepší než u nejbližší konkurence, Sony E 16-50mm F5,6-5,6 OSS, na 18-55mm objektivy ale nemá. Maximální hodnota clony je F22 v celém ohniskovém rozsahu. Korekce expozice pak nabídne rozsah -3 EV až +3 EV a expoziční bracketing pak zvládne vyfotit tři snímky s až 3EV rozdíly. Je jen velká škoda, že se v menu, kde se bracketing vybírá, nedá nastavit také jeho odstupňování (rozdíly jednotlivých expozic). Na to musíte složitě do menu. Fotoaparát nabídne i bracketing vyvážení bílé, barevných režimů a clony (hloubky ostrosti).

Tady se trochu podrobněji koukneme na jednotlivé fotografické režimy.

 

 

Rozlišení činí 6912×1680 pixelů, což není nějak přehnaně mnoho, ale není to ani žádná tragédie. Detaily jsou přiměřené, chválím slušnou kvalitu skládání panoramat s malým množstvím skládacích artefaktů.