Samsung ST550: jedno LCD nestačí

V této kapitole se podívejme ještě na několik ilustračních snímků z fotoaparátu Samsung ST550.
Zde se ST550 předvedl v docela dobrém světle. Na snímku jsou rozumné detaily i přes typické zvláštní zacházení s obrazem (zde ve formě tmavších pixelů např. v trávě). Slabší kresba je jen v levé části obrazu. Na fotografii je minimální šum, chromatická aberace patří k těm slabším.
Slušné je supermakro. Sice není z jednoho centimetru, jak je u tohoto označení typické, ale necelé tři centimetry také nejsou k zahození a vcelku dobře se s tím pracuje. Při citlivosti ISO 200 mě příjemně potěšila rozumná struktura šumu.
Fotoaparát je dobrý i na tzv. telemakro. Tedy při snímání na krátkou vzdálenost při dlouhých ohniscích. To umožňuje výrazněji rozmazávat pozadí a eliminovat spoustu nežádoucích objektů v pozadí díky menšímu úhlu záběru. U tohoto snímku jsem schválně upravil vyvážení bílé do teplejších barev, protože automatika ladila snímek moc do studena.
Na tomto snímku už to fotoaparát příliš dobře nezvládl. Šum je i při citlivosti ISO 120 poměrně silný, kresba se na podlaze viditelně rozpíjí.
Automatika ostření si zde hrála trochu nepředvídatelně, takže bylo jistější volit střední ostřící bod. Při času 1/30 s a ohnisku 124 mm by neměl být se stabilizací problém, nicméně ne všechny snímky ze série byly právě nejostřejší, což mě trochu nemile překvapilo. Optická stabilizace sice přináší efekt, ale některé konkurenční kompakty jsou na tom lépe.
Když se do snímku připlete trochu mlhy, kresebnost snímků výrazně klesá a nejsou příliš ostré. Je zde poměrně dost barevného šumu.
Na snímku je typické rozmývání obrazu fotoaparátů Samsung. To tedy nerozpatlává snímky do jednolitých ploch, ale spíše působí tečkovaně (jako při malování vodovými barvami), což se projevuje na roztřepených liniích. Obě strany (pravá i levá) jsou dosti rozmazané.
Zde se ukázala síla širokého ohniska, snímek má i velmi dobrou ostrost a detaily, typické "malování" je vidět jen občas.
Kvůli deštivému počasí a málo světelnému objektivu jsem musel zvolit až ISO 800. I zde byl problém vyfotit ostrou fotografii. Je však překvapující kvalita snímku. Detaily na drátu nejsou špatné a silné odšumování se na rozmazaném pozadí hodí více než kdy jindy.
Zde se opět objevuje typické rozmývání šumu, které bohužel v některých místech přechází do patlání.
Dynamický rozsah malého 1/2,33" čipu s 12 megapixely není kdovíjak dobrý, ale automatika zvolila poměrně zajímavě atmosférickou expozici. S ACB by se ze stínů asi dalo něco málo vydolovat, ale moc pěkně by to nevypadalo. Na hranách domu se výjimečně objevuje chromatická aberace.