Sony a3000 (ILCE-3000): CSC co nejlevněji

Sony a3000 využívá klasického kontrastního ostření jako většina NEXů. Najdete tu autofokus AF, manuální ostření MF a automatické ostření s možností manuálního doostření DMF. Začnu manuálním ostřením. To se musí zapnout v menu přístroje. Díky možnosti výrazně si zvětšit náhled a zapnout focus peaking je manuální ostření velmi snadné, to ale klesá s ubývajícím světlem. V interiérech osvětlených slabší žárovkou se už mnoho linií nedetekuje a focus peaking tak pomalu ztrácí účinnost. Navíc LCD displej hodně zvýrazňuje šum, a tak obraz na displeji dost zrní. Ostřit se dá, ale už to není tak jednoduché jako za dobrého světla.

Autofokus nabídne středové ostření, dále vícebodové a polohovatelné (pohyblivý bod). Automatické vícebodové ostření pracuje většinou dobře, ale není to pravidlem. Problémy má při snímání tenčích předmětů před vzdáleným pozadím, kdy se mu moc dopředu nechce. Tento problém ale vyvstane spíše se světelnými objektivy s malou hloubkou ostrosti. Se základním setovým objektivem systém pracuje logicky o něco lépe. Se světelnými objektivy tak více přijde ke slovu polohovatelný AF bod. Můžete si vybrat jeden ze 187 bodů (matice 17×11). Vedle jednorázového ostření AF-S tu máte i vícebodové ostření AF-C, které mě docela potěšilo. Rychle přeostřuje a je schopno práce i v interiérových podmínkách.

Ostření se sledováním objektu zvládá i postupné změny zoomu a rovněž pracuje rychle i v interiéru. Slabší je to ale obecně s rychlostí ostření. Na kontrastní linie není problém a zhruba 0,4 sekundy je v pořádku. Na méně kontrastní linie za slabšího světla (např. pokoj osvětlený žárovkami) se ale ostření znatelně prodlužuje a klidně se dostanete až někam ke dvěma sekundám. S úspěšností ostření nicméně v těchto podmínkách problémy nebyly, zde je mé hodnocení kladné.

Jak je u této kategorie fotoaparátů obvykle, najdete tu expoziční režimy jako automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Styly měření expozice jsou klasické, tedy vícebodové, středové a bodové. Obecně má fotoaparát tendenci podexponovávat, takže trvalou korekcí +0,3 EV v podstatě nic nezkazíte. Na sněhu bych přidal více, tam bych bral jako minimum +0,7 EV. Korekce expozice má rozsah od -3 EV do +3 EV.

Expoziční časy mohou nabývat hodnot od 1/4000 sekundy do 30 sekund, k dispozici je i bulb režim. Citlivosti mohou být od ISO 100 do ISO 12800 po 1EV krocích, maximem je pak ISO 16000. Clony mají rozsah v závislosti na objektivu. U standardního setového objektivu je to F3,5 až F5,6 podle zvoleného zoomu, maximem pak F22 až F32 dle zoomu. Je tak jeden z mála setových CSC objektivů, které nemají maximum F22 v celém ohniskovém rozsahu.

Potěšil mě rozsah expozičního bracketingu. Ten je sice výhradně na tři snímky, ale rozdíly mezi nimi mohou být 1/3 EV, 2/3 EV, 1EV, 2EV nebo dokonce 3 EV. Samozřejmostí je u Sony také hardwarové HDR, které můžete nechat na automatice nebo zvolit sami expoziční rozšíření od 1 EV do 6 EV navíc (rozdíly mezi snímky tedy 0,5 EV až 3 EV). Jen se mi opět nelíbí to, že HDR nelze zapnout bez toho, aniž byste museli nejprve vypnout RAW (naproti tomu zapnutím RAWu automaticky vypnete HDR, takže alespoň v jednom směru to funguje). Proč nelze zapnout HDR, přičemž by automaticky došlo k deaktivaci RAWu (ideálně s upozorněním), netuším.

Na horním kolečku najdete jen osm voleb, škoda, že chybí např. uživatelský režim C.

Je zajímavé, že zatímco SLT-A58 měla se skládáním trochu problémy, a3000 je typické Sony a panoramata jsou velmi kvalitní. Skládání je téměř bez chyb, detaily jsou vynikající. Dobrá práce.