Sony a3000 (ILCE-3000): CSC co nejlevněji

Sony a3000 disponuje APS-C Exmor CMOS snímačem s rozlišením 20 megapixelů, který známe už z nedávno testovaného fotoaparátu Sony SLT-A58. Na rozdíl od něj ale nemá zrcátko a nepřichází tak zhruba o třetinu světla, díky čemuž by měl nabízet vyšší kvalitu obrazu (neměl by jít s citlivostí tak brzy nahoru).

U nejnižší citlivosti pochopitelně nejsou žádné problémy, obraz je čistý a v podstatě bez šumu.

ISO 200 má lehký barevný šum v RAWu, výsledky jsou ale stále velmi dobré a JPEGy jsou krásně čisté.

Při citlivosti ISO 400 se lehce zvyšuje barevný šum v RAWu. JPEGy nadále ukazují, že se obraz dá velmi pěkně zpracovat.

ISO 800 dále navyšuje šum, nicméně stále jde o dobře použitelnou kvalitu. JPEGy jsou poměrně dobré, odšumování je akceptovatelné. Multiexpozice snižuje šum, podílí se ale také na lehké ztrátě ostrosti a barevnosti.

Citlivost ISO 1600 už hraje barevným šumem docela dost. JPEGy mají ještě docela dobré detaily, je však vidět ztráta saturace barev.

Konečnou pro kvalitní fotografie je ISO 3200. Tam už je RAW skutečně dost zašuměný a i JPEG ukazuje, že odšumování rozpatlává nejeden detail, nemluvě o slabé saturaci barev. Multiexpozice nabídne celistvější hrany, ale i zde dochází k silnému barevnému rozpíjení.

ISO 6400 dává opravdu hodně barevného šumu, JPEGy jsou zejména barevně hodně rozmyté.

Dostáváme se k citlivosti ISO 12800. Ta je viditelně nad síly senzoru. RAW hraje více barevným šumem než detaily, JPEG ponechává pouze nejkontrastnější hrany.

Nejvyšší citlivost ISO 16000 je pochopitelně ještě trochu horší než ISO 12800 a nemá vůbec smysl ji používat. Podíváme se nyní na snímky převedené na standardizovaných 12 megapixelů.

Do citlivosti ISO 800 je obraz velmi kvalitní, u ISO 1600 začíná rozmývání, ale stále je to použitelné. ISO 3200 už přináší problémy a tuto citlivost bych používal s rozmyslem.

V RAWu je to obdobné. Do ISO 800 je vše v pořádku a šum případně dobře odstranitelný. ISO 1600 už začíná hrát barvami více, ale stále je to přijatelné, ISO 3200 je na hraně použitelnosti. Výše nemá smysl chodit. Dále se budeme věnovat míře zachování detailů na vousech plyšového zajíce.

U citlivosti ISO 400 se začíná ukazovat lehké rozmývání méně výrazných detailů. V RAWu je pěkné i ISO 800, JPEG ukazuje více rozmazaných ploch. ISO 1600 je už docela dost rozmyté, v RAWu z toho ale přeci jen vytáhnete o něco více. Od ISO 3200 je ale problém.

I po zmenšení na 12 megapixelů je vidět lehký nástup rozmývání méně výrazných detailů od ISO 400. ISO 800 je ještě přijatelné, ISO 1600 už na hraně. S vyššími citlivostmi je jasné, že odšumování už jemné detaily dost degraduje.

V RAWu je to o něco lepší, zde máte možnost si s obrazem ještě hrát. ISO 800 se dá "dokopat" ke slušné kvalitě, u ISO 1600 už to bude namáhavější, ale stále možné. Nakonec se podíváme ještě na snímky bílé plochy.

Lehký barevný šum se začíná objevovat při ISO 200/400 a postupně lehce roste. JPEGy jej účinně odstraňují, nicméně i přesto se snímkům nevyhýbají barevné flíčky.