Sony A5100: postřehy z praxe

 

Sony A5100 se v ostření spoléhá na fázové detektory na snímači, celkem je zde 179 AF bodů. Fotoaparát slibuje schopnost ostření od -1 EV, což na dnešní dobu není žádný zázrak. Musím nicméně říci, že bych tipoval lepší číslo. Ostření je za špatného světla poměrně slušné a lepší, než bych při pohledu na papírové specifikace čekal. Potřebuje pochopitelně nějakou lepší hranu (na tu zaostří i ve velmi špatném světle). Např. na obličeje, kde se hrany nenachází, už má ve slabém světle trochu problém.

 

 

 

Fotoaparát nabídne několik zaostřovacích režimů, od jednorázového AF-S přes kombinované AF-A až po průběžné ostření AF-C. U něj funguje velmi rychlé a překvapivě schopné sledování objektu, nicméně samotná rychlost přeostření zdaleka nezaručuje bezchybný výsledek. Ono totiž chvilku trvá, než fotoaparát pozná, že je objekt mimo hloubku ostrosti, ale jakmile na to přijde, úprava zaostření je pak už hodně svižná. K dispozici je také manuální zaostřování včetně automatického zvětšování náhledu a DMF režim, což je automatika s možností manuálního doostření (obvykle známo jako AF+MF).

 

Pokud jde o výběr zaostřovacích bodů, režim široká (automatika) funguje dobře a není třeba nějak často využívat dotykového displeje. To je pochopitelně možné a fotoaparát pak bude ostřit na vámi vybrané místo. Je takto možné spustit i detekci objektu a jeho sledování, bílý rámeček však někdy bývá příliš velký. Každopádně pokud jde o automatický výběr bodů a jeho sledování, patří Sony A5100 k nadprůměru.

 

Sony sice slibuje rychlost ostření za bleskurychlých 0,07 sekund, osobně mi ale přišlo být pomalejší a v celém ohniskovém rozsahu jsem naměřil zhruba 0,15 sekundy (obsahuje však i vyfocení samotného snímku).

 

 

 

Další kapitola se bude věnovat nastavování expozice. Samozřejmostí jsou základní fotografické režimy, negativem je však to, že zde není kolečko fotografických režimů, takže ty musíte nastavovat v menu nebo pomocí nějakého funkčního tlačítka. Pokud jde o měření expozice, fotoaparát má tendenci podexponovávat, a protože jde o Sony ze staré školy, extrémní je to zejména v zimě se sněhem nebo za zamračeného počasí. Víme, že na sněhu se koriguje do plusu, nicméně u A5100 (a většiny fotoaparátů Sony) je nutné využívat opravdu hodně výrazné korekce. To ostatně vidíte i na snímcích kleští. Byla použita kladná korekce +1 EV, ale snímek je stále velmi šedý. Rozsah činí -3 EV až +3 EV.

 

Citlivosti pak mohou nabývat hodnot ISO 100 až 25600 a automatickému nastavení ISO citlivosti lze nastavit i rozsah, ve kterém se má pohybovat. Upravit lze nejen horní hranici (až na ISO 12800), ale i tu spodní. Zajímavostí je, že tu nenajdete multiexpozici pro snížení šumu tak typickou pro fotoaparáty Sony. Tu totiž Sony nabízelo za příplatek, jenže obchod, kde se doplňkové funkce kupovaly, se k nám nikdy nedostal a byl už i zrušen, takže na takovou funkci musíme zapomenout.

 

Pokud jde o expoziční časy, tak ty mají standardní rozsah 1/4000 sekundy až 30 sekund, u videa je pak maximem 1/4 sekundy pro pohybově rozmazané video. Pro eliminaci roztřesení je první lamela závěrky elektronická (plně elektronická neníu fotografií podporována). Rozsah clon pak závisí na použitém objektivu.

 

V nabídce najdete expoziční bracketing pro 3 nebo 5 snímků s rozdíly až 1 EV. V případě focení 7 snímků je maximální krok 0,7 EV. Je zde i bracketing pro pořízení HDR snímků, který vyfotí 3 snímky s rozdíly 2 EV nebo 3 EV. Nechybí ani HDR, které výsledný snímek i samo poskládá. U něho lze nastavit rozšíření dynamického rozsahu o 1 až 6 EV.

 

 

 

Fotoaparát umožňuje natáčení videa maximálně ve Full HD rozlišení, tedy 1920×1080 pixelů. To zvládá při 50 progresivních snímcích za sekundu, takže tady je vše v pořádku. V této cenové třídě není divu, že fotoaparátu chybí zpomalené video nebo např. 4K rozlišení.

 

 

Kvalita videa je solidní, potěší i absence crop faktoru. Při natáčení videa se využívá celá plocha 16:9 displeje, takže to sice vypadá, že dochází k ořezu (obraz se najednou natáhne), ale faktem je, že úhel záběru (horizontálně) je v podstatě totožný. U videa lze nastavovat expozici, a to i v průběhu natáčení. Potěší fakt, že i v manuálním režimu, kdy nastavujete clonu a čas, je možné využít Auto ISO. Expoziční časy mohou být od 1/4000 sekundy až do 1/4 sekundy. To pak vytváří efektní pohybově rozmazané, trhané video.

 

Stabilizace je poněkud zvláštní. Na displeji vypadá být video velmi stabilní, ale při přehrávání na PC je vidět, že moc hladkosti nepobralo. Zde ale musíme jednoznačně podotknout fakt, že o stabilizaci se zde stará objektiv a nikoli fotoaparát. Ten se nicméně stará o zaostřování a fázový autofokus je tu znát. Ostření je svižné, docela logicky si vybírá, na co ostřit (jen výjimečně jsou větší problémy) a díky dotykovému displeji se i snadno vybírá, na co má být zaostřeno. Někdy se ale sama zvolí příliš velká plocha a výběr malých předmětů může být komplikovanější.

 

Pro posouzení kvality videa a např. toho, zda je váš editor schopný práce s videosekvencemi z fotoaparátu, si můžete stáhnout dvě ukázky. Jde o jednu venkovní denní videosekvenci se zoomem (14 sekund, 92 MB) a jednu noční (21 sekund, 131 MB).

 

 

 

Sony A5100 využívá Li-Ion akumulátor NP-FW50, u něhož výrobce hovoří o výdrži na pořízení 400 snímků. Test probíhal v zimě, takže se dala čekat o něco nižší výdrž. I tak jsem ale dosáhl slušného průměru 350 snímků a 10 minut videa na jedno nabití, což není zlé.

 

 

 

Zde se budeme věnovat několika obrazovkám na displeji, se kterými se při práci s fotoaparátem můžete setkat.

 

 

Poněvadž displej má poměr stran 16:9, zatímco snímač 3:2 (a s tím i fotografie), zůstává po stranách spousta černého místa. To je chytře využito k umístění ikonek, které tak nepřekáží náhledu obrazu. Přesto tu můžete mít expoziční informace dole a údaje o kvalitě záznamu nahoře. Pochopitelně lze zobrazení displeje upravit, takže tu klidně nemusí být vůbec žádné ikonky nebo může být expozice zobrazená pomocí malého grafu.

 

 

Po stisku tlačítka Menu vyjede toto menu a teprve v něm lze najít položku pro výběr fotografického režimu. Ideální je to opravdu hodit na jedno z funkčních tlačítek.

 

 

Na tomto snímku vidíte jedno z mnoha menu nabídek, podobné má např. i sekvenční snímání, samospoušť, DR režimy a mnoho dalších. Pravý snímek ukazuje natáčení videa.

 

 

Hlavní menu má spoustu záložek, takže nepřekvapí, že některé volby se zde docela dlouho hledají. Pravý snímek ukazuje možnosti nastavení funkčních tlačítek.

 

 

Fotografie si lze zobrazit celoplošně se základními informacemi o snímku (jde to ale i bez nich). K dispozici je také menší náhled s větším množstvím informací a dostalo se také na na histogramy.

 

 

 

Sony A5100 disponuje bezdrátovým Wi-Fi připojením, to je ale poněkud komplikované. Sony zde nabízelo aplikace, které bylo možné stahovat a nakupovat, takže každý si mohl vybrat a zaplatit funkce, které chtěl. Mělo to ale několik háčků. Tento obchod u nás nikdy nebyl k dispozici, takže jsme si tyto aplikace nikdy nemohli dokupovat a Sony už tento obchod zrušilo i v dalších zemích. Dalším negativem je to, že standardní Wi-Fi funkce jsou v jiném menu než ty, které jsou zde ve formě aplikací. Takže je v tom nepořádek, nemluvě o tom, že pokud chcete přecházet mezi bezdrátovými funkcemi, musíte aplikaci vypnout a zapnout novou.

 

 

Standardní funkcí je tak např. posílání snímků z fotoaparátu do telefonu. Výběr fotografií lze provést na fotoaparátu nebo telefonu, to už je na vás.

 

 

Dálkové ovládání je nicméně už aplikací (standardně nainstalovanou). Bohužel zde je jen ve formě dálkové spouště, z telefonu lze nastavit akorát korekci expozice a samospoušť. Pokud chcete změnit expoziční nastavení, musíte to udělat ve fotoaparátu. Stinnou stránkou je rychlost spojení, obraz se viditelně seká a má zpoždění. Dá se to sice používat, ale moderní přístroje jsou přeci jen rychlejší.