Sony A6000 (ILCE-6000): stále dobrý
28.8.2017, Milan Šurkala, recenze
Ve vyšším low-endu má Sony svého zástupce A6000 (ILCE-6000). Tento fotoaparát nabídne 24MPx APS-C CMOS snímač, podporu fázového ostření i elektronický hledáček a výklopný displej. Jaký bude?
Kapitoly článku:
Autofokus, ostření
U fotoaparátu Sony A6000 najdete hybridní ostření, tedy je zde i možnost ostřit tázově. Svého času byla A6000 nejrychleji ostřící fotoaparát na světě (podle slov výrobce). Systém autofokusu mě hodně zajímal zejména z toho pohledu, že se fázovému ostření přisuzují vlastnosti, které kontrastní ostření nikdy nemůže dosáhnout (včetně DFD od Panasonicu), zejména co se týče průběžného ostření. Nutno říci, že první focení s A6000 bylo pro mě docela nepříjemným šokem, od fázového ostření jsem čekal podstatně lepší výsledky. Po chvíli hraní ale přijdete na to, co je třeba dělat a jak jej využívat. Pak se vše mění zázračně k lepšímu.
Začněme ale s nabízenými režimy. Základem je jednorázové AF-S, pak následuje AF-A, což je taková pomalejší forma průběžného ostření. AF-C je pak klasické průběžné ostření a je nutno říci, že funguje skutečně svižně. Nečekejte ale 100% úspěšnost ani na statických objektech (při testu sekvenčního snímání při focení stopek na monitoru jsem ještě nezažil fotoaparát, který by se takto rozjížděl a měl takové množství nezaostřených snímků - v reálném světě je to ale mnohem, mnohem lepší).
expoziční čas 1/1000 s, clona F5,6, citlivost ISO 200, ohnisko 50 (75) mm, korekce -0,3 EV, klikněte pro zvětšení
Většinou totiž ostří dobře a hojně jsem jej testovat spolu s automatikou při jízdě autem. Zkoušel jsem ostřit na protijedoucí auta a na okresce o vzájemné rychlosti aut cca 150-180 km/h byl fotoaparát schopen plynule sledovat objekt a ve většině případů skutečně dobře zaostřit. Je ale nutno poznamenat, že s 50mm F5,6 objektivem to zas není takový problém a netrefit se o nějaký ten metr kvůli větší hloubce ostrosti ani nejde poznat. Ostatně to vidíte i na snímku výše (nesprávné barevné ladění je způsobeno tím, že bylo foceno přes sklo osobního auta).
Pak tu máme manuální ostření MF, které automaticky rozpozná otáčení ostřícího kroužku a umožňuje zvětšit náhled. I když je obraz za slabšího světla docela dost zašuměný, stále je možné poměrě slušně ostřit. Posledním režimem je DMF, kdy se ostří autofokusem, ale zaostřovacím kroužkem je možné manuálně doostřit. Zde ještě musím podotknout, že občas fotoaparát vykazoval zvláštní chování, kdy manuálně nastavenou rovinu neudržel a finální snímek byl vyfocen s úplně jiným zaostřením (proto se mi např. nepodařilo vyfotit snímek pro test bokehu 55-210mm objektivu s přicloněním - AF i MF se při expozici rozjelo).
Pokud jde o výběr ostřících bodů, první je automatika "široká". Body vybírá vcelku dobře, u krajinek bych ale upřednostnil trochu více hyperfokální ostření (trochu blíže k fotoaparátu). Zónové ostření se chová takřka stejně, rovněž vybírá mnoho z fázových bodů a vybírá nejvhodnější oblast. Následně je tu středové ostření a možnost polohování AF bodu. U něj je ale nejprve vždy nutné tento režim "vybrat" a až pak aktivovat funkci samotného výběru bodu (tedy na dva kliky). Dotykové ostření tu chybí jako sůl. Asi nejlepší je zkombinovat AF-C, bodový výběr a sledování objektu (které se ale zapíná úplně jinde než všechny ostatní režimy výběru AF bodu).
Fázové ostření funguje pouze do clony F13. I když v manuálu je popis fázového ostření dost zmatený, přišlo mi, že fázový AF funguje pouze v režimu AF-C (problikávají maličké AF body), kdy je zárověň autofokus rychlejší. V AF-S jsou i se stejným nastavením výběru AF bodu zobrazeny větší zaostřovací body a ostření je pomalejší.S 16-50mm powerzoom objektivem jsem naměřil rychlost cca 0,15 sekundy v režimu AF-C a okolo 0,2 až 0,25 sekundy v režimu AF-S. U 55-210mm objektivu bylo ostření někdy dost rychlé, ale mnohdy fotoaparát jako by zapomněl, že umí s objektivem ostřit i fázově a projížděl kompletně celý zaostřovací rozsah.
Schopnost ostřit za špatného světla je lehce podprůměrná. Sony tvrdí, že citlivost je dokonce až od hrozivých 0 EV (připomeňme, že mnoho CSC zvládá dokonce i -4 EV), ve skutečnosti mi to tak tragické nepřišlo. Každopádně, je vidět, že A6000 s horším světlem sice zvládá pracovat, ke špičce má ale dosti daleko.
Nastavení expozice, automatika
Sony A6000 nepřekvapivě nabídne bohaté možnosti nastavení expozice a všechny důležité režimy. Je zde tedy automatika, priorita clony, času i plný manuál. I když byste podle displeje řekli, že občas je snímek docela tmavý nebo světlý, měření je poměrně slušné a skutečné snímky vypadají na počítači obvykle dobře. Kdybyste nebyli s expozicí spokojeni, je tu k dispozici její korekce v bohatém rozsahu od -5 EV do +5 EV.
Expoziční časy mohou být od 1/4000 sekundy do 30 sekund, s kratšími časy nepočítejte. Nechybí bulb režim. Pokud chcete, můžete využít i elektronickou závěrku na první lamele. Citlivosti mohou být od ISO 100 do ISO 25600, automatice lze pak nastavit jak nejnižší, tak i nejvyšší citlivost. Fotoaparát se víceméně snaží držet pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně vždy je to alespoň 1/60 sekundy (i při širších úhlech záběru). Najdete zde i čtyřexpozici pro snížení šumu, v tomto případě ale musíte počítat se záznamem jen v JPEGu a nelze použít samospoušť.
Fotoaparát nabízí také expoziční bracketing. Je možné vyfotit 3 nebo 5 snímků s rozdíly maximálně 2/3 EV, nicméně pokud se spokojíte se 3 snímky, můžete si užít i 1EV, 2EV a dokonce i 3EV kroky mezi jednotlivými expozicemi. Lze také nastavit, v jakém pořadí se tyto snímky budou pořizovat.
Videosekvence
Fotoaparát podporuje maximálně Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 50 snímcích za sekundu (nebo 60 snímcích s normou NTSC). 4K tu tedy nenajdete, to umí až A6300. V této třídě se ale Full HD dá ještě akceptovat, i když 4K by určitě neuškodilo.
Kvalita videa je slušná, stabilizaci pak řeší objektivy. Přesto jsem měl na displeji pocit, že její účinost je dosti dobrá, jakoby se tu projevovala i elektronická stabilizace. Na počítači však už videa tak stabilně nevypadají. Fázový autofokus rozhodně potěší, je totiž poměrně rychlý v reakcích, které si navíc můžete upravit. Může tedy přeostřovat trochu pomaleji pro přirozenější video nebo objekty následovat o něco rychleji (že by ale vyloženě dokázal vždy sledovat rychle se blížící objekt, to nečekejte). Upravit lze také dobu sledování objektu. Co však zamrzí, je absence dotykového displeje, takže v průběhu natáčení videa je přeostřování z popředí na pozadí dost problematické (výběr AF bodu sice je možné změnit v průběhu natáčení, ale fotoaparát se jím někdy řídí docela neochotně).
Expozici je možné nastavovat dost bohatě. Např. u expozičního času lze ručně nastavit až 1/4 sekundy pro pohybově rozmazené video (v režimech S a M), nejkratším časem je pak 1/4000 sekundy. Clona závisí na použitém objektivu a je rovněž možné ji upravovat v průběhu natáčení videa. Dokonce i v manuálním režimu lze mít automatickou ISO citlivost a co překvapí ještě více, i korekci expozice (od -2 EV do +2 EV). Stereo zvuk je slušný, poměrně čistý, při větrném počasí ale počítejte s nepříjemnými rázy.
- XAVC S 1920×1080 / 50p 50M - cca 6650 kB/s (53 Mbps)
- XAVC S 1920×1080 / 25p 50M - cca 6250 kB/s (50 Mbps)
- AVCHD 1920×1080 / 50p 28M - cca 3300 kB/s (26 Mbps)
- AVCHD 1920×1080 / 50i 24M - cca 2700 kB/s (22 Mbps)
- AVCHD 1920×1080 / 50i 17M - cca 2000 kB/s (16 Mbps)
- AVCHD 1920×1080 / 25p 24M - cca 2700 kB/s (22 Mbps)
- AVCHD 1920×1080 / 25p 17M - cca 2000 kB/s (16 Mbps)
- MP4 1440×1080 / 25p 12M - cca 1500 kB/s (12 Mbps)
- MP4 640×480 / 25p 3M - cca 400 kB/s (3 Mbps)
Ke stažení pak dávám dvě ukázkové videosekvence. První je ve formátu XAVC S (28 sekund, 174 MB), druhá je pak v AVCHD a ukazuje autofokus i clonění v průběhu natáčení videa (20 sekund, 63 MB).
