Sony A7R II (ILCE-7RM2): detaily na druhou

Fotoaparát Sony A7R II (ILCE-7M2) je přístroj plný překvapení. Sony přišlo do vyšších tříd full frame fotoaparátů s přístrojem, který je v mnoha ohledech jedinečný. Prvně je to 42MPx full frame snímač s BSI technologií, díky čemuž nabídne vysoce nadprůměrné detaily při poměrně malém šumu. Při per-pixel prohlížení možná šum není zázračně nízký (přesto patří k nejnižším), ale v takovém obrovském množství megapixelů se krásně ztratí a kvalita obrazu je se vysoce nadprůměrnými detaily jednoduše fantastická. Také dynamický rozsah čipu se vůbec nemá zač stydět.

Nicméně najdeme tu i nějaké ty negativní stránky s tím spojené. 42 megapixelů je obrovské množství dat. Pokud fotíte do RAWu, je to o to větší problém. Z počátku výroby využívala A7R II ztrátově komprimované RAWy, čímž se sice dostaly na krásných 40 MB na snímek, ale při výraznější práci se soubory se projevovaly kompresní artefakty, což je u RAWů nepřípustné. Po kritice tak Sony přišlo s opačným extrémem. Nejenže už komprese není ztrátová, ona tu pro jistotu není vůbec. Takže jedno blbé řešení nahradilo druhé blbé řešení (jen ne tak moc). Nyní mají RAWy přes 80 MB. Nerozumím tomu, proč se jednoduše nemohlo jít cestou bezeztrátové komprese, která by nepřinášela artefakty, ale zároveň by snížila velikost RAWů na únosnější mez.

Protože jde o vlajkovou loď značky, přijde mi docela zarážející, že zde nenajdete podporu UHS-II karet jako u Samsungu NX1, ale jen UHS-I. Každopádně buffer je poměrně malý a ukládání snímků svou rychlostí připomíná spíše starší kompakty (a to jsem používal velmi rychlé karty). Na zobrazení vyfoceného snímku v RAWu si tak počkáte okolo dvou sekund a nechtějte po vyfocení začít natáčet video. To si počkáte ještě déle. Jestli má fotoaparát někde opravdu velký problém, je to tohle. V této třídě překvapí i to, že je zde jen jeden slot pro paměťovou kartu.

Ona obecně ergonomie ovládání není ve všech prvcích úplně ideální. Máte zde skvělé věci i záležitosti, nad kterými zůstává rozum trochu stát. Elektronický hledáček je naprosto špičkový. Je obrovský, má krásně detailní obraz, je dost dobře použitelný i tam, kde v hledáčku zrcadlovky nevidíte už vůbec nic. Displej je výklopný, má hezký obraz, ale vzhledem k tomu, že se u fotoaparátu dost nešikovně vybírají ostřící body, uvítal bych, kdyby byl dotykový. Pojistku PASM kolečka jistě mnozí ocení, osobně mi toto ale vadí a nejlepší by bylo, kdyby si po vzoru Samsungu NX1 nebo Pentaxu K-3 II mohl fotograf sám vybrat, zda bude mít pojistku aktivní nebo ne. Nekritizuji tedy přítomnost pojistky, ale nemožnost si vybrat (to je ale víceméně standard).

Tlačítko pro natáčení videa je tak maličké a na tak nesmyslném místě, že jedno z funkčních tlačítek asi u většiny lidí ihned padne na video. Fotoaparátům Sony se často vytýkají menu nabídky a zde to musím opravdu potvrdit. Nic s ničím nesouvisí a vypadá to, že do menu byly jednotlivé položky naskládány tak, jak je programátorský tým dodělal nebo že se snad pozice losovaly náhodně. Jen nastavení videa je na několika panelech, přičemž na každém panelu jsou obvykle tak dvě položky a další dvě jsou o několik panelů vedle. Zatímco stejný charakter menu třeba u Sony RX100 kvůli menšímu počtu položek není problém, zde je to už opravdu chaotické.

Z pozitivních prvků ale můžete připomenout např. zdířku pro externí mikrofon, sluchátka i microUSB port pro nabíjení, který je možné využít i jako externí napájení. Není tedy nutno dokupovat speciální adaptér. Prostě vezmete třeba nabíječku na mobil, píchnete na ni fotoaparát a můžete běžet na šťávu z elektrické sítě nebo třeba z USB portu notebooku. Tím se ale dostáváme také k negativu a tím je vysoká spotřeba elektrické energie a naopak velmi malá baterie. CSC mívají nižší výdrž než zrcadlovky, ale většinou to není nějak extrémní problém. Tady vám Sony v balení přibalí rovnou dvě baterie (což rozhodně chválím), ale upřímně řečeno, plánujete-li větší akce, běžte si ještě pro další tři. 300 snímků na jedno nabití je takový horní standard, co se dá zvládnout. Procenta nabití vysloveně mizí před očima jak sekundy na tikající bombě v americkém filmu.

Autofokus u Sony A7R II je běžně považován za excelentní. Využívá totiž fázového ostření na čipu, které má být přesné a velmi rychlé. Já bych až tak moc optimistický nebyl, i když rozhodně řadím AF systém k těm velmi dobrým až téměř k nejlepším. Rychlost ostření je v pořádku, ve skutečnosti je rychlejší než jak působí. Přesnost ostření je něco, kde si budete chrochtat blahem. Už žádné back a front focusy, A7R II ostří přesně tam, kam potřebujete. I se světelnými objektivy naprosto žádný problém.

Menší výtky mám u sledování objektu. Pokud jde o samotné sledování, tam je to většinou hodně dobré. Problémem je spíše to, že vy zaostříte na jeden konkrétní bod a fotoaparát jej sice začne velmi dobře sledovat, zároveň s tím se ale přepne na sledování celého objektu, což právě může způsobit potíže. Budete-li ostřit např. na míč a zaostříte na nejbližší bod k vám (ten uprostřed), fotoaparát začne korektně sledovat míč, ale ve finále zaostří spíše na jeho obvod, na objekt jako celek. Tohle by chtělo dotáhnout a pamatovat si, který AF bod byl ten, jenž spustil celou detekci a sledování. K dispozici je detekce tváří s detekcí očí a ta funguje velmi pěkně. Jinak řečeno, objekt to sleduje perfektně, na objekt jako celek zaostří perfektně, jediným problémem je to, že v rámci objektu si nevybere přesně ten bod, který byl při detekci první.

Možnosti nastavení expozice jsou výborné, fotoaparát podporuje plně mechanickou závěrku, elektronickou první lamelu i plně elektronickou závěrku. Doporučuji prostřední možnost. Ta první má menší prodlevu proti první elektronické lamele, naopak plně elektronická lamela (na začátku i na konci) trpí na rolling shutter efekt. Elektronická první lamela navíc eliminuje problém roztřesení závěrky (shutter shock), který hodně trápil předchůdce A7R. Těšit se můžete na Wi-Fi připojení.

Videosekvence jsou výborné, plné detailů a plně ovladatelné. Zde je vidět, že Sony A7R II cílí i na profesionální natáčení videa. K dispozici je i Super 35 režim, který sice využívá jen přibližně APS-C výřez (takže výrazně užší úhel záběru), ale resampluje zhruba 15 megapixelů na výsledné 4K rozlišení (8 megapixelů). Výsledkem jsou excelentní detaily a velmi nízký šum. Kdo chce, může mít i full frame záznam bez výraznějšího ořezu, ten ale při vyšších citlivostech znatelně více šumí. Podporován je i S-Log2, ten je ale docela nepřehledně zakopán v profilech obrazu. Potěší stabilizace obrazu, která dovolí natáčet stabilnější video. Sony slibuje až 4,5EV účinek u fotografií, ale v testu jsem nenaměřil ani 2 EV. Výkon stabilizace opravdu není nijak zázračný.

Celkové hodnocení fotoaparátu Sony A7R II je extrémně složité. Z hlediska kvality obrazu a videa je to naprostá špička na dnešním trhu. V běžné sféře (do full frame včetně) nenajdete nic lepšího, co by nabídlo tak nadprůměrné výsledky ve všech oblastech dohromady jako je šum, dynamický rozsah, množství detailů a kvalita videa. Mnoho fotografů tvrdí, že Sony je dobré jako elektronická firma, ale neumí fotoaparáty. Běžně s tímto tvrzením nesouhlasím, ale zde bych jim dal trochu za pravdu. Sony A7R II bych pospal jako "naprosto špičkový přístroj pro měření množství a barvy světla", ale chybí mu trochu ta "fotografická duše". Je to přístroj, který je technicky nadprůměrný, ale jako celek to chce doladit. Ergonomicky fotografům poněkud hází klacky pod nohy, pomalu ukládá na kartu, menu je jeden velký chaos. Je fotoaparátem, který nabídne lepší kvalitu obrazu než ostatní, ale musíte si ji vybojovat. A to pro někoho může být problém.

Pokud jde o cenu, opět bych chtěl komentovat všeobecný názor. Všeobecně panuje shoda, že A7R II je předražená. S tím bych ale moc nesouhlasil. Budete-li chtít zrcadlovku, která bude mít podobně vysoké rozlišení, začnete v podstatě na podobných částkách pod 100 tisíci korunami (zhruba o deset tisíc levněji). Jenže pokud budete chtít full frame zrcadlo se 4K, připravte si dvojnásobek toho, co chce Sony a pokud budete chtít 4K i vysoké rozlišení, vzdejte to u DSLR úplně. A7R II je na trhu ojedinělé řešení a cena mi přijde vzhledem ke konkurenci přiměřená. Jestli má ale Sony někde cenový problém, jsou to objektivy. Ty jsou sice velmi kvalitní, ale člověk nemá moc možnost vyskládat si cenově přístupný systém (minimálně to neplatí co se týče originálních objektivů). Na druhou stranu máte široké možnosti použití jiných objektivů přes redukce včetně těch od Canonu.

Chcete-li excelentní kvalitu obrazu, je A7R II výborná volba. Chcete-li excelentní fotoaparát po všech stránkách od kvality obrazu až po ovládání, byl bych trochu opatrnější. Sony má vynikající nadšené inženýry do techniky, v tom dnes naprosto nemá konkurenci. Chtělo by to ale najmout i nějakého fotografa, který v Sony technikům trochu lépe vysvětlí, co od fotoaparátu chce fotograf. Mám-li ale hovořit subjektivně, tak i přes tolik nedostatků bych A7R II chtěl. Opravdu moc.

1. Krajinářskou fotografii a jiné disciplíny, kde je potřeba nadprůměrné rozlišení
2. Snímky s vysokým dynamickým rozsahem
3. Vysoce kvalitní 4K video (včetně nočního natáčení)

+ Naprosto fantastická kvalita obrazu, excelentní detaily i nízký šum
+ Perfektní kvalita 4K videa (zejména v Super 35 režimu)
+ Excelentní elektronický hledáček
+ Naprosto přesný autofokus
+ Možnost externího napájení přes USB (lze nabíjet i nabíječkou na mobil)
+ Podpora plně mechanické, plně elektronické i kombinované závěrky
+ Integrovaná stabilizace obrazu

- Velmi pomalé ukládání na kartu (nejen na svou kategorii)
- Spousta ergonomických prohřešků (tlačítko pro video, blokování přístroje při ukládání na kartu, komplikovaný výběr AF bodů,...)
- Chybí bezeztrátová komprese RAWů (je tu jen ztrátová nebo naopak úplně bez komprese)
- Vysoce nadprůměrná spotřeba elektrické energie (slabá výdrž na baterii)
- Chaotické nepřehledné menu
- Chtělo by to lehce doladit AF sledování (pamatovat si přesně bod, který spustil AF sledování)
- Pojistka PASM kolečka by mohla být vypínatelná

 

Za zapůjčení fotoaparátu Sony A7R II děkujeme Sony.

 

Cena v době testování: cca 96 500 Kč s DPH