Sony Alpha SLT-A35: úspěšně proti zrcadlovkám

Snímací čip typu APS-C má rozměry 23,5×15,6 mm a rozlišení 16 megapixelů. Oproti předchůdci tak má 2 megapixely navíc, pixelová hustota je nicméně ve své třídě normální. Jde o typ Exmor CMOS, který slibuje vedle nízkého šumu i vysokou rychlost snímání. My se nyní podíváme na snímky v JPEGu, JPEGu po multiexpozici a z RAWu, konvertované přes Image Data Converter SR a Camera Raw 6.5 RC s vypnutým odšumováním.

Nejnižší citlivost ISO 100 je krásně čistá ve všech případech, multiexpozice je ale výrazně méně ostrá, slabší detaily mizí.

Citlivosti ISO 200 je rovněž bez větších problémů, RAW má jen velmi mírný šum. Multiexpozice opět výrazně vyhlazuje.

JPEG je i nadále dostatečně kvalitní, nicméně vyhlazování a mírné ustřelené pixely už jsou pozorovatelné. Multiexpozice ukazuje naprosto hladký obraz. Je zajímavé, jak moc se liší RAWy z obou programů (originál Sony a Adobe Camera Raw), kde zu prvního je znatelně menší ostrost a vyšší barevný šum, u druhého naopak barevný šum téměř neexistuje, ale jasový šum je výraznější.

Při citlivosti ISO 800 už začíná multiexpozice získávat body navrch. Její obraz je hladší než ten u výchozího JPEGu (u něj se už lehce třepí hrany). RAWy vykazují barevný i jasový šum, jsou však stále velmi dobře použitelné pro další zpracování.

U citlivosti ISO 1600 je už odšumování dost silné a slabší detaily se začínají ztrácet, barevně je snímek i nadále v pořádku. Multiexpozice opět nemá žádný problém. RAWy jsou už silněji zašuměné, stále ale dostatečné. Modrých fleků u Camera Raw verze si nevšímejte, jde o přesaturování výstupu modré z tohoto programu, lze řešit snižováním saturace.

JPEGy u citlivosti ISO 3200 jsou už na hranici použitelnosti. Detaily už mizí, barevnost je ještě docela slušná, takže v nepříliš velkých rozlišeních se o kvalitu snímků nemusíte bát. Multiexpozice lehce navyšuje hrudkování, ale stále dává velmi kvalitní obraz s lehce potlačenou ostrostí. RAW už hrají všemi barvami.

RAWy jsou silně zašuměné, JPEGy očividně po silném odšumění ztrácí většinu slabších detailů a hodně třepí hrany. Pouze multiexpozice dává docela pěkný obraz, který sice není moc ostrý, ale nikde se nic netřepí. Barevnost je trochu slabší.

Nejvyšší citlivost ISO 12800 je viditelně téměř jen šum. JPEG je celý rozpatlaný, barevně nedostatečný. Zde už ani multiexpozice moc nestačí. Sice se na to dá dívat, ale kresba je neostrá, s horšími barvami.

U multiexpozice je sice k dispozici ještě ISO 25600, ale jak sami vidíte, kdyby tu nebylo, vůbec nic by se nestalo. Barvy téměř neexistují, detaily jsou velmi slabé, šum silný. Dále se podíváme na snímky detailu plyšového zajíce.

RAWy jsou viditelně ostřejší, ale také s viditelnějším šumem. Multiexpozice má u nižších citlivostí nižší ostrost, naopak u těch vyšší nabídne soudržnější linie a použitelný obraz do ISO 3200. Mrkneme se ještě na snímky bílé plochy.

Barevný šum se začíná trochu více objevovat od ISO 800, jasový pak při ISO 1600. JPEGy jsou odšuměné a barevný šum se jich ve větší míře netýká (jen lehce flekatí po velkých plochách, ale barevné rozdíly jsou malé).