Sony Alpha SLT-A65: 24megapixelový šperk

SLT fotoaparáty mají zajímavý systém ostření, které je hodně příbuzné zrcadlovkám. Je zde velké zrcátko, které odráží světlo do fázových senzorů a přístroj je tak vybaven klasickým fázovým ostřením. Rozdílem je jen to, že se po zaostření zrcátko nesklápí a zůstává zde i při focení (je totiž propustné). Ostření tedy bylo i se základním setovým objektivem velmi rychlé, byť trochu hlučnější. Ani k úspěšnosti jsem neměl výtky a potěšilo mě docela slušné zvětšení objektivu. Jde sice o základní "seťák", ale na nenáročné makro se hodí docela dobře.

Autofokus má několik režimů. Jde zde jednorázové ostření AF-S, dále ostření AF-A, které by mělo být něco mezi AF-S a průběžným ostřením, nicméně nepřišlo mi, že by se vůbec někdy ona průběžná forma ostření byla schopna aktivovat. Pokud ji ale nastavíte ručně (tzn. aktivujete režim AF-C), získáte slušně rychlé a přesné průběžné ostření, kde se ale může stát, že fotoaparát nebude chtít fotit, dokud nepřeostří.

Fotoaparát nabízí 15 ostřících bodů, z toho jsou tři křížové. Jak je už u Sony typické, nelíbí se mi moc jejich rozmístění, které je příliš v centru a znám i zrcadlovky s méně ostřícími body, které jsou schopny ostřit na větší plochu (pokud máte objekt, na nějž chcete ostřit, jen trochu v růžku, žádný AF bod na něj nezbude). Samotnou automatiku výběru AF bodu ale hodnotí velmi kladně, fotoaparát vám skoro čte myšlenky a ostří zpravidla přesně tam, kam potřebujete. Dále je zde zónový režim, kdy je autofokus rozdělený na tři zóny, centrální, levou a pravou. Vy si vyberete zónu a fotoaparát už sám v dané oblasti najde vhodný AF bod. Následuje bodové ostření a místní, což je vlastně bodové s tím, že si onen bod můžete sami vybrat.

U nastavování expozice vás nepřekvapí nic nestandardního. Je zde automatika, priorita času, clony a plný manuál. Měření expozice je velmi spolehlivé, korekci expozice jsem potřeboval jen výjimečně. Máte zde vícesegmentové ostření, dále celoplošné se zdůrazněným středem a bodové. Expoziční časy nabízí rozsah od 1/4000 s do 30 sekund, v plném manuálu je zde i bulb režim. Citlivosti začínají na ISO 100 a končí u ISO 16000 (1EV kroky s výjimkou posledního 1/3EV kroku mezi ISO 12800 a ISO 16000). Multiexpoziční režim, který vyfotí šest snímků a ty sloučí dohromady za účelem snížení šumu, má rozsah od ISO 100 do ISO 25600. Automatika volí maximálně ISO 1600.

Rozsah clon závisí pochopitelně na použitém objektivu. Námi testovaný Sony DT 3.5-5.6 18-55mm SAM má světelnost F3,5 na nejširším a F5,6 na nejdelším ohnisku, maximální hodnoty jsou pak F22 až F36 v závislosti na ohnisku. Průběh světelnosti objektivu patří ve své kategorii k těm horším. Korekce expozice nabízí velmi slušný rozsah od -3 EV do +3 EV. Expoziční bracketing zvládá vyfotit jen tři snímky s 0,3EV nebo 0,7EV rozdílem, nicméně máte zde i pravé hardwarové HDR, které zvládne až 3EV rozdíly (tedy dynamický rozsah zvětšený o 6 EV).

Hlavní ovládací kolečko je umístěno nalevo od blesku, což není příliš časté řešení.

Zde je ukázka panoramat, které se s fotoaparátem opravdu velmi snadno fotí. Skládání je spolehlivé.