Sony Carl Zeiss Sonnar T* FE 55mm F1.8 ZA (SEL55F18Z)

Objektiv podporuje automatické i manuální ostření, přepínání těchto režimů nicméně musíte provádět na těle přístroje (A7R II k tomuto může využít velmi rychlé a pohodlné zmáčknutí jednoho tlačítka). Manuální ostření jsme probírali už v minulé kapitole. Ostřící kroužek má jemný chod a rychlost jeho převodu je určena rychlostí otáčení. Při pomalém otáčení tak k přeostření potřebuje i několik otáček, naopak při rychlém otočení kroužku stačí pár desítek úhlových stupňů.

Ostření je velmi tiché, takřka neslyšné, což poznáte i u videa, kde AF rozhodně nebude problémem. Rychlost je slušná. Normální ostření si obvykle vyžádá mezi 0,25 až 0,3 sekundy. Přeostření z nekonečna na zhruba 60 centimetrů si pak vyžádá 0,55 sekundy, což je solidní čas. Není to tak rychlé jako u 35mm F2,8 objektivu, ale stále to patří k solidním výkonům.

Sony uvádí, že objektiv je schopen ostřit od 50 centimetrů. Test ukázal, že je schopen fotit od 49 cm od roviny senzoru. Pokud to změříme od přední čočky, jde o přibližně 41 centimetrů. Naměřil jsem tak pouze 0,14× zvětšení, což odpovídá údajům výrobce a dává na srozuměnou, že s makrem byste neměli počítat. Na to ani objektiv není určen. Vyzkoušel jsem už tradičně neoriginální makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi (bylo nutné využít redukci ze 49mm závitu). To už jsem se dostal na 20 cm od roviny senzoru a přibližně na 11 cm od přední čočky předsádky. Zvětšení vzrostlo na 0,42×, což je už o něco zajímavější, ale na focení makra stále nedostatečné. Dochází k výraznému vytahování rohů směrem ven.

Tato kapitolka se podívá na to, jaké makro tedy můžete čekat.

Zvětšení skutečně není nijak výrazné, k makro snímkům si pořiďte jiný objektiv (nebo makro kroužky).

Další ukázka toho, čeho je objektiv schopen. Příliš velké detailní přiblížení to skutečně není, nicméně díky velkému rozlišení senzoru fotoaparátu Sony A7R II můžete dost řezat. Bokeh je u makra trošku nervózní.

Zde byla použita výše zmíněná makro předsádka Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi. Zvětšení je podstatně lepší, přestože pořád nelze hovořit o makru.

Objektiv má velmi dobrou světelnost F1,8, která umožňuje dosahovat dosti malé hloubky ostrosti. Irisová clona má 9 lamel a její maximální hodnota je F22. Clona je ale poněkud hlučná a při startu fotoaparátu jde slyšet (clona se při vypnutí přístroje stahuje na hodnotu F10).

Nyní se budeme věnovat kvalitě rozmazaného pozadí, bokehu.

Přesné zaostření zde nebylo jednoduché, přestože obvykle s ostřením (automatickým i manuálním) nebyl nejmenší problém. Zde je to dáno také tím, že při focení na nejmenší vzdálenost a nejnižší clonu nemá objektiv vyloženě "ostré" místo. Bokeh je příjemný, odlesky jsou plné a kulaté, místy ale chytají chromatickou aberaci.

Po přiclonění se výrazně zlepšila ostrost snímku. Odlesky dostávají překvapivě silný devítiúhelníkový tvar. Čekal bych přeci jen o něco kulatější vzhled.