Sony Cyber-shot HX200V: ultrazoomový rychlík

Autofokus byl při nočních snímcích většinou spolehlivý, pro jistotu tu ale máte i manuální ostření (s ND filtrem úspěšnost klesá). Rozsah časů končí u 30 sekund, což spolu s ND filtrem dává možnosti velmi dlouhých nočních expozic.

Kvalita snímku je na svou kategorii vcelku dobrá, dokonce ani odšumování není až tak přehnané jako u jiných snímků v této recenzi. Kolem světel se vytváří zvláštně tvarované hvězdičky. Dále se podíváme na výřezy snímků při různých citlivostech.

ISO 100 má ještě celkem výrazné detaily, ale síla odšumování je jasně vidět. 18 megapixelů na tak malém čipu je evidentně nesmysl.

Citlivost ISO 200 zvyšuje třepání linií, méně výrazné detaily ztrácí na kontrastu.

U citlivosti ISO 400 se odšumování hodně mění, ponechává více jasového šumu a klesá ostrost, snímek ale nevypadá tak rozpatlaně.

ISO 800 je už nad síly čipu, klesají barvy, hrany se třepí a rozpíjí.

ISO 1600 je už značně neostré a bez detailů, chybí kontrast a barvy.

U citlivosti ISO 3200 už počítejte s naprosto rozmytým obrazem, vidět jde jen velmi výrazné plochy, jinak se vše topí v tmavě nazelenale šedé barvě.

Citlivost ISO 6400 už pracuje s multiexpozicí (skládáním šesti snímků) pro snížení šumu, ale jak vidíme, u HX200V to očividně vůbec nefunguje. Šum už je tak vysoký, že i po složení snímků je výsledkem rozmytá omalovánka.

ISO 12800 rovněž využívá multiexpozici, výsledný snímek je ale výrazně namodralý, v nasvícených plochách pak táhne do fialova.

Podíváme se také na standardní snímky.

Objektiv očividně kreslí velmi ostře a detailně. V některých plochách je ale opět vidět silné odšumování.

S HDR je kresba méně přeostřená, jemnější a přirozenější. Na druhou stranu je tu více rozpatlaných ploch.

Standardní zpracování obrazu je koncertem rozmytých ploch a přeostřených hran. Objektiv by i chtěl kreslit ostře, jen kdyby mu to nekazil procesor zpracovávající obraz a čip s nesmyslně vysokým rozlišením.