Sony Cyber-shot HX5: pan téměř dokonalý

V útrobách přístroje je malý 1/2,4" Exmor R CMOS čip s BSI technologií. Ta by měla zajistit vyšší citlivost na světlo i nižší šum než u klasických CMOS čipů. Rozlišení čipu je 10 megapixelů, což je dostatečně vysoké rozlišení pro spoustu detailů a zároveň dostatečně malé proto, aby čip netrpěl na vysoký šum. Nicméně je tomu skutečně tak? Dokáže HX5 vykreslit tolik detailů a netrpět na šum? Podívejme se na snímky CD disku, kde na modré ploše uvidíte jasový šum, na bílé pak barevný a malá písmena jsou dobrou indikací zachování detailů.
Na nejnižší citlivosti je snímek příjemně hladký, odšumování však viditelně oslabuje některé méně výrazné hrany, které se lehce ztrácejí.
Při citlivosti ISO 200 je fotografie pořád hladká, ale za cenu většího vyhlazování, a tedy i ztráty detailů.
ISO 400 pokračuje v nastoleném trendu vyššího vyhlazování, linie na CD disku v podstatě už není pořádně vidět.
Se vzrůstem citlivosti na ISO 800 se začínají více objevovat ustřelené pixely, ještě slabší detaily a trochu se ztrácí i barvičky.
ISO 1600 zvyšuje jasový šum, který se snaží odstraňovat. Výsledkem je velmi slabá, až rozmazaná kresba. Klesá i saturace barev.
Nejvyšší citlivost oproti ISO 1600 překvapivě obraz moc nezhoršuje. Kresba je jen o trochu slabší a totéž platí o saturaci.
Digitální stabilizace sice funguje dobře, ale nemůžete čekat zázraky. Vyfotí se 6 snímků na vysokou citlivost, které se složí dohromady. Šum je viditelně nižší, detaily jsou i přes nižší ostrost trochu lepší, bohužel saturaci to už nezachrání.
Režim Ručně držený soumrak má tendenci snímky podexponovávat a volit nižší citlivosti. Jak jde vidět, je to velmi dobře. ISO 400 je díky složení 6 snímků naprosto bez šumu, ostrost sice trochu utrpěla, ale oproti klasickému snímku na ISO 400 bez této funkce je tento výrazně kvalitnější a detailnější. Chcete-li fotit za horšího světla, stačí nastavit tento režim, povolit korekci trochu do plusu (ať se vyrovná přirozená podexpozice tohoto režimu) a můžete získat méně rozmazané a nezašuměné snímky. Nyní se podíváme na snímky plyšového zajíce, kde velmi dobře uvidíme míru zachování detailů.

ISO 125	ISO 200
ISO 400	ISO 800
ISO 1600	ISO 3200
ISO 3200 (Redukce rozmazání pohybu)	ISO 400 (Ručně držený soumrak)

Na všech citlivostech dochází ke znatelnému odšumování a ztrátě detailů. U citlivostí ISO 100 a 200 je to ještě snesitelné, na ISO 400 se už detaily ztrácí poměrně dost. S dalšími citlivostmi se to dále zhoršuje, některé z detailů se snaží "vrátit" doostřováním, ale obraz to spíše jen zhoršuje. Při skládání šesti snímků s citlivostí ISO 3200 se detaily vrací do hry, i když ostrost je velmi nízká. Při ručně drženém soumraku je situace ještě lepší. I přes citlivost ISO 400 je šum v podstatě nulový a jedinou chybou je jen slabší ostrost.

ISO 125	ISO 200
ISO 400	ISO 800
ISO 1600	ISO 3200

Do citlivosti ISO 400 je plocha hladká a bez šumu. Pak se už začínají objevovat lehce ustřelené pixely, jejichž míra pozvolně roste vzhůru.
Na grafu lze vidět, jak od citlivosti ISO 400 začíná výraznější odšumování. Graf totiž zamířil směrem dolů a jednotlivé barevné složky se rovněž více přiblížily k sobě.