Sony Cyber-shot HX99: postřehy z praxe

Nyní se budeme věnovat obrazové kvalitě, co se týče šumu snímače. Jde o malý 1/2,3" CMOS BSI senzor, z něhož se efektivně využívá 18 megapixelů. Má tedy vysokou pixelovou hustotu, což není dobrý předpoklad pro nízkou míru šumu. Nejprve se podíváme na JPEGy a RAWy s vypnutým odšumováním (převedené přes Camera Raw).

 

 

 

 

 

Už i nejnižší citlivost ISO 80 vykazuje mírný jasový šum v RAWu. Není to ale vážné a s fotoaparátem se dají vyfotit solidní snímky. JPEG odšumuje trochu více, než by bylo třeba a mohl by trochu méně doostřovat.

 

 

ISO 100 jen lehce zvyšuje šum, navíc je ale k dispozici i v multiexpozičním režimu. Ten vyfotí 4 fotografie a složí je dohromady, což snižuje šum. Je vidět, že obraz je kvalitnější než v případě jednoduché expozice. Na druhou stranu mi přijde být poněkud méně saturovaný.

Citlivost ISO 200 znatelně navýšila jasový šum v RAWu a přidává už i trochu barevného. JPEGy se pak začínají hrudkovat.

Při citlivosti ISO 400 je už šum v RAWu opravdu hodně vysoký, a to jsme jen u středních citlivostí. JPEGy už vykazují artefakty na hranách a pomalu ztrácí saturaci barev.

ISO 800 už hodně hraje barevným šumem, takže odšumování v JPEGu způsobuje částečnou ztrátu barev.

Dostáváme se k ISO 1600 a zde je to už hodně špatné. JPEGy jsou v podstatě bez barev i výraznějších detailů a ani multiexpozice už na tom není zrovna dobře.

Vyšší citlivosti jsou zde spíše už jen proto, aby nebylo divné, že zde nejsou. Praktická využitelnost je velmi nízká. Jak je vidět, ISO 3200 je neostré, bez barev i bez detailů.

ISO 6400 získává velmi silný barevný nádech v RAWu, barevného šumu je opravdu hodně. Odšumování vytváří v podstatě bezbarvé snímky bez detailů, ty se nedají nijak použít a ani multiexpozice nepomůže. Ta je sice méně zašuměná, ale s tím až velmi vyhlazená.

Multiexpozice je sice dostupná i s citlivostí ISO 12800, nicméně nedočkáte se žádných barev ani detailů. Pojďme se tedy nyní podívat na výřezy snímků ještě jednou při konverzi na standardizované rozlišení 12 megapixelů (pro srovnání snímků mezi recenzemi).

 

 

 

Je vidět, že šum poměrně rychle roste. Kvalita obrazu je slušná do ISO 200, s opatrností se pak dá používat ještě tak ISO 800, výše bych už raději nechodil.

 

 

 

Multiexpozice přináší lepší kvalitu obrazu u nižších citlivostí, kdy je ve snímcích méně artefaktů. U vyšších citlivostí se ale karta začíná trochu obracet. Snímky s multiexpozicí jsou méně ostré a více rozpité. Je na nich tedy méně hrudek a šumu, ale stejně jsou v podstatě nepoužitelné. Podívejme se nyní na tradiční snímky plyšového zajíce.

 

 

 

Do citlivosti ISO 200 včetně je ztráta detailů kvůli šumu poměrně malá a akceptovatelné je ještě ISO 400. Výše je to už výraznější a detaily mizí v JPEGu i RAWu.

 

 

 

S multiexpozicí jsou linie o něco hladší, při vyšších citlivostech se pak ale výsledky začínají srovnávat. Mizí sice artefakty, ale detaily jsou spíše ještě horší.

 

 

 

Ve standardizovaném rozlišení 12 MPx vypadají snímky logicky o něco lépe. ISO 400 je ještě v pořádku, docela koukatelně vypadá i ISO 800, byť už samozřejmě musíte počítat s rozmýváním v méně výrazných oblastech.

 

 

 

I tady jde vidět, že u nižších rozlišení multiexpozice mírně pomáhá, ale u středních se to srovnává a u vyšších je to snad i horší. Nakonec se ještě podíváme na snímky bílé plochy a míru barevného šumu.

 

 

 

Vidíme, že se zvyšující se citlivostí začínají snímky táhnout do žlutozelených odstínů. V JPEGu je ale barevné odšumování tak silné, že se barevných fleků nedočkáte ani na nejvyšší citlivosti ISO 6400.

 

 

 

Multiexpozice každopádně ukazuje, že vyrábí hladší obrázky s méně ustřelenými pixely.