Sony Cyber-shot HX9V: král kapesních ultrazoomů?

Zde se můžete podívat na mnoho dalších ilustračních snímků (některé z nich můžete srovnat i s fotoaparáty Panasonicu Lumix TZ18 a TZ20, kde jsou totožné scény).
Vzdálenější plochy se dost patlají a ztrácí kresbu. Odšumění oblohy je ale velmi slušné, pochválit musím i šířku záběru. Záběr ze zmíněného Panasonicu je srovnatelný (neztrácí tolik kresby, ale má vyšší šum v obloze).
Toto bylo expozičně velmi náročná scéna za ostrého světla. Proto mě výsledek mile překvapil, obloha se nepřepaluje, stíny nejsou příliš tmavé. Kresba trávy se opět trochu patlá, ve stínech pak velmi výrazně.
Zhruba do 2,5× optického zoomu můžete fotit z opravdu velmi malých vzdáleností (zde jsem to už trochu přepískl) a na makro je fotoaparát slušný. Opravdu ale musíte trochu zoomovat, na nejširším ohnisku patří k výraznému podprůměru. Takhle se dočkáte i trochy rozmazaného pozadí.
Tady jsem si trochu pomohl HDR režimem, čímž jsem v prosvětleném pozadí stáhnul jasy. Mydlení obrazu ve stínech je opravdu výrazné. Lze si všimnout silné chromatické aberace na sloupu, ve větvích ji fotoaparát docela úspěšně potlačuje.
Proti svým konkurentům přináší Cyber-shot HX9V výhodu v lepší použitelnosti vyšších citlivostí. Byť i zde je patlání obrazu velmi silné, obraz zůstává více detailní.
Když tento snímek porovnáte s tím z konkurenčního modelu TZ20, zjistíte, že je znatelně ostřejší a působí detailněji. I přes specifické patlání ale považuji tento snímek za velmi slušný.
I zde vypadá Sony o něco lépe (srovnejte s TZ20). Obraz sice není dokonalý, ale má věrnější barvy a netřepí se tolik.
Telemakro je jen průměrné, zde existuje mnoho lepších kapesních ultrazoomů. Silné odšumování totálně rozmylo všechny chloupky.
Na nejširším ohnisku dochází k viditelnému natahování hran směrem ven. Je to daň za široké ohnisko (silnou perspektivu).
Výhodou silného ND filtru je to, že umožňuje i za slunného dne fotit panning (a to, že se při přiclonění neprojeví difrakce, na ni ND filtr nemá vliv), jinak ale přítomnost tohoto filtru bez pořádné irisové clony hodnotím dost negativně. Stinnou stránkou je absence prioritních režimů, takže vyfocení takového snímku vyžaduje delší přípravy (navolit nejen vysokou clonu, ale i najít ten správný expoziční čas).
Další ukázka rozumného makra. Šum je při citlivosti ISO 320 pochopitelně větší, Sony ale docela úspěšně odstraňuje barevný šum. Můžete si všimnout zbytků po odstranění chromatické aberace.
S ohledem na citlivost ISO 500 nevypadá snímek zas tak špatně. Kresba je méně ostrá a vyhlazená, barvičky jen trochu slabší, v zásadě je to ale s ohledem na typické výsledky kapesních kompaktů nadprůměr.
Odšumování je znát, ale výsledek je i tak dost dobrý, protože právě na hladkých plochách rozmývání obrazu nevadí a je spíše pozitivem.
Jako i u jiných snímků, i zde se fotoaparát snaží odstraňovat aberaci a většinou se mu to daří. Jsou ale místa, kde to tak slavné není a tam je krásně vidět, že tato optická chyba je u HX9V ve skutečnosti opravdu hodně silná. Kresba trávy ve stínu by mohla být o něco lepší.
Ostrá kresba, slušné detaily na většině plochy a velmi široký úhel záběru. Zde se to modelu HX9V podařilo.