Sony Cyber-shot RX10 II: ve jménu videa

Cyber-shot RX10 II využívá klasického kontrastního ostření. Ostřící motorek je ultrazvukový typu SSM. Ostřící režimy jsou zde v základu čtyři, jednorázový AFS, průběžný AFC, autofokus s možností manuálního doostření DMF a manuální MF. AFS nemá smysl probírat, podíváme se spíše na průběžné ostření AFC. Na kontrastní ostření pracuje docela rychle, obraz dost pulzuje, ale pokud se "honí" okolo správné roviny zaostření, výsledek je zpravidla ostrý. Když máte zapnuté jen automatický výběr AF bodu a objekt se pohybuje hodně rychle, ostření to nezvládá (neví co si má vybrat a pak na to ani neumí zaostřit). Naopak pokud použijete ostření se sledováním, průběžné ostření AFC velmi příjemně překvapí a na kontrastní autofokus to vůbec není špatné.

DMF umožní manuálně zaostřit po zaostření autofokusem, MF pak ostří výhradně ručně. Obraz se může na displeji výrazně zvětšit a navíc si můžete oblast, která má být zvětšena, polohovat pomocí šipek. To je výborné pokud objekt, na kterých chcete zaostřit, není uprostřed obrazu. Vše ještě můžete doplnit o focus peaking. Výsledkem je to, že manuálně zaostříte takřka ve všech podmínkách, a to i za opravdu velmi špatného světla.

Pokud jde o výběr ostřících bodů, první možností je "široká" oblast. Toto je v podstatě jiný název pro automatiku, která pracuje docela slušně, většinou ostří tam, kam ostřit má. Je pravda, že občas upřednostňuje pozadí, ale pokud zaostříte trochu více dopředu (třeba sobě na ruku nebo na zem), při opětovném pokusu se už chytne a pozadí nechá být. Následuje středové ostření a uživatelská možnost vybrat si polohu AF bodu (pohyblivý bod) z 289 možných poloh (17×17). Máme tu také rozšířený pohyblivý bod. Pokud vybraný AF bod není schopen zaostřit, využije se jeho okolí.

Následujícím režimem je zamknutý AF, jinak řečeno "sledování objektu". Musím říci, že sledování objektu je dost rychlé a v poměrně dost velkém počtu případů nemá problém. Tento režim funguje pouze v kombinaci s AFC a jak již bylo zmíněno výše, obraz sice pulzuje, ale sledování i průběžné doostřování funguje překvapivě dobře.

Rychlost ostření je velmi dobrá. I když mi v terénu fotoaparát občas přišel trochu lenivější (občas se stane, že přeostřuje dlouze a pomalu), většinou ostří okamžitě a na nejširší ohniskové vzdálenosti se skutečně pohybujeme okolo 0,1 sekundy (Sony uvádí 0,09 sekundy, čemuž dopomáhá i rychlé vyčítání dat ze snímače), na maximálním zoomu okolo 0,15 sekundy. I přeostření z nekonečna na zhruba půl metru při maximálním zoomu je dílem zhruba 0,4-0,45 sekundy, což je výborné.

Už papírově Sony zlepšilo ostřící vzdálenosti. Na nejširší ohniskové vzdálenosti (nejširším úhlu záběru) papíry hovoří o 3 centimetrech a taková byla i skutečnost. Na maximálním zoomu se pak dle údajů snížila ze 30 na 25 centimetrů a v praxi jsem naměřil 23 centimetrů od přední čočky objektivu.

Díky tomu se o něco zlepšilo i přepočtené zvětšení, které nyní v celém ohniskovém rozsahu dosahuje hodnoty přes 0,4×, ale v zásadě nikde neleze přes 0,5×. To znamená, že minimální plocha, kterou jste schopni ostře vyfotit, má na šířku 7,2 centimetru.

Takto zhruba vypadá typické makro, které je objektiv schopen poskytnout. Při plném odclonění je kresba trochu mléčná, je zde mírná aura a chromatická aberace.

U fotoaparátu této kategorie nepřekvapí, že možnosti nastavení expozice jsou téměř nekonečné. Z klasických režimů tu máme automatiku, prioritu clony, času a plný manuál (včetně bulb režimu). Možnosti měření expozice jsou klasické, tedy vícebodové, středové a bodové. Sony se nám trochu mění a RX10 II má tendenci spíše trochu přeexponovávat. Vypálená obloha se občas objeví i s prosvětlovací technologií DRO, která má za úkol stahovat jasy a prosvětlovat stíny. Je to zajímavé, protože Sony obvykle mělo spíše opačný problém, podexpozici. Korekce expozice má rozsah od -3 EV do +3 EV a více ke slovu přijde spíše její mírné stažení do minusu. Nicméně práce měření je celkem konstantní a nevyskytují se zde situace, že byste korekci museli měnit u každého druhého snímku.

Citlivosti mají rozsah od ISO 100 do ISO 12800 po 1/3EV krocích. V režimu rozšíření lze navolit i ISO 80 a ISO 64. Pokud využijete multiexpozici (4 snímky složené dohromady pro snížení šumu), je rozsah od ISO 100 do ISO 25600 po 1EV krocích. Automatice lze nastavit pracovní rozsah, a to jak horní, tak i spodní hranici. Obě hranice lze nastavovat od ISO 100 do ISO 12800 po 1EV krocích (pochopitelně spodní nemůže být výše než horní).

Sony dokonce umožňuje nastavit způsob, kdy fotoaparát půjde s citlivostí ISO nahoru na základě pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Je zde 5 režimů: pomalejší (-2 EV), pomalý (-1 EV), standardní, rychlý (+1 EV) a rychlejší (+2 EV). Pokud máte tedy např. 100mm přepočtenou ohniskovou vzdálenost, standardem pro změnu ISO citlivosti je 1/100 sekundy. Nejpomalejší nastaví 1/25 sekundy (-2 EV), rychlá pak 1/200 sekundy (+1 EV) a podobně. Skvělé je i to, že automatické ISO funguje v manuálním režimu expozice. Dokonce je v manuálu možné použít i korekci expozice! Paráda.

Expoziční časy na tom nejsou o nic hůře. Díky možnosti použít elektronickou závěrku je nejkratším časem 1/32000 sekundy! To se opravdu jen tak nevidí, navíc je zde funkce Anti Distortion Shutter pro minimalizaci kácení linií. Maximem je pak 30 sekund, nepočítáme-li bulb režim. Elektronická závěrka je aktivní při časech 1/2000 sekundy a kratších. K dispozici je i 3EV ND filtr, takže můžete používat dlouhé expoziční časy i ve dne bez nutnosti výrazně clonit.

Světelnost objektivu je jednoduchá, v celém ohniskovém rozsahu je to konstantně F2,8. Maximální hodnota clony je pak F16. Nastavit se dá pomocí clonového kroužku na objektivu. Dnes jsem připojil i přepočet pro posouzení hloubky ostrosti. Jde o ekvivalentní clonové číslo na full frame fotoaparátu. Tedy jakou clonu musí na dané ohniskové vzdálenosti full frame nastavit, aby měl hloubku ostrosti jako uvedené fotoaparáty při plném odclonění. Jak je vidět, u Sony je to zhruba F7,6.

Nechybí ani taková funkce jako je expoziční bracketing. Pro rozdíly 1/3 EV, 2/3EV a 1 EV je možné vyfotit 3, 5 nebo dokonce 9 snímků, s rozdíly expozic 2 EV a 3 EV pak 3 nebo 5 snímků. Bracketing je možné pořídit na jedno zmáčknutí spouště nebo každý snímek zvlášť (stiskem spouště jen jeden snímek). K dispozici je i bracketing vyvážení bílé a DRO režimů. Co musím opravdu hodně pochválit, je možnost aktivovat samospoušť při bracketingu. Obvykle si u jiných fotoaparátů můžete vybrat jen jedno z toho, zde lze aktivovat oboje najednou. Ideální pro snímání HDR na stativu.

DRO režimy mají za úkol prosvětlovat stíny. Najdete tu i automaticky skládané HDR, jehož rozsah může být automaticky zvolený nebo ručně můžete zvolit rozšíření rozsahu o 1 až 6 EV (tedy o 0,5 EV až 3 EV s expozicí nahoru a dolů). Pokud by expozice byla velmi krátká, vyfotí se jen dva snímky.

Velkým lákadlem fotoaparátu Sony Cyber-shot RX10 II jsou videosekvence. Maximem je totiž 4K rozlišení (stejně jako u konkurenčního Panasonicu Lumix FZ1000) se snímkovací frekvencí 25 fps. Pokud chcete natáčet Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů, už můžete dosáhnout 100 fps! Výborné pro velmi kvalitní zpomalené videosekvence.

Fotoaparátu nelze upřít velmi dobrou optickou stabilizaci, solidní autofokus a nadbytek detailů. 4K přináší opravdu hodně detailů a Full HD je rovněž hodně detailní a kvalitní. Je to dáno i tím, že nedochází k žádnému ořezu ani pixel binningu, snímání se celý senzor (uřezávají se akorát proužky nahoře a dole pro dosažení poměru 16:9). V podstatě se tak nemění úhel záběru a velké množství pixelů přináší nadprůměrnou detailnost.

Pro video má fotoaparát jednu zásadní dobrou vlastnost, kterou je konstantní světelnost F2,8 v celém ohniskovém rozsahu. Ať zoomujete kolik chcete, pořád můžete mít nastavenou totožnou expozici. Samotné zoomování je velmi pomalé a plynulé, snaha o eliminaci skoků ale nevyšla na sto procent. Občas obraz při zoomování lehce poskočí, což je škoda. Ať tak či onak, kvalita videosekvencí je vysoce nadprůměrná. V průběhu natáčení videa můžete pořizovat statické snímky bez přerušení, a to v plné kvalitě (s ořezem 16:9, tedy při rozlišení 17 megapixelů). Je také možné nahrávat XAVC S a MP4 nebo AVCHD a MP4 zároveň (pouze při 25 fps).

 

Ukázky 4K videosekvencí.

K dispozici je vedle autofokusu i manuální ostření, ale opět je tu podobný problém jako u klasického snímání. Pomalé točení je moc pomalé, rychlé točení zas moc rychlé. Když chcete pomalu přeostřovat, točíte pomalu a skoro nic se neděje. Tak trošku přidáte a to už objektiv zase nabere obrátky a ostří rychleji, než byste chtěli. Fotoaparát je schopen natáčet stereo zvuk, najdete tu zdířku pro externí mikrofon i sluchátka. Tím ale možnosti zdaleka nekončí, najdete tu i podporu time code nebo S-Log2 pro rozšíření dynamického rozsahu při natáčení videa.

Výborné je i to, že ve speciálním režimu natáčení videa můžete využívat všechny expoziční režimy. Můžete tedy měnit expoziční čas (při manuálním ostření až na 1/4 sekundy jinak na převrácenou hodnotu snímkovací frekvence), lze si hrát s clonou (té můžete nastavit plynulý pohyb bez aretace) a samozřejmě je k dispozici i nastavení ISO citlivosti. Ta může být automatická dokonce i v manuálním režimu expozice.

Další kapitolou jsou zpomalené videosekvence. I když jsou ukládány ve Full HD rozlišení, je nutné počítat s tím, že do tohoto rozlišení jsou jen ukládány, ale nejsou v něm natáčeny. Pokud zvolíte rychlost 250 fps, pak se můžete těšit na solidní kvalitu danou rozlišením 1824×1026 pixelů, tedy jen o trochu nižším. Zpomalení může být 5násobné (při ukládání jako 50p) nebo 10násobné (při ukládání jako 25p). Rychlost 500 fps už přinese rozlišení 1676×566 pixelů a při 1000 fps pak 1136×384 pixelů. Ve výsledku je to pochopitelně vidět. 1000fps video sice běží ve Full HD rozlišení, ale jeho kvalita není nijak zázračná. Každopádně i tak je výrazně lepší než u jiných fotoaparátů, které jsou schopné 1000fps záznamu. Pro srovnání, Nikon 1 J5 má 800×296 pixelů při 400 fps a při 1200 fps je aktivních jen 400×144 pixelů.

 

Několik ukázek zpomalených videosekvencí v různých rychlostech a kvalitě.

Hodně komplikované je ale ovládání. Patrně kvůli DRAM paměti se musí fotoaparát nejprve dostat do stavu aktivace této paměti, takže nejprve je nutné vše nastavit (čas, ostření,...), poté prostředním tlačítkem vzadu aktivujete bufferování a až nyní můžete stisknout tlačítko pro natáčení videa. Když skončíte, režim zůstane aktivní, takže nelze nic jiného nastavit, jakákoli jiná akce kromě spuštění natáčení videa je neplatná. Opět musíte prostředním tlačítkem zrušit "připravený režim", můžete něco nastavit, pak se zase vrátit do připraveného režimu a můžete točit s novým nastavením.

Než si zvyknete, dá to zabrat, ale pak už v tom najdete jistou logiku. Fotoaparát umožňuje stiskem červeného tlačítka video zahájit nebo ukončit. Tedy stisknutím se zahájí natáčení dvou sekund (a samo ukončí) nebo se naopak záznam provádí neustále a až se něco stane a skončí scéna, tlačítkem ukončíte nahrávání a uložíte poslední dvě sekundy. Nutno říci, že režim s ukončováním dává mnohem větší smysl, je více užitečný a mnohem lépe se s ním pracuje. Pokud jsou vám dvě sekundy málo, můžete zvolit prioritu doby nahrávání, což zvýší kapacitu na 4 sekundy. V takovém případě ale klesne kvalita 250fps videa z 1026p na 566p, 500fps videa z 566p na 384p a 1000fps video bude mít jen rozlišení 800×270 pixelů. Při 250 fps je nejdelší čas 1/250 sekundy, při 500 fps logicky 1/500 sekundy a při 1000 fps pak 1/1000 sekundy.

Ještě bych rád upozornil na dvě záludnosti ve spojitosti s videosekvencemi. První se týká ještě těch zpomalených. Je tím dlouhé zpracovávání a ukládání videa. U 250fps videa trvalo převedení a uložení 20 sekund, u 500fps videa 38 sekund a 1000 fps video bylo hotové až za 82 sekund. Během této doby nelze nic dělat. Pokud ale víte, že se video nepovedlo, máte možnost jej zrušit a dlouhé zpracovávání ukončit.

Dalším nepříjemným překvapením je vynucování si určitého typu karet. Už z předchozích modelů víme, že pro XAVC S video bylo potřeba SDXC karet, tedy s kapacitou 64 GB a vyšší (možná by stačily i 48GB SDXC karty). Tady přichází další omezení. Abyste mohli natáčet video s datovým tokem 100 Mbps (to jest 12,5 MB/s), fotoaparát si navíc ještě vynucuje přítomnost karty s UHS-I U3 rozhraním. Souvislý datový tok 12,5 MB/s nicméně zvládne i spousta relativně běžných Class 10 karet.

Můžete si také stáhnout několik ukázkových videosekvencí pro posouzení kvality i toho, zda s nimi půjde pracovat ve vašem stříhacím programu. Prvně je tu jedno AVCHD Full HD video (35 sekund, 112 MB), dále 4K videosekvence (50 sekund, 365 MB) a jedno zpomalené video (41 sekund, 255 MB).

Nyní vyzkoušíme kvalitu rozmazaného pozadí.

Světelný objektiv sice umožňuje docela mazat pozadí, samotný bokeh ale moc nepřesvědčil. Odlesky vůbec nejsou pravidelné, nemají zrovna kruhový tvar nemluvě o chromatické aberaci.

S přicloněním bokeh ještě o něco více znervózněl, odlesky jsou tvořené různými patvary.