Sony Cyber-shot RX10 II: ve jménu videa

Tady se krásně ukazuje, jak velkou roli hrají softwarové korekce. Zatímco v JPEGu a RAWu otevřeném v moderním RAW konvertoru, který provádí korekce na základě vloženého profilu, se se zkreslením skoro nesetkáte (+0,9 % na nejširší a +0,1 % na nejdelší ohniskové vzdálenosti), bez korekcí jsou výsledky mnohem horší. Při nejširším úhlu záběru na vás čeká silné sférické zkreslení s hodnotou +5,4 %, na maximálním zoomu pak výrazné poduškovité zkreslení s -4,0 %. Jak ale již bylo řečeno, v JPEGu a většině RAW konvertorů se s ničím takovým nesetkáte.

Vinětace má docela zvláštní průběh. Při plně otevřené cloně jsem naměřil lehce snížené hodnoty okolo 30mm ohniskové vzdálenosti, všude jinde byla vinětace lehce nad 1/2 EV. S přicloněním tato "lepší" oblast vymizela a vinětace nadále zůstává na cca polovině EV v celém ohniskovém rozsahu. Svou roli zde patrně hraje její softwarové potlačování.

Nyní se podívejme na kresbu objektivu uprostřed i v rozích obrazu.

Střed je krásně ostrý už od plně otevřené clony, také rohy jsou docela slušné. S přicloněním se situace moc nezlepšuje, už při F8 jde vidět vliv difrakce.

Střed je opět v pořádku už při nízkých clonách. Rohy jsou průměrné, s přicloněním se trochu zaostřují (ideálem je cca F5,6).

U 70mm ohniskové vzdálenosti se výsledky zhoršují. Prostředek je trochu mléčný, nicméně s trochou přiclonění se situace zlepšuje. Rohy jsou nicméně neostré s chromatickou aberací. Clonění určitě aspoň trochu pomůže.

Ani 121mm ohnisková vzdálenost není zrovna nejlepší. Plně otevřená clona má nepříliš ostrý střed a hodně neostré rohy. S cloněním se střed o něco zlepšuje, rohy jsou pořád dost neostré.

Na maximálním zoomu je situace o trochu lepší. Střed sice na nejnižší cloně není úplně ostrý, ale je to vcelku dobré a stačí mírné přiclonění pro solidní výsledky. Rohy jsou poněkud neostré s chromatickou aberací, clonění trochu pomáhá. Podíváme se také na snímky focené na větší vzdálenost okolo 25-30 metrů.

Opět je vidět krásný střed i při cloně F2,8. Rohy jsou lehce neostré, přiclonění je nijak zvlášť nezaostří.

U 36mm ohniskové vzdálenosti máme pořád velmi ostrý střed i na nízkých clonách. Rohy jsou rovněž solidní, s přicloněním se ale trochu zlepší.

Při plně otevřené cloně je obraz poněkud nevýrazný, ale už při F4 je celoplošně dost slušný. Od clony F8 už musíte počítat s difrakcí obrazu.

100mm ohnisková vzdálenost už má dost problém s rohovou ostrostí. Clonění pomáhá, ale pro ostré rohy je nutné jít až někam k F8 a to se dostáváme do pásma počínající difrakce (celoplošné neostrosti dané vysokou clonou jako takovou).

Ani u 145mm ohniskové vzdálenosti to není úplně ideální. Střed je při plně otevřené cloně trochu neostrý, ale s cloněním se to rychle zlepšuje. Rohy jsou hodně neostré a opět potřebují alespoň F8, aby byly slušné.

Na maximálním zoomu se to o něco zlepšuje. Střed chce sice trochu clonit, ale i při F2,8 je slušný. Rohová ostrost je dobrá i při nízkých clonách, navýšení ale rozhodně neuškodí a rohům prospěje.

Tato kapitolka se podívá na problematiku chromatické aberace.

U nejširší ohniskové vzdálenosti je při plně otevřené cloně přítomna chromatická aberace, vidět jde především v RAWu. S přicloněním docela klesá a mění se spíše na mírné duchy.

U 42mm ohniskové vzdálenosti je situace lepší. RAW sice ukazuje mírné modrání některých linií, ale v JPEGu je vše zahlazeno a namodralé větvičky jsou korigovány na tmavší odstíny.

S dalším prodloužením ohniskové vzdálenosti na 76 milimetrů se chromatická aberace netváří být nějakým větším problémem.

Při 135mm ohniskové vzdálenosti se do hry vrací duchové a při nižších clonách i barevné kontury.

Maximální zoom množství chromatické aberace ještě o něco zvyšuje. Děje se tak zejména v RAWu, neboť v JPEGu je aberace trochu potlačena systémem zpracování obrazu.