Sony Cyber-shot RX100 III (RX100M3): superSony

Tato kapitola si vezme na paškál ostření a vše, co s ním souvisí. Jako základ tu máme jednorázové ostření AF-S, dále pak průběžné ostření AF-C. To je na kontrastně ostřící fotoaparát poměrně rychlé a na širších ohniskových vzdálenostech zvládá přeostřovat i při docela rychlém pohybu. Čím víc se ale zazoomuje, tím slabší to je a schopnost správně zaostřit na přibližující se objekt se vytrácí. DMF je jednoduchý autofokus s možností manuálního doostření a MF je pak vyloženě jen manuální ostření.

Manuální ostření lze doplnit o výrazné zvětšení náhledu. S tím se ostří velmi snadno a i za horšího světla je to na trochu kontrastních objektech použitelné. Šum se už pak sice objevuje, je ale přijatelný. O něco horší je to s focus peakingem, který je na můj vkus příliš výrazný a u scén s výraznějšími texturami vidíte spíše jen barevné hrany a vůbec ne scénu. Podstatně lépe je to využitelné se zvětšením náhledu, nicméně při komponování zůstává zvýrazňování hran doslova všude (obtížně použitelné např. v přírodě).

Pokud jde o výběr ostřících bodů, je zde automatika, která je docela dobře použitelná, nicméně i tak se přiznám, že uživatelský výběr AF bodu mi byl příjemnější. To je tedy druhý režim, kdy si sami můžete polohovat AF bod a lze si vybrat i jeho velikost. Samozřejmostí je i klasické jednoduché středové ostření. K dispozici je detekce tváří, která je dosti rychlá a je schopna najít obličeje i při natočení do docela velkých úhlů. Stinnou stránkou je to, že má tendenci ostřit trochu před oči (ústa jsou naprosto ostrá, ale oči bývají lehce máznuté, už za rovinou zaostření). Je zde sice funkce ostření na oči, ale v praxi jsem nepozoroval, že by bylo zaostřeno přesněji. Režim sledování objektu pracuje dobře, je schopen najít objekt i po změně zoomu a poté, co se na chvíli ztratí z obrazu.

Ostření je dost rychlé, na nejširší ohniskové vzdálenosti to fotoaparátu zabere zhruba okolo 0,15 až 0,2 sekundy (pokud je předostřeno, což dělá automaticky). I na nejdelší ohniskové vzdálenosti se dá bez potíží pohybovat okolo 0,15 sekundy. Samozřejmě pokud není předostřeno a chcete zaostřit hned, doba ostření se prodlužuje.

Stejně jako předchozí modely, ani novější RX100M3 není vůbec vhodným fotoaparátem na makro a kvůli absenci závitu pro filtry to ani nezlepšíte makro předsádkami. Na nejširší ohniskové vzdálenosti začíná na 4,5 centimetrech, což znamená přepočtené zvětšení necelých 0,4×. A to není mnoho. Minimální ostřící vzdálenost postupně roste až na 30 cm a na maximálním zoomu objektiv dosahuje 0,2× přepočteného zvětšení. Na makro to opravdu není ani náhodou.

Tady vidíte maximální zvětšení objektivu a skutečně to není nic světoborného. Při ostření na krátkou vzdálenost s clonou F1,8 počítejte s aurou kolem zaostřených hran. Chce to trochu clonit.

Možnosti nastavení expozice jsou v podstatě totožné jako u nedávno testovaného ultrazoomu Cyber-shot RX10, se kterým sdílí i totožný snímač. V praxi to znamená, že zde naleznete automatiku, prioritu clony, času a plný manuál, který nabídne i bulb režim. Měření expozice může být celoplošné (vícebodové), středové a bodové. V praxi pracuje docela spolehlivě, korekci jsem musel využít jen občas (obvykle směrem nahoru, protože fotoaparát má tendenci lehce podexponovávat).

Expoziční časy začínají až na 1/2000 sekundy, čekal bych trochu kratší čas. Maximální čas je už na tradičních 30 sekundách. Citlivosti mohou být od ISO 125 do ISO 12800 po 1/3EV krocích, v režimu rozšíření naleznete i ISO 80 a ISO 125. Automatice lze nastavit minimální a maximální citlivost, kterou může volit. Minimum lze nastavit od ISO 125 výše, maximum pak od ISO 12800 níže, logicky ale minimum nemůže být výše než maximum. Fotoaparát podporuje i multiexpozici ze čtyř snímků, zde lze volit ISO 200 až ISO 25600 po 1EV krocích nebo automatiku.

Sony Cyber-shot RX100M3 slibuje velmi pěknou světelnost F1,8 až F2,8, bohužel měření ukázalo, že se jedná téměř o konstantní F2,8 objektiv. Již od 32mm ohniskové vzdálenosti má světelnost F2,8. Hodnotu F1,8 má jen na 24mm ohniskové vzdálenosti, při 25 mm už má F2, při 26mm F2,2 a při 29 mm pak F2,5. Co to znamená v praxi, vidíte na grafu dole, který srovnává světelnost s několika jinými kompakty. Jak je vidět, v rozsahu od 28 do 35 mm je světelnější původní RX100, resp. RX100M2, do 41 mm jsou pak vyrovnané a teprve až pak je světelnější RX100M3 než jeho předchůdce.

Ve společném rozsahu obou přístrojů (tj. 28 až 70 mm) je max. rozdíl 1 EV, a to jen od 68mm ohniskové vzdálenosti. Jak vidíte ve srovnání s konkurencí, RX100M3 má výrazně slabší světelnost. Proti Panasonicu LX7 je to 1 až 1,5 EV, proti Olympusu XZ-2 a Canonu PowerShot G16 o 0,3 až 1 EV a dokonce i Fujifilm X30, který má F2,0-2,8 objektiv (tedy na první pohled trochu slabší), je ve společném rozsahu o 0,3 až 0,6 EV světelnější.

Maximální hodnota clony činí F11 v celém ohniskovém rozsahu. Clona je irisová, ale na rozdíl od předchůdců tu najdete i 3EV ND filtr, což je vítané zlepšení a dovolí využívat nízkých clon i za jasného světla, případně pomůže focení panningu za dobrého světla. Fotoaparát nabídne expoziční bracketing pro 3 nebo 5 snímků s rozdíly expozic 1/3, 2/3, 1, 2 nebo 3 EV (jak sekvenčním snímáním všech snímků najednou nebo každý snímek na jedno namáčknutí spouště). Je zde i bracketing vyvážení bílé a DRO režimů.

RX100 III je výborným fotoaparátem pro natáčení videosekvencí. Podporuje Full HD rozlišení 1920×1080 pixelů při 50 progresivních snímcích za sekundu. Toto je k dispozici nejen ve formátu AVCHD (do 28 Mbps), ale nově i v XAVC S (50 Mbps). V XAVC S můžete dokonce natáčet HD video s rozlišením 1280×720 pixelů při 100 fps! Jedinou pihou na kráse je to, že je nutné vlastnit SDXC kartu, tedy takovou, která má kapacitu vyšší než 32 GB. S jakoukoli 32GB kartou nebo menší prostě XAVC S nefunguje.

Obrazová kvalita je výborná, solidní je i autofokus, který je tichý, rychlý, ale přitom přirozený. Oceňuji bohaté možnosti nastavení expozice, lze tedy hýbat s citlivostí, clonou i časem a to platí i v průběhu natáčení. Expoziční časy se mohou dostat až na 1/4 sekundy, což vytvoří zajímavé pohybově rozmazané sekané videosekvence. Samozřejmostí je možnost ostřit automatikou nebo ručně. Přicloňování by mohlo být kapánek plynulejší, v obraze jsou někdy vidět jemné jasové skoky. Zoomování je pomalé a velmi plynulé, videosekvence umí vypadat i docela profesionálně.

Úroveň videosekvencí můžete posoudit na několika ukázkách. Najdete tu tradiční venkovní videosekvenci (60 sekund, 192 MB) a jednu videosekvenci v lese s protisvětlem (29 sekund, 94 MB). Dále se můžete podívat na noční videosekvenci (32 sekund, 102 MB), kde plynule měním clonu (výrazné ztmavení videosekvence) a posléze nastavuji čas až na 1/4 sekundy (sekání videosekvence, zvýšení jasu). Nakonec je tu ještě k dispozici 100fps HD video (6 sekund, 42 MB).