Sony Cyber-shot RX100 VII: nejlepší přítel cestovatele

 

Sony Cyber-shot RX100 VII napájí starý známý Li-Ion akumulátor NP-BX1, který jsme našli už i u první RX100. Vyznačuje se napětím 3,6 V a solidní kapacitou 1240 mAh, ta má dle výrobce vydržet na 240 fotek přes EVF nebo 260 snímků přes LCD. Zatímco u první RX100 jsem v recenzi naměřil 430 snímků a i při dlouhodobém používání fotoaparátu je standard opravdu okolo těch 400 snímků i více (původní RX100 vlastním a používám už asi 6 let), u RX100 VII to neplatí ani zdaleka. Můj průměr z celkem 8 nabití fotoaparátu při testu byl 245 snímků a cca 10 minut videa.

 

 

Výdrž nicméně závisí na několika faktorech. Předně je to pro tento akumulátor a řadu RX100 už tradičně teplota, na které je doslova extrémně závislý. Kolem bodu mrazu padá kapacita doslova střemhlav dolů a dovolím si odhadovat, že je pod polovinou toho, co za běžných jarních teplot (běžně je u jiných fotoaparátů propad tak 10-20 %). Sony prostě v mrazu doslova umírá před očima. Zajímavé je, že u původní RX100 jsem toto nikdy nepozoroval, ale u všech dalších modelů řady RX100 už ano.

 

Druhým faktorem je video. Pokud chcete hodně natáčet slow-motion, kupte si náhradních baterií rovnou několik a nabíječku, abyste je stíhali nabíjet. Klasické video sice bere baterky také vcelku dost, ale není to zdaleka tak dramatické. V naší české zimě jsem se tak motal kolem 150 fotek (a cca 10-15 minut videa včetně slow-motion) na jedno nabití, naopak v testu na slunné Sicílii při teplotách okolo 20 °C byl standard okolo 300 fotek (a opět okolo 10 minut videa). Pokud bylo minimum videa, dalo se atakovat dokonce 400 snímků.

 

Chválím to, že je možné fotoaparát provozovat i při připojeném napájení např. z powerbanky. V takovém případě se nespotřebovává energie z baterie fotoaparátu, ale externího napájení (powerbanka, počítač, pokud tedy jeho napájení postačuje) a po vypnutí přístroje se akumulátor fotoaparátu začne nabíjet. Nevýhodou je to, že USB konektor je na pravé straně tam, kde držíte fotoaparát, takže práce s fotoaparátem připojeným na kabel je značně nepohodlná.

 

 

 

Dále se budeme ve zkratce věnovat zobrazení displeje. Jak už bylo řečeno, poněkud nepříjemně překvapí výrazným kontrastem, který neodpovídá kontrastu vyfocených snímků a poněkud oranžovorůžovým tažením některých šedých odstínů.

 

 

Spodní řádek ukazuje expoziční informace, po stranách pak mohou být další informace o focení, které lze pochopitelně zrušit. V horním řádku jsou pak informace o rozlišení. Pravý snímek ukazuje konfigurovatelné quick menu.

 

 

 

 

V případě videa se objeví černý proužek dole i nahoře (kvůli poměru stran 16:9), můžete zde mít i informace o hluku v mikrofonech. Vpravo je pak zobrazení stavového náhledu (náhled snímku je pak v EVF).

 

 

Užitečnou funkcí jsou i uživatelské režimy, kterých si lze uložit hned několik. Dosti překvapivé ale může být to, co si fotoaparát vlastně pamatuje. Zazoomuje na poslední zvolený zoom, který byl použit v režimu paměti, a to i přesto, že jste si ho sami výslovně neuložili. Ach, jak mi toto pilo krev. Příklad. Fotíte, chcete třeba zvolit HDR, které máte uloženo pod M1, zvolíte tedy M1 a fotoaparát najednou sám zazoomuje na ohniskovou vzdálenost, kterou jste naposledy měli tehdy, když jste M1 použili naposled. Tedy např. na maximální zoom, který jste naposledy použili třeba před týdnem. Také samotné menu je doslova pekelně složité, má neskutečný počet stránek a vyhledávat v něm je opravdu na dlouho.

 

 

Pokud jde o vyfocené snímky, ty lze zobrazit celoplošně i s nějakými základními informacemi. Náhled si ale můžete zmenšit, doplnit o více informací i barevné histogramy.

 

 

 

Cyber-shot RX100 VII je vybaven bezdrátovými rozhraními Wi-Fi a Bluetooth a musím říci, že jsem byl docela příjemně překvapen. Stále sice nerozumím tomu, proč je nejprve nutné si vybrat, kterou z funkcí chci používat a teprve pak zapnout tento jediný režim v telefonu, aniž bych měl možnost mezi nimi přecházet, ostatní věci jsou ale překvapivě slušné. Spárování telefonu a fotoaparátu bylo bleskurychlé, a to přes Wi-Fi i Bluetooth.

 

 

Dálkové ovládání z nějakého zvláštního důvodu sice nedovoluje výběr AF bodu, jinak jsou tu ale ostatní potřebná základní nastavení. Odezvy jsou krátké a zoomování má asi nejplynulejší a nejkratší odezvy, jaké jsem měl doposud možnost testovat.

 

 

Fotoaparát je možné propojit i v režimu kopírování snímků, přičemž data tahá poněkud pomaleji, ale i tak jde o použitelný způsob, jak si prohlížet fotky na mnohem větší obrazovce telefonu a případně je do něj zkopírovat a sdílet.

 

Rozhodně bych neměl opomenout možnost přidávání GPS souřadnic. To se děje přes Bluetooth a také zde jsem byl opravdu velmi mile překvapen. Aplikace ImagingEdge Mobile se správně nastavenými právy (trvalý přístup k GPS, pokud je alespoň na pozadí) se dokáže k fotoaparátu připojit téměř okamžitě a není problém mít většinu snímků s aktuálními GPS souřadnicemi. Takže také pochvala.