Sony Cyber-shot WX220: ostře nabitý drobek

Zkreslení objektivu není vážnějším problémem, díky softwarovým korekcím jsem naměřil na nejširší i nejdelší ohniskové vzdálenosti sférické zkreslení s hodnotou +0,9 %, což není mnoho a v praxi si v podstatě nelze všimnout.

Naopak s vinětací jsou problémy o něco větší. I když samotné hodnoty ztmavení nejsou až tak vysoké, problémem je náhlost ztmavení. Dlouho nic a těsně před růžkem vyskočí vinětace, která se umocňuje optickou stabilizací obrazu. Jednou tak dostanete tmavší jeden roh, podruhé zas opačný. Záleží jednoduše na tom, kterým směrem se stabilizace pohne.

Dále se podíváme na úroveň kresby objektivu. Začneme s ostření na krátkou vzdálenost v řádu desítek centimetrů.

Střed je v pořádku, rohy jsou ale méně kontrastní a ztrácí ostrost. Na druhou stranu na vás nečeká chromatická aberace. U delších ohniskových vzdáleností díky horší světelnosti roste difrakce.

Při ostření na delší vzdálenost to vypadá lépe. Střed je ostrý a bez problémů, rohy na tom nejsou nejhůře a slabší výkony jsou vidět jen u středních ohniskových vzdáleností. Ale ani tam to není nic extrémně špatného.

Nebude chybět ani pohled na problematiku chromatické aberace.

U běžných snímků, které nejsou v protisvětle, není s chromatickou aberací větší problém, ale protisvětlo umí nadělat docela velkou paseku, a to v podstatě v celém ohniskovém rozsahu.