Sony Cyber-shot WX5: kompaktní klenot

Autofokus, ostření

Fotoaparát Sony Cyber-shot WX5 nabízí pouze autofokus a někdejší pseudomanuální ostření starších kompaktů Sony zde už nenajdete. Je možné využít ostření bodové, středové a poté automatický výběr, který většinou funguje tak, jak byste čekali.
Zklamalo mě makro, které je přes patrně stejný objektiv jako u WX1 mnohem horší. Na nejširším ohnisku je zde sice stále možno fotit od 4 centimetrů (což je jen průměrná hodnota a malé 0,47× přepočtené zvětšení), ale na delších ohniscích se nutná ostřící vzdálenost rychle dost prodlužuje. Zatímco WX1 mohl na nejdelším ohnisku fotit od cca 40 centimetrů, WX5 potřebuje téměř 80 cm. Telemakro tedy není žádný zázrak a v podstatě na takové fotky je přístroj nepoužitelný. Vždyť 0,15× přepočtené zvětšení je opravdu neuvěřitelně nízké.
Zatímco makro moc nepotěší, opačně je to s rychlostí ostření. I když se ostří na bázi detekce kontrastu, nemá problém prohnat nejednu zrcadlovku. Ostření za 0,25 až 0,4 sekundy v celém rozsahu ohnisek jsou nejen na kompakt naprosto skvělé hodnoty. Dobrá je i úspěšnost, která je rozumná i za horšího světla. Možná právě omezený rozsah ostřících vzdáleností umožnil tak zrychlit ostření.

Makro režim

S makrem od 4 centimetrů si moc vyskakovat nemůžete, k tomu fotoaparát příliš vhodný není. Ostatně se podívejme.
Kleště nejsou příliš velké, je vidět velká vzdálenost od fotoaparátu. Potěšila mě velmi nízká míra šumu a díky výborné světelnosti bylo možno dosáhnout krátkého času i citlivosti.

Nastavení expozice, automatika

Docela mě zklamalo, že tak pokročilý fotoaparát jako je Sony Cyber-shot WX5, nemá manuální nastavení expozice. K dispozici je jen automatika, kterou samozřejmě lze korigovat v rozmezí -2 EV až +2 EV. Měření expozice může být celoplošné, středové a bodové. Jako téměř u všech kompaktů zde dochází k přepalování, takže mírná záporná korekce není na škodu. V režimu P jí ani není moc potřeba, občas ale automatika ustřelí docela dost (a to až o 1 EV!), zejména v režimu HDR a Inteligentní automatiky. Není to časté, ale občas se to stává.

Zatímco v Inteligentní automatice lze korigovat expozici (bohužel po každém zapnutí fotoaparátu se vynuluje, což je ale docela logické), v HDR režimu nikoli a zde mi to opravdu hodně chybělo. HDR totiž spíše výrazněji prosvětluje stíny než by srážela expozici v jasech. Korekce expozice do minusu by prospěla obojímu, stíny by byly stále rozumně prosvětlené a světlé plochy by získaly ještě více kresby.
Expoziční čas může automatika nastavit v rozmezí 1/1600 s až 2 sekundy. To je bohužel velmi omezený rozsah. Kratší časy by se občas hodily a zejména delší by byly vhodné pro noční focení. Citlivosti jsou v rozmezí ISO 125 až ISO 3200, automatika končí na ISO 800 a času jedné sekundy. Světelnost objektivu je na nejširším ohnisku velmi dobrá, F2,4 je ve své třídě překonána jen minimem přístrojů. Pak ale roste k velmi nepopulárním F5,9 na nejdelším ohnisku, nicméně jak je vidět, i tak patří k nejsvětelnějším objektivům.

Cloní se ND filtrem (v rozsahu F7,1 až F18), takže irisová clona zde bohužel chybí. Opravdu se mi nelíbí zacházení s ND filtrem, který se používá velmi často a myslím, že by bylo lepší zvolit třeba čas 1/1300 s a F2,4 než 1/150 s a F7,1. A u delších časů to platí ještě více. Není problém i zda dne vyfotit pohybově neostrou fotku. Proč občas tak nelogicky cloní, to skutečně nechápu. Práce s expozicí mě opravdu příliš nenadchla.

Expoziční a fotografické režimy

Hlavní ovládací kolečko má velmi nezvyklou nabídku voleb. Z těch běžných tu je jen režim P, video a SCN.

• P (Program AE) - Nejpokročilejší režim co do nabídky ovládání. Automatika vypočítá expozici, tu můžete upravit její korekcí.
• Super automatické nastavení (iAuto+) - Velmi překvapivý režim snímání, který sám detekuje scénické režimy a podle toho se zařídí. V protisvětle zapne HDR, za šera i běžného dne pak volí šestiexpozici, čímž výborně snižuje šum. Dle mého názoru by ale mohl častěji volit HDR (ne vždy je v protisvětle aktivováno)
• Inteligentní automatika - Standardní automatický výběr scénického režimu, žádný z nich však nevolí multiexpozici.
• Rozostření pozadí - Fotoaparát vyfotí dvě fotografie s různým zaostřením, složí je pak dohromady, čímž rozmázne pozadí. Má evokovat snímky ze zrcadlovky. Efekt není ale zas až tak silný a velmi často se nepovede správně stanovit hrany. Ty jsou pak máznuté.
• SCN - Scénické režimy
• 3D panoramata - nemám 3D televizi, takže si je nemohu prohlédnout a posoudit. Lze je trochu sledovat na LCD displeji fotoaparátu natáčením přístroje, efekt ale není nikterak dobrý a rozlišení je velmi malé.
• Videosekvence - Až Full HD video.
• Panorama - Točíte se a fotíte panorama. Doporučuji snímat na výšku, dostanete tak větší rozlišení.

Některé z režimů si ukážeme hned tady, některé pak v adekvátních kapitolách (např. HDR v kapitole věnované protisvětle). Nyní vyzkoušíme rozmazání pozadí.
Toto je klasický snímek na normální režim. Pozadí je v podstatě nerozmazané, při citlivosti ISO 400 si všimněte značně odstraněný šum, ale také rozpíjení obrazu.
Aby funkce správně pracovala, musíte být od objektu jistou vzdálenost (ta je zhruba dvoj až trojnásobkem minimální ostřící vzdálenosti objektivu při daném ohnisku). Fotoaparát pak vyfotí dva snímky s různým zaostřením a sloučí je do sebe. Jak vidíte, hloubka ostrosti je podstatně menší, ale složení neproběhlo ideálně. Zejména levá strana kmenu je rozpatlaná (fotoaparát ji považoval za pozadí). Není nad to mít dobrou světelnost a velký čip, což WX5 nemá.
Automatické skládání panoramat je velmi rychlé. Pokud fotíte na výšku, bude mít panorama v tomto směru slušných 1920 pixelů (jinak jen 1080). Panorama bude o to detailnější a kvalitnější. Nutno říci, že na kvalitu si nemohu stěžovat, detaily jsou na kompakt a tak rychlé automatické skládání velmi slušné.
Vezmete-li to ale opravdu na šířku, vyfotíte extrémně širokoúhlou "nudli", o jejímž využití ale pochybuji. Kvůli malému rozlišení na výšku také nelze počítat s výraznými detaily. Opravdu doporučuji fotit v rozlišení 4912×1920 pixelů.