Sony DSC-H10: nejen levný ultrazoom

Autofokus, manuální ostření

Fotoaparát nabízí vedle automatického ostření rovněž ostření manuální, ale to by se dalo označit spíše pojmem pseudomanuální. Jsou zde totiž pouze předvolené vzdálenosti 0,5 m, 1,0 m, 3,0 m, 7,0 m a nekonečno. Ostřit na vzdálenosti mezi nimi umožněno není. Autofokus nabízí vícebodové ostření, ostření na střed nebo jednobodové. Nechybí ani detekce tváří, která je poměrně rychlá a potěší také tím, že nemá větší problémy s natočenými či nakloněnými obličeji. Z profilu pochopitelně tvář nerozpozná, ale i tak má poměrně široký záběr.

Cyber-shot DSC-H10 sice nepřekvapí neuvěřitelně krátkými vzdálenostmi, z kterých je schopen ostřit, ale také neurazí. V základním režimu je schopen zaostřit na nejširší ohnisko od zhruba 40 cm (většinou naměřeno 41-42 cm), což je veskrze průměrný výsledek. Potěší však nejdelší ohnisko, které nabídne vzdálenost 85 cm, což už je ve srovnání s konkurencí poměrně krátká vzdálenost. Výrobce udává vzdálenosti 50 cm, resp. 90 cm, takže v praxi se fotoaparát mohl pochlubit mírně lepšími výsledky. Makro režim se sice na nejdelším ohnisku vůbec neprojeví (stále zůstává na přibližně 85 cm), zato na nejkratším ohnisku umožní ostřit již od 2 cm. Tady by se tento režim už dal považovat za supermakro.

Radost udělá i rychlost ostření. Ta také patří do lepšího průměru, dokonce i na nejdelší ohnisko je ostření poměrně rychlé a není problém pořizovat pohotové záběry. Fotoaparát se ani nepokouší zbytečně dlouho ostřit, takže pokud jste příliš blízko, dá to rychle vědět a nezdržuje zbytečně neúspěšným ostřením.

Makro režim

Ačkoli Cyber-shot DSC-H10 nemá supermakro režim, normální makro zde použité téměř nabízí takové možnosti jako supermakra jiných fotoaparátů. Je možno ostřit již od 2 cm. Fotoaparát neměl žádné problémy s ostřením na takto krátké vzdálenosti, poměrně dobře ostřil na hrany svislé i vodorovné.
Makro režim můžete mít vlastně pořád zapnutý. Ačkoli dle manuálu se pak pomaleji ostří, v praxi jsem si ničeho takového nevšiml. Stejně tak je možno s tímto režimem pořizovat ostré záběry v libovolně velké vzdálenosti, tedy i v nekonečnu. V podstatě jedinou znatelnou změnou oproti základnímu režimu je posun ostření od 40 cm na 2 cm.

Nastavení expozice - automatika

Cyber-shot DSC-H10 má v nabídce vedle automatického nastavení expozice i manuální režim. Ovšem pouze jeho plně manuální variantu, tedy chybí priorita clony a času. K dispozici je bodové měření expozice, pak s prioritou středu a nabídku uzavírá celoplošné měření expozice, které podávalo velmi dobré výsledky a snímky byly skutečně exponovány velmi dobře.

V automatický režimech při dobrém světle fotoaparát velmi rád využívá citlivosti ISO 125 a ISO 200, v zájmu méně zašuměných fotografií by však mohl volit i ISO 100, které jsem snad na žádné fotografii pořízené na automatickou volbu citlivosti nenašel. Přece jen časy byly občas velmi krátké a lehčí prodloužení by jim neškodilo. Zvláště když stabilizace Super SteadyShot je dost účinná.

V manuálním režimu musíte nastavit sami citlivost, clonu i čas. Priorita času či clony se zde nekoná. Se clonou si také moc nepohrajete, je totiž pouze dvoupolohová. Na krátkých ohniscích má hodnoty F3,5 nebo F8,0, na středních pak F4,0 nebo F9,0 a na nejdelších F4,4, příp. F10. LCD displej vás svým jasem velmi dobře informuje o exponování fotografie, stejně tak ukazatel na displeji. Velmi dobře poznáte, jak bude výsledná fotografie vypadat, LCD monitor nemá ve zvyku jasy fotografií příliš zkreslovat. To hodnotím velmi pozitivně.

Stabilizace obrazu

Stabilizace obrazu zde nechybí a nejedná se pouze o zvyšování citlivosti. Naopak, fotograf dostává k dispozici Super SteadyShot stabilizaci, kterou může mít zapnutou neustále, případně při namáčknutí spouště a focení, lze ji také úplně vypnout. Testovací fotografie byly pořízeny ze vzdálenosti zhruba 3 metrů. Použil jsem čas 1/3 s při citlivosti ISO 200, cloně F4 a ohnisku 189 mm. Uvedené fotografie jsou vždy ty nejostřejší, které se mi v daném režimu focení podařilo vyfotit.

stabilizace vypnuta	stabilizace zapnuta
stativ

Občas jsem měl pocit, že stabilizace je v pohotovosti, i když je vypnutá. Rozmazané fotografie se s tímto fotoaparátem fotí docela těžko. Možná je to moji pevnější rukou, nevím. Každopádně lze vidět, že stabilizace umožňuje pořídit natolik ostrý obraz, že není nutno brát ani stativ. S ním je to samozřejmě ještě o něco lepší. Stabilizaci jako takovou hodnotím kladně.

Expoziční a fotografické režimy

Ovládací kolečko nabízí jak klasickou nabídku režimů, tak i přímo některé scénické režimy. Je to trochu matoucí, na druhou stranu většina těch nejdůležitějších je vybrána přímo na kolečko a tedy i rychle k dispozici v případě potřeby.

• Scénické režimy - nabídka několika scénických režimů (Soumrak, Pláž, Sníh, Ohňostroj)
• Krajina
• Portrét za soumraku
• Pokročilé snímání sportu
• Zamlžení
• Vysoké ISO - volí vyšší ISO citlivosti a nepoužívá blesk pro zachování barev
• Plná automatika
• Programová expozice (P) - expozici nastaví fotoaparát, ostatní vlastnosti už nastavuje fotograf
• Manuální expozice (M) - fotograf nastavuje i čas a clonu

Nabídka tedy není nikterak bohatá. Neřekl bych však, že je to nějak výrazně na škodu. Možná by se hodily ještě další dva nebo tři režimy. Takto se v nich uživatel neztrácí, u fotoaparátu s desítkami režimů bývá většinou tak složité jejich procházení, že se ztrácí všechny výhody a hledání toho ideálního je zbytečně zdlouhavé.

Videosekvence

V podstatě jediná negativní vlastnost fotoaparátu Sony Cyber-shot DSC-H10 u natáčení videí je nemožnost zoomovat, což je velká škoda. Dokonce ani digitální zoom není umožněn. Naproti tomu ale nechybí podpora stabilizace a zvuku. Potěší také postupné přicloňování, kdy se při namíření na světlý objekt obraz ztmavuje postupně a nikoli skokově. Rovněž je chvályhodné, že je použito automatické ostření v průběhu natáčení videa. K dispozici jsou pak tři různé kvality pořizování nahrávky, která je ukládána do formátu MPEG. Mono zvuk je pak 16-bitový se vzorkovací frekvencí 32 kHz a tedy s 64kbps kvalitou.

• 640×480 / 30 fps - pěkná, vcelku kvalitní videa (cca 1300 kB/s)
• 640×480 / 16,6 fps - nepříjemně sekané video, dosti znatelná MPEG komprese (cca 350 kB/s)
• 320×240 / 8,33 fps - velmi sekané video, znatelná MPEG komprese (necelých 100 kB/s)

Nebýt chybějící možnosti zoomování, byl by to skvělý fotoaparát na pořizování videí. Takto je jen dost dobrý. Jinak mu totiž nic nechybí, jen je trochu znatelná MPEG komprese i na nejvyšší kvalitu, ale není to nic strašného. Výsledek můžete sami vidět na 22-sekundovém klipu o velikosti 28,4 MB.

Fotografování portrétů

Delší ohniska fotoaparátu umožní dobře fotit z větších vzdáleností, získávat přirozenější výraz ve tváři a rozostřenější pozadí. Díky poměrně dlouhému základnímu ohnisku však mohou být problémy s pořizováním portrétů větší skupinky lidí, úhel záběru je díky minimálnímu 38mm ohnisku opravdu malý.
Fotoaparát dobře zachovává pravidlo, že expoziční čas by měl být maximálně tak dlouhý, jako je převrácená hodnota použitého ohniska. Tedy při ohnisku 122 mm čas 1/125 s plně odpovídá. Osobně si myslím, že by bylo lepší se trochu spolehnout na slušnou stabilizaci a trochu čas prodloužit při snížení citlivosti. ISO 400 už je docela dost a při lepším pohledu na fotografii se mírně ztrácí detaily díky vylézajícímu šumu.
Jak nucený blesk, tak slow synchro dávají za dobrého světla totožné výsledky díky stejné, případně velmi podobné expozici. Snímek získal lepší barvy, je více projasněný a vyvážený, díky nižší citlivosti je pozadí o trochu méně přepálené, ale pořád je to přepal velmi výrazný.

Ve zhoršených světelných podmínkách se ale vše mění. Slow synchro produkuje mnohem delší časy, při běžném focení na automatiku dával ve večerních hodinách při psaní této recenze (jediné osvětlení tedy monitorem) časy 1/1,3 s až 1/1,6 s. Při použití nuceného běžného blesku stáhnutého o 1 EV (rovněž u slow synchro) pak vyšly časy kolem 1/40 s. V obou módech bylo pozadí prokreslené, u slow synchro pochopitelně o něco lépe. Celkově mě fotoaparát překvapil poměrně dobrým prokreslením pozadí při blesku.

Bohužel nevím proč naopak v těchto režimech není využito vyšších citlivostí, většinou nastavoval kolem ISO 250. Zde si mohl dovolit třeba ISO 400, aby čas (zejména u slow synchro) o něco zkrátil. U scénického režimu "portrét za soumraku" je efekt ještě patrnější, fotoaparát volil ISO 125 a čas dvě vteřiny. To je v praxi pro ostrou fotografii naprosto nepoužitelné. Proto spíše doporučuji automatiku bez speciálních režimů a klasický blesk. Slow synchro se hodí, pokud je střední osvětlení (ani světlo, ani tma). Jednoduše řečeno, za dobrých podmínek volí zbytečně vysoké ISO, za špatných podmínek zase zbytečně nízké.

Blesk jako takový bych ohodnotil trochu netechnických termínem "brutálně silný". Je až neuvěřitelné, co tato věcička dokáže. Na maximální výkon osvětlí opravdu velkou plochu, společná chodba panelového domu mi nestačila, abych ukázal v tomto režimu úbytek světla.

blesk -2 EV

blesk +0 EV

blesk +2 EV