Sony DSC-H10: nejen levný ultrazoom
Ultrazoomy jsou dnes v módě. Společnost Sony nabízí dva nové modely, Cyber-shot DSC-H50 a Cyber-shot DSC-H10. My jsme se podívali na zoubek levnějšímu modelu H10 s 10× násobným optickým přiblížením.
Kapitoly článku:
- Sony DSC-H10: nejen levný ultrazoom
- Expoziční režimy a ostření
- Výbava a nastavení
- Fotografické testy
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Pro lepší posouzení kvalit fotoaparátu přikládám několik dalších snímků, které vznikly během testování.
Za daného počasí nelze fotoaparátu moc věcí vytýkat. Obloha je trochu světlejší, ale jinak byl snímek exponovaný dobře, potěšila mě také slušná úroveň detailů.
Díky velmi dobrému makru se květiny fotí jedna radost. Není problém ani s rozostřením pozadí, které fotografii dodává mnohem lepší dojem. I zde mě potěšila dobrá úroveň detailů, slušná ostrost snímku.
Menší hříčka se zaostřováním. Někdy je těžké přemluvit autofokus, aby ostřil tam, kam chce fotograf, u Cyber-shotu DSC-H10 jsem však mnoho problémů neměl. Stačilo si vybrat pouze část okna s více kapkami, kde se už neměl problém chytit a pořídil fotografii přesně tak, jak jsem chtěl. Záběr na kapky a rozostřené pozadí.
Pokus o zachycení pohybu na automatický režim. Je vidět, že automatika exponuje velmi dobře, bohužel můj záměr přímo neodhadla. Osobně bych navolil ISO 100 a snímek mírně přeexponoval, řekněme časem 1/80 s. Pak by byl i pohyb znatelnější.
Fotografie mé staré základní desky. Ke slovu opět přišlo velmi dobré makro a manuální nastavení expozice. Snímek je tmavší, nebylo až tak moc světla a nechtěl jsem používat ISO 200. To mě přinutilo volit delší časy, které jsem se snažil udržet z ruky. K pořízené fotografii nemám výhrady, fotoaparát dobře zaostřil na kondenzátor a zbytek přiměřeně rozostřil.
Tuto fotografii bych nazval "kouzlo dlouhé expozice". Pokud nevíte, co je vlastně na obrázku, pak vězte, že jsem 30 sekund střídavě zabíral digitální hodiny a hifi věž. Výsledkem je tato abstraktní fotografie. Sráží jí na zem vysoká citlivost ISO 800, zrnitost je patrná dokonce i v tomto malém náhledu 375×500 pixelů.
Automatika si poradila s expozicí poměrně dobře, přepálené nebe nešlo v danou chvíli nijak obejít. Kontrast je vyvážený, ani objekty vzadu se neslévají v zelené a fialové fleky, jak tomu bylo u nedávno testovaného Sony Cyber-shot DSC-T300.
Trochu tmavší fotografie. Dobře se na ní ale studuje šum. Není výrazný, co se týče jasových rozdílů, nicméně právě v tomto případě na obloze není právě nejhezčí, nemá až tak rovnoměrnou strukturu jako u jiných fotografií.
A na závěr ještě jeden detail budovy.
Za daného počasí nelze fotoaparátu moc věcí vytýkat. Obloha je trochu světlejší, ale jinak byl snímek exponovaný dobře, potěšila mě také slušná úroveň detailů.
Díky velmi dobrému makru se květiny fotí jedna radost. Není problém ani s rozostřením pozadí, které fotografii dodává mnohem lepší dojem. I zde mě potěšila dobrá úroveň detailů, slušná ostrost snímku.
Menší hříčka se zaostřováním. Někdy je těžké přemluvit autofokus, aby ostřil tam, kam chce fotograf, u Cyber-shotu DSC-H10 jsem však mnoho problémů neměl. Stačilo si vybrat pouze část okna s více kapkami, kde se už neměl problém chytit a pořídil fotografii přesně tak, jak jsem chtěl. Záběr na kapky a rozostřené pozadí.
Pokus o zachycení pohybu na automatický režim. Je vidět, že automatika exponuje velmi dobře, bohužel můj záměr přímo neodhadla. Osobně bych navolil ISO 100 a snímek mírně přeexponoval, řekněme časem 1/80 s. Pak by byl i pohyb znatelnější.
Fotografie mé staré základní desky. Ke slovu opět přišlo velmi dobré makro a manuální nastavení expozice. Snímek je tmavší, nebylo až tak moc světla a nechtěl jsem používat ISO 200. To mě přinutilo volit delší časy, které jsem se snažil udržet z ruky. K pořízené fotografii nemám výhrady, fotoaparát dobře zaostřil na kondenzátor a zbytek přiměřeně rozostřil.
Tuto fotografii bych nazval "kouzlo dlouhé expozice". Pokud nevíte, co je vlastně na obrázku, pak vězte, že jsem 30 sekund střídavě zabíral digitální hodiny a hifi věž. Výsledkem je tato abstraktní fotografie. Sráží jí na zem vysoká citlivost ISO 800, zrnitost je patrná dokonce i v tomto malém náhledu 375×500 pixelů.
Automatika si poradila s expozicí poměrně dobře, přepálené nebe nešlo v danou chvíli nijak obejít. Kontrast je vyvážený, ani objekty vzadu se neslévají v zelené a fialové fleky, jak tomu bylo u nedávno testovaného Sony Cyber-shot DSC-T300.
Trochu tmavší fotografie. Dobře se na ní ale studuje šum. Není výrazný, co se týče jasových rozdílů, nicméně právě v tomto případě na obloze není právě nejhezčí, nemá až tak rovnoměrnou strukturu jako u jiných fotografií.
A na závěr ještě jeden detail budovy.