Sony E 55-210mm F4.5-6.3 OSS (SEL55210)

 

Nejprve se podíváme na možnosti ostření. Objektiv pochopitelně podporuje manuální zaostřování, k čemuž je určen zaostřovací kroužek. Ostření je jednoduché a poměrně přesné díky zvětšování náhledu. Fotoaparát Sony A6000 ale za některých podmínek nedržel manuálně nastavené zaostření a netuším proč. Vazba je elektronická, chod je krásně tichý, vhodný i pro video. Osobně mě jen překvapil směr otáčení, kdy otáčení po směru hodinových ručiček přibližovalo rovinu zaostření (čekal bych to naopak). Přepínač manuálního ostření tu nenajdete, přepínat mezi AF a MF musíte v menu fotoaparátu.

 

Nezapomnělo se ale ani na autofokus. Ten je tichý a poměrně rychlý, zde ale závisí i na fotoaparátu. V režimu AF-S s kontrastním ostřením jsem naměřil zhruba okolo 0,2 až 0,3 sekundy dle zoomu, v případě AF-C s fázovým zaostřováním se mi dařilo zaostřit o něco rychleji a tyto časy byly okolo 0,15 až 0,25 sekundy. Přeostření z nekonečna na zhruba 1,2 metru zabralo 0,7 sekundy nehledě na režim.  V reálném světě tak objektiv většinou ostří hodně rychle, nicméně občas se na A6000 stávalo, že se rozhodl úplně přeostřit vpřed a vzad (klasicky kontrastně). V takovém případě jste si počkali i více než sekundu. Fotoaparát A6000 s objektivem navíc ne vždy ostřil přesně a někdy se jednoduše netrefil. Rozhodně to nebyla nějak nadprůměrně spolehlivá kombinace.

 

 

Dle Sony je minimální ostřicí vzdálenost objektivu jeden metr a při mém měření jsem se dostal k hodnotám 89 až 96 centimetrů od roviny senzoru. Pokud vás zajímá vzdálenost od přední čočky, pak jde o zhruba 76 až 81 centimetrů.

 

 

Pokud jde o zvětšení, to po přepočtu dosahuje maximální hodnoty okolo 0,36×. Rozhodně tedy nejde o objektiv vhodný pro focení makra, spíše jen nenáročného telemakra, to je ale vlastnost typická pro tuto třídu objektivů. Opět jsem vyzkoušel i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptrie. To už se dostaneme na 38 centimetrů od roviny senzoru a 17 cm od přední čočky předsádky. Také zvětšení dramaticky vzroste na 1,7×.

 

 

 

Co tato čísla znamenají, si ukážeme na následujících snímcích. Začneme tradiční fotografií kleští.

 

 

 

Vidíte, že zvětšení není zrovna dvakrát vysoké a je to spíše na takové méně náročné telemakro.

 

 

 

Zde vidíte jednu praktičtější ukázku telemakra. Zvolil jsem maximální zoom a šel co nejblíž to šlo. Je dobře vidět, že na malé detaily to opravdu není vhodný objektiv a pro makro jsou tu mnohem lepší volby.

 

 

 

Tady je pak jedna ukázka s nasazenou makro předsádkou Raynox DCR-150. Toto je jeden z mála snímků, kdy se mi povedlo dobře chytit zaostření (dost foukalo). S předsádkou se zvětšení dostává do úplně jiných dimenzí.

 

 

 

Objektiv má 7lamelovou irisovou clonu ovladatelnou z fotoaparátu. Světelnost má hodnoty F4,5 až F6,3, což nejsou příliš příznivé hodnoty a vidět je to i na průběhu světelnosti v grafu. Sony je v rámci podobných konkurenčních objektivů nejhorší a zhruba o 1/3 EV horší v celém ohniskovém rozsahu. Maximální hodnota clony činí F22 až F32 dle zvoleného zoomu.

 

 

 

Následující snímek ukáže kvalitu bokehu (rozmazaného pozadí). Fotografii s vyšší clonou se mi bohužel nepodařilo vyfotit, manuální ostření fotoaparátu Sony A6000 nefungovalo správně a exponovalo se s jiným nastavením, než jaké bylo zvoleno.

 

 

 

Odlesky jsou kulaté a překvapivě plné. Výsledkem je tak relativně jemný bokeh.

 

 

 

Test stabilizace probíhal na 153mm přepočtené ohniskové vzdálenosti. Poloviční úspěšnost zaostřených snímků jsem dosahoval někde kolem 1/30 až 1/40 sekundy. Bez stabilizace se mi totéž dařilo někde kolem 1/125 sekundy. Naměřený výsledek byl tedy jen okolo 2 EV. To je zajímavé, neboť v praxi jsem měl pocit, že je stabilizace naopak docela dost účinná.