Sony NEX-5N: téměř ideální NEX

S fotoaparátem dostanete i objektiv, přední krytku (zadní krytku objektivu a krytku těla ale nikoli), Li-Ion akumulátor, nabíječku s kabelem, návod, CD-ROM se softwarem, USB kabel, sluneční clonu, externí blesk a popruh. Ten jsme ale nedostali.

Li-Ion akumulátor NP-FW50 má s napětím 7,2V a kapacitou 1020 mAh vydržet na 410 snímků, což zní v této třídě jako docela solidní číslo. V praxi jsem až takové štěstí neměl, pohyboval jsem se zpravidla mezi 320 až 400 snímky na jedno nabití, což považuji spíše za lehce podprůměrný výsledek.

K fotoaparátu dostanete několik programů. První, se kterým přijdete do styku, je PMB (Picture motion Browser). Základní úlohou je nahrání snímků do počítače. Zde musím pochválit to, že software je inteligentní a již zkopírované snímky nekopíruje znovu (pokud jste je předtím nesmazali z paměťové karty).

Po uložení snímků do počítače se vám zobrazí okno s náhledy těchto snímků. Každou fotografii lze zvětšit a pokud je to JPEG, tak i provést několik základních úprav.

Nabídka úprav ale není příliš bohatá. Máte zde redukci červených očí, ořez, vložení datumovky, automatické vylepšení obrazu, úpravu jasu, saturace, tónových křivek a ostrosti. Toť vše.

Více legrace je s druhým programem nesoucím jméno Image Data Converter. Jde o RAW konvertor, jehož negativem je velmi pomalé překreslování obrazu, na druhou stranu potěší jeho funkčnost. I když seznam úprav není právě nekonečný, jsou tu ty nejužitečnější parametry, které navíc velmi pěkně fungují. Máte zde tedy korekci expozice, vyvážení bílé, barevné styly, kontrast, optimalizaci dynamického rozsahu (velmi dobrou) a pár dalších.

Jednotlivé volby stačí jen rozkliknout a pak už jen volíte jednotlivá nastavení. Znovu připomínám, že zpracování obrazu trvá poměrně dlouho.

LCD displej má sice velkou úhlopříčku, ale díky jeho širokoúhlosti nezbývá na samotný snímek až tak moc místa. Polohovatelnost displeje a vysoké rozlišení displeje jsou však docela účinnou náplastí. Obraz je posunut doleva a vpravo je černý sloupec, na něm najdete vysvětlivky jednotlivých tlačítek (ta jsou umístěna vedle displeje). Sony volilo toto řešení z toho důvodu, že v téměř všechna tlačítka jsou nastavitelná a těžko by tak k nim mohlo malovat nějaké ikonky. Levý sloupec může obsahovat další fotografická nastavení, horní řádek pak zobrazuje informace o kartě, nabití baterie a rozlišení snímku. Zobrazení displeje lze pochopitelně upravit a mít zde místo textové informace např. expoziční graf. Pak ale zmizne zobrazení dalších fotografických nastavení.

Většina menu nabídek probíhá v jíž zmíněné černé ploše. Může tady být volba sekvenčního snímání/samospouště, korekce expozice (viz vpravo), ISO citlivost a mnoho dalšího.

U videosekvencí je zobrazení docela podobné. Zajímavé je šestiikonkové menu (po stisku tlačítka MENU), různé volby jsou ale různě rozesety a musíte si pamatovat, co je kde umístěno. Některá fotografická nastavení jsou pod Fotoaparátem, některá pod Jas/barva a některá i v Nastavení. Je to prostě guláš.

Fotoaparát sice nemá ovládací kolečko režimů (to je ale velká chyba), takže je tu jen softwarové přes menu. Zbytečně to zdržuje. Vpravo vidíte menu fotografických nastavení.

Dále je tu nastavení jasu a barvy, tedy i HDR a dalších efektů. Technická nastavení mě potěšila zejména možností korekce optických vad, neboť základní setový objektiv (a bohužel i 16mm pancake) rozhodně nepatří k optickým přeborníkům a je co korigovat.

Při prohlížení může fotoaparát ukázat jen některá základní expoziční nastavení, ale nechybí ani možnost menšího náhledu se čtyřmi histogramy a plné zobrazení většiny nastavení fotoaparátu.