Sony NEX-7: správná (r)evoluce

Sony NEX-7 je vybaven velkým množstvím nejrůznějších ostřících režimů. Co se týče výběru ostřících bodů, najdete zde středové ostření, dále uživatelský výběr ostřícího bodu, což se může hodit zejména na stativu a jako poslední je tu automatický výběr. Ten mě zde docela nemile překvapil, zejména u makro snímků a obecně fotografií, kde se očekává popředí a vzdálené rozmazané pozadí, se na objekt vepředu vrhá jen velmi neochotně. Jednoduše řečeno, není důvod používat tento režim, u NEX-7 nefunguje moc dobře. Detekce tváří patří k těm rychlejším a její úspěšnost je dobrá.

Manuální ostření je pohodlné, neboť se při otáčení ostřícím kroužkem znatelně zvětšuje náhled na displeji. Za horšího světla pochopitelně musíte počítat se zvýšeným šumem, ale většinou se to dá zvládnout bez větších potíží. Hodně zajímavý je jiný pomocník manuálního ostření, a to zvýrazňování hran červenou barvou. Přesně tedy vidíte, která rovina je zaostřená a nepotřebujete ani zvětšení náhledu, abyste velmi rychle a přesně manuálně zaostřili. Tento režim je dostupný např. při ostření DMF, což je autofokus s možností manuálního doostření. Pak se dle nastavení v menu může zobrazit zvětšený náhled včetně červených hran.

Samozřejmě vedle manuálního ostření nechybí ani to automatické. Dělí se na dva režimy. Jednorázové AF-S a průběžné AF-C. Průběžná varianta mě moc nenadchla, obraz neustále pulzuje a fotoaparát tak sám sebou trochu škube. Naproti tomu průběžné doostřování náhledu (tedy před namáčknutím spouště), které je aktivní pořád, pracuje rychle a spolehlivě. Co se týče rychlosti ostření, zde NEX-7 příliš nezáří, ale rozhodně ani nenaštve. Na poměry CSC fotoaparátů je ostření sice trochu pomalejší, určitě vás ale nebude nějak zdržovat. Výrazněji pomalejší je jen za horšího světla a zde klesá i úspěšnost.

Podporovány jsou všechny důležité expoziční režimy, tedy programová automatika, priorita clony, času a plný manuál (včetně možnosti bulb režimu). Expozice může být měřena celoplošně, se zdůrazněným středem nebo bodově. Celoplošné měření mi přišlo být z těch spolehlivějších, v podstatě nebylo třeba do expozice nějak zvlášť zasahovat, což ale neznamená, že byste se občas nedočkali přepalů. Dynamický rozsah v JPEGu není nekonečný a DRO technologie (v automatickém režimu) pomáhá jen částečně. Pokud ji ručně nastavíte na nějakou vyšší sílu, funguje to v podstatě jako vytahování stínů a stahování jasu v RAWech. Samotný JPEG je pak velmi podobný tomu, co byste získali posouváním "hejblátek" v RAW editoru.

Citlivosti mají rozsah od ISO 100 do ISO 16000 (ISO 100 až ISO 12800 po 1 EV krocích). Automatika končí na ISO 1600. Časy mohou být od 1/4000 s do 30 sekund, což platí pro všechny základní režimy. Základní setový objektiv má tradiční světelnost F3,5 na širokém a F5,6 na nejdelším ohnisku. Maximální hodnota je pak dle ohniska F22 až F32. Průběh světelnosti je průměrný, na širokých ohniscích slabší, ale naopak na delších patří k těm lepším.

U fotoaparátu můžete použít korekci expozice, a to v rozsahu od -5 EV do +5 EV. Expoziční bracketing má nicméně jen dvě možnosti s rozestupy 0,3 EV a 0,7 EV. Sony více spoléhá na to, že budete používat DRO nebo přímo HDR.

Fotografické režimy si můžete vybrat buď horním tlačítkem MENU (pod AEL) nebo v případě zrušení quick menu to lze provést také prostředním tlačítkem čtyřsměrného ovladače.