Sony SLT-A33: přesvědčivý revolucionář

Měření rychlosti

Srdcem přístroje je procesor BIONZ. Ten by měl umožnit rychlé zpracovávání dat a spolu s fázovým ostřením i celkově rychlé odezvy. U sekvenčního snímání se nezapočítává první snímek v čase 0,00 sekundy. K testu byly použity karty SDHC Sandisk Ultra II Class 4 (cca 10 MB/s), SDHC SanDisk Extreme III Class 10 (cca 30 MB/s), Memory Stick Sandisk Ultra II (až 30 MB/s) a také SDXC Kingston Class 10 (až 60 MB/s). Pro údaje "snímek-snímek" byla použita nejpomalejší z nich - půjde vidět, jak velký je RAW buffer.

• První snímek - 1,05 sekundy (Po zapnutí fotoaparátu je možno prakticky hned ostřit a fotit.)
• Snímek bez namáčknutí wide - 0,25 sekundy (Ostření je velmi rychlé.)
• Snímek bez namáčknutí tele - 0,3 sekundy (Na nejdelším ohnisku se ostří v podstatě stejně rychle.)
• Snímek s namáčknutím - OK
• Čas snímek-snímek JPEG - 1,25 sekundy (Na zrcadlovku nijak závratný čas.)
• Čas snímek-snímek RAW - 1,2 sekundy (Po 11 snímcích čas stoupá na 3,0 sekundy.)
• Čas snímek-snímek RAW+JPEG - 1,2 sekundy (Po 10 snímcích stoupá na 3,5 sekundy.)
• Čas snímek-snímek blesk - 1,7 sekundy (Dobíjení blesku je dostatečně rychlé.)
• Čas snímek-snímek HDR - 6,2 sekundy (Vyfocení a složení snímků je rychlé a příliš nezdržuje.)
• Čas snímek-snímek šestiexpozice - 7,1 sekundy (Složení šesti snímků zabere jen o trochu více času než HDR.)
• Sekvenční snímání JPEG - 2,5 fps (4,4 sekundy na 12 snímků.)
• Sekvenční snímání Hi JPEG - 5,55 fps (2,7 sekundy na 16 snímků, poté klesá asi na 2,0 fps, ukládání cca 15-20 sekund.)
• Sekvenční snímání Hi7 JPEG - 6,8 fps (2,5 sekundy na 18 snímků, poté klesá na cca 1,1 fps, ukládání 15-20 sekund.)
• Sekvenční snímání Hi7 RAW - 6,0 fps (1,0 sekundy na 10 snímků, poté cca 0,4 fps.)
• Sekvenční snímání Hi7 RAW+JPEG - 6,65 fps (0,75 sekundy na 6 snímků, poté cca 0,3 fps, s kartou Sandisk Extreme 0,4 fps, Kingston SDXC překvapivě jen 0,35 fps a nejrychlejší byl Memory Stick Sandisk Ultra II s 0,45 fps. Ukládání všech snímků na kartu trvalo v tomto pořadí 25,5 s; 19,9 s; 21,5 s a 16,4 sekundy.)

Podle výsledků je tedy ostření velmi rychlé, prodlevy mezi snímky přijatelné (na zrcadlovku poměrně dlouhé, ale pro běžnou práci dostatečně). Sekvenční snímání je výrazně nadprůměrné, horší je to s rychlostí ukládání na kartu. Příliš nezáleží na rychlosti karty, i ty nejrychlejší modely celý buffer uloží až za cca 15 sekund a nepomohou ani SDXC karty s nejnovějším rozhraním a přenosovou rychlostí (údajně) až 60 MB/s.

Vyvážení bílé, barvy

Vyvážení bílé obsahuje několik přednastavených možností, nicméně najdete zde i nastavení sejmutím bílé plochy a ruční nastavení od 2500 K do 10000 K. Aby toho nebylo málo, můžete volit zelené a fialové filtry G1 až G9 a M1 až M9. Přednastavené režimy lze ještě dále lehce doladit třemi možnostmi do chladnějších a třemi do teplejších barev. Automatické vyvažování bílé funguje velmi dobře, zde není co kritizovat.

Dále můžete nastavit několik barevných ladění snímků.

Je zde i možnost nastavit úroveň kontrastu.

Nastavení kontrastu je bohaté a na rozdíl od mnoha jiných fotoaparátů jeho navýšení tolik netáhne k přepalům.

Naproti tomu s nastavením ostrosti bych byl trochu opatrnější, neboť její navýšení výrazně vytahuje ustřelené pixely. Samozřejmě nechybí ani možnost nastavit saturaci.

Optický a digitální zoom

Objektiv 18-55mm F3,5-5,6 SAM nabízí pouze tradiční 3× optický zoom. Nelze tedy čekat žádné zázraky v ohniskovém rozsahu, v tomto případě tedy především v přibližování.
Ačkoli v syntetických testech rohové ostrosti si objektiv nevedl úplně nejlépe, praxe je podstatně lepší. Ostrost je dobrá nejen uprostřed snímku, ale překvapivě slušná je i v rozích. Lze vypozorovat slabší chromatickou aberaci.
Přepočtených 82 milimetrů opravdu není mnoho. Přiblížení je jen malé. Ostrost snímku je po celé ploše v podstatě konstantní, zhruba průměrná, detaily jsou slušné.
Úhel záběru je příjemně široký. Silné slunce se projevuje v lehkých přepalech, zde by hodně pomohlo HDR. Míra detailů a ostrost je docela dobrá, vpravo nahoře si na vysokém panelovém domu můžete všimnout chromatické aberace.
Zde nevidím žádný větší problém. Odhlédnu-li od toho, že objektiv jednoduše velké přiblížení nenabídne, pak lze ocenit slušnou kvalitu snímku, zejména množství detailů a absenci jakéhokoli patlání.

Protisvětlo

Při focení v protisvětle se ukážou jak kvality čipu (dynamický rozsah), tak kvality objektivu, který může trpět na aberaci i odlesky. Na následujících snímcích se podíváme, jak je na tom kombinace zrcadlovky Sony SLT-A33 a objektivu Sony 18-55mm F3,5-5,6 SAM.
Fotoaparát se se scénou popral překvapivě dobře. I když je pozadí hodně světlé, na snímku nejsou silné přepaly a stíny jsou přiměřeně prokresleny. Chromatická aberace je minimální.
Zde jsem použil HDR režim. Ten může běžet jako HDR AUTO, tedy sám vybírá rozdíl expozic, uživatel ale může sám nastavit HDR 1,0 EV až HDR 6,0 EV, přičemž jde o celkový rozdíl maximální a minimální expozice. Hodnota HDR 6,0 EV tedy vyfotí snímek -3 EV, 0 EV a +3 EV. Výsledek je vynikající, pozadí je výrazně ztmaveno a všechny přepaly zmizely, naopak tmavá krajina je dobře prokreslena.
Tento rozdíl expozic byl už na Exmor CMOS čip příliš. Vrch se hodně přepaluje a objevuje se více chromatické aberace.
Se zapnutým HDR režimem se situace výrazně mění. Tmavá krajina je lépe prosvětlena, byť kresba je lehce neostrá. Stromy v horní části obrazu jsou mnohem tmavší, větve se neztrácejí, dokonce je obloha lehce namodralá. Chromatická aberace ale částečně stále zůstala.
Tady si za chvíli ukážeme zpracování pohybu při HDR. Ještě než tak ale uděláme, podívejme se na snímek bez této funkce. Stíny jsou tmavé, nicméně kresbu v nich najdete a šum je akceptovatelný.
S HDR je situace mnohem lepší, stíny jsou krásně prokreslené, jasy se naopak nepřepalují a celý snímek působí vyváženě. Jde však vidět, že zde má HDR problém s pohybem. Pohybující se objekty mohou být na snímku zaznamenány několikrát. Je zajímavé, že u kompaktů Sony jsem tento problém nepozoroval. Někdy to může vadit, někdy to naopak působí efektně.