Sony SLT-A58: silný základ
Jedním z nejlevnějších APS-C fotoaparátů na trhu je Sony SLT-A58. Dnes jej otestujeme a vyzkoušíme, jak si povede nový 20MPx Exmor APS-C snímač i inovovaný setový objektiv 18-55mm F3,5-5,6 SAM II.
Kapitoly článku:
Měření rychlosti
Pro měření rychlosti byly využity dvě SDHC karty SanDisk Extreme a Extreme Pro, kterým jsme v testu naměřili přenosové rychlosti u zápisu necelých 41, resp. 73 MB/s.
- První snímek - 1,05 sekundy
- Snímek bez namáčknutí wide - 0,15 sekundy (kompletní přeostření 0,45 sekundy)
- Snímek bez namáčknutí tele - 0,2 až 0,25 sekundy (kompletní přeostření 0,55 sekundy)
- Odezva na spoušť - OK
- Prodleva mezi snímky JPEG - 0,6 až 0,65 sekundy
- Prodleva mezi snímky RAW - 1,2 sekundy
- Prodleva mezi snímky RAW+JPEG - 1,8 sekundy
- Sekvenční snímání Lo JPEG - 2,3 fps
- Sekvenční snímání Lo RAW - 2,3 fps (po 7 snímcích klesá na 0,95 fps, ukládání 9 sekund)
- Sekvenční snímání Lo RAW+JPEG - 2,25 fps (po 6 snímcích klesá na 0,6 fps, ukládání 10 sekund)
- Sekvenční snímání Hi JPEG - 4,75 fps (po 10 snímcích klesá na 1,95 fps, ukládání 4 sekundy)
- Sekvenční snímání Hi RAW - 4,65 fps (po 6 snímcích klesá na 0,9 fps, ukládání 8 sekund)
- Sekvenční snímání Hi RAW+JPEG - 4,7 fps (po 5 snímcích klesá na 0,6 fps, ukládání 9 sekund)
- Sekvenční snímání T8 priorita telezoomu - 8,1 fps (po 18 snímcích klesá na 4,05 fps)
V testu jsem nezaznamenal rozdíly mezi oběma testovanými kartami. Náběh kolem sekundy není z nejrychlejších, ale určitě to nějak moc nezdržuje. Doostření je opravdu hodně rychlé, byť až tak nepůsobí (působí pomalejším dojmem, než jakým ve skutečnosti je). Prodlevy mezi snímky jsou krátké, ale ani zde nejsou z nejkratších, s RAWem se znatelně prodlužují, pouze první dva snímky jsou v krátkém sledu za sebou jako JPEGy. Sekvenční snímání má na svou třídu solidní rychlost, buffer s kapacitou na 5-7 snímků je ale bohužel malý.
Vyvážení bílé, barvy
Jak je už u Sony zvykem, s vyvažováním bílé barvy nemá ani SLT-A58 větší problém. Ve většině podmínek je vyvážení přesně takové, jaké potřebujete, a to i za zamračeného počasí nebo v interiérech. To sice neznamená, že občas neuškodí manuální zásah, ve většině případů ale není nutností, ale jen prostředkem pro jemné vyladění k ještě lepšímu výsledku.
automatické |
denní světlo |
stín |
oblačno |
žárovky |
zářivky: teplá bílá |
zářivky: chladná bílá |
zářivky: denní bílá |
zářivky: denní světlo |
blesk |
2500 K |
9900 K |
vlastní nastavení |
Dále tu najdete spoustu zajímavých barevných efektů, se kterými si možná vyblbnou i ti, kteří dávají přednost klasickému focení bez "blbůstek".
vypnuto |
dětský fotoaparát |
pop artové barvy |
posterizace |
retrofotografie |
měkký high-key |
částečná barva |
vysoce kontrastní ČB |
měkké zaostření |
malování HDR |
monochromatická s bohatými tóny |
miniatura |
Za velmi zajímavé zde považuji zejména oba černobílé režimy. Vysoce kontrastní černobílý režim dává snímkům zajímavý, více umělecký vzhled (což ale neznamená, že ze špatné fotky udělá dobrou) a monochromatická s bohatými tóny využívá třísnímkového HDR k pořádnému prokreslení jasů i stínů. V neposlední řadě je tu šest stylů barevného ladění (kreativní styly).
standard |
živé |
portrét |
krajina |
západ slunce |
černobílá |
Optický a digitální zoom
Zde se podíváme na jednu typickou scénu, další najdete v recenzi objektivu Sony DT 18-55mm 3.5-5.6 SAM II.
Úhel záběru vás nepřekvapí, výsledek je tradiční pro tuto třídu setových objektivů. Kresba není příliš ostrá, některé méně výrazné plochy se mažou, za což může i počasí, které nevytváří dostatečný kontrast.
Rovněž optický zoom je standardní. Uprostřed je kresba slušná, ale nikoli nadprůměrná. Testovaný kus objektivu měl problém s horním levým rohem. Ostatní rohy jsou totiž v pořádku.
expoziční čas 1/60 s, clona F7,1, citlivost ISO 100, ohnisko 55 (82) mm + 2× Clear Image Zoom, klikněte pro zvětšení
Clear Image Zoom je pokročilá technika digitálního zoomu, která přináší o něco lepší výsledky než běžný digitální zoom, ale i tak je pochopitelně degradace kvality obrazu patrná.
Protisvětlo
Nyní se podíváme na výsledky ve velmi náročném protisvětle. Zde se budeme soustředit hlavně na výkony snímače. Výkony objektivu posoudíme podrobněji v jeho recenzi.
Bez jakýchkoli podpůrných technologií se musíte připravit na občasné přepaly a naopak tmavou krajinu. Je ale nutné uznat, že prokreslení krajiny není úplně nejhorší.
S technologií DRO je výsledek mnohem zajímavější. Zůstaly přepaly v obloze, znatelně lepší je ale projasněnost ve stínech. Šum vzrostl jen mírně. V RAWu se můžete podívat, jaký je dynamický rozsah čipu. Ve stínech to není špatné, tam se dá prosvětlovat vcelku bohatě, aniž by nějak extrémně rostl šum, nicméně v jasech ta rezerva až tak moc bohatá není a je lepší používat lehkou korekce expozice do minusu.
Hardwarové HDR funguje dobře, skládání je přirozené a nepůsobí násilně. Nepočítal bych s nějak nadprůměrnou ostrostí, ale rozhodně jde o použitelný snímek. Rovněž přepaly v obloze jsou podstatně slabší. Chcete-li HDR režim, musíte vypnout RAW.
Při snímání do JPEGu lze využít i barevný efekt "malování HDR", který využívá trojexpozice, ale HDR efekt je podstatně výraznější a méně reálný (lze nastavit tři různé síly efektu).
Tato scéna byla expozičně hodně nepříjemná a fotoaparát zde ani zdaleka nezvládl vykreslit všechny větve stromů. Zajímavý je také odlesk objektivu v horním levém rohu. Můžete se podívat na snímek v RAWu. Tam dokážete kresbu ve větvích trochu zachránit, ale rozhodně se nepovede všechno.
Toto je velmi náročná scéna na skládání HDR expozice a jak je vidět, fotoaparátu se to moc nepovedlo. Větve jsou dvojité, kresba ve stínech je také roztřesená.
Zatímco u kompaktů Sony funguje HDR velmi dobře, zde má se skládáním problémy (Sony Cyber-shot HX50 testovaný u totožné scény složil pohyb většinou dobře). Jasově však HDR scéně pomohlo.