Sony SLT-A99V: opětovný útok

Jak se na správný full frame fotoaparát sluší a patří, najdete tu obrovské množství ostřících režimů, v nichž nebude tak snadné se vyznat. Nejprve ale připomeňme, že Sony SLT-A99V využívá fázové ostření s lámáním 1/3 světelných paprsků nesklopným zrcátkem do fázového detektoru. Třetina světla znamená o více než třetinu delší čas expozice nebo o více než třetinu vyšší citlivost (necelých 1/2 EV) než bez něj, takže místo ISO 100 budete při stejném času volit minimálně ISO 125, někdy i ISO 160 a podobně. To sice není extrémně vysoký rozdíl, ale nepotěší. Díky tomuto systému nabízí SLT-A99V fázové ostření prakticky neustále, tedy i u videosekvencí.

Novinkou u SLT-A99V je ale 102 pomocných fázových detektorů na snímacím čipu (s podobným principem přišel kompakt Fujifilm FinePix F300EXR, dnes jej má např. CSC fotoaparát Sony NEX-5R nebo NEX-6. K využití těchto 102 pomocných senzorů ale potřebujete kompatibilní objektiv, nyní to je jen šest objektivů (SAL2470Z, SAL2875, SAL50F14, SAL300F28GII, SAL70400G, SAL50050F4G). Jak vidíte, je mezi nimi námi testovaný 70-400mm telezoom.

AF modul je patrně úplně stejný jako u SLT-A77. Máme zde totiž 19 AF bodů, z nichž je 11 křížových a mají i stejné rozmístění. Zatímco u APS-C modelu SLT-A77 se dá namačkání všech 19 bodů dost doprostřed přežít, zde je to u full frame čipu docela problém. Pokud použijete full frame objektiv, v podstatě i ten nejkrajnější AF bod je pořád někde blízko prostředku obrazu a velký problém je ostřit zejména na něco, co je trochu dále od horizontální osy. Překomponovávání je zde u složitějších scén v podstatě nutností, což bude problém zejména při použití vysoce světelných objektivů.

Pokud jde o výběr ostřících bodů, je zde automatika jejich výběru, která pracuje docela dobře, ale to bohužel neznamená, že neomylně. Občas má člověk trochu jiný názor a osobně si neumím představit, že bych ji obecně dlouhodobě používal. Podstatně lepším režimem je zónové ostření, kde joystickem vyberete levou, střední nebo pravou zónu a ostření v rámci této zóny si už zajistí automatika. Toto funguje skutečně velmi pěkně. Dále je tu středové ostření, které bude vyžadovat překomponovávání, což by nebyl problém u kompaktu, ale u fotoaparátu s full frame čipem už musíte vědět, zda tento režim budete chtít používat. Lepší bude spíše jednobodový autofokus s uživatelskou možností výběru tohoto bodu joystickem. Detekce tváří mě potěšila velmi solidní rychlostí a jednou z nejlepších, ne-li nejlepší úspěšností detekce z různých úhlů a osvětlení. Sledování objektu pracuje rovněž nebývale dobře, přežije přiblížení, oddálení, zoomování a podobně. Jak sledovací čtvereček zešedne, fotoaparát sice dále sleduje objekt, ale neostří už na něj.

Jak už bylo řečeno, najdete tu obrovské množství ostřících režimů. Je jich tu hned šest. Prvně je to AF-S, tedy jednorázové ostření v momentě zmáčknutí spouště. Za druhé je tu AF-A, které by mělo být totéž co AF-S, ale při detekci pohybu objektu se přepne na průběžné ostření AF-C. To je tedy třetím režimem, který automaticky průběžně zaostřuje, upřednostňuje zejména popředí před pozadím (při automatickém výběru bodu), takže je s tím dobré počítat, případně přenastavit ostřící vzdálenost pomocí tlačítka AF Range (fotoaparátu totiž můžete říct, na jakou minimální a na jakou maximální vzdálenost může zaostřit!). Pokud máte ostření na specifický bod nebo zónu, je automatické přeostřování v běžných podmínkách rychlé a přesné. Za horšího světla např. na přibližujícího se člověka už má trochu problémy správně zaostřit, zda dobrého světla se to většinou podaří.

S již zmíněnými šesti objektivy máte k dispozici i režim AF-D. Ten využívá ostřících bodů na snímači, čímž má zajišťovat větší pokrytí scény AF body a zlepšit průběžné ostření a sledování. Se 70-400mm objektivem fotoaparát dokázal o něco lépe sledovat objekt i mimo hlavních 19 AF bodů, ale za zázračnou technologii bych to nepovažoval. Problémem je tu i přes rozšíření ostřící oblasti stále malé pokrytí AF body, takže i když průběžné sledování objektu stále vidí objekt, AF systém už nemá žádný AF bod (ani v klasickém fázovém detektoru ani na čipu), kterým by na něj mohl zaostřit. Sledovací políčko pak zešedne a po zmáčknutí spouště tedy sledování ignoruje a ostří tím AF bodem, který má k dispozici na něco jiného, na co uzná za vhodné.

Následuje manuální ostření MF, kdy jednoduše ostříte ručně prstencem na objektivu. Tento režim lze zapnout tlačítkem MF/AF, ve quick menu nebo na objektivu. To vše ale záleží i na použitém objektivu, podporují to SSM objektivy a některé SAM. Jako poslední je tu režim DMF, což je vlastně AF s možností ručního přeostření. Vzhledem k tomu, že SSM a některé SAM objektivy toto umožňují standardně, je v podstatě jedno, zda využijete AF-S nebo DMF, účinek je stejný (DMF jen nabídne navíc focus peaking - zvýrazňování zaostřených linií).

Je samozřejmostí, že tu najdete bodové měření expozice, měření se zdůrazněným středem a vícesegmentové. S měřením nejsou nějaké vážné problémy. Zejména když si necháte korekci expozice na jednom z otočných voličů, bude pro vás jemné doladění v podstatě velmi jednoduchou záležitostí, nad kterou se ani nebudete pozastavovat. Samotná korekce expozice má velmi široký rozsah od -5 EV do +5 EV. Dále tu máte i expoziční bracketing, který se může snímat jako sekvenční snímání (na jeden stisk spouště tři nebo pět snímků) nebo každý snímek zvlášť. Rozdíly expozic mohou být 1/3 EV, 2/3 EV nebo 1 EV pro 3 nebo 5 snímků, dále lze využít i kroky 2 EV a 3 EV, ale to jen pro 3 snímky.

Citlivosti mají rozmezí ISO 100 až ISO 25600 po 1/3EV krocích, jsou zde i režimy rozšíření, a to až do ISO 50. Automatice můžete nastavit rozmezí, ve kterém se může pohybovat, a to jak citlivost "od", tak citlivost "do". Obě tyto mezní hodnoty mohou být nastaveny na ISO 100 až ISO 25600. Multiexpozice pak nabízí šest expozic pro snížení šumu, lze je aktivovat pro citlivosti ISO 100 až ISO 51200. Expoziční časy mohou být od 1/8000 s do 30 sekund, v plně manuálním režimu pak je k mání i bulb režim. Jinak jsou rozsahy všeho pro všechny PASM režimy (automatika, priorita clony, priorita času a plný manuál) totožné.

Testovaný objektiv má světelnost F4 až F5,6 dle ohniskové vzdálenosti, maximální možné přiclonění je na F22 na nejširším a F32 na nejdelším ohnisku. Clona je 9lamelová. V grafu vidíte průběh světelnost při použití na APS-C a FF čipu (jedná se o přepočtenou ohniskovou vzdálenost).

Výběr fotografických režimů můžete provést na levém tlačítku. K jeho otočení jej ale musíte nejprve odjistit (zmáčknout prostřední tlačítko).

Skládání panoramat ve fotoaparátu je rozhodně nadprůměrné, přístroj je skládá velmi kvalitně, jen občas se mohou objektiv jasové hrany mezi snímky.

Výsledné panorama má rozlišení 5536×2160 pixelů, což je více, než je zvykem u automatického skládání, nicméně ručním snímáním v plném rozlišení byste z fotoaparátu dokázali vytřískat i mnohem větší rozlišení. I zde vidíte velmi kvalitní skládání a krásně ostrou kresbu.

Ve fotoaparátu máte k dispozici GPS modul pro záznam polohy. Rychlost náběhu závisí na viditelnosti oblohy, přes stromy a dokonce z okna v paneláku jsem se chytil do 2-3 minut, jinak je náběh v řádech maximálně desítek sekund. Poloha po nalezení je lehce nepřesná, ale s každou další sekundou se upřesňuje a po takových deseti sekundách už máte signál velmi přesný s rozdílem do 10 metrů.