Sony SLT-A99V: opětovný útok

Nejprve se podíváme na snímky pořízené telezoomem 70-400mm F4-5,6 SSM G, se kterým proběhl v podstatě celý test fotoaparátu.

Základní ohnisková vzdálenost je 70 milimetrů, takže dnes vidíte snímek "značně přiblížený" proti tomu, na co jste u této scény zvyklí. Kresba je slušná po celé ploše. Vzhledem k tomu, že je to full frame a poměrně dlouhé ohnisko, musíte počítat s výrazným cloněním a přesto malou hloubkou ostrosti. V RAWu uvidíte o něco lepší kresbu zejména ve vzdálených plochách, které jsou v JPEGu trochu odšuměné.

U tohoto snímku jsem pořádně otestoval stabilizaci, neboť snímek byl focený z ruky. Překvapivě často se mi dařilo udržet snímek přiměřeně ostrý. Dost těžké bylo udržet ostrost na tom správném místě, automatika ráda ostřila spíše na vzdálenější části baňky. Šum v JPEGu je při citlivosti ISO 3200 viditelný, obraz se poněkud hrudkuje, ale např. po zmenšení na 6 megapixelů si ho skoro ani nevšimnete a je to takové "příjemné" šumění. Osobně doporučuji pracovat s RAWem, kde i při této citlivosti pořídíte dostatečně kvalitní snímky (určitě najdete způsob, jak provést kvalitnější odšumování).

Režim Malování HDR dokáže občas vykouzlit hodně zajímavé HDR snímky, v podstatě pravidlem by ale mělo být, že scéna by v takovém případě neměla obsahovat světelný zdroj (pak tato funkce pracuje přinejmenším divně). I přes různé rozmytí a malování má snímek docela solidní detaily.

Hlavní detaily stromu jsou vykreslené dostatečně, chybí jim trochu lepší kontrast. V pozadí je vidět hrudky vznikající po odšumění. V RAWu ze snímku opět vytáhnete mnohem více, zejména příjemnější charakteristiku šumu.

Detaily jsou solidní, hloubka ostrosti opět překvapivě malá. V RAWu, který je bez optických korekcí, si můžete všimnout slabší chromatické aberace.

Zde jsem naopak vše kromě hlavního objektu chtěl rozmazat. Bokeh je trošku nervózní, do krémovosti mu trochu chybí. Zaostřená plocha je velmi dobře detailní, zde si fotoaparát s objektivem zaslouží pochvalu.

Opět se tu ukazuje poměrně malá hloubka ostrosti. Při citlivosti ISO 400 je šum velmi nízký a nedegraduje detaily, i odšumování je přijatelné. Můžete se podívat na snímek v RAWu.

Fotoaparát se snaží ze stínů vytřískat, co se dá, ale ani DRO technologie není všemocná. Zde už to bude chtít citlivou práci s RAWem (v něm také můžete vidět zdrojová data pro DRO technologii).

Tady nelze mít námitky, vše je detailní a příjemně ostré.

U tohoto snímku znovu vidíte malou hloubku ostrosti i při snímání na opravdu velkou vzdálenost. Bokeh je poněkud nervózní, ostření mě ale potěšilo svou rychlostí a přesností.

Krajina je solidně prokreslena, stíny ve stromech působí trochu zvláštně (zatímco v RAWu působí skutečně jako stíny ve stromu, v JPEGu spíše jako odšumovací artefakty). RAW také ukáže, že ve světlech je rezerva dynamického rozsahu přijatelná, ale nikoli nadprůměrná. Větší rezervu máte ve stínech.

Můžete se podívat ještě na další dva snímky, ty jsou tentokrát pořízené APS-C objektivem Sony DT 16-50mm F2,8 SSM. Fotoaparát automaticky provádí ořez a ponechá 10 megapixelů.

U citlivosti ISO 1000 už počítejte s trochou šumu a odšumovacích artefaktů.

Můžete ale využít multiexpozici, která šum snižuje a lze tak pořizovat dostatečně kvalitní snímky i s vyššími citlivostmi. Zde to s ISO 6400 rozhodně nevypadá špatně, počítat musíte jen s poněkud nižší ostrostí.