Srovnání 2 objektivů: profesionální Sigma vs. setový Canon

Ergonomie a technické provedení

Sigma 18-50mm F2,8 DC EX (nezaměňovat se Sigmou 18-50mm F3,5-5,6 DC) je, jak napovídá označení DC, objektiv určený jen pro DSLR s čipem velikosti APS-C, tedy s croop faktorem 1,5x (1,6x). Reálné ohnisko 18-50mm tak odpovídá základnímu rozsahu 27-75mm, respektive 29-80mm v přepočtu na 35mm kinofilm. Pro profesionální řadu objektivů Sigma s označením EX je charakteristická kvalitní optika i dílenské zpracování, a tento objektiv není výjimkou. Celkově působí velmi bytelně, odolně a po roce používání nevykazuje žádné opotřebení.

Samozřejmostí je bajonetové uchycení sluneční clony a kovový upevňovací bajonet (pro upevnění objektivu k tělu fotoaparátu). Nikde není žádná vůle a vše perfektně sedí i při vysunutém zoomu. Zoomovací prstenec je dostatečně široký, pogumovaný a otáčí se příjemně ztuha. Objektiv nemá tendenci se vysouvat a ani po ročním používání nevznikla potřeba použít zámek, který objektiv fixuje na širokoúhlém nastavení. Zaostřovací kroužek je přiměřeně velký, rovněž pogumovaný a s vyznačenými vzdálenostmi. Nenaleznete na něm však označení hloubky ostrosti.
Objektiv vyniká především konstantní světelností F2,8, která je doménou převážně profesionálních objektivů, které jsou nesrovnatelně větší a až trojnásobně dražší (např. Canon EF-S 17-55mm F2,8 nebo Nikkor AF-S 17-55mm F2,8). Sigma 18-50mm F2,8 však měří na délku jen 81,4mm při ohnisku 18mm a 102,5mm při ohnisku 50mm. Na konstrukci objektivu se plastem šetřilo, veškerý vnitřním mechanismus je kovový. Díky tomu je objektiv příjemně těžký (445g) a dobře se s ním manipuluje. Pokud jej nasadíte na lehkou amatérskou zrcadlovku, doporučuji ji pak držet za objektiv. Objektivy byly testovány na Canonu EOS 350D, který je jen o 5g těžší než tento objektiv.
Základní technické specifikace


Canon EF-S 18-55mm F3,5-5,6 je typickým zástupcem třídy seťáků a je tedy vhodný pro začátečníky, kteří se po získání dostatečných zkušeností patrně rozhodnou pro jiný základní objektiv podle svých požadavků. Ohnisko odpovídá základnímu rozsahu 29-90mm 35EQ na DSLR Canon s croop faktorem x1,6. Mechanické provedení je podprůměrné, působí levně a plastově. Zoomovací kroužek je příjemně velký a pogumovaný, avšak s výraznými vůlemi a při vyzoomování se viklá.

Chod zoomu je uprostřed rozsahu zoomu lehký, na okrajích se zasekává a jde ztuha. Objektiv nemá zaostřovací kroužek, ostří se jen přední přírubou objektivu, na které je bajonetové uchycení kruhové sluneční clony (ta však není součástí dodávky). S délkou 69 mm patří tento objektiv k těm nejkompaktnějším na trhu. Váhy pouhých 190 gramů bylo dosaženo za cenu vysokého podílu plastů na vnitřní i vnější konstrukci a upevňovacím bajonetu. Je zřejmé, že mechanická konstrukce tohoto setového objektivu nikoho nenadchne, spíše některé fotografy odradí. Je třeba však zdůraznit, že tento objektiv dostanete k DSLR za symbolickou cenu, takže od něj nelze čekat zázraky.

Zaostřování

Objektiv Sigma 18-50mm F2,8 je vybaven vnitřním zaostřováním, takže při ostření nemění svou konstrukční délku, ani se neotáčí přední příruba. To velmi usnadňuje práci s polarizačními a přechodovými filtry a také to umožňuje použití vykrajované sluneční clony, která je součástí balení. Objektiv je primárně určený na focení krajiny, zátiší a architektury. Tedy statických scén, kde jsou nároky na AF minimální. To odpovídá průměrně pomalému a hlučnému zaostřování. Hluk AF motoru však není nijak výrazný a přeostření od nejkratší zaostřitelné vzdálenosti 28 cm k nekonečnu zabere cca 1,2 vteřiny, což není nijak špatný výsledek. To však neznamená, že by se tento objektiv nehodil na focení reportáží, případně scén se zhoršenými světelnými podmínkami.

Díky konstantní světelnosti F2,8 v celém rozsahu totiž dostává senzor AF až čtyřikrát více světla, než u jiných objektivů. Např. při ohnisku 50mm ve srovnání se setovým objektivem. Ukázkový snímek: závěrka 1/40sec., clona F2,8, ISO 800. Díky otevřené cloně nebylo nutné ani použití nejvyšší ISO citlivosti snímače a snímek je díky tomu bez výrazného šumu. Clona F2,8 také dovoluje oddělit hlavní motiv od okolí nízkou hloubkou ostrosti. Právě kvůli kreativní práci s hloubkou ostrosti dávají profesionální fotografové přednost vysoce světelným objektivům.



Canon EF-S 18-55mm svým ostřením neoslní, ale ani nezklame. Protože objektiv nedisponuje zaostřovacím kroužkem, slouží k ostření přední příruba objektivu, která se otáčí a vysouvá. Použití polarizačních a přechodových filtrů tedy bude problematické. Rychlost ostření je prakticky shodná se Sigmou, jen při zhoršených světelných podmínkách má problém zaostřit, což je patrně způsobeno průměrnou světelností. Proto doporučuji fotit v takovýchto situacích na širokoúhlé ohnisko, které má světelnost 3,5, tedy jen o 0,5 EV více než Sigma. Canon je vybaven standardním ostřícím micro motorem, který je o něco hlučnější, než ostření Sigmy, výrazně však okolí neruší. Nutno dodat, že objektiv za dobrých světelných podmínek ostří bez problému a spolehlivě.

Vinětace

Oba objektivy jsou určeny pro senzory velikosti APS-C, je tedy logické, že budou vinětovat na DSLR více, než objektivy určené na kinofilm. Kupodivu se to projevilo více u profesionálního objektivu Sigmy. Ta na širokoúhlém konci při odclonění dosahuje jasu v rozích jen 65% jasu ve středu snímku (viz obrázek). To působí rušivě na snímcích s jednolitými barevnými plochami, např. oblohy bez mraků. Vinětace se dá snížit zacloněním o 1-2 EV (na F4,0-5,6), ale u Sigmy na ohnisku 18mm je patrná i při silném zaclonění. Naštěstí lze tato vada dobře redukovat na počítači.

Canon se s vinětací vypořádal o poznání lépe. Na širokém ohnisku při odclonění je úbytek jasu jen 20% (tedy jas v rohu činí 80% jasu ve středu snímku) a při zaclonění na F5,6-8 téměř mizí.

Sférické zkreslení

Sigma je vybavena dvěma asferickými čočkami pro redukci zkreslení. Není tedy divu, že jej zpracovala lépe. Na širokém ohnisku má Sigma soudkovité zkreslení, které se snižuje s rostoucí ohniskovou vzdáleností až na ohnisku 35mm mizí. Dlouhé ohnisko je prakticky bez zkreslení. Tento výsledek není špatný, ale od profesionálního objektivu lze očekávat více.
I když je Canon EF-S 18-55mm jen setovým objektivem, je rovněž opatřen jednou asferickou čočkou. Na širokém konci má velmi výrazné soudkovité zkreslení, které se s rostoucím ohniskem mění na výrazné poduškovité zkreslení na dlouhém konci. Uprostřed rozsahu je bez skreslení. Takovéto zkreslení je u setových objektivů obvyklé a fotografa omezuje jen při focení architektury nebo rovných linií u okraje obrazového pole.

Chromatická vada a reflexy

Chromatická vada (barevná vada) je způsobena rozdílným lomem složek bílého světla a projevuje se duhováním na kontrastních hranách. Protože se projevuje především na kontrastních hranách v protisvětle, sloučil jsem tuto kategorii s hodnocením reflexů.



Objektiv Sigma 18-50mm F2,8 je vybaven antireflexními vrstvami i na zadních optických členech, což redukuje „duchy“. Ti vznikají (mimo jiné) kvůli odraženému světlu od snímače, které se pak odráží od zadních čoček objektivu na snímač. Dále objektiv disponuje nízkodisperzním sklem (SLD = super low dispersion) redukujícím chromatickou vadu. V praxi se obě technologie mimořádně dobře osvědčily. Zanedbatelnou chromatickou vadu dokazuje fotografie orosené kamenné zdi s výřezem.



Antireflexní vrstvy zvládly na výbornou scénu s protisvětlem na fotografii cesty. Prakticky žádný zoom objektiv si nedokáže poradit s odlesky beze zbytku. I na zmíněné fotografii jsou vidět rušivé reflexy v pravé dolní části.
Canon EF-S 18-55mm se chová, pokud jde o chromatickou vadu, velmi nevyzpytatelně. Na některých fotografiích je výrazná (viz vlevo nahoře na fotografii lampy) a na některých prakticky není (viz kontrastní hrany na fotografii kostela).



S odlesky je situace o něco horší, nevybočuje však ze standardu své třídy. Reflexy jsou vidět dobře na fotografii kostela: drobné šestihranné odlesky byly způsobeny dešťovými kapkami na přední čočce. Není tedy vadou, že na fotce jsou přítomny, ale chybou je, že jsou neostré a jakoby rozmazané. To je typickým neduhem levnějších zoom objektivů.

Bokeh

Bokeh, tedy zobrazení neostrých částí fotografie, se mnohdy nehodnotí, protože jde o těžko kvantifikovatelnou veličinu a její hodnocení je do jisté míry subjektivní. Zpravidla platí, že čím více má clona lamel (otvor clony se více podobá kruhovému), tím je bokeh jemnější. Clona u Sigmy má sedm lamel a clona Canonu šest. Rozdíl v podání neostrých přechodů je však daleko markantnější i kvůli rozdílné světelnosti. Sigmou byly vyfocena fotografie okrasného kaktusu se clonou F2,8 a ohniskem 50mm. Důležité jsou pozvolné přechody mezi neostrými částmi pozadí, které je dokonale rozostřené díky použité cloně F2,8.



Fotka odkvétajícího lučního kvítí byla focena objektivem Canon, rovněž odcloněným na ohnisku 55mm s clonou F5,6. Zde, jak je vidět, je situace zcela odlišná. Neostré části, jsou sice dobře hloubkou ostrosti odděleny od popředí, ale jsou ohraničeny ostrými liniemi, které působí na fotografii velmi rušivě.

Kresebnost

Kresebnost je schopnost objektivu (nebo digitálního čipu) rozeznat drobné detaily. Právě na kresebnosti záleží, kolik informací předá objektiv elektronice fotoaparátu na zpracování fotografie. Proto je kresebnosti v tomto testu věnována zvláštní pozornost a byla důkladně prověřena na testovacích obrazcích. Kresebnost je v tabulce (viz níže) udávána v čarách na 1 mm délky digitálního čipu. V tabulce jsou zohledněny všechny faktory mající vliv na rozlišení objektivu: ohnisko, clona a rozdíl mezi středem a okrajem snímku.

Srovnání bylo obtížné, protože oba objektivy mají rozdílnou světelnost, tudíž lze je srovnávat jen při clonách F5,6 a F8, které lze na obou sklech nastavit.



Výsledky potvrdily nepsané pravidlo, že nejlepší kresebnost je 2 EV od odcloněného objektivu, tedy při cloně F5,6 u Sigmy a cca F8 u Canonu. Oba objektivy dosahují nejlepších výsledků ve středu ohniskových vzdáleností (35mm). Sigma má nejhorší výsledky na dlouhém konci objektivu při cloně F2,8. Canon sice na ohnisku 55mm rovněž odcloněný dosahuje stejného rozlišení, avšak při cloně o celé 2 EV vyšší.



Laboratorní testy byly ověřeny v terénu, jak je vidět na fotografiích: noční krajina (Sigma) a louka (Canon).



Setový objektiv překvapil vcelku slušnou kresbou a vyrovnaným výkonem. Pověry, že setovým objektivem degraduje fotograf svou zrcadlovku na lepší kompakt jsou v tomto případě liché. Objektiv Sigma řady EX se však řadí o třídu výše, což dokazuje kresebností v rozsahu 70-75 čar/mm při optimálním nastavení. Se Sigmou lze fotit i s plně odcloněným objektivem na širokoúhlém ohnisku. To bych však majitelům setového objektivu nedoporučoval.

Konečný verdikt

Při nákupu DSLR je důležité zvážit, co budete fotografovat a tomu přizpůsobit výběr optiky. Canon EF-S 18-55mm F3,5-5,6 je solidní objektiv s dobrou kvalitou obrazu a zanedbatelnou vinětací. Dobrá kresba dovoluje zhotovovat ve vysoké kvalitě zvětšeniny formátu A5, s použitím clony F8 i do formátu A4. O výstavní zvětšeniny je však lepší se nepokoušet. Pokud takový objektiv vlastníte, není důvod se jej zbavovat, pokud neselže asi jeho nejslabší stránka – mechanické zpracování. Za tento objektiv zaplatíte v setu cca 200,- (s DPH), což je prakticky zadarmo. Oproti tomu za jakýkoliv jiný objektiv si budete muset řádně připlatit. Jedním z takových je Sigma 18-50mm F2,8 DC EX, profesionální objektiv s precizním zpracováním jak těla objektivu, tak optiky. Jeho nešvarem je jen vinětace na širokém konci, oproti tomu jeho předností je výborná kresebnost kombinovaná s konstantní světelností F2,8 v celém rozsahu. Sigma je profesionál za cenu pod 14tis. Kč a je logickým vítězem tohoto srovnání. Setový Canon však není třeba zatracovat, jak napovídá shrnutí nejvýznamnějších kladů a záporů v tabulce.



Dodatek: přímé srovnání na výřezech fotografií

Ukázky jsou tvořeny výřezem z cca 5% plochy snímku. Fotografie byly foceny do formátu RAW s manuálně vypnutým doostřením. Kromě spojení vždy dvou vzájemně souvisejících výřezů a úpravy rozlišení nebyly snímky jakkoliv upravovány. Na jednotlivých dvojicích jsou vždy fotografie pořízené s otevřenou clonou. Jelikož však mají oba objektivy rozdílnou světelnost, jsou zde rovněž uvedeny i dvojice výřezů fotografované při cloně F5,6. Levý snímek je vždy focen Sigmou, pravý Canonem.

Výřezy byly vyňaty z následujících fotografií:




Ohnisko 18mm: Sigma F2,8, Canon F3,5


Ohnisko 18mm: Sigma a Canon F5,6



Ohnisko 35mm: Sigma F2,8, Canon F4,5



Ohnisko 35mm: Sigma i Canon F5,6



Ohnisko 50(55)mm: Sigma F2,8, Canon F5,6



Ohnisko 50(55)mm: Sigma i Canon F5,6