Starý vs. nový aneb megapixely k ničemu?

Pixelová hustota se poslední dobou stále zvyšuje. Na malých čipech roste počet pixelů, světlocitlivé buňky se zmenšují, náchylnost k šumu teoreticky a někdy i prakticky roste. My si dnes vyzkoušíme dva velmi staré kompakty Olympusu a srovnáme je se třemi novými kompakty se 14MPx CCD čipy. Na obrázku sice vidíte pět nových kompaktů, ale Samsung WB210 jsme do testu nakonec nezařadili kvůli jeho vyšší ceně i docela podobným výsledkům (co se týče šumu) s modelem PL210. Podobně zde vidíte Olympus VR-310 a VR-320, což jsou totožné fotoaparáty lišící se pouze zoomem (softwarově omezeným). Našimi bojovníky budou:

Prvím historickým kouskem je Olympus C-220 Zoom. Tento fotoaparát byl představen v roce 2002, za pár měsíců mu tedy bude kulatých 10 let. Vevnitř je malý 1/3,2" CCD čip, jehož rozlišení činí pouhé 2 megapixely. Pixelová hustota je tak jen kolem 13 MPx/cm2, což je předpoklad pro minimální šum. Objektiv má jen základní 3× optický zoom v rozsahu od 38 do 114 milimetrů. Tento fotoaparát tedy nenabídne široký úhel záběru. Světelnost činí velmi pěkných F2,8 na širokém ohnisku a ani F4,9 na nejdelším není úplně nejhorší.

Fotoaparát se zapíná posunutím krytky objektivu, zároveň automaticky vyskočí i blesk. Oproti dnešním vyskakovacím bleskům je dobré alespoň to, že fotoaparát je širší a váš prst nespočívá v tomto prostoru. Vypínání probíhá naopak, krytku musíte kousek posunout, počkat, až zajede objektiv, pak ho zakrýt úplně a zaklapnout blesk. Složité a velmi zdlouhavé. Fotoaparát navíc pochází z doby, kdy ještě výrobcům obecně nedocházelo, že když fotograf něco nastaví, že by to asi chtěl i použít. A tak musíte počítat s tím, že při každém spuštění musíte všechny parametry nastavovat znovu (což naštve zejména u kvality snímků a blesku). V menu to sice jde vypnout, ale nejde mi do hlavy, proč by to vůbec někdo chtěl zapínat, natož aby to bylo nastaveno jako výchozí chování.

Olympus C-220 Zoom má 1,5" LCD displej s rozlišením 114.000 bodů, nechybí ani průhledový hledáček s poměrně mizerným pokrytím. Využívají se karty SmartMedia a napájení má na starosti dvojice AA baterií, případně články CR-V3.

Stěžejním modelem našeho testu ale bude Olympus C-760 UltraZoom. Jedná se o středně velký ultrazoom, který je větší než kapesní verze, ale zase je o něco menší než typické ultrazoomy jako dnes např. Panasonic FZ45 a podobné. Vevnitř ukrývá malinký 1/2,7" CCD čip s rozlišením pouhé 3 megapixely. Pixelová hustota činí krásných 14 MPx/cm2. Objektiv nabídne přepočtená ohniska 42 až 420 milimetrů, takže na dnešní dobu je opravdu úplně "neširokoúhlý". Na druhou stranu i přes 10× optický zoom nabídne takové přiblížení, o kterém si mohou zdát téměř všechny dnešní kapesní ultrazoomy. Bohužel chybí mechanická stabilizace, na druhou stranu jste si jistě všimli velkého průměru objektivu. Ano, světelnost je skutečně vynikající a dosahuje hodnot F2,8 na nejširším a F3,7 na nejdelším ohnisku!

Že jde o starší přístroj, poznáte hned. Ergonomie držení je docela neslavná (i přes menší grip fotoaparát hodně klouže), tlačítko spouště se poněkud zasekává, LCD displej je prťavý. Má jen 1,8" úhlopříčku rozlišení 118.000 bodů. Jistě jste si však všimli EVF hledáčku. Představte si, že tento kompakt má 0,44" elektronický Hledáček s rozlišením 240.000 bodů! Tento sedm let starý dědeček tak má plošně čtyřikrát větší hledáček než jakýkoli dnešní ultrazoom! Zatímco zde se s hledáčkem fotí výborně, u moderních ultrazoomů jsou tak miniaturní, že jsou v podstatě k ničemu. To má být pokrok? Ze sedm let vývoje jsme dospěli ke čtvrtinovým hledáčkům? Jednoznačně pochvala pro starší Olympus C-760.

Stará konstrukce je poznat i na dalších detailech. Fotoaparát nabíhá opravdu dlouho a tím "dlouho" myslím opravdu hodně dlouho. První tři sekundy se neděje vůbec nic, pak se začne pomaloučku probouzet a první snímek můžete vyfotit až po hrozivých 10 sekundách. Nic pro akční fotografii. Zoom se vždy nastaví do polohy, ve které skončil. Menu je pochopitelně zastaralé, ale pochopitelné. Protože C-760 byl pokročilý model, najdete zde plný manuální režim, ukládání do TIFFu, bracketing (až pro pět snímků!) a spoustu dalších "profi" záležitostí. Fotoaparát využívá xD karty a přiznejme si, jsou bez přehánění doslova zoufale pomalé. Člověk by nikdy neřekl, že ukládání jednoho jediného megabajtu dat na kartu může zabrat takovou věčnost.

Proti těmto starým Olympusům postavíme Olympus nový. Jedná se o model VR-310 (a VR-320), které mají o něco větší 1/2,3" CCD čipy, ale s podstatně vyšším rozlišením 14 megapixelů. Pixelová hustota je 50 MPx/cm2, tedy více než trojnásobná proti starším modelům. Objektiv nabídne 10×, resp. 12,5× optický zoom, tedy podobně jako C-760. Začíná však na velmi širokoúhlých 24 milimetrech, takže končí jen na 240 mm (resp. 300 mm). Nabídne tedy výrazně širší úhel záběru, ale na druhou stranu ani zdaleka nenabídne tak velké přiblížení. Úplně jiná je také světelnost. Zatímco F3,0 na širším ohnisku ještě jakž takž odpovídá, F5,7 (resp. F5,9) je na míle vzdálenost tomu, co má C-760. Jenže, rozměry jsou rozměry a dnes se nikdo nechce tahat s velkým fotoaparátem.

K dispozici je však mechanická stabilizace s posunem CCD čipu. Fotoaparát je mnohem kompaktnější, snáze ovladatelný, rychlost je výrazně lepší, byť i zde se najdou zbytečné prodlevy. LCD displej má mnohem větší 3,0" úhlopříčku, rozlišení je 230.400 bodů. Plocha je sice větší, ale ostrosti zrovna tento displej moc nepobral. Napájení má na starosti maličký Li-Ion akumulátor.

Dále zde máme Fujifilm FinePix T200. Tento malý kompakt je podobně jako Olympusy k dispozici za ceny lehce přesahující 3000 Kč s DPH. I on nabídne 10× optický zoom, začíná však na 28 milimetrech. Jeho úhel záběru je široký, i když ne tak moc, jako u VR-310/VR-320. Na druhou stranu má se svým 280mm ohniskem větší přiblížení, zhruba na úrovni modelu VR-320. Světelnost F3,4 na širokém ohnisku je docela špatná a ani F5,6 na nejdelším není žádný zázrak (v rámci toho, co je dnes v této třídě obvyklé, jde ale o hodnotu lepší). I zde je mechanická stabilizace.

Ani Fujifilm FinePix T200 nepobral moc rychlosti a ukládání i na velmi rychlou SDHC kartu mi připomnělo staré Olympusy. LCD displej má 2,7" úhlopříčku a rozlišení 230.400 bodů, obraz je poměrně ostrý, ale s pozorovacími úhly to není žádná sláva.

Jako poslední tu máme Samsung PL210. I tento kompakt má 1/2,3" CCD čip se 14MPx rozlišením (a pixelovou hustotu 50 MPx/cm2). Objektiv má rovněž 10× optický zoom, tentokrát posazený v rozsahu od 27 do 270 milimetrů. Je tak druhým nejširokoúhlejším kompaktem v testu. Světelnost objektivu F3,3 na nejširším ohnisku nijak nenadchne a totéž se týká světelnosti F5,9 na nejdelším ohnisku. K dispozici je však optická stabilizace.

Samsung PL210 je jediný opravdu svižný přístroj v testu, který v podstatě nikde nezdržuje. Je zde 3,0" LCD displej s rozlišením 230.400 bodů a ačkoli není úplně dokonalý, je nejlepším ze všech pěti displejů. Dobré je i quick menu, vše lze rychle a pohodlně nastavit. Co do otázky ovladatelnosti, jasný vítěz.

Otázkou navíc ještě zůstává, jak vlastně budeme testovat. Srovnávat snímky 1:1 nebo je převádět na stejná rozlišení? Mnoho lidí tvrdí, že srovnávání 1:1 nemá pro praxi smysl. Je a není to pravda. Pokud chcete tisknout na určitý formát, tak vás samozřejmě nezajímá, zda jste se výsledku dobrali ze 3MPx fotky nebo z fotky o 24 megapixelech. Zajímá vás konkrétní výsledek. Na druhou stranu, když už nám výrobci představují kompakty s vyšším rozlišením, tak ať je to rozlišení vidět! Ne snad?

V našem testu budeme ukazovat oba přístupy, podíváme se na výřezy (1:1), u některých testů vezmeme jako referenční bod 3MPx Olympus C-760 a fotografie ostatních budou převedeny na totéž rozlišení, tedy 3 megapixely. 14Mpx kompakty, které mají teoreticky více detailů, by tedy měly mít kvalitnější výsledek než zmíněný Olympus. Pokud bude výsledek z moderních kompaktů horší, bude to znamenat jediné. To, že mají sice 14MPx čip, ale nemají ani 3 MPx detailů. Tak se na to pojďme podívat!