Tamron SP AF 10-24mm F3.5-4.5 Di II LD Aspherical IF

V této kapitole se podíváme na optické výkony objektivu v prostředku obrazu a v rozích.

Střed sice není moc kontrastní, ale s přicloněním rychle chytá docela dobrou ostrost. Rohy jsou ale hodně neostré, trpí také na chromatickou aberaci.

U 15mm ohniskové vzdálenosti jsou na tom rohy s ostrostí o trochu lépe, ale i tak jsou pořád neostré a nechybí ani chromatická aberace. S přicloněním se obraz zlepšuje jen mírně a posléze přechází do neostrého kvůli difrakci na vyšších clonách.

U 19mm ohniskové vzdálenosti je střed při plně otevřené cloně poněkud nekontrastní (nebo kontrastní, ale neostrý). Rohy jsou neostré s chromatickou aberací. Clonění je trochu zlepšuje, ale nijak výrazně.

Maximální zoom se projevuje docela podobně. Střed je lepší až po přiclonění, rohy jsou opět neostré s chromatickou aberací a situace se s cloněním lepší jen mírně. Nyní se podíváme na ostření v řádech desítek metrů.

Chce to přiclonit na F5,6, aby byl střed krásně ostrý a kontrastní. Při nižších clonách má tendenci vytvářet jemné duchy. Rohy jsou velmi neostré, je potřeba clonit alespoň na F8, aby z nich bylo něco rozumného.

U 12mm ohniskové vzdálenosti je opět třeba trochu clonit, aby byl prostředek více kontrastní. Rohy jsou na tom podstatně lépe něž u nejširší ohniskové vzdálenosti. Stále je dobré trochu přiclonit, nicméně při F5,6 je prostředek dobrý a ani rohy už si neudělají úplnou ostudu. Počítejte s chromatickou aberací.

U18mm ohniskové vzdálenosti to opět sklouzává k horším výsledkům. Chce to trochu clonění, aby byl prostředek hezky kontrastní. Rohy jsou velmi neostré a přicloňování je vylepšuje jen pomalu.

U maximálního zoomu se opět setkáte s rohovou neostrostí, která se s cloněním vylepšuje jen mírně.