Xiaoyi 42.5mm 1:1.8

Autofokus, ostření

Objektiv podporuje manuální i automatické ostření. Jak už jsme řekli u toho manuálního, není zde ostřící kroužek, a tak je nutné ostřit elektronicky např. pomocí dotykového displeje. Není to zas tak složité, jsou zde dvě šipky nahoru a dolů, takže je jasné, kterým směrem se kam vydáte. Ostření není sice bleskurychlé, ale pokud máte trochu čas, dokáže takto nastavit správnou ostřící vzdálenost. Zvětšení náhledu ale není automatické, to si musíte vynutit tlačítkem na fotoaparátu. Stinnou stránkou je minimálně u M1 to, že hodně odšumuje, a tak se ostrost hůře posuzuje.

Automatické ostření je středně hlučné (v běžném hluku takové tlumené skučení, v interiéru jej lze ale přeci vcelku slyšet). Chválím také slušnou rychlost, většinu snímků je možné vyfotit za 0,2 sekundy. V tomto je dnes testovaný objektiv znatelně lepší než základní zoomovací objektiv.

Minimální naměřená ostřící vzdálenost v normálním režimu byla 37 centimetrů od přední čočky (45 cm od roviny senzoru). Maximální zvětšení dosahovalo 0,25× po přepočtu, což není mnoho. Znatelně lepší je to v makro režimu, kdy už můžete jít na 16 centimetrů (24 cm od čipu). Maximální zvětšení vzroste na 0,54×. Ani to není vyloženě makro zvětšení, při této ohniskové vzdálenosti a úhlu záběru z toho ale už dokážou občas vylézt docela pěkné snímky. Když jsem zkusil makro předsádku Raynox DCR-150 (4,8 dioptrie) s redukcí ze 49mm závitu, dostal jsem se dokonce na 8cm vzdálenost od přední čočky (cca 16 cm od roviny senzoru). V tomto případě bylo dosaženo 0,94× přepočteného zvětšení, což je pěkná hodnota vhodná i pro focení solidního makra. Vyžaduje to ale další investici do předsádky.

Focení makra

Na zvětšení v makro režimu se můžete podívat na snímku klasických kleští.
Lepší snímek se mi už vyfotit nepodařilo. Při plně otevřené cloně to není zrovna ideální, vidíte také chromatickou aberaci.
Zde je druhá ukázka makra na dvacetikoruně. Rohová ostrost je velmi špatná, u většiny makro snímků to ale nebude vadit, nechcete-li tedy fotit rovnou plochu.
Vyzkoušel jsem i výše zmíněnou makro předsádku Raynox DCR-150. Jak vidíte, zvětšení je mnohem výraznější, vzrostla ale také chromatická aberace.

Světelnost a clona

Také se světelností a clonou budeme rychle hotovi. Objektiv má velmi dobrou světelnost F1,8, čímž konkuruje např. M.Zuiku Digital 45mm 1:1.8. Irisová clona má 7 lamel a lze ji přiclonit maximálně na hodnotu F22. Za dobrého světla pochopitelně čekejte, že možná budete potřebovat velmi krátké expoziční časy a občas se mi stávalo, že minimálních 1/4000 sekundy testovacího fotoaparátu Yi M1 nestačilo.

Bokeh

Vyzkoušíme také kvalitu bohu, tedy jak dobře fotoaparát maže pozadí.
S plně otevřenou clonou na krátkou vzdálenost není ostrost zrovna dobrá (toto je nejlepší snímek). Odlesky nemají úplně kulatý tvar, z jedné strany jsou poněkud šišaté. Na druhou stranu jsou plné a bokeh působí dost jemně.
Po přiclonění je bokeh nadále dosti jemný, nicméně je nutno poznamenat, že odlesky nejsou úplně kulaté a chytají mírný sedmiúhelníkový tvar.