Yi M1: čínský útok na Micro Four Thirds

Fotoaparát má poměrně minimalistický design, zde se hrálo především na menší rozměry. Co se týče zpracování, to se hodnotí docela těžko. Použité materiály působí levně a vizuálně fotoaparát nepůsobí zrovna hodnotně, samotné zpracování je ale u těla velmi dobré. Vše krásně lícuje, nikde nic nevrže. Grip není moc velký, ale držení přístroje je až překvapivě dobré a jisté. Až nerozumím, jak se to výrobci podařilo dosáhnout.

Po stranách vidíte ouška na popruh, který je hodně zajímavý, neboť k zajištění využívá šrouby. Na těle je bajonet, který by si měl poradit s jakýmikoli Micro Four Thirds objektivem. Máte tu tlačítko na odjištění a např. ve srovnání s Olympusem, které má bajonety obvykle tuhé, zde je to přesně naopak. Stačí se ho jen lehce dotknout a objektiv jde sundat až velmi snadno.

Testovaným objektivem byl Xiaoyi 12-40mm F3,5-5,6. Jde o základní zoom, který potěší širokoúhlým 24mm záběrem. Maximem je pak 80 milimetrů a světelnost je tradiční s hodnotami F3,5-5,6. Objektiv má skládací konstrukc. Na odjištění stačí jen zazoomovat na základní polohu, na složení objektivu pak musíte zmáčknout pojistku. Na video ale objektiv není moc vhodný, při zoomování se dost kouše. Ostřící kroužek je na tom mnohem lépe a neškube se, přestože jde trochu ztuha. Při manuálním ostření se náhled na displeji automaticky nezvětšuje, to už si musíte vynutit tlačítkem.

Zde z horního pohledu vidíte pojistku na straně objektivu. Co se týče těla fotoaparátu, najdete tu sáňky na externí blesk. Samotný fotoaparát ale interní blesk nemá a ani v balení jej nenajdete. Dále je tu stylové kolečko fotografických režimů s přiměřeně tuhým chodem, uprostřed je pak červené tlačítko pro natáčení videosekvencí. Video se začne nahrávat 1,3 sekundy po zmáčknutí, naopak se nenahraje posledních 0,7 sekundy.

Pravé neoznačené kolečko slouží k nastavení času nebo clony, má však jeden neduh. Pokud chcete rychle něco nastavit a rychle jím otočíte, zaregistruje jen první klik. Paradoxně, pokud točíte kolečkem pomalu, hodnoty se mění rychleji, neboť při rychlém točení fotoaparát nestíhá registrovat jednotlivé polohy. Také páčka pro zapnutí přístroje je poněkud zvláštní, Fotoaparát se zapne cvaknutím páčky k sobě, ale vypnutí fotoaparátu je tvrdší oříšek. Nad horní hranu přístroje čouhá snad jen milimetr, takže posunutí páčky zpátky vpřed skutečně není jednoduché. Naopak ke spoušti nemám žádnou výtku.

Zadní strana ukazuje další zajímavý prvek, čímž je takřka naprostá absence tlačítek. Jsou zde jen dvě, první na prohlížení snímků, druhé pak na jejich mazání nebo zvětšování náhledu při manuálním ostření. Vše ostatní se řeší na3,0" dotykovém displej s rozlišením 1,04 milionu bodů (720×480 RGB pixelů). Pokud byste ale čekali displej na úrovni telefonů, musím vás bohužel zklamat. Citlivost není z nejlepších, navíc se všechny menu nabídky animují docela pomalu a se zpožděním. Např. přejedete prstem zleva doprava (to spouští hlavní menu) a menu se objeví, když se pomalu chystáte na to, zkusit to znovu. Dlouhý je také start fotoaparátu.

Pod velkou krytkou najdete slot pro SD kartu, HDMI a USB port. Baterie se nabíjí pomocí USB kabelu ve fotoaparátu.

Zde vidíte tloušťku fotoaparátu a objektiv při maximálním zazoomování.

Pohled z levné strany dále ukazuje minimalizmus fotoaparátu.

Závit pro stativ je kovový, není však v ose fotoaparátu. Krytka prostoru pro baterii má dosti silnou pojistku.

Výrobce svěřil napájení netradičně Li-Pol baterii (tento typ je docela obvyklý u smartphonů, ale nikoli u fotoaparátů). Napětí má hodnotu 8,8 V, kapacita pak činí 900 mAh.

V příslušenství najdete dva objektivy s krytkami (měli jsme duální set), kožený popruh, baterii, velmi tenké manuály, adaptér (bohužel ne na naši českou zásuvku). V balení je i USB kabel, který jsem zde zapomněl vyfotit.

Yi M1 tedy přináší několik negativních i pozitivních překvapení. V dalších kapitolách se povídáme, jak si povede při focení.