Rozhovor: prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc.
18.7.2007, Anna Tichá, článek
Rozhovor s profesorem RNDr. Miroslavem Druckmullerem Csc. o astronomické fotografii. Prof. Druckmüller je vedoucím oboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky, VUT v Brně, a zároveň je naším předním odborníkem v oblasti počítačové grafiky.
Kdo to je prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc.?
(Ústav matematiky, FSI VUT)
Prof. Druckmüller je vedoucím oboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky, Fakulty strojního inženýrství, VUT v Brně, a zároveň je naším předním odborníkem v oblasti počítačové grafiky. Vzhledem k těmto faktům zde předkládáme rozhovor s tímto významným vědcem a fotografem.
Ještě pro úvod si řekněme ve zkratce něco o Prof. RNDr. Miloslavu Druckmüllerovi, CSc..
Od mládí je jeho zálibou fotografování přírody, hor a astronomických objektů. Tuto zálibu se mu podařilo spojit i s povoláním. Začal se zabývat zpracováním digitálních obrazů, zejména jejich úpravami, analýzou, rozpoznáváním, rekonstrukcí, spojováním atd. Jeho přístup je komplexní, od teorie včetně využívání integrálních transformací a filtrů, přes psaní vlastních programů, až po praktické aplikace v medicíně, krystalografii a zejména astronomii. Doslova světový ohlas získaly jeho fotografie zatmění Slunce, které zpracoval svými programy a získal tak unikátní snímky sluneční koróny.
Letos v březnu fotografoval zatmění Slunce v Lýbii.
1. Jste velice úspěšný vědec a fotograf. Která z těchto činností je bližší Vašemu srdci?
Na tuto otázku je velmi těžké, nebo spíše nemožné odpovědět. Všechny věci, kterými se zabývám, jsou natolik provázané, že je nedovedu od sebe oddělit. Mým povoláním je matematika, fotografie je můj koníček. Jako matematik se však zabývám, mimo jiné, numerickými metodami zpracování obrazů a tyto metody hrají zásadní roli při vytváření mých fotografií. Na druhé straně, kdybych se fotografií intenzivně nezabýval, neměl bych pro svou matematickou práci žádnou inspiraci, žádná vhodná data ke zpracování a zřejmě ani tu správnou motivaci. Byla by to prostě aplikovaná matematika bez aplikací.
2. Jak jste se dostal k fotografii a jak dlouhá ta cesta byla?
Má cesta k fotografii byla ta nejkratší možná. Již v první třídě základní školy jsem si máchal ruce ve vývojce a mým nejoblíbenějším místem byla koupelna, kde jsem při oranžovém světle prožil pořádný kus mládí. Na začátku této cesty stál můj táta, který mi své nadšení pro fotografii předal. V době, kdy jsem ještě neuměl číst a psát, jsem už věděl, jak se dělají fotografie a pomáhal při tom tátovi. Měl jsem nesmírně zodpovědnou práci – pohybovat fotografiemi v ustalovači, aby se řádně ustálily a nedělaly se na nich skvrny.
3. Jaký je pocit být autorem tak ojedinělých snímků?
V žádném případě bych to nenazval pocitem pozitivním – snad až po dlouhé době, kdy zapomenu na všechny okolnosti, za kterých obraz vznikal. Problém je v tom, že člověk se stále učí, a pokaždé, když něco udělá, získá zkušenosti, jak to bylo možné udělat lépe. Mé první pocity z každého výsledného obrazu jsou prakticky vždy smíšené. Typickým příkladem jsou obrazy sluneční koróny pořízené při úplných zatměních Slunce. Při jejich velmi komplikovaném a velmi zdlouhavém zpracování stále zjišťuji, co jsem měl udělat lépe.
4. Jakým způsobem pracují Vaše programy a kolik jich máte?
Programování je neodmyslitelnou součástí mé práce i mých koníčků. Musím však nejprve předeslat, že mám velmi záporný vztah k dnešnímu komerčnímu softwaru, kterým je zaplaven svět. Tento software je vymyšlen geniálně a naprosto správně z ekonomického hlediska, avšak velmi špatně a nešetrně z hlediska uživatele. Pokrok je dávkován velice pomalu, aby se rychle nevyčerpal inovační potenciál, v programech převládají pouťové atrakce a každá nová verze má jiný vzhled a jiné ovládání, aby se zamaskovalo to, že v ní není vlastně nic nového.
Proto si téměř na vše píši své vlastní programy. Mojí zásadou je maximální jednoduchost, program musí vše, co je jen trochu možné, dělat automaticky a nechtít po mně jedinou zbytečnost navíc. Mám ve svém počítači desítky vlastních programů. Většina slouží ke zpracování obrazů, ale napsal jsem si např. i automatický generátor webových stránek, program na vytváření map, program pro tvorbu elektronických knih, prezentační program, kterým promítám všechny své přednášky, a samozřejmě řadu programů pro řešení nejrůznějších matematických problémů. Hodně času jsem věnoval v poslední době tvorbě programů specializovaných na vizualizaci jemných struktur ve sluneční koróně.
5. Kde všude je využíváno Vaší práce?
Programy a algoritmy, které jsem vytvořil nebo kterých jsem spoluautorem, se používají především pro zpracování a analýzu obrazů. Jde o velmi širokou oblast aplikací od mikrosvěta až po astronomii.
6. Jakým způsobem zachycujete tak vzdálené objekty, jako je třeba Slunce? Tedy, pokud využíváte nějaký fotoaparát, tak jaký a jaké jsou technické podmínky?
Používám víceméně běžnou fotografickou techniku. Sluneční korónu během úplných zatmění Slunce fotografuji fotoaparátem Canon EOS 5D a objektivy s ohniskovými vzdálenostmi 400 – 1600 mm.
7. Mohou si naši čtenáři někde přečíst více o Vaší práci?
Mnoho informací mám na svých webových stránkách www.zam.fme.vutbr.cz/~druck. Většina stránek je v angličtině, protože bych časově nezvládl udržovat dvě jazykové verze současně.
8. Jakou známku jste měl v osmé třídě z matematiky a co bylo tehdy Vaší zálibou?
Z matematiky jsem měl jedničku a mojí zálibou byla fotografie, astronomie, ale i matematika. Mám pocit, že jsem se za těch skoro čtyřicet let vlastně vůbec nezměnil.
9. Věnujete se i fotografii jako takové?
Fotografuji stále, řekl bych s trochou nadsázky, že jsem prožil posledních 40 let s jednookou zrcadlovkou v ruce. Mým hlavním tématem je příroda, především hory. Souvisí to s dalším dosud nezmíněným mým koníčkem, a tím jsou hory, hlavně ty hodně vysoké. Měl jsem velké životní štěstí, neboť moje žena propadla horám a fotografii také. Převážnou většinu výletů do hor i expedicí jsme absolvovali společně, každý se svým fotoaparátem či fotoaparáty.
10. Jste vedoucím Odboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství v Brně na VUT. Jak často máte přednášky?
Učím na fakultě několik matematických předmětů. Takže se mi často přihodí, že přednáším šest, někdy i osm hodin za den. Mimo jiné učím studenty oboru Matematické inženýrství a oboru Fyzikální inženýrství předmět nazvaný Numerické metody analýzy obrazů. Výuka je to, co mne nejvíce baví.
11. Doporučil byste našim čtenářům nějaký trik, tip, radu pro fotografování, či následné zpracování obrazu?
To, co bude následovat, možná někoho hodně překvapí, ale je to velmi vážně a upřímně míněná rada. Nadešel ten správný čas pořídit si dobrý klasický fotoaparát na film a začít fotografovat na barevné diapozitivy. Současné ceny zvláště v bazarech umožňují pořídit si za neuvěřitelně malé peníze špičkové vybavení, které by před deseti lety zruinovalo rozpočet skoro každého z nás. V žádném případě tím nemyslím, že bychom se měli vrátit ke klasice při fotografování rodinných oslav, dovolené nebo v reportážní fotografii pro noviny a časopisy. Pro krajinářkou fotografii, kterou se však převážně zabývám, je digitální fotoaparát naprosto nevhodný a konkurovat klasickému filmu ani vzdáleně nemůže. Důvodem je kvalita obrazu.
Tím vůbec nemyslím kvalitu obrazu sejmutého fotoaparátem, který je uložen v datovém souboru. Ta je i u celkem levných digitálních fotoaparátů výborná. Myslím tím kvalitu obrazu, na který se člověk dívá. Pokud používáte digitální fotoaparát s 8, 10, 12, nebo dokonce 16 megapixely, pak si můžete své obrázky ukládat např. na CD nebo DVD disky a věřit, že se dožijete dne, kdy si je budete moci v plné kvalitě prohlédnout a věřit, že ten disk bude po tolika letech ještě čitelný. Zatím si můžete obrázek prohlížet po kouscích na monitoru a snažit se představit si tu úžasnou kvalitu, kdybyste ten obraz mohli v plném rozlišení vidět celý. Současné monitory nejvyšší třídy jsou co do rozlišení někde kousek nad dvěma megapixely, datové projektory většinou pod jedním megapixelem. Rychlý vývoj v tomto směru nelze očekávat.
Jedinou šancí, jak si obrázky prohlédnout ve vysoké kvalitě, je velkoformátový tisk s náklady, které jsou pro běžného fotografického nadšence v oblasti utopie. Pokud ovšem máte krabičku s diapozitivy, je vše jiné. Pozvete přátele, počkáte, až bude venku tma, nalijete všem skleničku dobrého moravského červeného vína, pustíte jemnou náladovou hudbu, zhasnete a na čistou bílou stěnu promítnete 2 nebo 3 metry velký dokonale barevný a ostrý obraz. Na obraze je louka, na ní stébla trávy, na každém stéble kapka rosy. Bude se vám chtít vstát a jít se po té louce projít. Vstanete, dojdete ke zdi a zjistíte, že v každé té kapce rosy je jako v malé čočce vidět převráceně celý okolní svět. Zkuste to a uvidíte, že to je teprve ta pravá fotografie s velkým F. A co digitální fotoaparát? Nemusíte se o něj bát. CD a DVD vám budou přibývat se stejnou rychlostí.
Děkujeme za rozhovor.
S očekáváním a zvědavostí se těšíme na komentáře.
Čerpáno ze zdrojů: www.google.com a z výše uvedených stránek pana profesora.
(Ústav matematiky, FSI VUT)
Prof. Druckmüller je vedoucím oboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky, Fakulty strojního inženýrství, VUT v Brně, a zároveň je naším předním odborníkem v oblasti počítačové grafiky. Vzhledem k těmto faktům zde předkládáme rozhovor s tímto významným vědcem a fotografem.
Ještě pro úvod si řekněme ve zkratce něco o Prof. RNDr. Miloslavu Druckmüllerovi, CSc..
Od mládí je jeho zálibou fotografování přírody, hor a astronomických objektů. Tuto zálibu se mu podařilo spojit i s povoláním. Začal se zabývat zpracováním digitálních obrazů, zejména jejich úpravami, analýzou, rozpoznáváním, rekonstrukcí, spojováním atd. Jeho přístup je komplexní, od teorie včetně využívání integrálních transformací a filtrů, přes psaní vlastních programů, až po praktické aplikace v medicíně, krystalografii a zejména astronomii. Doslova světový ohlas získaly jeho fotografie zatmění Slunce, které zpracoval svými programy a získal tak unikátní snímky sluneční koróny.
Letos v březnu fotografoval zatmění Slunce v Lýbii.
1. Jste velice úspěšný vědec a fotograf. Která z těchto činností je bližší Vašemu srdci?
Na tuto otázku je velmi těžké, nebo spíše nemožné odpovědět. Všechny věci, kterými se zabývám, jsou natolik provázané, že je nedovedu od sebe oddělit. Mým povoláním je matematika, fotografie je můj koníček. Jako matematik se však zabývám, mimo jiné, numerickými metodami zpracování obrazů a tyto metody hrají zásadní roli při vytváření mých fotografií. Na druhé straně, kdybych se fotografií intenzivně nezabýval, neměl bych pro svou matematickou práci žádnou inspiraci, žádná vhodná data ke zpracování a zřejmě ani tu správnou motivaci. Byla by to prostě aplikovaná matematika bez aplikací.
2. Jak jste se dostal k fotografii a jak dlouhá ta cesta byla?
Má cesta k fotografii byla ta nejkratší možná. Již v první třídě základní školy jsem si máchal ruce ve vývojce a mým nejoblíbenějším místem byla koupelna, kde jsem při oranžovém světle prožil pořádný kus mládí. Na začátku této cesty stál můj táta, který mi své nadšení pro fotografii předal. V době, kdy jsem ještě neuměl číst a psát, jsem už věděl, jak se dělají fotografie a pomáhal při tom tátovi. Měl jsem nesmírně zodpovědnou práci – pohybovat fotografiemi v ustalovači, aby se řádně ustálily a nedělaly se na nich skvrny.
3. Jaký je pocit být autorem tak ojedinělých snímků?
V žádném případě bych to nenazval pocitem pozitivním – snad až po dlouhé době, kdy zapomenu na všechny okolnosti, za kterých obraz vznikal. Problém je v tom, že člověk se stále učí, a pokaždé, když něco udělá, získá zkušenosti, jak to bylo možné udělat lépe. Mé první pocity z každého výsledného obrazu jsou prakticky vždy smíšené. Typickým příkladem jsou obrazy sluneční koróny pořízené při úplných zatměních Slunce. Při jejich velmi komplikovaném a velmi zdlouhavém zpracování stále zjišťuji, co jsem měl udělat lépe.
4. Jakým způsobem pracují Vaše programy a kolik jich máte?
Programování je neodmyslitelnou součástí mé práce i mých koníčků. Musím však nejprve předeslat, že mám velmi záporný vztah k dnešnímu komerčnímu softwaru, kterým je zaplaven svět. Tento software je vymyšlen geniálně a naprosto správně z ekonomického hlediska, avšak velmi špatně a nešetrně z hlediska uživatele. Pokrok je dávkován velice pomalu, aby se rychle nevyčerpal inovační potenciál, v programech převládají pouťové atrakce a každá nová verze má jiný vzhled a jiné ovládání, aby se zamaskovalo to, že v ní není vlastně nic nového.
Proto si téměř na vše píši své vlastní programy. Mojí zásadou je maximální jednoduchost, program musí vše, co je jen trochu možné, dělat automaticky a nechtít po mně jedinou zbytečnost navíc. Mám ve svém počítači desítky vlastních programů. Většina slouží ke zpracování obrazů, ale napsal jsem si např. i automatický generátor webových stránek, program na vytváření map, program pro tvorbu elektronických knih, prezentační program, kterým promítám všechny své přednášky, a samozřejmě řadu programů pro řešení nejrůznějších matematických problémů. Hodně času jsem věnoval v poslední době tvorbě programů specializovaných na vizualizaci jemných struktur ve sluneční koróně.
5. Kde všude je využíváno Vaší práce?
Programy a algoritmy, které jsem vytvořil nebo kterých jsem spoluautorem, se používají především pro zpracování a analýzu obrazů. Jde o velmi širokou oblast aplikací od mikrosvěta až po astronomii.
6. Jakým způsobem zachycujete tak vzdálené objekty, jako je třeba Slunce? Tedy, pokud využíváte nějaký fotoaparát, tak jaký a jaké jsou technické podmínky?
Používám víceméně běžnou fotografickou techniku. Sluneční korónu během úplných zatmění Slunce fotografuji fotoaparátem Canon EOS 5D a objektivy s ohniskovými vzdálenostmi 400 – 1600 mm.
7. Mohou si naši čtenáři někde přečíst více o Vaší práci?
Mnoho informací mám na svých webových stránkách www.zam.fme.vutbr.cz/~druck. Většina stránek je v angličtině, protože bych časově nezvládl udržovat dvě jazykové verze současně.
8. Jakou známku jste měl v osmé třídě z matematiky a co bylo tehdy Vaší zálibou?
Z matematiky jsem měl jedničku a mojí zálibou byla fotografie, astronomie, ale i matematika. Mám pocit, že jsem se za těch skoro čtyřicet let vlastně vůbec nezměnil.
9. Věnujete se i fotografii jako takové?
Fotografuji stále, řekl bych s trochou nadsázky, že jsem prožil posledních 40 let s jednookou zrcadlovkou v ruce. Mým hlavním tématem je příroda, především hory. Souvisí to s dalším dosud nezmíněným mým koníčkem, a tím jsou hory, hlavně ty hodně vysoké. Měl jsem velké životní štěstí, neboť moje žena propadla horám a fotografii také. Převážnou většinu výletů do hor i expedicí jsme absolvovali společně, každý se svým fotoaparátem či fotoaparáty.
10. Jste vedoucím Odboru počítačové grafiky a geometrie Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství v Brně na VUT. Jak často máte přednášky?
Učím na fakultě několik matematických předmětů. Takže se mi často přihodí, že přednáším šest, někdy i osm hodin za den. Mimo jiné učím studenty oboru Matematické inženýrství a oboru Fyzikální inženýrství předmět nazvaný Numerické metody analýzy obrazů. Výuka je to, co mne nejvíce baví.
11. Doporučil byste našim čtenářům nějaký trik, tip, radu pro fotografování, či následné zpracování obrazu?
To, co bude následovat, možná někoho hodně překvapí, ale je to velmi vážně a upřímně míněná rada. Nadešel ten správný čas pořídit si dobrý klasický fotoaparát na film a začít fotografovat na barevné diapozitivy. Současné ceny zvláště v bazarech umožňují pořídit si za neuvěřitelně malé peníze špičkové vybavení, které by před deseti lety zruinovalo rozpočet skoro každého z nás. V žádném případě tím nemyslím, že bychom se měli vrátit ke klasice při fotografování rodinných oslav, dovolené nebo v reportážní fotografii pro noviny a časopisy. Pro krajinářkou fotografii, kterou se však převážně zabývám, je digitální fotoaparát naprosto nevhodný a konkurovat klasickému filmu ani vzdáleně nemůže. Důvodem je kvalita obrazu.
Tím vůbec nemyslím kvalitu obrazu sejmutého fotoaparátem, který je uložen v datovém souboru. Ta je i u celkem levných digitálních fotoaparátů výborná. Myslím tím kvalitu obrazu, na který se člověk dívá. Pokud používáte digitální fotoaparát s 8, 10, 12, nebo dokonce 16 megapixely, pak si můžete své obrázky ukládat např. na CD nebo DVD disky a věřit, že se dožijete dne, kdy si je budete moci v plné kvalitě prohlédnout a věřit, že ten disk bude po tolika letech ještě čitelný. Zatím si můžete obrázek prohlížet po kouscích na monitoru a snažit se představit si tu úžasnou kvalitu, kdybyste ten obraz mohli v plném rozlišení vidět celý. Současné monitory nejvyšší třídy jsou co do rozlišení někde kousek nad dvěma megapixely, datové projektory většinou pod jedním megapixelem. Rychlý vývoj v tomto směru nelze očekávat.
Jedinou šancí, jak si obrázky prohlédnout ve vysoké kvalitě, je velkoformátový tisk s náklady, které jsou pro běžného fotografického nadšence v oblasti utopie. Pokud ovšem máte krabičku s diapozitivy, je vše jiné. Pozvete přátele, počkáte, až bude venku tma, nalijete všem skleničku dobrého moravského červeného vína, pustíte jemnou náladovou hudbu, zhasnete a na čistou bílou stěnu promítnete 2 nebo 3 metry velký dokonale barevný a ostrý obraz. Na obraze je louka, na ní stébla trávy, na každém stéble kapka rosy. Bude se vám chtít vstát a jít se po té louce projít. Vstanete, dojdete ke zdi a zjistíte, že v každé té kapce rosy je jako v malé čočce vidět převráceně celý okolní svět. Zkuste to a uvidíte, že to je teprve ta pravá fotografie s velkým F. A co digitální fotoaparát? Nemusíte se o něj bát. CD a DVD vám budou přibývat se stejnou rychlostí.
Děkujeme za rozhovor.
S očekáváním a zvědavostí se těšíme na komentáře.
Čerpáno ze zdrojů: www.google.com a z výše uvedených stránek pana profesora.
