S fotoaparátem po Thajsku: II.
5.3.2008, Roman Pihan, článek
V minulém díle našeho cestopisu jsme vás seznámili s fotografickou expedicí do Thajska, nyní budeme v tomto popisu pokračovat a podíváme se po okolí jižní lokality Thajska, které se nazývá Krabi.
Jak již bylo uvedeno, ve dnech 26.1. až 11.2.2008 zorganizoval Institut digitální fotografie v Praze cílenou fotoexpedici do Thajska, kde jednou ze zastávek byly místa v okolí známého Krabi. Přestože je Krabi je poměrné známé výletní místo vybavené dokonce malým mezinárodním letištěm, v jeho okolí je obrovské množství přírodních i historických krás stojících za vidění. Jednou z nich je jen po vodě přístupná velká jeskyně, kde ovšem fotografovat bylo vzhledem k pekelným světelným podmínkám velmi obtížné.
Po vstupu do velké, sice jen po vodě ale zcela volně přístupné jeskyně, vás zachvátí úžas nad tím, co příroda může vytvořit i úžas nad tím, že jste tam zcela sami. O rozměrech si můžete udělat představu pomocí druhého fotografa označeného šipkou. Asi si ale představíte, že je peklo tam fotografovat – blesk nemá na celky šanci, takže vysoké ISO a zkusit to!
Po prohlídce jeskyně pokračovala plavba lodí do mangrovníkové zátoky - míst, kde je řeka zcela „zaplněna“ mangrovníky s typickými kořeny rozkročenými do vody. Proplouvání těsnými průplavy v oceánu kořenů je docela zážitek a jen těžko nešlo nepomyslet na to, že bez zkušeného průvodce se v moři kořenů dá velmi snadno zabloudit.
Mangrovníkové zátoky jsou spletitá změť úzkých cest mezi kořeny, ze kterých se vždy za čas dostanete na širší řeku nebo do míst, kde žijí domorodci.
Samostatnou kapitolou je potom život místních obyvatel ve vesnicích v okolí řeky. Bydlí v sice skromných, ale pěkných a čistých domcích, kde děti vozí do školy loděmi a celkově život plyne poklidně a s úsměvem. Přesto, že na turisty nejsou nijak moc zvyklí (jedná se o odlehlou a turismem příliš nepoznamenanou oblast), tak ani vpád 16 fotografů vybavených DSLR je nijak nerozházel a naopak ochotně pózovali.
Přestože pro Evropana působí domky místních obyvatel skromně až nuzně, uvnitř jsou překvapivě čisté a mnohdy jsou vybavené lednicí, televizí, satelitem i automatickou pračkou. Inu – jiný kraj, jiný mrav…
Jak už to bývá, děti jsou nesmírně fotogenický. Ty starší měly z tlupy fotografů evidentně legraci (představte si, že by do vaší ulice vtrhla 16 členná parta japonských turistů fotografující vše kolem vás), ty menší koukaly trochu nedůvěřivě. V každém případě ale bylo možné fotografovat v pohodě, což je (přiznejme si) velmi příjemné.
Pro nás suchozemce je velký zážitek i návštěva rybí farmy. Jedná se vlastně o sádky vytvořené poměrně primitivně včetně obytných domků přímo uprostřed řeky. Nedá se tedy do nich dostat jinak než lodí. Pochlubit se svými rybami bylo pro místní opět radost a tak bylo o fotografování postaráno.
Takto vypadá rybí farma postavená přímo uprostřed řeky a tudíž přístupná jen lodí.
A takhle nějak vypadá snaha členů expedice pořídit dobrou fotografii. Výběr stanoviště byl proto kritický a chtělo to trochu přemýšlení i balancování na kládách!
A jeden z možných výsledků při krmení ryb. Nevím, kdo by chtěl do těchto vod spadnout i když, jak vyplývá z obrázku výše, balancování na úzkých a vratkých prknech s fototechnikou k tomu přímo vybízelo. Naštěstí to všichni členové fotoexpedice ustáli a nastoupili na loď v pořádku vstříc dalším výzvám.
Thajsko je rájem makrofotografie. Příznivé klima i vegetace dává obrovskou šanci přežít různým druhům květin, hmyzu i větším živočichům. Velkou nevýhodou však byla naše neznalost. Pokud nevíte kde co hledat, co to teď právě dělá a jak to správně naaranžovat; a navíc se některých druhů bojíte, tak je to handicap. Ale to nebránilo tomu některé snímky pořídit, byť tak říkajíc přírodovědecky naslepo.
Podobné snímky je velmi těžké pořídit bez pravého makro objektivu, který zařídí dostatečné zvětšení objektu. Musíte však blízko – velmi blízko, což samozřejmě snímání komplikuje.
Co to je za květ nevíme, ale v každém případě se nám to moc líbilo. Konkrétně tento snímek je snímán ze stativu a kvůli proostření květu zacloněno na f/11.
Tento snímek by mohl být v učebnici o hloubce ostrosti. Makro objektiv 100 mm a clona f/4.5 zařídily hloubku ostrosti jen cca několik milimetrů. Ve spolupráci s přesným zaostřením na oko ještěrky potom vyšel tento snímek. Všimněte si také nádherného bokehu, což je slovo označující způsob, jak objektiv rozostří místa snímku mimo hloubku ostrosti. Levné objektivy mají bohužel často bokeh ne příliš vzhledný. Pro snímek je důležitý i fakt, že ještěrka (či co to je) má v očích odlesk, který oku dává jiskru a dynamiku. Jinak upřímně - na kartě jsou i snímky ne tak povedené.
A poslední snímek do makro série. Tento údajně nejedovatý pavouk si právě připravoval večeři ve formě kobylky. Zbytek je již jen hra světla a taky trochu náhoda. Ve hře byl opět makro objektiv Canon EF 100/2.8, tentokrát při cloně f/9. Snímací vzdálenost byla pro představu cca 15 cm.
Pro místní obyvatele asi rutina – jako v Čechách pole s řepkou - ale pro našince je na rýžové pole docela zvláštní pohled. Je obtížné si představit, že do vody zcela ponořené malé rostlinky uživí na naší planetě tolik lidí! Jak je z ilustračního snímku vidět, nápad jak rýži fotit, měli všichni podobný. Dobrá reportážní fotografie opravdu toto místo protěžovala.
Při fotografování rýžového pole mělo mnoho z nás stejný nápad – fotografovat hodně zespoda přes rostlinky.
A tady je výsledek ctící všechny dobré pravidla kompozice – v pozadí i s místní vesnicí (= 2 domy). Prý při sklízení rýže vzniká mnoho úrazů. Ve vodě žijí jedovatí hadi a jsou tak zdrojem častého poranění zemědělců – spíše „vododělců“.
Ne vše musí být vždy stejné a tak je zde ukázka snímku trochu méně dokumentačního a více kreativního.
V okolí, kde jsme se nalézali, byla i fabrika na batikované látky. Ta v místních podmínkách představuje 4 kůly a střechu a pod nimi stůl na ruční malování. Světelné podmínky byly přímo vražedné – silné protisvětlo a hluboký stín a tak ke slovu přišly blesky. Expozice bylo nutné nastavit podle světla na pozadí a blesk potom přisvítil popředí na požadovaný jas. Nectností jsou ale silné lesky, které na zpocené a nenalíčené tváři tvrdé světlo blesku rádo vykouzlí. Spravila by to jen pracná retuš pleti.
Ruční malování podkladu pro látky šlo děvčatům pěkně od ruky. Ani horda fotografů a blesků jak na přehlídce je nijak nerozházela.
Pokračování příště…
Po vstupu do velké, sice jen po vodě ale zcela volně přístupné jeskyně, vás zachvátí úžas nad tím, co příroda může vytvořit i úžas nad tím, že jste tam zcela sami. O rozměrech si můžete udělat představu pomocí druhého fotografa označeného šipkou. Asi si ale představíte, že je peklo tam fotografovat – blesk nemá na celky šanci, takže vysoké ISO a zkusit to!
Po prohlídce jeskyně pokračovala plavba lodí do mangrovníkové zátoky - míst, kde je řeka zcela „zaplněna“ mangrovníky s typickými kořeny rozkročenými do vody. Proplouvání těsnými průplavy v oceánu kořenů je docela zážitek a jen těžko nešlo nepomyslet na to, že bez zkušeného průvodce se v moři kořenů dá velmi snadno zabloudit.
Mangrovníkové zátoky jsou spletitá změť úzkých cest mezi kořeny, ze kterých se vždy za čas dostanete na širší řeku nebo do míst, kde žijí domorodci.
Samostatnou kapitolou je potom život místních obyvatel ve vesnicích v okolí řeky. Bydlí v sice skromných, ale pěkných a čistých domcích, kde děti vozí do školy loděmi a celkově život plyne poklidně a s úsměvem. Přesto, že na turisty nejsou nijak moc zvyklí (jedná se o odlehlou a turismem příliš nepoznamenanou oblast), tak ani vpád 16 fotografů vybavených DSLR je nijak nerozházel a naopak ochotně pózovali.
Přestože pro Evropana působí domky místních obyvatel skromně až nuzně, uvnitř jsou překvapivě čisté a mnohdy jsou vybavené lednicí, televizí, satelitem i automatickou pračkou. Inu – jiný kraj, jiný mrav…
Jak už to bývá, děti jsou nesmírně fotogenický. Ty starší měly z tlupy fotografů evidentně legraci (představte si, že by do vaší ulice vtrhla 16 členná parta japonských turistů fotografující vše kolem vás), ty menší koukaly trochu nedůvěřivě. V každém případě ale bylo možné fotografovat v pohodě, což je (přiznejme si) velmi příjemné.
Pro nás suchozemce je velký zážitek i návštěva rybí farmy. Jedná se vlastně o sádky vytvořené poměrně primitivně včetně obytných domků přímo uprostřed řeky. Nedá se tedy do nich dostat jinak než lodí. Pochlubit se svými rybami bylo pro místní opět radost a tak bylo o fotografování postaráno.
Takto vypadá rybí farma postavená přímo uprostřed řeky a tudíž přístupná jen lodí.
A takhle nějak vypadá snaha členů expedice pořídit dobrou fotografii. Výběr stanoviště byl proto kritický a chtělo to trochu přemýšlení i balancování na kládách!
A jeden z možných výsledků při krmení ryb. Nevím, kdo by chtěl do těchto vod spadnout i když, jak vyplývá z obrázku výše, balancování na úzkých a vratkých prknech s fototechnikou k tomu přímo vybízelo. Naštěstí to všichni členové fotoexpedice ustáli a nastoupili na loď v pořádku vstříc dalším výzvám.
Makrofotografie
Thajsko je rájem makrofotografie. Příznivé klima i vegetace dává obrovskou šanci přežít různým druhům květin, hmyzu i větším živočichům. Velkou nevýhodou však byla naše neznalost. Pokud nevíte kde co hledat, co to teď právě dělá a jak to správně naaranžovat; a navíc se některých druhů bojíte, tak je to handicap. Ale to nebránilo tomu některé snímky pořídit, byť tak říkajíc přírodovědecky naslepo.
Podobné snímky je velmi těžké pořídit bez pravého makro objektivu, který zařídí dostatečné zvětšení objektu. Musíte však blízko – velmi blízko, což samozřejmě snímání komplikuje.
Co to je za květ nevíme, ale v každém případě se nám to moc líbilo. Konkrétně tento snímek je snímán ze stativu a kvůli proostření květu zacloněno na f/11.
Tento snímek by mohl být v učebnici o hloubce ostrosti. Makro objektiv 100 mm a clona f/4.5 zařídily hloubku ostrosti jen cca několik milimetrů. Ve spolupráci s přesným zaostřením na oko ještěrky potom vyšel tento snímek. Všimněte si také nádherného bokehu, což je slovo označující způsob, jak objektiv rozostří místa snímku mimo hloubku ostrosti. Levné objektivy mají bohužel často bokeh ne příliš vzhledný. Pro snímek je důležitý i fakt, že ještěrka (či co to je) má v očích odlesk, který oku dává jiskru a dynamiku. Jinak upřímně - na kartě jsou i snímky ne tak povedené.
A poslední snímek do makro série. Tento údajně nejedovatý pavouk si právě připravoval večeři ve formě kobylky. Zbytek je již jen hra světla a taky trochu náhoda. Ve hře byl opět makro objektiv Canon EF 100/2.8, tentokrát při cloně f/9. Snímací vzdálenost byla pro představu cca 15 cm.
Rýžové pole
Pro místní obyvatele asi rutina – jako v Čechách pole s řepkou - ale pro našince je na rýžové pole docela zvláštní pohled. Je obtížné si představit, že do vody zcela ponořené malé rostlinky uživí na naší planetě tolik lidí! Jak je z ilustračního snímku vidět, nápad jak rýži fotit, měli všichni podobný. Dobrá reportážní fotografie opravdu toto místo protěžovala.
Při fotografování rýžového pole mělo mnoho z nás stejný nápad – fotografovat hodně zespoda přes rostlinky.
A tady je výsledek ctící všechny dobré pravidla kompozice – v pozadí i s místní vesnicí (= 2 domy). Prý při sklízení rýže vzniká mnoho úrazů. Ve vodě žijí jedovatí hadi a jsou tak zdrojem častého poranění zemědělců – spíše „vododělců“.
Ne vše musí být vždy stejné a tak je zde ukázka snímku trochu méně dokumentačního a více kreativního.
Fabrika na batik
V okolí, kde jsme se nalézali, byla i fabrika na batikované látky. Ta v místních podmínkách představuje 4 kůly a střechu a pod nimi stůl na ruční malování. Světelné podmínky byly přímo vražedné – silné protisvětlo a hluboký stín a tak ke slovu přišly blesky. Expozice bylo nutné nastavit podle světla na pozadí a blesk potom přisvítil popředí na požadovaný jas. Nectností jsou ale silné lesky, které na zpocené a nenalíčené tváři tvrdé světlo blesku rádo vykouzlí. Spravila by to jen pracná retuš pleti.
Ruční malování podkladu pro látky šlo děvčatům pěkně od ruky. Ani horda fotografů a blesků jak na přehlídce je nijak nerozházela.
Pokračování příště…
