X­-T3 je naprosto dostatečná na cokoliv, ale ze své zkušenosti můžu říct že čtyřka versus trojka je o víc než jen o stabilizaci, je to seriózně celkově lepší i na používání. A ta stabilizace je tak dobrá, že i sama je dost silný argument. A dalo se čekat, že videoobjektiv udělají na stabilizovaná těla a ušetří stabilizaci v objektivu, která by jim takový 18­-120 zbytečně komplikovala. Nemůžeme mít holt všechno najednou.

První série měly neskutečné problémy, ne jen opticky nedokonalými kraji a rohy, ale absurdními vadami autofokusu. On to má být do značné míry objektiv líp optimalizovaný na video, a do určité míry je, ale určitě není parfokální a taky neřeší problém s přeskoky při změně expozice, to je věc celkové techniky. 16­-80 jsem koupil později, dobrý kus, a kvalitativní rozdíl výstupu oproti 16­-55­/2.8 je zhruba odpovídající rozdílu cenovému. Není tam ten jemný detail na plochách, ale když je dobrý kus tak je to velice slušný univerzální objektiv. Neunese do říše snů, ale ani neurazí. Limit má třeba při průběžném ostření, tam má svou jasnou hranici co stihne sledovat, oproti tomu je 16­-55 prakticky bez limitu. 18­-120 bych svého času masivně využil, přesně na video, kde zase 16­-55 je silně nevhodný objektiv. A u 18­-120 očekávám limity na focení, i co se týče optické kvality, bude to odladěné aby hlavně video bylo dobře pokryté, to ale ještě musím vyzkoušet.

Ano, spustit to v momentě kdy se NFT trh meziročně propadl o víc než 90%, je zamořený scamy, to opravdu není dobrá volba. Je to opět podle jednoho ze základních pravidel kryptosvěta, jak o tom všichni mluví, už je pozdě do toho lézt.

Tak to on určitě vyrábí Tamron, v designu Nikonu, proč by si Nikon zařizoval výrobu nového objektivu. Bude to stejné jako s Pentaxem, kde 24­-70­/2.8 a 15­-30­/2.8 jsou Tamrony v Pentaxím designu.

Tam kde to bude mít smysl. Samo Fuji má levnou řadu pevných objektivů, a pak jsou tu plně konkurenceschopné Viltroxy. Sigma může získat třeba na telezoomech, tam je cenově bezkonkurenční oproti Fuji.

Pro Fuji X to bude těžké najít objektivy od Sigmy, které by stálo za to adaptovat, na to narazil už Zeiss. Prostě už existujte moc kvalitních objektivů v obvyklých ohniscích. A vzhledem k tomu, že skoro určitě nebudou adaptovat zrcadlovkové objektivy, ale jen nové pro CSC, moc možností tam není. Světelná trojice 16­/30­/56 by byla zajímavá alternativa za dobré ceny, ovšem je tu podobně naceněná a ostrá konkurence od Viltroxu a Tokiny, dokonce s více volbami ohnisek. Objektivy primárně pro FF Sony zase nedávají smysl, většinou nejsou dost světelné a za podobnou cenu má Fuji výrazně světelnější alternativy. Smysl by mělo makro 70­/2.8, za tu cenu jiný takový objektiv na X neexistuje. A pak 100­-400 jako mnohem levnější alternativa k Fuji 100­-400, a 150­-600 která v originále zatím není a až bude, bude mnohem dražší. Pro portréťáky by pak mohla být dost zajímavá 105­/1.4 nebo 135­/1.8. Něco mají, ale musí hodně přemýšlet aby to stálo za to.

Systém není jen o objektivech a o hloubce ostrosti, jinak by třeba m43 už dávno nemohl existovat. A mimo to, hodně lidí zajímajících se o pokročilou fototechniku cenu neřeší. Dneska už je to dost vyselektované, světelné objektivy řeší ti co to myslí vážně.

Nezklamal.

Možná každý nemá na FF, a možná někoho baví si hrát s nedokonalými levnými skly. Možná každý nehraje nudně na jistotu.

Tohle může rozpoutat horlivou debatu. Clona sama se nepřepočítává, clona je clona, ale pokud chci vědět jaká bude hloubka ostrosti vůči FF, pak ano je třeba násobit. Je to důležité při porovnání objektivů různých systémů, pokud chci vědět jaká bude hloubka ostrosti a oddělení od pozadí. Objektiv s maximální clonou 2.8 na m43 nebude nic extra oproti 2.8 na FF ­- a pak už je to hodně o schopnostech fotografa. A co se určitě nepřepočítává je světelnost, jak je často zvykem. Clona se nepřepočítává kategoricky, jen když je třeba.

Možná kdyby to zkusil Kamlan, dneska už to dost umí, 50­/1.1 druhé verze je dobře použitelný na plnou díru. Ale 7A už předvedl několik solidních překvapení.

Prach je individuální záležitost napříč mnoha lety a mnoha značkami, dobrou odolnost proti jeho chytání vidím u Fuji včetně malé X­-M1 která má senzor vyloženě vystavený, stačí pravidelně ofoukávat. A někdy nepomůže ani svěcená voda, nikdy nezapomenu na zrcadlovky Sigma vybavené dokonce pevným štítem před zrcátkem. SD10 jsem čistil prakticky nepřetržitě, pořád dokola. Nicméně u bezzrcadlovek by funkce zavření závěrky před senzorem po vypnutí měla být standard bez ohledu na značku.

Prototypy Z70 už od loňska podle dlouhodobých leaků existují, a s nimi jsou v testování i nejlepší senzory Sony včetně 26 MPx známého z Fuji či Pentaxu, ten má pořád co říct. Ale vzhledem k tomu že Nikon jde u APS­-C tou nejjednodušší cestou, očekávám Z50 II ve vlogovací úpravě, dát tam displej na kloubu a modifikovaný firmware je výrobně jednodušší než jakási Z30 bez hledáčku. Nebo Z30 bude Z50 s ořezanými ovládacími prvky a otočným displejem, a hardwarově mezi nimi nebude až takový rozdíl. Co nečekám je nový senzor, i když by opravdu byl potřeba, a celkově bych to viděl spíš na přístup ­"jak co nejmíň investovat a nejvíc prodat­", který Nikon u APS­-C razí už nějakou chvíli.

Krásný stroj, ukazující jak má vypadat moderní top zrcadlovka ­- o několik let později než by bylo třeba, ale jako technologické cvičení působivé.

Jedno specifikum u tohoto modelu ­- pokud je kolečko korekce expozice přepnuté na C, kdy se koriguje rollerem, není u objektivů bez clonového kroužku čím nastavovat clonu, a je nutné ho otočit na přímé hodnoty aby to fungovalo. Už to pár lidí zaskočilo že nemají čím clonit.

Objektivy bez clonového kroužku se ovládají klasicky rollerem, rozezná to automaticky a přepne se.

Základ na čočku se připravuje hromadně, často v jednom kuse, poté se nařeže a dál obrábí. Proto se stejná věc může objevit u více objektivů s příbuznými výrobními čísly, naznačovalo by to chybu při tavení skla, buď nedokonalou čistotu nebo přešlap při chlazení, příliš rychlé chlazení vytváří ve skle pnutí a to je pak náchylnější na samovolné prasknutí. Taková vada se ve standardizovaném procesu nedá objevit, rozdíl může být minimální a přitom kritický. Nedivil bych se, kdyby Canon vydal prohlášení obsahující určité rozmezí sériových čísel, pak by to bylo jasné.

Velmi pravděpodobně pnutí v krystalické struktuře vzniklé při tvorbě členu, a podpořené specifickým tvarem při jeho obrábění. Potom stačí menší teplotní změna a sklo praskne, momentálně přechod zima­-teplo je nejčastější z celého roku.

A bude hůř, všichni z nás budou cítit ty daňové úlevy a sedřou nás z kůže. A7 II při dnešním stavu techniky je absurdně posazená, zvlášť když A7 IV klepe na dveře, měla by být max za 20 ­- není to ještě takový trhač. U trojky pochopím když si bude držet cenu, je to hodně kompetentní stroj, ale dvojka je ještě limitovaná.

Z5 momentálně, tedy jako samotné tělo, je rozumnější koupě než Z6. Ovšem to se může rychle otočit, nedávno už byla krátkodobá akce na šestku, tuším za 37 tisíc, a pak už to je zajímavé i přes ty drahé paměťové karty, protože Z6 má určité nezanedbatelné výhody proti pětce. A výrazná sleva určitě přijde, za současnou cenu je neprodejná vůči verzi II. Další otázka je zasklení, ale to už je individuální. Z50 to je relativní, podle osobních preferenci, cena už je rozumnější než na začátku, ovšem existuje dost APS­-C konkurence.

Vsadit na toto by ovšem byla ještě o level vyšší hra, technologický pokrok víc než naznačuje že bezzrcadlovky dřív než později dotáhnou zrcadla i na profi nasazení. Přinejmenším Sony k tomu chybí už jen jedna, maximálně dvě generace nejvyššího modelu, a co se týče objektivů jsou prakticky připravení. Prodeje zrcadlovek padají jako olovo, Nikon by sice chvíli vydržel než by mu jeho zmenšující se tržní podíl došel, ale konec by byl neodvratný. On to je takový zoufalý boj o přežití, vstoupili do ringu pozdě a za nevýhodných podmínek, plus jim chybí kapitál velikosti Canonu, který má na to začít něco z gruntu a rozvinout to. Ale ono je v podstatě nevyhnutelné že někteří výrobci půjdou z kola ven, pro všechny už místo není. Přežije ten, kdo se pevně zakousl do tržního koláče ­(Sony­), a ten kdo si to může finančně dovolit ­(Fujifilm­). Canon tím nějak proplave díky pozici leadera trhu, Olympus už prakticky odhodil širák v dál, Pentax si hraje vzadu za barákem na vlastním písečku a nikdo o něm neví, Leica se díky pracháčům vždycky uživí, a Panasonic? Kdo ví.

Tak Sony vyvíjelo úplně ode dna, tam byl obrovský prostor pro rychlé vydávání nových modelů, které už docela zpomalilo, a navíc Sony dlouho razilo politiku ­"hardwarových firmwarů­", prostě neopravovali nic ani nevylepšovali funkce firmwarem ale vydali další foťák. Dnes už zdaleka tak nechvátají, a i ty firmwary od nich jsou znát. Každopádně jejich náskok je masivní a je to poznat i v nabídce objektivů, což na dnešním smršťujícím se trhu je zcela zásadní.
Ať už Nikon postupoval jak postupoval záměrně, nebo proto že v daný okamžik víc nešlo udělat, potkalo se to s rapidně se zmenšujícím trhem a mohutně rostoucí konkurencí v FF CSC, a chyby se nebudou odpouštět. Taktizování s postupným dávkováním schopností do nových a nových těl se tak může vymstít úplně stejně, jako neschopnost v daný okamžik udělat víc. Uvidíme co všechno navíc nové Zetka nabídnou, ale mělo by to být víc než co se říká, pokud má Nikon působit na potencionální zákazníky seriózně. Už i ten L systém vypadá důvěryhodněji, díky Sigmě objektivů nemálo a Panasonic S5 je velice dobrý počin, schopnější než S1, výrazně menší a ještě k tomu levnější. Oproti tomu Z5 není od hlavní linie moc odlišený, spíš jen v těch partiích kde to je nepříjemné. Nikon má nejvyšší čas se odpíchnout, a to i v APS­-C linii, optiku pro Z zvládají dobře ­(ten nový FF seťák je velice působivý, opravdu nadstandardní záležitost na tu třídu objektivu­) ale zatím je všeho trochu málo.

Po celých dvou letech modely tak jak měly být vydané 2018. Kdyby udělali dva procesory na tělo a dostali do toho 4K 60p hned napoprvé, mohlo toho hodně vypadat jinak. Dnes, kdy Canon má 8K a Sony ho bude mít každou chvíli, bude Nikon zase o krok pozadu ve velmi nejisté době. A nejde jen o to rozlišení videa, ale všechny pokročilé technologie s něčím tak náročným spojené.

Nikomu nikdy neberu jeho názor, a určitě nemám potřebu nořit se do demagogického přetahování o slovíčka. Kdo je spokojený se Z50, s výstupem, s optikou, líbí se mu co z toho padá ­- dobře pro něj. Pokud je někdo zmatený z informací, které odporují jeho přesvědčení, musí se s tím popasovat. Já, můj známý, a dvacet velmi zkušených ­(20+ let praxe­) fotografů na srazu v Ostravě jsme k našim poznatkům došli tou nejjednodušší cestou, použitím v reálných podmínkách. A když několik Nikonistů s profi výbavou od Nikonu mávne rukou, že ty jejich nové APS­-C jsou šuměnky a generátory omalovánek, má to pro mě větší váhu než zaujaté recenze. Mám na disku několik GB fotek z testování, tam vidím realitu dostatečně.
A ano Z5 je stále ještě nová, vím že jsme v době kdy nové mobily vychází dvakrát ročně, a po půl roce je všechno nezvladatelně staré, ale foťák který ještě ani nedorazil k prvním českým zákazníkům je nový, a jeho recenze by byla mnohem hodnotnější než Z50. Z5 je výkonnější a zajímavější než Z50 ve všech ohledech. Tu demagogii bych ještě piloval...

Pak máme jen odlišný náhled na věc, ovlivněný zkušenostmi s jinou technikou, to je zcela přirozené. Samozřejmě software od Nikonu už přímo raw upraví dle nastavení foťáku, takže mu dá všechny vlastnosti jako by měl jpeg, a s výsledkem se pak pracuje jinde. Ten výstup tím je náležitě učesaný, a jak jsem už psal, nevidím na tom přístupu nic špatného, zvládá se tak potom i vysoká citlivost a konečný výsledek je k něčemu použitelný. V naprosto hrubém základu bez korekcí ten senzor totiž už proti konkurenci zaostává, a bez pomoci se neobejde.
Recenzím z webů, které jsou závislé jednak na reklamních příjmech a jednak na náklonnosti značek, aby jim umožnily přístup k nové technice, už dávno nevěnuji velkou důvěru. Proto bych i já ocenil recenzi zde, protože si můžeme být dostatečně jistí že Milan nemá potřebu si něco nalhávat, když je něco špatně napíše to. Pokrytí Z50 recenzemi bylo nepřirozeně šablonovité a všeobecně jásavé, jako podle scénáře, nic na něm prostě nebylo špatně. Marketing Nikonu byl extrémně vypjatý, a vrcholem byl jejich vlogging kit, nabízet na vlogování foťák který nemá dopředu otočný displej bylo absurdní. Přitom ten foťák má své slabiny ­- ostření je spíš rychlé než přesné, moiré ve videu je přímo komické, stejně jako dynamický rozsah který ve videu nejde našidit prosvětlováním stínů, a přepaly jsou neustále přítomné. Současně má i své kladné stránky: nastavitelnost, výkon procesoru, výborný hledáček, lehké a současně pevné tělo, dobře se to drží a displej je super. Já proti tomu foťáku systematicky nic nemám, používal se mi dobře a i po letech pryč od Nikonu jsem byl ovládání jako doma, jen ty fotky mi prostě nejsou dost dobré. Nejen pro mě, ale celkově pro tuhle cenovou kategorii foťáku.
Objektivy, to bude subjektivní, podle toho na jaké je zvyklý konkrétní uživatel. Kdo poznal lepší, hrozně to vidí, a to i v rámci Nikonu. 70­-300 G je proti tomu dlouhému Z seťáku o raketu dál, a to to není nějak drahé sklo. Radši bych používal ten přes adaptér, než seťák. Myslím že lepší cesta pro Z50 není až tak náročná, jen bych se neopíral o ty seťáky. Tvrzení mnoha českých recenzentů, že 16­-50 je perfektně ostrý seťák, se prostě nezakládá na pravdě. I přímo jpeg z foťáku prostě vykazuje určité optické nedostatky, v limitu zvyklostí seťáků, navíc je to skládací konstrukce u které většinou nikdo neočekává zázraky, stačilo říct že je to solidní seťák ­(do jpegu­) a ne že je to to nejlepší po krájeném chlebu.
Objektivy Olympusu jsem uvedl jen jako příklad, souhlasím že jakkoliv investovat do Olympusu už moc nedává smysl, nejen kvůli současnému vlastnickému stavu, ale generálně kvůli tomu že se nacházejí v slepé uličce. Jsou to schopné a technologicky vyspělé přístroje, ale senzorově jsou na limitu a konkurence nespí.

Když Nikon nedodá, recenze není, nikdo Z50 kvůli tomu kupovat nebude aby udělal recenzi. Ano, nová Z5, podstatně výkonnější přístroj, a podstatně zajímavější. A ty seťáky jsou jedna velká faleš, bez extrémních zásahů do jpegu se neobjedou. Nemají vůbec dobrou kresbu, bez masivního doostření jpegů by to bylo jen bláto, provede se tam i na základní ISO masivní doostření spolu s odšumem, výsledkem jsou pohledově ostré fotky postrádající drobné detaily. je to navrhnuté pro použití fotek na mobilu, na internetu, tam i vysoké ISO ­(i 6400­) vypadá dobře, dokud se to nezvětší. Ty zásahy jsou vidět i při importu rawu do LR, data jsou uložená a LR provede odpovídající korekce aby raw vypadal jako jeho jpeg ­- tak ulítlé posuvníky jsem ještě neviděl, napere to tam masivní doostření a současně odšum, i na ISO 100 protože to doostření samozřejmě zasáhne vše a tvoří šum, plus se neřízeně zvedne kontrast a saturace. Po stažení všech automaticky provedených úprav je to dost bídný pohled. Neříkám že je to automatické doladění nutně špatně, ten účel to plní dokonale, ale ty objektivy prostě nejsou nic extra. 16­-50 je bez mohutných korekcí a zásahů foťáku děsivá, šílené rohy i po silném přiclonění, tele je velice slabé. Já si to totiž na dva týdny půjčil a pořádně to otestoval, tedy z pohledu fotografa. A nejsem sám, známý jako dlouholetý fotograf a nadšený Nikonista si ten dual set koupil, a s velkou ztrátou a zklamáním se ho za chvíli zbavoval ­- protože prý to bylo opravdu otřesné obrazově, tedy z pohledu fotografa. Výborné seťáky vypadají jinak, klasický neskládací 14­-42 spolu s plastovým 40­-150 od Olympusu, to jsou výborné seťáky za pár drobných, nebo 15­-45 a 50­-230 od Fuji. Nikon nepředvedl nic zvláštního, a Z50 na dosažení jemných detailů potřebuje podstatně ostřejší objektivy, jako FF Z skla, což ovšem nedává moc smysl cenově.

Čas běží, Z50 nemládne, a už to skoro nemá cenu, ostatně je to hlavně na Nikonu zda poskytne testovací kus. Možná když se na přelom roku podaří nějaká ta Z70, nebo nová Z5, to by bylo zajímavé a hodnotné. Z50 už je skoro na patě vývoje, a recenze by nic moc nepřinesla. A zasklení je tragické, tedy pokud nebudu používat výhradně FF skla dražší než tělo. Oba seťáky jsou jen z povinnosti a za moc nestojí, 18­-140 do budoucna to nevytrhne, a malé dostupné pevňáky budou možná až příští rok. Alternativní výrobci se taky osmělují jen pomalu.

Tak to je už slušná divočina, ale jinak Gigapixel je opravdu užitečný, a i to rozpoznávání tváří funguje dobře. Na záchranu extra starých papírových fotek, nebo miniaturních digitálních, vysoce účinné. Jen tam aspoň nějaké detaily musejí být, jinak to maluje neskutečné fantasmagorie, limit možností je tam dost jasně daný.

Majkl měl vitiligo, geneticky se mu rozběhlo v pozdějším věku což není běžné, ale stává se to. Samozřejmě ty plastické operace nepomohly.

Černí mají plné právo se zesvětlovat ­(a rádi to dělají, viz popularita zesvětlovacích krémů v Africe­), ale nedejbože když bílí nahodí ­"blackface­". Prostě momentálně to jde jen jedním směrem, a bílí tahají za krátký konec. Tímhle stylem ale ve velmi krátké době definitivně rozbijí vliv slova rasismus, používá se hystericky tak moc, že na něj už opravdu nikdo nebude reagovat. Zvlášť proto, že rasismu nemůžeme uniknout, současná mantra aktivistů je, že bílí jsou rasisti za každých podmínek, rodí se s ním a mají ho jako virus v mozku. Takže dřív nebo později bílým nezbude nic jiného, než nad tím mávnout rukou a pokračovat dál, však stejně rasisti budou všichni tak o co jde. A potom začne ta pravá sranda, protože třeba Afroameričani se moc rádi vzájemně bičují, kdo je tmavší a tím pádem víc utlačovaný.

To je v pořádku, toxické NYT prosycené marxisty je na správné straně historie, ti můžou. Kdy už ten Twitter padne, to je děsivá bublina hlavně pro vygumované novináře, kde si všichni přitakávají a jen od sebe opisují.

Politická korektnost je fašismus tvářící se jako slušnost. jen zatím ještě můžeme hlídat sami sebe, co smíme říct, později už to za nás budou dělat jiní.

Jak v čem, dynamický rozsah byl grandiózní, černobílé fotky byly opravdu černobílé ­(jen z WB senzorů a s masivním množstvím detailů­), ale skládacích artefaktů se to nikdy úplně nezbavilo. Limitované ovládání foťáku se dalo přežít, a zpracování snímku po vyfocení se dalo zkrátit na minimum. Ale ­"úspěch­" devítky nebyl způsobený jen foťáky, ty si uživatelé hodně cenili, ale spoustou dalších bot ­- nepoužitelná čtečka otisků v displeji, absurdně pomalý face unlock, ubohá kvalita videa, a co to začalo dělat po aktualizaci na Android 10 už bylo moc. Padání aplikací, nefunkčnost, výpadky internetu, a když jsem potřeboval vyfotit VIN a devětkrát za sebou mi spadla fotoaplikace, letěl z domu. Sice krásně zpracovaný telefon s luxusním displejem, ale Nokia za celou dobu nedokázala nic odladit, a nakonec ten model úplně opustila. Teď mám Galaxy S10e, naprosto famózní včetně focení, a ty fotky opravdu splňují veškeré potřeby každodenního nefotografa. Softwarová magie na druhou, ale funguje to a dobře to vypadá.

Myslel jsem kdyby to mělo fungovat tak, že by to potřebovalo objektiv co vykreslí 400 MPx, jak si evidentně představují že to skládá expozice ve stylu panorama. Posun ne o 50% pixelu, ale 50% strany senzoru, cca tolik by to muselo být kdyby se tam vážně měly skládat jednotlivé expozice vedle sebe, a dát ze 100 MPx senzoru 400 MPx snímek složením. Jinak to nemohli myslet, pokud tvrdí že objektiv pak musí vykreslit 400 MPx. O půl pixelu ano, to samozřejmě není nesmysl.

I tak to je určitě možné, vypadá to že každý výrobce na to jde trochu jinak, podle specifik své technologie.

U Zenfonu 3 je problém jinde, jednak jsou pixely opravdu malé a posun o několik je opravdu nevýznamný, rozlišení senzoru je taky relativně skromné, zpracování obrazu nic extra, a objektiv není z nejlepších takže pořádně nevykreslí ani těch 16 MPx. A od toho se odvíjí všechno ostatní, když jednotlivé expozice nebudou nic moc, tak na tom stejně bude i výsledek pixel shiftu. Prostě čím výkonnější systém a čím větší senzor + rozlišení, tím větší efekt se dosáhne pomocí pixel shiftu.

Potom už to nebude interpolované, tím pixel shiftem se to obejde bez interpolace. A objektiv těch 100 MPx ukreslí, na to je dělaný, jedno jestli jednou nebo několikrát za sebou, každá ta expozice bude 100 MPx, ne 200 ani 400.

Pořád to je několik expozic, samostatných expozic o rozlišení senzoru, které daný objektiv dává. Není to jedna expozice o větším rozlišení, ale několik v rozsahu který pokrývá optika, a tak je to vždy. A Zenfone 3 jsem měl, ten skládaný snímek má větší fyzické rozlišení, ale nárůst detailu je minimální, vzhledem k danému foťáku to není skoro výhoda proti standardnímu rozlišení.

Každá expozice zaznamená konkrétní detail v jiné pozici, informaci získá jiný pixel jiné barvy, pak zase jiný, a dosáhne se toho že pro každý bod bude k dispozici kompletní barevná informace. Tím se obejde dopočítávání dat, které by na Bayerovi byl nutný, více dat dá více detailu, a toho využije systém k vytvoření souboru s větším fyzickým rozlišením, což může udělat díky těm detailnějším informacím aniž by to vypadalo jako pouhé resamplování. Nebyl by problém třeba 24 MPx foťák nechat udělat místo normálního rawu 100 MPx raw, jen tak, ale k ničemu by to nebylo když by to bylo z jedné expozice, jen by to mělo méně dat na jednotku rozlišení. Díky tomu několikerému posunutí o několik pixelů senzor získá další informace pro větší soubor, úplně stejně to dělá Pentax u K­-1, a rozdíl je znatelný. Nemyslíš si doufám, že posunutí toho senzoru o několik pixelů do stran ze 100 udělá 400? Kdyby to mělo fungovat takhle, musel by se ten senzor posouvat tak o 50% své velikosti, což je samozřejmě nesmysl.

Objektiv bude pro každou expozici vykreslovat 100 mega, a pak teprve se vše složí, takže 400 ukreslit nemusí.

100­-400 + 1.4 TC dává 140­-560 s plně funkčním AF, a v naprosté většině rozsahu i nesníženou optickou kvalitou. Háklivé je to jen na 400 mm, kde víc než jen vzácně vyjde neostrý snímek, ale to je o přesnosti zaostření, protože se dá na plnou díru na těch 560 mm ­(přepočtených 840­) udělat i naprosto ostrá fotka. A byl to problém starších těl, ohledně citlivosti jejich AF systému, protože pak už je světelnost 8, X­-T3 to už dává dobře.

Naštěstí se firmy ne vždy řídí logikou, a hlouběji přemýšlí nad tím co chtějí jejich zákazníci, ne nějaký imaginární průměr zákazníka ­(Němci tomu říkají Otto Normalverbraucher, fiktivní osoba s dokonale průměrnými potřebami a vlastnostmi­). To by nám všude vznikaly jen velmi neosobní, čistě logické produkty snažící se vyhovět všemu, které by ve finále nevyhověly nikomu.

Pro zajímavost, definuj logicky strukturovanou nabídku. Co jim chybí, co by měli dělat, a co ne?

Až jednou budeš věcně komentovat nějaký foťák který jsi opravdu měl v rukách, a ne jen viděl na obrázku, to bude slávy.

To je zatím největší zjednodušení pro 2020.

Vzhledem k technologickému vývoji se pro X­-H můžou otevřít nové možnosti, které využijí třeba většího formátu těla a lepšího chlazení vnitřku. V současném technologickém závodě, kdy celkové prodeje klesají ať udělám co udělám, se může stát cokoliv co marketingová oddělení uznají za prodejné. Dva procesory, větší baterie, 6K, 8K, vysokorychlostní snímání na úrovni Olympusu. Nemluvě o tom, že pokud nebude nová X­-T mít vyloženě ergonomie X­-H, nebude to to samé. Ale neříkám, že třeba v případě enormního úspěchu nové X­-T nezruší řadu H, momentálně prodeje Fuji rostou, hodně to bude o úspěších ­- klesající prodeje obvykle přinášejí omezování počtu řad.

Fuji se co se týče obměn techniky dostalo trošku mimo kolej. Na řadě by teď byla nová X­-H, ovšem vzhledem k tomu že nová X­-T by přišla na podzim, došlo by opět k situaci, kdy nejvýše naceněný model by měl technologii o generaci starší, a X­-T by byla modernější i levnější. Co to posledně udělalo s prodejností X­-H1, je dobře známo, a až extrémní slevnění pomohlo. Tomu se jednoznačně chtějí vyvarovat, a přitom neubrat plyn, je pro to logické uvést novou X­-T před X­-H. Tu bych očekával nejspíš v lednu 2021, možná ale už v letošním září. Posunutí X­-T dál co se týče schopností je nevyhnutelné, IBIS už dnes je standardem u většiny konkurence, a víc to oddělí jednotkovou a desítkovou řadu ­- X­-T30 je hardwarově už opravdu blízko trojce s velkým rozdílem ceny, neuškodí víc je odlišit. Osobně budu za IBIS rád, aspoň to bude opravdová náhrada za X­-H1, která je vynikající až na jednu zásadní bolest, citlivost ostření. ­-1EV opravdu dokáže nakopat i ve dne, stačí víc zataženo nebo mířit do temného stínu.

Tak očividné věci to už dneska nejsou, ale v případě 16­-80 šlo očividně o systém ostření, který byl vadný víc než často. Ostatně na nedokonalosti odkazuje i velmi brzký firmware, který ostření vylepšoval­/opravoval. Buď nezvládnutí výrobního procesu, nebo série špatných dílů, pravdu se samozřejmě už nikdo nedoví.

Ani ne tak vývoj a návrh, jako realizace, což už tu bylo ­- outsourcing série X­-A za sebou táhl řadu zdržení, kompletní výrobu pro ně realizovala jiná firma, a několikrát došlo k mnohaměsíčnímu zdržení ­(vadné uchycení displeje v takovém rozsahu, že se všechny X­-A3 stahovaly z prodeje, X­-A5 jsem přivezl z kšeftu a ostření bylo napevno seklé na AF­-C, nereagovalo na páčku, okamžité vrácení­). Pokud i objektivy takhle svěřují jiným firmám, mohlo to být absolutní nezvládnutí technologie výroby ze strany dodavatele.

Sony je v téhle disciplíně dlouhodobě přeborník, tam i 24­-70­/2.8 GM je loterie. U Panáku mě to překvapuje.

Po ozkoušení mého 16­-80 se mi nepodařilo potkat neostrost na krajních ohniscích v takové míře, jako u testovaného kusu. Kupoval jsem ho až v prosinci, z nové dodávky, a zřejmě jsem měl i štěstí. S čím se musí počítat, a je to výrazně vidět na 16 mm, je v základě zřejmě opravdu masivní zkreslení, které se sotfwarově hodně úspěšně koriguje, ale prostě tahá za rohy a někdy i za strany. Podle situace a scény pak může dost zařádit, generálně čím stísněnější prostor, tím víc boky sáhnou do záběru. Proto je lepší držet se až od dvaceti milimetrů, pokud to je aspoň trochu možné. 80 mm při cloně 4 se tváří jako slabě vykreslené, ale víc je to o přesném zaostření ­(zvolení správné velikosti bodu­), když je zaostřeno přesně ostrost na plnou díru je dost dobrá, a rohy s okraji u mého kusu jsou jen trochu slabší ­(viditelné jen po zvětšení­), 5.6 už obraz plně zarovná a ostrost je velice dobrá. Rychlost ostření mě opravdu překvapila, nezaostává za 16­-55­/2.8, a stabilizace je prostě vynikající. Není dokonalý, ale hodně univerzální a opticky nadprůměrný. Ty expoziční skoky při zoomování jsou věc, kterou trpí naprostá většina zoomů Fuji, včetně 16­-55­/2.8 ­(který má ještě enormní úlety zaostření při zoomování­). Jediný objektiv, u kterého jsem tohle chování neobjevil, je 50­-140­/2.8 který bude mít zřejmě opravdu stálou světelnost, a samozřejmě to zvládají specializované MK objektivy, které jsou parfokální a čistě mechanické.
Základním pravidlem pro 16­-80 prostě bude důkladně prověřit, dobře vybírat, a když bude třeba vehementně se bránit reklamací. Problémů s extrémně špatnými rohy, dlouhým ohniskem, spolehlivostí ostření je na internetu opravdu dost, a dostat špatný kus ještě pořád může být dost možné. Kvalitativní rozstřel je u objektivů Fuji spíš vzácný, nějaký rok na to trpěly čínské 18­-55 po tom, co tam přenesli výrobu z Japonska, ale každý se může utnout.

https:­/­/www.flickr.com­/photos­/theadventurouseye­/albums­/72157712564825292

Tak jednoduché to nebude. Shodou okolností jsem dnes zrovna měl u sebe přesně tu samou kombinaci, a výsledky testovaného objektivu mě docela negativně překvapily, tak špatnou kopii určitě nemám. Udělal jsem zkušební fotky se zaměřením na problémové oblasti, jen ještě musím zkusit jak bude vypadat raw a jeho konverze, a napíšu k tomu sem něco. 16­-80 měly dlouho strašné problémy, prý je i stahovali z obchodů, některé ostřily jen na delších ohniscích a na široko vůbec, půlroční zdržení, takže nějakému kvalitativnímu rozstřelu bych se nedivil.

Rafinované, že? Tak krásně to zní: ­"nižší šum než náš top model s nejlepším výstupem­". Prezentovat samozřejmý fakt jako výhodu a inovaci, to je dnes nejlepší zbraň reklamáků. A Nikon to vyloženě miluje, jako u Z50 která měla fantastickou schopnost ukázat jak bude fotka vypadat rovnou v hledáčku před vyfocením. A to s tou D850 je uváděné všude, prostě je třeba využít každou možnost k propagaci.

Nekrmit, hlavně nekrmit.

No já vím, že dneska je v módě všechno brát přes emoce, že jsou důležité ty pocity a hype. K tomu jsem tak nějak nedorostl...

Doba podřezávání už pominula, počet modelových řad se smrskává, a systematicky zkriplit něco, co používají profesionálové, nic nepřinese. Navíc, co je dnes nad D750? D850 jasně oddělená senzorem, a D5 s velkým tělem a top výkonem. V obou případech D750 je často druhým tělem, takže horší parametry pro D7x0 by vážně ohrozily jeho využití a prodeje. A ani pokročilí amatéři to nebudou akceptovat, navíc tu jsou Zetka, D7x0 nebude mít unikátní pozici v nabídce jako měla D750, že se nedalo vybrat něco jiného. Další věc jsou finanční možnosti Nikonu co se týče nových komponent, v dnešní situaci je extrémně nepravděpodobné, že by kvůli jednomu modelu zaváděli nový model ostření pro DSLR, navíc když zrcadlovky ustupují a bude se jich vyrábět méně a méně. Je mnohem logičtější použít stávající a už zavedený systém, který je navíc špičkový. A nebo použít ten starý, s nejnovějšími algoritmy, co si budeme povídat ten dodnes stačí na 99,9% věcí když je spojený s rychlým světelným objektivem. Pokud to bude ostření s jiným počtem bodů, bude to nejspíš verze toho současného. Menší buffer než má 750? Proč? Čím současná kapacita omezuje vyšší modely? D5 je šicí stroj s gigantickým bufferem, D850 má obrovské soubory a mega buffer co se počtu snímků týče nikdo nečeká ­- D750 dá v reálu maximálně 15­-20 14bitových rawů ­(D5 200 a D850 74­), to není kapacita kterou by šlo snížit třeba na polovinu pro někoho, kdo chce profesionální přístroj, to by byla prodejní sebevražda. Stejně tak sekvenční snímání, D750 má 6,5 fps, D850 9 a D5 14 ­- i kdyby D7x0 dostala 7 fps, vyšší modely to netrápí. Není potřeba cokoliv snižovat, pokud tyto parametry zůstanou stejné, je to přesně tam kde to má být, na pozici pokročilého foťáku použitelného pro profesionály, a výkonného pro amatéry. No ale pravdu už pravděpodobně brzy poznáme. Očekával bych i posílení bufferu a mírné zvýšení fps, nový procesor na to má.

Opatrně, ať si někteří z toho neutrhnou límec. Je to naprosto logický krok po mnoha stránkách, D750 je pořád velice platný stroj, stačí ho trochu učesat, prodávat za skvělou cenu, tím se udrží uživatelé F bajonetu kteří zatím nemají touhu přecházet na Z, a až bude dostatečné zasklení přejdou sami protože neztratí ­"víru­". Co vlastně D750 potřebuje pro refresh? Nic jiného než už používané komponenty. Současný procesor a aktuální senzor ­(klidně ten ze Z6, tím by dostali i lepší ostření v live view, ale může být i verze bez fáze­) zvýší rychlost snímání, zlepší ISO výkon, a umožní záznam kvalitního 4K videa. Již zavedený nejlepší DSLR ostřící modul to posune dál, stejně jako interface ze Zetek, a může to být zabalené ve stávajícím ­(mírně upraveném­) těle, na kterém není nic špatného. Nakoupí víc už pořizovaných komponent, tím si můžou snížit jejich jednotkovou cenu, software mají vyvinutý, a když takový stroj dají za rozumnou cenu na úrovni Z6, tak budou uživatelé D750 stát frontu ­- a že jich je víc než dost. Vývoj a uvádění nových Zetek to neohrozí, ty určitě přijdou. D750 teď dojíždí za 25, pokud následovník bude za 40­-45 s novými technologiemi, bude to naprosto přiměřené. A i když se bude Z6 glorifikovat jakkoliv silně, zrcadlovka na bázi D750 se stejným senzorem a ostřením z D5­/500 ji výkonově hlavně u dynamických témat s prominutím po...e na plné čáře. Ne každý vlastník F objektivů touží po malém lehkém těle ke své 70­-200­/2.8, ne každý chce přejít na CSC, a těchto lidí je pořád v táboru Nikonu většina. Naprosto rozumný krok, a jak zde bylo trefně napsáno, evidentní soustředění na high end kde ještě ty marže jsou.

To se ti ale sráží dvě dokonale nekompatibilní věci, které společně nemůžou fungovat. Chtěl bys neomezené šíření inovativních nápadů, aby nikdo nebyl omezen v v možnosti inspirovat se jinde, aby každý mohl rozvíjet nápady ostatních, a výsledkem ­"přirozené synergie­" by byl prospěch pro všechny. To je absolutní utopie, která jde proti přirozenosti člověka jako druhu, i jako jednotlivce. O tomhle můžeš snít a debatovat, ale nic víc. Tímhle utopistickým myšlením to ale kdysi začalo, takhle přemýšleli první socialisti a marxisti ­- lidstvo se pozvedne nad malichernosti, a společnými silami dosáhne společného dobra, směrem k utopii v které se všichni budou mít dobře, a dobrovolně se každý podělí s ostatními, stačí těm lidem říct jak na to. Ale záhy se ukázalo, že člověk který něco vytvoří nebo vyrobí, se nechce dělit s tím kdo se na tom nepodílel, a je jen jediná možnost jak ho k tomu skutečně donutit ­- silou. Nejdřív jen ty co ­"škodí společnosti a nepodílejí se na novém zřízení­", ale když už se zavede příslušný represivní aparát, proč ho nechat zahálet? A to už je prostor pro sociální inženýrství, které začalo právě tou představou o ideální společnosti, lidem se nalajnuje celý život, vše pod kontrolou. A pak dostaneš tu tvou společnost bez autorských práv, jako u nás za komunismu, něco vymyslíš ale zrealizovat to můžeš buď potajmu pro sebe ­(pokud na to máš­), a nebo přiznáš barvu a zrealizuje to státem zřízený systém, prakticky ti to sebere, ty z toho nic nemáš, a všichni jsou spokojení. Ale to se pak taky můžeš těšit na finální výsledek komunismu, absolutní rovnost, kdy se všichni sejdou rovní dle nejnižšího společného jmenovatele. Svobodný trh nikdy nebude tolerovat takovou anarchii v intelektuálním vlastnictví, protože pak už by nebyl svobodný, nikdo by si ničím nemohl být jistý. Tvá představa by totiž pro realizaci potřebovala jedno ­- aby se ze všech lidí staly vysoce morální, stoprocentně zodpovědné a nezištné bytosti. A to se minimálně v příštích tisíci letech nestane. Ale tohle utopistické smýšlení je teď zase v módě, hlavně v západním světě, ta touha jít proti lidské přirozenosti s přesvědčením, že je možné ji anulovat.

Je to úplně jednoduché, fotografka ho zachytila v devětaosmdesátém, a na fotografii měla samozřejmě autorská práva. Po 28 letech uviděla svou fotku zveřejněnou bez svého svolení, spočítala si dvě a dvě dohromady, a jako osobu vydělávající na své online prezentaci Marse okamžitě zažalovala o peníze. Teď je na soudech, jak dokáží vyvážit práva fotografa a práva zobrazené osoby, každopádně zákon je i po těch letech na její straně, hlavní je že ona tu fotografii oficiálně registrovala na příslušném úřadě jako svůj výtvor a majetek, on pak tuto fotografii zkopíroval a použil bez jejího vědomí. Cílem takové žaloby stejně obvykle je mimosoudní vyrovnání v nižší částce než je žalovaná.

Na to se musíš dívat se specifiky amerického prostředí. Focení na veřejnosti bez souhlasu se pojí k svobodě slova, tedy k prvnímu článku ústavy, to je pro Američany svatá věc a nikdo to nebude zpochybňovat. Potom je tu velmi silný smysl pro ­"enterpreneurship­", podnikatelského ducha, to co Evropanům ­(postkomunistickým zvlášť­) ještě dnes přijde jako drzá neomalenost a nenažranost, oni vidí stále v mezích podnikání ­- prostě ukaž že ty peníze umíš vydělat, neporuš zákony, a je to oká. A do třetice mluvíme o zemi, kde souzení se je skutečný národní sport, a bizarní právní spory nejsou nic výjimečného. Americké právo má svá specifika, a v některých oblastech je velice volné, například pomluvu a nactiutrhání u soudu takřka nenajdeš, to už musí být extrémně specifický případ, jinak si o tobě opravdu může říkat kdo chce co chce, protože první článek ústavy. A jak třeba přišel na těch 150 tisíc? Neustále se dočteme, kolik si celebrity berou za jeden post na Instagramu ­- pokud budeš chtít propagovat svůj produkt jedním jediným zmíněním od Kylie Jenner, bude tě to stát jeden milion dolarů. Ta má sto padesát milionů sledujících, Ratajkowski má 24,5 milionů, relativně jednoduše se dá odvodit kolik si nechá ona zaplatit za propagaci, a kolik vydělá. Takže o tom, kdo je ten žralok v rybníčku, by se opravdu dalo diskutovat, plavou všichni v nejvyšším levelu byznysu influencerů, ne jako v trapném českém prostředí kde si influencer říká každý hňup, co má dva tisíce sledujících. Teoreticky se dá říct, že ty peníze tím jedním postem mohla klidně vydělat, a pokud soudce nebude vyloženě zaujatý, může to dopadnout jakkoliv.

Evidentně se to stalo v USA, O´Neil je oficiálně profesionální fotograf, a na ulicích Manhattanu loví tyhle slavné osobnosti. Dané foto bylo pořízeno na ulici, tedy na veřejném prostranství, a dle amerického práva fotograf neporušil žádný zákon ­(nepotřebuje ničí svolení na veřejném místě­), teď už je to hlavně o tom, kdo to bude soudit. Pokud soudce nemá rád tyhle šmíráky, tak prohraje. To že O´Neil je taková slizká bytost, co se tímhle hodlá systematicky přiživovat, je další věc, už zažaloval i Gigi Hadid, nepřekvapivě taky o 150 tisíc. Prostě loví celebrity a fotky prodává bulváru, a když někdo jeho fotku lehkomyslně stáhne a použije na svém Instagramu, tak zasekne drápek. Na jeho straně je jednoznačně argument, že se použitím té fotky daná osoba obohatila ­- tyto celebrity obvykle mají na Instagramu miliony sledujících, a různé firmy jim vydatně platí za prezentování jejich produktů na sociálních sítích, takže tahle žaloba vůbec není tak pošetilá, jak se může zdát.

Posuzování ostrosti už je dnes u neprofesionálních uživatelů jen a pouze v oblasti osobní spokojenosti ­- někdo to chce ostré, a nesnese pohled na fotku s ­"pouze obvyklou­" kvalitou. Na sociální média a malé tisky i ten seťák dá dostatek detailů. Co jsem se díval na galerii z předprodukčního Z50, tele je ostrostí a podáním hodně podobné starému Nikonu 55­-200, což není špatné a nedostatečnost je vodět jen při náhledu, 16­-50 pak ostrostí vůbec nevyniká a po přiblížení je to slabota, ale opět normálně na obrazovce je to zcela dostatečné, a na fotce 10x15 to bude vypadat skvěle. Většina uživatelů se dnes nad ostrostí svých objektivů prostě nemusí moc zamýšlet.

Je to prostě jako s autosalony ­- v době internetu a trvalého online života se už přestává vyplácet drahá prezence na veletrzích. A u foťáků to platí víc než u aut, jízdní vlastnosti a spotřebu si člověk online nevyzkouší, ale výstup z foťáku a testy výkonu vidět může. Navíc Photokina teď má být ročně, kdo to má pořád plnit novinkami, myslím že těch neúčastnícíh se ještě může přibýt. Fujifilm taky vůbec není potvrzený.

Radši stabilní optickou kvalitu, než trochu světelnosti navíc, Nikon 16­-80 má na 35 mm f­/3.3, to už je opravdu malé nic od finální 4. Fuji 18­-55 je 2.8­-4 a ta 2.8 v podstatě ­(až na výjimečné situace kdy není úniku­) k ničemu není. Jsem zvědavý, podle prvních samplů překvapivě odděluje objekty a ostrost přinejmenším uprostřed je vynikající na to, že to není ­"red badge­" zoom­".

Zvládne, otázka nakolik, a nové Sigmy a Tamrony ­- upřímně, to nejsou slušnější skla, ale vysoce nadstandardní. Tam se vůbec nebojím, tihle výrobci ten systém konečně dělají opravdu zajímavým i pro normálně movité fotografy.

Tuhle zkušenost mám taky, na plošné záběry jedině ostření do rohu, pak je to aspoň ostré celé. Je to opravdu nepohodlné, neustále se na to musí myslet, jinak ostrost má, to ne že ne

To neukreslí ani ty běžné objektivy, 28­-70 určitě ne, v tomhle případě se má fotit v první řadě s G­-Mastery. A to už je finančně jiná story, samozřejmě výsledky budou grandiózní.

Tak to bych určitě netvrdil ­- a kdo ví, třeba jsem blázen a dělám to špatně ;­-­) a ostatní mají tu spotřebu správně.

S těma baterkama to pro mě je dodnes záhada. Používám už roky bezzrcadla, baterka je stále stejná, a každý nový model na ni vydrží déle a déle. A to u mé značky pořád čtu, jak všichni kdo ji mají tahají igelitku baterek, každý si na to stěžuje ­(a já jim to věřím­), přitom dnes už za celý den baterku nevyměním, ani náhradní nemám u sebe, a to fotím systematicky třeba půl dne. Tohle bude hodně o stylu focení.

Technologie zvaná Power Delivery ­- sice takových powerbanek ještě není tolik, jsou drahé, ale běžně dostupné. Používám 20000 mAh Anker, která si umí přizpůsobit napětí, a zvládne až 22,5V. Dokáže foťák přímo pohánět půl dne v kuse, což se hodí třeba na dlouhé časosběry.

Vážně si myslíš, že nemají DPH? To že ji neuvádí u ceny neznamená, že je nedostihne ­(sice ne jako DPH, ale ve formě obrovského množství dalších daní­). A nedej na zprávy těch, co tam dělají na černo. Ptej se těch co poctivě platí všechny daně ­- by ses z toho zbláznil...

Jó schíza, to je věc, člověk si má pořád s kým povídat, a když si ještě založí víc účtů, může se i hezky hádat a dávat hodně mínusů.

A co ovlivní prodeje že všeho nejvíc? Schopnější konkurence. Dokud DSLR Olympusu neměly tak velký technický rozdíl vůči konkurenci, systém rostl, používal se, a vývoj se vyplatil. Jak technika narazila na limity, museli na to jinak a 4­/3 dál nehnali, nemělo to smysl. Co kdyby Olympus byl jednička na trhu, lepší zrcadlovky by neexistovaly, prodával by se ten systém dál? Velmi pravděpodobně ano. Bylo to hlavně o schopnostech konkurentů, v okamžiku kdy CaNikon dokázal nabídnout amatérské zrcadlovky levněji, a s lepšími parametry, byl osud 4­/3 zpečetěn.

Oproti lídrům trhu, ano.

Tak nad tímhle očividným faktem jsem si řekl, že to už se ani nikdo nepozastaví. A navíc to asi není dost konfliktní téma, aby vyvolalo hádku, což mi v poslední době přijde jako jediný cíl některých účinkujících.

Tragédie, to ne. Panasonic zanechal v DSLR světě mizivou stopu a byly to dobré, ale výkonově slabé stroje ­(mám dodnes funkční Digilux 3, super na ovládání a moc sympatické fotky, ale ve své době enormně drahé a podprůměrně výkonné­). Řada Olympusů byla výborná na svou dobu, pokrytá špičkovou optikou, ale co se senzorů týče tak dlouho běželi metr za jedoucím vlakem, až jim došel dech a fouklo jim to. Tragédie to nebyla v žádném případě, ale na čele nepochodovali. E­-5 byla po výkonnostní stránce top stroj, super udělaná, a dokonce ten senzor se nemusel stydět oproti třeba Nikonu D90 ­- bohužel přišel proti D7000 a Pentaxu K­-5, které ho za poloviční cenu obrazově smázly. Ovšem dobrá pověst tam pořád je, když jsem E­-5 loni prodával mohli mi ruce utrhat, a finální kupující na ni přešel z Canonu 7D II, který ho vůbec nenadchl. Ti kdo první šli do CSC, opravdu nijak extra neuspěli ve světě zrcadlovek, nebo už ztráceli půdu pod nohama, a trh s CSC byl zcela nový. Prostě volba alternativního produktu, v kterém můžu uspět, když ten stávající je přeplněný a ovládaný silnějšími konkurenty.

:­-­)­)­)­)­)­)­)­) škoda otlačených kláves....

Vztahovačný, agresivní, nelogický ­- já jen, že pouze díky tobě to tady vypadá že Canon obhajují exoti a vyšinutci. Přitom tvá oblíbená značka má na své straně dost argumentů, kterými bys jakoukoliv kritiku mohl inteligentně a slušně kontrovat. Místo toho se tady jen zesměšňuješ ­- ale chápu, potřeba vybít si vztek v krytu za anonymitou internetu je mocná.

To tě někdo hacknul nebo sis otevřel flašku?

Nestačilo už toho ukazování pokřiveným prstíkem na ­"bezzrcátkovou sektu­"? Jestli sis nevšiml tak Canon se k bezzrcadlům už taky hrdě hlásí.

Odpovězme: Ano, ta cena je vzhledem k schopnostem vynikající. Odpovídající modely od Hasselbladu a PhaseOne jsou podstatně neohrabanější a stojí od 900 tisíc nahoru. Kvalita výstupu je monumentální, a cena víc než adekvátní vzhledem k tomu, že ten foťák bude používaný top profíkem fakturujícím si za zakázku desetitisíce, a fotky budou používané na náročné profesionální využití. Těch pár zbohatlických hobíků, co si to koupí pro radost, se s cenou trápit nebude, a ti co nedokážou myslet mimo svého písečku metr na metr se o takový přístroj vůbec nemusí zajímat, není pro ně určený.

Mate je modelová řada, ne značka.

Dabl bych ještě snesl, používám LR+PS prakticky neustále a zaplatí se, ale pokud by takhle chytali slinu pravidelně tak bych se začal učit Capture One, ještě víc už by bylo normální vydírání.

X­-T100 je prostě jiná kategorie než X­-Trans modely, a budgetové zaměření je poznat. To zpracování a materiály by člověk za tu cenu bral, koukám že s ním nepřišel přídavný grip který je jinak v balení ­(držení dokonale řeší čínské polopouzdro z ebay za dvě stovky, které má i vytvarovaný ­"grip­"), ovšem odvození od X­-A třídy je hodně znát, a podle mnoha domněnek i vyjádření přímo Fujifilmu minimálně vývoj a produkci X­-A řady už před nějakou dobou outsourcovali. Barvy jsou rozhodně odlišné od X­-Trans modelů, a vyvážení bílé hlavně v horším světle umí slušně ujet, jinak je výstup na vysoké úrovni a plný detailů ­(hlavně s lepšími objektivy­). Největší bolest jsou ty snad i záměrné nedotaženosti v ovládání, kdy z vyšších modelů je dobře známé že to může fungovat líp, a lepší procesor na většinu věcí není potřeba takže tím to nebude. Segregace od X­-T20 je hodně zřejmá, a nedostatek výkonu tomu nasazuje korunu, je cítit všude stejně jako nedostatečná citlivost ostření ­(přesné je ovšem neochvějně, z vyšší ligy je tak systematicky přesná až X­-T3­). Generálně ale tenhle foťák plní vše co má, za dobré peníze umí pěkné fotky v kompaktním balení, a typický uživatel který si ho pořídí, ten na slabiny buď nenarazí nebo je nepozná, protože takový přístroj bude přesahovat vše co měl předtím. Pro mě to bylo jako tahat kouli na noze, a to i když jsem na nic nespěchal, prostě oproti nejvyšším modelům hrozně zdržuje, ale zase ta cena je někde jinde. Ovšem X­-T20 dnes není zase tak moc dražší, a hraje úplně jinou ligu rychlostí i užíváním. A jak znám Fujifilm, čím nižší třída tím omezenější vylepšení ve firmwaru, takže nějaké zásadnější změny u X­-T100 bych už nečekal.

Stojí za každou korunu, objednáno.

To odpovídá realitě a zkušenostem, bohužel.

Může to být překvapující, ale už první APS­-C verze měla asistenci manuálního ostření, postavenou na focus peakingu. Není to takové to jednoduché označení ostrých hran, ukazuje rozdíly komplexněji a má různé verze, ale je to focus peaking. GR ovšem má mnohem praktičtější možnosti ­"neautomatického­" ostření než pouhé manuální, mnohem rychlejší.

To mě těší, on ten foťák si pozornost zaslouží. Jako s každým kompaktem s pevným objektivem je to samozřejmě záležitost dvou pozic ­- buď ti padne, nebo ho nepobereš. Takže neustále se objevují ti, kteří ho zkusí a za chvíli prodají, to je ovšem tradicí u všech takových foťáků. Série Fuji X100 je mnohem známější příklad, s každým novým modelem vyjede hype a pak je na chvíli bazar zazásobený. Komu ovšem Ricoh GR padne, ten má permanentně po ruce naprosto seriózní nástroj s obrovskou nastavitelností. Ta je naprosto neskutečná, dá se nastavit i jestli má nebo nemá svítit zelený kroužek okolo zapínacího tlačítka. A cropovaný raw jsem nikde jinde neviděl, normálně když se použije výřez ze senzoru pro dosažení ­"delšího ohniska­" umí jiné značky jen jpg, tady jde fotit i do rawu což vše ohromně ulehčuje už při kompozici. A výsledné snímky na cropová ohniska mají pořád dost rozlišení, je to podstatně praktičtější než předsádky. Sledovat GR III je dobrý nápad, možná bude to pravé i pro tebe.

Fyzicky je ten rozdíl asi jako mezi pocitovou a skutečnou teplotou, nedokážu tak úplně vysvětlit proč to tak je, snad tvary a použité materiály, GR je oblejší a použitý polykarbonát příjemně sedí v ruce, v reálu to působí jako mnohem větší rozdíl. Taky mi připadne Ricoh vyváženější, Fuji se mi zdála nepřirozeně těžká nahoře. Vestavěný blesk může být argument, pokud ho někdo hodně používá, i v případě GR III je to pro hodně tradičních uživatelů deal breaker, mě osobně chybět nebude. Vstup pro externí mikrofon beru vzhledem k nekvalitě videa, které XF10 produkuje ­(škaredé, s nepoužitelným autofokusem­), jako zcela nezásadní parametr. 200 fotek na baterii u Ricoh působí nepříjemně, jsem zvědavý jaká bude realita, předchozí modely na jednu vydržely v reálu 300­-400, ale bude tu ta stabilizace která by mohla ubírat energii. Záložní baterie není problém, a nabíjení z powerbanky už je dnes běžná věc, navíc s takovým foťákem se několik stovek snímků denně nedělá. Kapacity baterie se tak moc nebojím, Fuji ji nebude mít reálně o moc lepší. S tou světelností je to otázka, zda by ten objektiv nebyl už příliš velký nebo neměl nepříjemné vlastnosti, tak jako objektiv 23­/2 u série X100. Na plnou díru je bez problémů ostrý až od určité vzdálenosti, na ty kratší trpí na mléčný závoj a měkkou kresbu, a stejně se pak musí clonit. Takže i když světelnější by byl pěkný ­- 28­/1.0 třeba, že ;­-­) ­- než obětovat obrazovou kvalitu na plnou díru, radši nekompromisně a s trochu horší světelností.

Abych byl konkrétní: XF10 má výkonný senzor a solidní objektiv, dělá moc pěkné fotky, ovšem ­- je znatelně větší než jakýkoliv GR, a nečekaně těžká ­(kapsu by řádně vytahala, je to kovový ingot­), ovšem hlavně použitý procesor je extrémně slabý a postihuje všechno co má foťák, hlavně street foťák dělat rychle. Ostření trvá doslova sekundy, je neskutečně špatně citlivé a v interiéru často ani nezabere, dotykový displej má na dnešní dobu neskutečné prodlevy, sérii snímků to chroustá jako nějaká Sigma DP ­(čili hooodně dlouho­). Ovládání je limitované odebráním kurzorových tlačítek, funkce navázané na dotykáč se nezapínají dobře protože displej jen tak nepozná doteky. Celkově je to foťák na velmi klidné focení, a i tak tahá za nervy svou pomalostí, kompaktní moc není, nemá ani vestavěný ND filtr. GR je násobně rychlejší, výrazně menší ­(bez problému lze schovat do dlaně­) a ultralehký, ovládání už nemůže být geniálnější, vše jde bleskově přenastavit prsty ruky která ho drží, objektiv je super ostrý ­(GRII ve svých začátcích v této disciplíně porážel Fuji X70 o parník, optika jako břitva na plnou díru­), vestavěný ND filtr umožňuje třeba kdykoliv bez dalšího příslušenství vícesekundové expozice ve dne. Nejrychlejší možné ostření s nulovou prodlevou, snap focus u kterého se nastaví odkud pokud má být zaostřeno, a pak už se jen mačká spoušť. A teď ještě bude mít dotykáč a stabilizaci, v balení mnohem menším než XF10.
A to vnímám jako dlouholetý uživatel Fuji, mám X­-H1 a X­-T3, se značkou celkově maximální spokojenost, ale ve třídě kapesních APS­-C kompaktů si za ty roky k etalonu třídy ani nečuchli. Sérii X100 nepočítám, to není kapesní.

Která tomuhle nesahá ani po spodní okraj objektivu. Už GR II je lepší ve většině parametrů, a trojka vůči XF10 je podobný rozdíl jako Sony A7 vs A7 III. Mají stejně velký senzor se stejným rozlišením, jinak nebe a dudy.

Určitě souhlas ve všech bodech. Že vyšší technická kvalita je důležitá hlavně pro nás, co vidíme rozdíl, to myslím nezapře nikdo s rozumným pohledem na svět. Většina lidí stejně má ­"voko z krávy­" a vnímá maximálně to, jak celkově fotka vypadá a jestli je líbivá, nezkoumají s čeho to vypadlo a jestli jsou správně ostré rožky. Hodně velké rozdíly pak taky dělá, z jakého mobilu to je, výkonné foťáky dnes už najdeme i v dostupných mobilech, a s trochou snažení a znalostí se dá i s mobilem udělat hodně. A když ho ovládá aspoň trochu zkušený fotograf, a pracuje se s rawem, může to dopadnout i přes mnohé limity dobře. Že to plnohodnotný foťák v mnoha směrech nikdy nemůže nahradit, to nemusí být překážka.
Nedávno jsem se poprvé musel plně spolehnout na mobil a seriózně s ním fotit, Ricoh GR II jsem včas poslal dál než ztratí hodnotu, a chtěl jsem si nafotit vzácné veterány v prostoru, kde cokoliv většího než mobil vyvolává nevraživé reakce ostrahy. Plně manuální ovládání, minimální ISO, pevné ruce a dobrá stabilizace, zpracovat z rawu, a dopadlo to nad očekávání dobře. Ostrost, spousta detailů, pěkné barvy, skoro bez šumu ­- když na to přijde, dá se už na moderní výkonný mobil spolehnout ­(v mém případě to byl ASUS ROG­).
Ale stejně jsem už předobjednal Ricoh GR III, ten je menší než mobil a s GR mi prošlo focení všude.

Relativně, za režimu v podstatě komunistů se zločin zvedl neskutečně, kolega tam s hudební skupinou před dvěma roky odehrál pět koncertů ve větších městech, a bez ochranky je ani nepustili z hotelu, prý jistota únosu nebo přepadení skoro stoprocentní. Snad to tam teď Bolsonaro aspoň trochu zlepší, sice má až fašistické momenty, ale v těchhle zemích asi ­"svoboda a demokracie­" ani fungovat nemůže. Rád bych se tam zase podíval, a v klidu.

S tou Brazílií každopádně je lepší mít horší fotky než žádné. Dvanáct let zpátky mě tam ulehčili od zrcadlovky než jsem stačil mrknout, a dnes je situace horší, takže hlavně nenápadně.

To už taky nemusí být pravda. Po zkušenosti s Nikonem Z7 musím uznat, že ten 46 MPx FF je zabalený v opravdu lehkém a kompaktním těle, které se ohromně dobře drží, s pětatřicítkou to je jako nic. I s 24­-70­/4 je to pořád hodně kompaktní, a když srovnám s top Olympusy a odpovídajícími objektivy, není to větší ani nějak těžší, přinejmenším pocitově ne. Tím nechci říct že je s Olympusy něco špatně, jen že pro větší senzor ta bezzrcadlovka už nemusí být v zásadě větší než E­-M1 II.

Tak to jistě, loni jsem zažil zuřivého střelce s Nikony D750 a D610, 2.8 zoomy, oba foťáky na P automat, fotky byly na Assbooku druhý den, naaplikované Insta filtry, každá barevně jiná, a nevědět čím to je focené, tak to hádám na levný ultrazoom. Díky automatice byly časy většinou dlouhé, clona na 2.8 takže většina záběru neostrá, zbytek pohybově mázlý ­- holt kdo neumí, neumí i s nejlepší technikou.

Tak si přečti pár jeho posledních článků, nebo diskuze z Digiarény, už to netvrdí přímo jako dřív, ale rád naznačí. Ne že by ten rozdíl byl dnes nějak extrémní, ale je tam, a samozřejmě FF s extrémním rozlišením budou mít navrch častěji. Ale je jistě víc srovnávaných parametrů, a pro individuální uživatele můžou být důležité jen některé z nich. Jinak tvrzení, že se m4­/3 vyrovná výstupem FF, bylo jednu dobu oblíbeným sloganem Olympusu, ale to už je nějaká chvíle.

Tak pokud se musíš ptát...

To jo, gancovky to je základ...

Ale nebude třeba clonit pro větší hloubku ostrosti, tím se ušetří citlivost. Rozsahově srovnatelné objektivy jiných systémů jsou méně světelné. Neříkám že to bude lepší, ale dorovná to rozdíly, hloubka ostrosti jako při cloně 8 na FF ale světelnost 4, takže se ušetří citlivost se kterou je na tom m4­/3 hůř. Samozřejmě moderní FF senzor může mít i tak navrch, ale nebude to tak propastný rozdíl.

To taky...