Dobrá, klidně připusťme nějaký geniální algoritmus, který z 16 totálně nesmyslně malých pixelů vytáhne jednu optimální informaci ­(informaci pro jeden pixel­). OK, proč ne.

Ale na to přeci nepotřebujeme soustavu 12,5x16 Mpx, na to prostě stačí klasický 12,5 Mpx snímač.

Dobrá připusťme nějaké efekty, např. HDR. Na to přeci nepotřebujeme 12,5x16 Mpx, ale jen 25 Mpx ­(2x12,5­).

Dobrá, připusťme 8K video, HDR z 2x2 pixelů, prostě význam 50 Mpx, se kterými to nějak umí pracovat.

Ale pak mi řekněte, k čemu je to 200 Mpx? K čemu je reálně cca 20 ­- 40 Mpx výstup roztažený na 200 Mpx? Protože víc to prostě mít nebude, přičemž platí, že 40 Mpx je odhad, který může očekávat jen opravdu velký optimista.

Víte co, trochu znám provozy, kde se maká a maká se fakt tvrdě. Opravdu má pro společnost smysl vývoj nesmyslů v takové realitě? Nebylo by lepší dělat jen smysluplné projekty a ušetřit tím práci druhých?