Pojmy
AD převodník Výstupem snímacího senzoru digitálních fotoaparátů (CCD/CMOS) je analogový signál (napětí), který je vzápětí zesílen a zpracován v Analog Digitálním (AD) převodníku. Hodnota vystupující z AD převodníku po zpracování vstupního signálu reprezentuje množství světla, které bylo zachyceno jednotlivými fotobuňkami (pixely) na senzoru. Nejčastěji se u digitálních fotoaparátů používá 8-bitový AD převodník, což znamená, že může zaznamenat až 256 různých hodnot jasu pro každý jednotlivý pixel. Lepší fotoaparáty a hlavně digitální zrcadlovky mají 10 nebo 12-bitové AD převodníky, které umožňují zaznamenat až 1024 nebo 4096 různých jasových hodnot.
AF Servo Termínem Autofokus servo se označuje schopnost fotoaparátu průběžně ostřit na pohybující se objekt. Touto funkcí se nevyznačují fotoaparáty kompaktních rozměrů ale především profesionální zrcadlovky nebo lepší digitální zrcadlovky. Nejčastěji se používá při fotografování sportovních událostí nebo divoké přírody.

Autofokus servo se spouští zapnutím fokusačního modu Continuous (Nikon) nebo AI Servo (Canon). Namáčknutím spouště dojde k zaostření objektu a jejím držením v částečně zmáčknuté poloze bude fotografovaný objekt "držen" v oblasti ostření. Každá firma používá různé způsoby, jak toho dosáhnout a algoritmus uživatel nemůže ovlivnit. Může však provést některá nastavení, ovlivňující chování AF Servo systému. Úplným zmáčknutím spouště pak dojde k expozici snímku.
Astigmatismus
Astigmatismus se projevuje i při zobrazování velmi úzkým svazkem paprsků. Prošlý svazek paprsků totiž neprochází jedním bodem. Paprsky, které leží v rovině proložené bodem P a optickou osou, protínají střední paprsek svazku v místě P'. Naproti tomu paprsky, které leží v rovině proložené středním paprskem, protínají střední paprsek v místě P'' (viz. obrázek). Ostatní paprsky svazku pak střední paprsek neprotínají vůbec a tvoří svazek, jehož průřez má eliptický charakter. Ve dvou místech (daných body P' a P'') elipsa degeneruje na úsečku. Někde mezi těmito dvěma body leží kroužek nejmenšího rozptylu, což je jediné místo, kde má svazek paprsků kruhový průřez.




Astigmatismus se nejrušivěji projevuje při zobrazování bodů, které jsou velmi vzdáleny od optické osy. Měřítkem velikosti této vady je tzv. astigmatický rozdíl daný vzdáleností bodů P' a P''.
 
Eliminuje se spojením dvou optických soustav, které mají stejně velký, ale opačný astigmatický rozdíl. U výsledné optické soustavy se totiž tyto rozdíly vyruší a pak takovou soustavu nazýváme anastigmat.
Auto fokus Automatické zaostřování je založeno na dvou technologiích: tzv. aktivním a pasivním autofokusu. Je mezi nimi dost podstatný rozdíl.


Aktivní autofokus

Autofokusový systém vysílá infračervený paprsek nebo zvukový signál, který se po odrazu od fotografovaného motivu vyhodnocuje a podle toho dochází k posunu objektivu. Aktivní autofokus bývá používán u kompaktů a pracuje do vzdálenosti osmi až deseti metrů.

Výhodou tohoto systému je fakt, že dobře funguje jak ve tmě, tak i za ztížených světelných podmínek. Ovšem má i nedostatky. Obecně se nedá použít v situaci, kdy fotíte přes nějakou překážku, čímž je myšleno například fotografování přes sklo. Dalším problémem je (vzhledem k omezenému dosahu signálu) zaostření na nekonečno. Z tohoto důvodu má kompakt zvláštní tlačítko, které slouží k zaostření bez vlivu automatiky.


Pasivní autofokus

Vyhodnocování, zda je zaostřeno nebo ne, se provádí měřením kontrastu fotografované scény zpravidla v rovině zaostření (tj. v rovině CCD čipu). V porovnání s aktivním systémem ostření je pasivní systém mnohem přesnější, nicméně jelikož potřebuje k dokonalému zaostření dostatečně kontrastní scénu, mívá problémy při nízké intenzitě světla (např. za šera nebo při mlze).

Nevýhodou všech autofokusových systémů je fakt, že se automatika může "zmýlit" a provést zaostření na nesprávný předmět. Proto jsou lépe vybavené fotoaparáty obohaceny o funkcí blokace autofokusu (AF Lock), která zablokuje naměřenou vzdálenost centrálně umístěného objektu a exponovat můžeme až po překomponování snímku do požadovaného tvaru.
Autofokus Automatické zaostřování objektivu na zvolené místo.
Automatický režim Programový expoziční režim (označuje se P) je součástí každého digitálního fotoaparátu. Snaží se z naměřených dat provést "nejoptimálnější" nastavení expozičního času a clony. Při slabém osvětlení zůstává clona naplno otevřena a množství světla je korigováno délkou otevření závěrky. Při dosažení expoziční doby, při níž je možné fotografovat z ruky (typicky to bývá kolem 1/60s - ale záleží to také na použitém objektivu) začne automatický režim objektiv zacloňovat. Pokud jsou světelné podmínky dostatečně příznivé, dochází jak k zacloňování objektivu, tak i ke zkracování expoziční doby. Některé aparáty umožňují i uživatelský zásah do tohoto nastavení.

Největší výhodou tohoto expozičního režimu je operativnost. Nevýhodou pak je, že nelze pracovat s hloubkou ostrosti a s krátkými expozičními časy.
Barevný filtr Fotodiody, což jsou materiály velmi citlivé i na slabé světlo, se používají k měření množství světla pro každý jednotlivý pixel na CCD čipu. Ve své podstatě se jedná o zařízení, které samo o sobě nemůže postřehnout rozdílné vlnové délky světla (je tzv. monochromatické), takže nemůže poskytnout informaci o barvě. K získání barevné informace se před fotodiodu umístí barevný filtr, který zjednodušeně řečeno propustí jen "svou" barvu. Takový filtr je umístěn před každou fotodiodou na CCD čipu. Struktura berevného filtru je pevně dána, většinou se jedná o GRGB (zelená-červená-zelená-modrá). Interpolací se potom určí výsledná barva pro daný pixel.
Bulb (B-čas) Nastavení závěrky, při kterém je závěrka otevřená, dokud je stisknutá spoušť.
CCD CCD (Charge Coupled Device) snímače jsou zařízení citlivá na dopadající světlo. Podle způsobu "sbírání" elektrického náboje z jednotlivých světlocitlivých elementů se dále dělí na progresivní a prokládané. Progresivní CCD snímače sbírají je elektrický náboj vysokou rychlostí ze všech elementů téměř nebo úplně najednou (FTD - Frame Transfer Device). To znamená, že nepotřebují žádnou mechanickou závěrku a navíc může být expoziční doba velice krátká (až 1/10000s). Prokládané CCD snímače naopak sbírají elektrický náboj po částech, a proto se neobejdou bez mechanické závěrky, která určuje dobu, po kterou jsou všechny elementy osvětleny. Výhodou prokládaných CCD snímačů je jejich snadnější výroba - jsou lacinější. Technologie výroby CCD prvků je ale i tak výrobně velmi náročná a drahá, protože každý snímač potřebuje ke své funkci tři různá napájecí napětí.
Citlivost V klasické fotografii je citlivost filmu reprezentována hodnotou ISO. Nicméně film s nižší hodnotou ISO (např. 50) vyžaduje k vytvoření téhož snímku mnohem víc světla než film s hodnotou ISO vyšší (např. 800), a proto jsou filmy s vyšším ISO vhodné pro kratší fotografické časy (nebo nižší osvětlení). Ovšem citlivější filmy (vyšší ISO) vykazují větší zrnitost a mají slabší barevné podání než filmy méně citlivé. Většina lidí proto v nejběžnějších situacích používá filmy s ISO 100 nebo 200.

U digitálního fotoaparátu závisí citlivost na snímacím senzoru (CCD/CMOS) a je v porovnání s klasickými filmy relativně nižší, s optimální citlivostí okolo ISO 100. Do klasického fotoaparátu se vkládá kazeta s filmem zvolené citlivosti, a s tou jsme pak nuceni pracovat do té doby, než dofotíme celou roli (u APS systému je sice výměna možná, ale musíme s sebou mít více filmů). Naproti tomu u digitálního fotoaparátu můžeme zvolit citlivost pro každý snímek zvlášť. Tato možnost rychlé změny citlivosti je dalším plusem digitálních fotoaparátů.

Za tuto flexibilitu jsme ale nuceni platit. CCD prvek je totiž analogové zařízení, na jehož výstupu je nějaká hodnota napětí (normálně VELMI malá), která odpovídá jistému množství světla. To je postupně digitalizováno analog digitálním převodníkem. Pokud "zvýšíte citlivost", dojde ve skutečnosti pouze k zesílení signálu jako celku, čímž se ale také zvýší temný proud. Toto zvýšení se pak u snímku fotografovaného s vyšší citlivostí projeví zvýšením šumu u výsledné fotografie, takže celkový efekt je podobný jako u fotografie klasické.
Clona Otvor uvnitř objektivu regulující množství světla procházejícího objektivem a hloubku ostrosti obrazu.
Clonová automatika (priorita času) Automatické nastavení správného clonového čísla ke zvolené osvitové době.
Clonové číslo Poměr ohniskové vzdálenosti k průměru clony (přesněji k průměru vstupní pupily, což je otvor o něco menší než otvor clony). Čím je clonové číslo větší, tím je otvor clony menší a naopak.
CMOS Snímače CMOS (Complementary Metal Oxid Semiconductor) využívají polovodičové součástky řízené elektrickým polem a k provozu jim stačí jen jedno napájecí napětí. Proto je jejich spotřeba velmi malá. Navíc je jejich technologie výroby poměrně laciná, protože se podobně vyrábí většina integrovaných obvodů. Také tyto snímače se dělí na dva druhy. Prvním jsou tzv. pasivní CMOS (PPS - Passive Pixel Sensors), které generují elektrický náboj úměrný energii dopadajícího svazku světelných paprsků. Náboj pak jde přes zesilovač do AD převodníku, stejně jako u CCD. V praxi však pasivní CMOS dávají díky šumu špatný obraz. Druhým typem jsou aktivní CMOS (APS - Active Pixel Sensors), u nichž je každý světlocitlivý element doplněn analytickým obvodem, který měří šum a eliminuje ho.
Digitální zoom Zvětšení snímku je u elektronického (digitálního) zoomu dosaženo tak, že je obraz načten jen z menší oblasti světlocitlivého čipu kolem jeho středu, což ovšem znamená výraznou ztrátu rozlišení. Proto lze o účelnosti této možnosti úspěšně pochybovat a není vhodné jí nepřikládal při koupi digitálního fotoaparátu žádnou prioritu.
Digitální zoom Jedná se o softwarové zvětšení obrazu. Používá se pro detailní prohlídku nafotografovaného snímku anebo při vlastním fotografování (ovšem v tom případě za cenu jisté ztráty kvality, protože obraz nesnímá celá plocha CCD čipu).
Efekt červených očí Červená barva očních zornic, způsobená odrazem světla umístěného v těsné blízkosti objektu, od růžové sítnice.
EVF - elektronický hledáček Je specifický pro digitální fotoaparáty, u klasických se s ním nelze setkat. Obsahuje miniaturní displej, na který se "promítá" obraz, který zachytí snímací světlocitlivý čip. Proto v hledáčku vidíme přesně totéž, co fotíme a i při použití konvertorů či makrofotografii nemáme žádné potíže. Používá se u digitálních zrcadlovek s velkým rozsahem zoomu, protože u nich už by nebyl průhledový hledáček schopen tento rozsah interpretovat.

Velkou výhodou EVF je, že můžeme mít možnost si na něm zobrazit různé údaje, informující o nastavení fotoaparátu. Obsahuje indikátory zaostření, blesku, nastavené expozice, jejího měření, režimu, korekce a mnoha dalších. Dokonce je možné si v EVF hledáčku zobrazit histogram fotografie či kontrolovat na něm nastavení funkcí z hlavního menu.
Expoziční automatika Clonová, časová nebo úplná expoziční automatika, která nastaví správnou expoziční kombinaci podle zvoleného programu.
Expozimetr Přístroj ke stanovení správné expozice na základě fotoelektrického měření intenzity osvětlení nebo jasu fotografovaného předmětu.
Fix fokus Fix fokus neboli pevné zaostření využívá vlivu clony na hloubku ostrosti snímku. Je totiž známo, že čím menší je vstupní otvor objektivu (větší clonové číslo) a jeho ohnisková vzdálenost, tím hlubší je prostor, který tento objektiv zobrazí ostře. Pokud vhodně napevno nastavíme objektiv i clonu, můžeme dostat snímek, na němž jsou dostatečně ostré jak předměty v pozadí, tak i předměty umístěné poměrně blízko fotoaparátu.
Hloubka ostrosti Rozmezí vzdálenosti, v němž jsou předměty zobrazeny tak, že oku připadají ostré. Hloubka ostrosti závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu, na zaclonění a na vzdálenosti, na kterou je zaostřeno. Čím více je zacloněno, tím je hloubka pole větší. Objektivy s delší ohniskovou vzdáleností mají menší hloubku ostrosti než širokoúhlé objektivy. Hloubka ostrosti je tím menší, čím kratší je vzdálenost, na kterou je zaostřeno.
Chromatická vada Chromatická (barevná) vada vzniká díky závislosti indexu lomu skla čočky na vlnové délce dopadajícího světla a projevuje se u všech optických soustav, pracujících s lomem na optických plochách. (Chromatická vada je proto velmi výrazně nebo úplně eliminována v zrcadlových či čistě zrcadlových objektivech.) Index lomu skla totiž s rostoucí vlnovou délkou klesá, a proto se fialové paprsky lámou více než paprsky červené. Z toho potom vyplývá, že ohnisková délka pro fialové světlo je kratší než pro světlo červené, takže při zobrazování takovou čočkou dojde k tomu, že červený obraz vznikne dále od čočky než obraz fialový. No a protože zvětšení závisí na ohniskové délce, je červený obraz větší než fialový.




Korekce barevné vady se provádí pomocí kombinace dvou čocek, jejichž skla mají závislosti indexu lomu na vlnové délce voleny tak, že jsou kompenzovány rozdíly v chodu paprsků (příkladem může být kombinace dvou ploskovypuklých čoček, popřípadě spojky s rozptylkou). Podaří-li se nám vykorigovat barevnou vadu, říkáme, že taková optická soustava je achromatizována.
ISO Zkratka mezinárodní normalizační organizace International Standards Organization. Ve fotografii označení citlivosti ve stupních ASA/DIN.
Kompenzace expozice Používá se k modifikaci expozice, pokud fotograf chce záběr záměrně přeexponovat či podexponovat. U automatických systémů je to často jediná možnost zásahu do nastavení expozice.
LCD LCD je displej, který u digitálního fotoaparátu slouží jak k nastavení aparátu, prohlížení fotografií, tak často také jako velký hledáček. Používá se též při pořizování krátkých videosnímků, kdy přesně vyhrazuje snímaný záběr.

LCD displeje mají mnoho různých tvarů, ale u digitálních fotoaparátů jsou obvykle obdélníkové s úhlopříčkou 1.5" či 2" a využívající technologie TFT. Nejlepší displeje jsou vybaveny kvalitní antireflexivní vrstvou k potlačení odlesků (a celkově lepší viditelnosti). Navíc mohou být u některých modelů vyklopeny ven z těla aparátu nebo natočeny pro nastavení snadnějšího záběru v situacích, kdy je klasický způsob náročný (např. při fotografování makra).
Makrofotografie Fotografování miniaturních objektů (ať už ze světa přírody nebo techniky), k níž se používají speciální objektivy, které dokážou zaostřit na velmi krátkou vzdálenost.
Makroobjektiv Objektiv s velkou rozlišovací schopností, používaný ke snímání velmi blízkých objektů.
Manual fokus Princip manuálního zaostřování spočívá v promítání obrazu na matnici, která je vybavena zkříženými klíny či mikroprizmatickým hledáčkem, které usnadňují rozpoznání, zda je zaostřeno dokonale nebo ne. Tento způsob zaostřování spolu s možností ovlivňovat clonu se nejvíce používá pro zdůraznění fotografovaného objektu. Moderní přístroje využívají k indikaci správného zaostření automatický systém, protože jejich matnice většinou neobsahuje zkřížené klíny (pouze u drahých zrcadlovek tato možnost existuje, ale až po výměně matnice za jiný typ).
Manuální režim Manuální režim (M) umožňuje ruční nastavení clony i doby expozice. Je to nejvíce kreativní režim, ale také nejnáročnější na fotografické znalosti. Jeho nevýhodou je jen značná pomalost a také fakt, že může dojít k chybám (například při rychlých změnách světelných podmínek).
Mikrofotografie Fotografování miniaturních objektů pomocí mikroskopu.
Monofokální objektiv Objektiv s neproměnnou ohniskovou vzdáleností. Používá se též termín objektiv s pevným ohniskem.
Objektiv Objektiv je spojná soustava čoček konstruovaná tak, aby byly optické vady sníženy na co nejmenší možnou míru. Obraz fotografovaného předmětu je skutečný, převrácený a zpravidla zmenšený (pokud se nejedná o makrofotografii). Čočky jsou sdružovány do členů, které mohou být lepené. Každý objektiv je charakterizován ohniskovou vzdáleností, světelností (nejmenším clonovým číslem) a zorným úhlem.
Objektiv s proměnným ohniskem - zoom Takový objektiv, u něhož je možné přeskupováním jednotlivých optických členů dosáhnout průběžné změny ohniska. Zvlášť se využívá u digitálních fotoaparátů kompaktních rozměrů.
Obrazová rovina Pomyslná rovina kolmá k optické ose objektivu, ve které leží obraz předmětu (přesněji těch bodů předmětu nebo scény, které leží v jedné rovině, kolmé k optické ose). Je-li správně zaostřeno, splývá obrazová rovina s rovinou CCD snímače.
Obrazový úhel Úhel, který svírají nejkrajnější paprsky, jež ještě dopadnou na CCD prvek. Obrazový úhel je určen ohniskovou vzdáleností objektivu a velikostí CCD prvku.
Ohnisko Jedná se o bod, který leží na optické ose a do něhož se po průchodu optickou soustavou (objektivem) sbíhají všechny světelné paprsky, vycházející z předmětu (fotografovaného objektu).
Ohnisková vzdálenost Vzdálenost mezi středem čočky nebo objektivu (přesněji obrazovým hlavním bodem objektivu) a bodem (ohniskem), ve kterém se protínají paprsky dopadající do objektivu rovnoběžně s jeho optickou osou.
Optická osa objektivu Přímka procházející středy všech čoček objektivu.
Optický zoom Jedná se o speciální obejktiv, který umožňuje měnit ohniskovou vzdálenost, tím samozřejmě i obrazový úhel. Dochází ke změně perspektivy obrazu. Vše je zařízeno optickou cestou a proto se nemusíme obávat degradace obrazu (tedy ve smyslu neúplného využití rozlišení CCD čipu). Z hlediska optických vad, je samozřejmě jejich korekce u zoomu obecně mnohem složitější.
Paměťová média K ukládání snímku se u digitálního fotoaparátu používá paměť, do které se obrázky zapisují v mezinárodně známém formátu, aby bylo další hardwarové zařízení schopno obrázky interpretovat a provádět s nimi případné další úpravy.

Digitální fotoaparáty mají většinou vnitřní paměť, která slouží jako vyrovnávací paměť mezi elektronikou pořizující snímky a externí pamětí, na niž se jednotlivá data ukládají. Velikost vyrovnávací paměťi potom určuje výkon, se kterým je fotoaparát schopen provádět sérii snímků. Externí paměti se prodávají ve formě karet a ačkoliv jich existuje celá řada, přece jen mají něco společné. A to je princip záznamu, který využívají paměti typu flash. Ty jsou příbuznými pamětí SRAM, DRAM, ..., používaných u klasických stolních počítačů. Paměťové karty jsou složeny z miliónů miniaturních paměťových buněk křemíkového typu, které jsou vyráběny litografickou cestou. Jejich velkou výhodou je fakt, že záznam není magnetický, a proto jim nevadí magnetické pole. Ale co je nejdůležitější: flash paměť si udrží data i poté, co je odpojena od zdroje elektrického proudu (ten potřebuje jen pro čtení a zápis).

Souhrn současných paměťových karet (březen 2003):
  • SmartMedia
  • CompactFlash
  • MemoryStick
  • MultiMedia
  • SecureDigital
  • xD Picture Card

Některé starší modely fotoaparátů (popřípadě některá neobvyklá řešení) mohou používat diskety či CD-R nebo CD-RW.
Paralaxa Rozdíl polohy obrazu v hledáčku vzhledem k obrazu na senzoru. Projevuje se u přístrojů s průhledovým hledáčkem.
Pentagonální hranol Pětiboký hranol, umístěný do hledáčku pravé zrcadlovky. Převrací obraz, aby byl výškově i stranově správně obrácen.
Perspektiva Znázornění vzdálenosti a hloubky na fototografii.
Podexpozice Nedostatečně osvětlený CCD prvek (malý clonový otvor anebo krátký expoziční čas). Výsledná fotografie je tmavá s nízkým kontrastem.
Polarizační filtr Speciální bezbarvý filtr složený ze dvou vrstev. Potlačuje odlesky světla na skle a vodě, zdůrazňuje barvy.
Priorita clony Režim priority clony (Av) je vhodný zejména pro rychlou práci s hloubkou ostrosti. Uživatel si zvolí požadovanou clonu a automatika nastaví odpovídající čas. Při použití vysokých clonových čísel je často nutné použít stativ, protože se odpovídajícím způsobem prodlužuje expoziční čas a mohlo by dojít k rozmazání snímku.
Priorita času Režim priority času (Tv) je vhodný všude tam, kde se snažíme vyfotit rychlé děje (například sportovní výkony), které by při použití pomalejšího času daly rozmazaný snímek. Uživatel v tomto režimu nastavuje požadovaný expoziční čas a automatika k němu podle světelných podmínek nastaví odpovídající clonu. Tento režim může být vhodný také při fotografování pomocí teleobjektivů, ovšem tady zase dochází k problémům s nízkou světelností.
Protisvětlo Světlo, které osvětluje fotografovaný objekt zezadu a způsobuje tak problémy s určováním správné expozice.
Průhledový hledáček Nejjednodušší typ hledáčku (zařízení díky kterému provádíme komponzici záběru). Jeho optická konstrukce je velmi jednoduchá a proto jsou jím vybaveny hlavně kompaktní fotoaparáty. Hlavní nevýhodou je tzv. paralaktická vada - neleží totiž v jedné ose s objektivem, a proto dochází k odchylce obrazu zkomponovaného v hledáčku oproti obrazu výslednému. Pro vzdálené předměty tento efekt prakticky neexistuje, ale čím bližší objekty uživatel fotí, tím se projevuje více. Průhledový hledáček nezobrazuje 100% snímané plochy (ani nemůže). U zoomů je hledáček schopen zoomovat, pouze při fotografování makra není schopen správné interpretace obrazu. Vyspělejší průhledové hledáčky také obsahují možnost korigovat oční vadu, většinou v nějakém rozsahu plus mínus jednotek dioptrií.
Přeexpozice Nadměrně osvětlený CCD prvek (velký clonový otvor anebo dlouhý expoziční čas). Výsledná fotografie je velmi světlá, detaily ve světlech zanikají.
Sférická vada Sférická (též otvorová) vada je typická vlastnost čoček se sférickými nebo rovinnými povrchy. Vzniká tak, že paprsky světla, které procházejí blízko optické osy (tzv. paraxiální paprsky) zobrazí bod ležíci na optické ose ve větší vzdálenosti než paprsky, které jsou od osy odkloněny více (viz. obrázek). Měřítkem sférické vady je délka úsečky b, která udává vzdálenost průsečíku krajních paprsků od vrcholu tzv. kaustické plochy (což je obalová plocha svazku prošlých paprsků s vrcholem v Gaussovském ohnisku).




Z obrázku je vidět, že průřez procházejícího svazku není v žádném místě bodový a proto je nejvhodnější pro obraz bodu vzít tu rovinu, v níž je průřez svazku prošlých paprsků co nejmenší. Sférická vada bude tím větší, čím širší bude svazek paprsků a ovlivňuje všechny body. Na optické ose se však jedná o vadu jedinou a v tom je právě její největší škodlivost.

Zmenšit vliv sférické vady lze provést jednoduchým zacloněním, čímž se zmenší průřez svazku paprsků. V Gaussově prostoru bude tato vada téměř zcela odstraněna, ale za cenu značné ztráty světelné energie. Sférickou vadu lze též zmírnit vhodným postavením čočky nebo volbou jejího tvaru. Pokud se obrátí ploskovypuklá čočka k dopadajícím paprskům vypuklou stranou, dojde ke značnému omezení sférické vady.




U rozptylky má sférická vada opačný průběh a proto je možné tuto vadu značně potlačit (popřípadě pro některé svazky úplně odstranit) vhodnou kombinací spojky a rozptylky (zpravidla bývají těsně vedle sebe - jedná se o tzv. tmelený dublet).
Sloupkování (bracketing) Série snímků s odstupňovanou proměnnou expozicí.
SLR kamera (Single lens reflex camera) Jednooká (pravá) zrcadlovka. Paprsky procházející objektivem jsou pomocí zrcadla odraženy na matnici v hledáčku. Během expozice musí být zrcadlo sklopeno.
Směrné číslo blesku Jedná se o číselný faktor, který nám podává informaci o výkonu blesku. Obecně platí, že směrné číslo (GN - guide number) je udáno jako součin vzdálenosti dosahu blesku a clonového čísla c:



Udává se pro citlivost ISO100. Pro vyšší citlivosti jsou uvedena směrná čísla v manuálu k blesku, ale dají se i přepočítat. Obecně platí, že při zvyšování citlivosti dochází ke zvyšování směrného čísla (na 1 EV připadá zvětšení zhruba 1,4x). Ze vztahu pro směrné číslo můžeme ihned vidět, že pro dané GN je maximální vzdálenost dosahu blesku dána podílem GN a základního clonového čísla. Tj. máme-li k dispozici blesk s GN=14 a objektiv s c min=2.8 je tato maximální vzdálenost rovna pěti metrům. Při fotografování s vyšším clonovým číslem pak dosah blesku rapidně klesá (pro totéž GN, ale c=8 už je to jenom 1,75m).
Směrné číslo blesku Číselný údaj sloužící k jednoduchému určení expozice při použití blesku. Dělením směrného čísla vzdáleností předmětu od blesku dostaneme správné clonové číslo. Směrné číslo blesku se zpravidla udává pro střední citlivost ISO 100. Čím je blesk výkonnější, tím má vyšší směrné číslo.
Stativ Pomůcka, která slouží ke stabilnímu uchycení fotoaparátu a umožňuje fotografovat s delšími časy, než které bychom udrželi v ruce. Standardně mívá tři teleskopické nohy a kulovou nebo teleskopickouo hlavu.
Světelnost a clona Světelnost objektivu je základní veličina a definuje se z poměru osvětlení obrazu (E) k jasu fotografovaného předmětu (L):


jako


kde D je průměr vstupní pupily objektivu, f jeho ohnisková délka, θ je úhel, pod nímž vstupuje světelný svazek do objektivu a je "propustnost" objektivu.

Světelnost objektivu je tedy určena charakteristickou veličinou D/f. Její převrácená hodnota se jmenuje clonové číslo (označuje se c), přičemž
maximální hodnota světelnosti se nazývá základní clonové číslo ( c min ) a je důležitou konstantou objektivu.

Světelnost tedy závisí na převrácené hodnotě clonového čísla c, kterému se říká relativní otvor objektivu a udává, kolikrát je ohnisková vzdálenost obsažená v průměru vstupní pupily. Většinou je menší než jednička a jen výjimečně dosahuje hodnoty 1. Číselně se udává tak, že čitatelem je jednička a jmenovatelem clonové číslo c.
TTL systém TTL hledáček (through the lens) pochází od klasických jednookých zrcadlovek a znamená, že se na fotografovaný objekt díváme doslova "skrz objektiv". Je toho dosaženo díky tomu, že se v konstrukci fotoaparátu používá polopropustného zrcadla. Svazek světla odraženého od fotografovaného objektu prochází objektivem a od tohoto zrcadla se odráží na matnici a do hledáčku, který obsahuje pentagonální hranol (srovnává stranové obrácení obrazu). Matnice je jasná (navíc se často dá vyměňovat mezi několika typy), a proto je možné i manuální ostření. Velkou výhodou tohoto systému je možnost vyměňovat objektivy bez jakéhokoliv vlivu na interpretaci výsledného obrazu v hledáčku.
Vady čoček Souhrnný název pro vady optického zobrazení jednoduchou čočkou. Tyto vady jsou způsobeny jednak různou vlnovou délkou světla (chromatické vady), jednak kulovým tvarem čoček. Odstraňují se kombinací spojek a rozptylek a použitím skel s různou lámavostí.
Vinětace Pokud objektivem zobrazujeme předmět, který leží mimo optickou osu, projeví se omezení chodu paprsků přírubami čoček a tubusem objektivu. Navíc, ve spojení s působením clony, nastane deformace průřezu svazku paprsků, který pak díky tomu nebude kruhový, ale eliptický. Osvětlení je totiž závislé na úhlu, pod nímž svazek djopadá na objektiv:




Ztráta osvětlení obrazu předmětů ležících mimo osu, způsobená touto deformací (danou závislostí na čtvrté mocnině úhlu náklonu ) se nazývá vinětace. Z uvedeného vzorce je vidět, že ačkoliv je vinětace nevyhnutelná, závisí především na stavbě objektivu. Je totiž tím menší, čím větší je vstupní pupila (D) a čím kratší je ohnisková délka objektivu (f).
Vinětace objektivu Pokles osvětlení směrem ke krajům obrazu. Projevuje se tmavšími okraji a rohy snímaného záběru.
Zkreslení obrazu Ke zkreslení obrazu dojde tehdy, jestliže se body, které jsou různě vzdálené od osy, zobrazí s různým příčným zvětšením. Dobře se to vysvětluje na pravoúhlé mříži, která leží v rovině kolmé k optické ose. Pokud příčné zvětšení optické soustavy roste se vzdáleností bodu od osy, zobrazí se tato mříž s tzv. poduškovitým zkreslením. Pokud je tomu naopak, tj. příčné zvětšení optické soustavy klesá se vzdáleností bodu od osy, zobrazí se mříž se soudkovitým zkreslením.




Zkreslení obrazu je možné odstranit vhodnou kombinací dvou čoček, pokud je soudkovité zkreslení první čočky vykompenzováno poduškovitým zkreslením čočky druhé.