Stativy - různé druhy a jejich části

Většina kvalitních stativů, které se řadí do profesionální kategorie, se prodává bez tzv. hlav, což jsou mechanismy, které umožňují uchycení rychloupínacích destiček s fotoaparáty nebo objektivy a zároveň dovolují plynulý pohyb do různých směrů. Výhodou oddělení stativu a jeho hlavy je možnost používat k jednomu stativu více druhů hlav (např. pro fotoaparát a videokameru použijeme zcela jistě rozdílné modely hlav). Přináší to značnou finanční úsporu a v neposlední řadě toto řešení také šetří místo – na cesty s sebou v případě potřeby různých hlav není nutné vláčet příslušný počet stativů. Stačí si vzít pouze jeden a k němu výměnné hlavy. Na druhou stranu je nutno podotknout, že samotná výměna hlavy nemusí být vždy otázkou okamžiku. Je to daň za perfektní uchycení hlavy na stativu.

Stativové hlavy můžeme opět rozdělit do několika skupin:

• 3D hlavy (třícestné)
• 2D hlavy (dvoucestné)
• kulové hlavy

Třícestné 3D hlavy umožňují fotoaparátu tři různé směry pohybu: horizontální, vertikální a vyklápění. U horizontálního směru se nám pohybuje obraz v hledáčku zleva doprava nebo naopak, u vertikálního směru se nám pohybuje obraz v hledáčku shora dolů nebo naopak a konečně u vyklápění dochází ke změně orientace – tento pohyb nám tedy umožní fotografování na šířku nebo na výšku. 3D hlavy mají zpravidla 3 aretační šrouby.


Aretační šrouby u všech druhů hlav mohou mít dvě základní provedení. Tím nejpoužívanějším a také nejlepším řešením je zakončení šroubu prodlouženou otočnou rukojetí, která mívá navíc speciální protiskluzovou úpravu. Ty nejlepší rukojeti jsou pak vyrobeny ze dvou různých materiálů (např. Manfrotto), podobně jako rukojeti profesionálních šroubováků, které se vám neprotočí v ruce ani při těch největších utahovacích momentech. Varianta šroubu s plastovým zakončením hned u hlavy šroubu (tzv. motýlek) je méně praktická a při častějším a delším používání navíc bolí prsty. Vřele doporučuji vyzkoušet si celodenní rozdíl v utahování šroubu a v utahování otočné rukojeti u kombinace fotoaparát + teleobjektiv o hmotnosti několika kilogramů – v případě šroubu večer neucítíte prsty na ruce. Někteří výrobci ve snaze ušetřit každý dolar používají sice u 3D hlav otočné rukojeti, ale jen na horizontální a vertikální nastavení – pro vyklápění u nich najdeme pouze šroub.

Šrouby mají proti otočným rukojetím ještě jednu podstatnou nevýhodu: jejich ovládání v zimním období není bez rukavic prakticky možné. Určitě zvládnete během okamžiku zmáčknout v -20°C spoušť fotoaparátu a předtím nastavit expozici. Co ale bude zcela jistě nepříjemné, bude nutnost sundat rukavice, abyste byli schopni nastavit stativ a jeho hlavu do potřebné kompozice. Svou roli zde hraje i schopnost utáhnout šroub na patřičný utahovací moment – i to může být v rukavicích problém. Proto vřele doporučuji pro výběr „celoročního“ stativu vyhýbat se modelům hlav, které nemají všechny směry pohybu ovladatelné pomocí otočných rukojetí.

Dvoucestné 2D hlavy umožňují fotoaparátu pohyb dvěma různými směry: horizontálně a vertikálně. 2D hlavy mají zpravidla dva aretační šrouby. U 3D i 2D hlav existují i výjimky, kdy se horizontální i vertikální pohyb fixuje jedním šroubem (toto řešení se ale používá spíše u videostativů).


Kulové hlavy umožňují s fotoaparátem pohyb stejnými směry, jako hlavy 3D; rozdíl je ovšem v tom, že u kulových hlav je vždy pouze jediný aretační šroub, jehož povolením se v pouzdře hlavy uvolní kulový kloub a fotoaparátem je možno pohybovat do libovolného směru. Po opětovném utažení tohoto jediného šroubu je fotoaparát zajištěn.


Poslední, třetí částí, na kterou je třeba (nejen) u profesionáních stativů pamatovat zvlášť, je rychloupínací destička (rychloupínací adaptér). Ta nám velmi výrazně usnadňuje život a zrychluje práci. U levnějších řešení je pevnou součástí stativové hlavy, resp. celého stativu. My si tady ovšem rozebereme řešení kvalitnější, kdy se rychloupínací destička montuje přímo na fotoaparát nebo na objektiv a následně zajišťuje velmi pevné a přitom operativní spojení se stativem. Představte si, že byste museli před každým pořízením snímku fotoaparát zdlouhavě připevňovat přímo na stativ a při přesunutí na jiné místo v terénu ho zase odšroubovat a tak pořád dokola! S rychloupínací destičkou jde práce jako po másle: máte ji neustále pevně připevněnu k fotoaparátu v jeho spodní části a tak pouze přijdete na místo, rozložíte stativ a uděláte „cvak“.

Pojistnou páčkou pak můžete fotoaparát kdykoli v případě potřeby uvolnit a uložit jej zpět do brašny i s rychloupínací destičkou – fotoaparát tak zůstává neustále v pohotovosti a zpět na stativu ho můžete mít doslova během vteřiny. S nasazenou destičkou na fotoaparátu lze navíc bez jakýchkoli problémů fotografovat z ruky, takže pokud v jeden den fotografujete i z ruky i ze stativu, nemusíte ji vůbec sundávat. Další obrovskou výhodou rychloupínacích destiček je skutečnost, že si jich můžete zakoupit přesně tolik, kolik fotoaparátů požíváte pro fotografování ze stativu během jedné akce. Pokud tedy pořizujete zároveň klasické fotografie krajiny a zároveň ztvárňujete tutéž krajinu na infrafilm, přijdou vám dvě destičky určitě vhod. Ušetří vám čas a ten může být při některých záběrech rozhodující. V běžné fotoamatérské praxi si ale vystačíme s jedinou destičkou.

Povrch destiček bývá potažen buď gumou nebo korkem. Důvodem je zajištění maximální protiskluznosti.

Speciálními destičkami jsou destičky panoramatické. Mají velmi přesnou stupnici, která umožňuje kontrolu nad pohybem fotoaparátu kolem své vlastní osy. Jak už označení napovídá, používají se pro panoramatickou fotografii, kde je ve většině případů výsledný fotografický obraz složen z několika dílčích, které vznikají postupným otáčením fotoaparátu kolem osy a následným snímáním scenérie.


Ne vždy je ovšem možné nasadit na stativovou hlavu přímo tělo fotoaparátu s rychloupínací destičkou. V případě těžších teleobjektivů by za takovéto situace mohlo dojít k nevratnému poškození bajonetu na fotoaparátu nebo na objektivu jeho vylomením! Musíme si uvědomit, že fotoaparát je nutno brát s objektivem jako jeden celek, který má své těžiště. Pokud nepoužíváme těžší teleobjektivy, je toto těžiště přibližně v místě, kde je na fotoaparátu závit pro stativový šroub. V tomto případě totiž hmotnost těla fotoaparátu převyšuje hmotnost objektivu. V případě použití těžších teleobjektivů, které svou hmotností převyšují hmotnost těla fotoaparátu, je k uchycení na stativ nutno použít tzv. stativovou objímku, která je v takových případech vždy standardně dodávána k objektivu.

Stativová objímka je buď pevnou součástí objektivu a nelze ji sundat, nebo je odnímatelná. Výhoda odnímatelné objímky spočívá v pohodlnější manipulaci s prstenci na objektivu a s objektivem jako takovým v okamžiku, kdy fotografujeme pouze z ruky. Objímka má ve spodní části závit pro stativový šroub (stejný jaký je na těle fotoaparátu), na který namontujeme stativovou destičku. Tím dojde k vyrovnání těžiště soustavy fotoaparát-objektiv a nehrozí vylomení objektivu z bajonetu fotoaparátu. A jak s jistotou určíme, kdy je třeba ke stativové hlavě připevňovat fotoaparát a kdy objektiv? Velmi jednoduše: vždy, když je výrobcem k objektivu dodaná stativová objímka, použijte ji. Ve všech ostatních případech upevňujte k hlavě stativu přímo tělo fotoaparátu.