Stativy - různé druhy a jejich části
12.9.2006, Jaroslav Kopečný, článek
Minule jsme si vysvětlili, proč a kdy by se měly používat. Dnes se podíváme, jaké druhy stativů existují, z čeho se skládají, z jakých se vyrábějí materiálů, jaké příslušenství lze ke stativům používat a nejdůležitější věc: jak stativy používat.
Kapitoly článku:
Stativy se vyrábějí z několika druhů materiálů, které následně určují možnosti jejich nasazení v praxi a také samozřejmě cenu. Kromě charakteristických vlastností zmíněných dále určují použité materiály jeden z nejdůležitějších parametrů stativu – jeho hmotnost. Než půjdete kupovat stativ, vemte s sebou do prodejny váš nejtěžší fotoaparát a nejtěžší objektiv, nebo si alespoň tyto komponenty dohromady zvažte. Minimální hmotnost kompletního stativu (tedy včetně hlavy) by měla odpovídat hmotnosti fotoaparátu na něm nasazeném, a to opět kompletně (tedy včetně objektivu). Platí základní pravidlo, že čím bude stativ těžší, tím bude stabilnější a bude lépe odolávat otřesům. Tímto pravidlem se ale nelze řídit bezmezně – asi těžko bychom vyrazili do terénu se stativem těžkým 50 kg, i kdyby byl sebestabilnější. Proto hledají výrobci různé alternativy a stále hledají nové materiály, které jsou lehčí a pevnější. Téměř vždy platí, že čím je stativ levnější, tím se jedná o větší kompromis materiál versus stabilita. V nejhorším případě je levný stativ navíc ještě lehký – takový výrobek raději zdaleka obejděte.
Nejlevnějšími používanými materiály jsou plast, ocel a slitiny hliníku (dural) a jejich vzájemné kombinace. Mezi dražší pak patří uhlíková vlákna (karbon), slitiny hořčíku a titan, které se významnou měrou podílejí na snížení motnosti.
Stativy z karbonu jsou o 30% lehčí, než běžné stativy vyrobené z duralu, přičemž použití karbonu nemá žádný nepříznivý vliv na stabilitu nebo životnost stativu. Karbon se však používá pouze na výrobu nohou stativů, na ostatní části se u nejdražších modelů používají slitiny hořčíku. Důvod je prostý – slitiny hořčíku umožňují výrobcům produkovat odlitky a tvary, které by za pomoci uhlíkových vláken nebylo možné vyrobit. Hořčík má také nižší specifickou hmotnost než hliník nebo ocel (konkrétně jsou to dvě třetiny hmotnosti hliníku a čtvrtina hmotnosti oceli). Hořčík navíc oproti hliníku a oceli lépe pohlcuje vibrace, nekoroduje a zachovává si rozměry i při změnách teploty a v neposlední řadě je pevnější.
Dřevo se na výrobu stativů dnes již téměř nepoužívá, ale v minulosti tomu bylo právě naopak – stativy byly výhradně dřevěné a ocelové měly pouze některé části. Dřevo na rozdíl od kovových stativů netrpí rezonancí, ale bohužel je příliš těžké a není odolné vůči povětrnostním vlivům jako jeho dnešní konkurenční materiály. Tento materiál tak dnes zůstal doménou pouze několika málo menších výrobců, kteří se zákazníkům snaží nabídnout mimo výhod dřeva jako materiálu také výhody jeho vzhledu a výjimečné dílenské zpracování. Příkladem může být americká firma Ries, jejichž stativy používal sám velký Ansel Adams, jehož „Zone Systém“ se stal legendou a jehož fotografie patří k absolutní spičce krajinářské fotografie. Nutno podotknout, že cena dřevěných stativů je velmi vysoká a v ničem si nezadá s těmi nejdražšími materiály jako jsou např. karbon nebo titan.
Speciální edice zelených stativů Manfrotto série 055
Pokud se budeme bavit pouze o materiálu a pomineme ostatní vlastnosti rozhodující pro výběr kvalitního stativu, měl by mít ideální stativ do terénu bezesporu co nejmenší hmotnost při zachování maximální tuhosti konstrukce. Dalšími důležitými vlastnostmi jsou odolnost vůči povětrnostním vlivům a životnost.
U studiových stativů je situace poněkud odlišná, protože tam nehraje hmotnost žádnou roli – stativ není nutno nikam daleko přenášet a vláčet se s ním dlouhé kilometry, jako je tomu např. při fotografování krajiny a zejména pak horských oblastí. Studiové stativy jsou navíc v mnoha případech vybaveny kolečky, které umožňují jejich operativnější pohyb po studiu. Můžeme pominout i odolnost vůči povětrnostním vlivům. Co do materiálů používaných při výrobě studiových stativů nám tedy nakonec zůstanou dvě rozhodovací kritéria: tuhost konstrukce a životnost.
Pokud se bavíme o materiálech, neměli bychom opomenout ani barevné provedení stativu. Někomu se tato problematika může zdát zbytečná a bude ji přiklánět spíše k věci osobního vkusu. Skutečnost však může být malinko odlišná. Většina stativů se totiž vyrábí v černé barvě a má to svůj důvod. Asi by nikoho příliš nepotěšilo, kdyby např. u výsledné portrétní fotografie zjistil, že modelka má na pleti odlesk „prasátka“ vrženého odleskem slunce z pochromovaného stativu. Je to jeden zdůvodů, proč volí výrobci matnou černou barvu. Všimněte si, že také všechny fotoaparáty a blesky jsou v poloprofesionální a profesionální třídě černé. Vedle černé barvy se u stativů do exteriéru používá navíc zvláštnost: čistě zelené nebo maskované zeleno-hnědé zabarvení. To je důležité pro všechny, kdo fotografují divokou přírodu a potřebují být maskováni, aby nevyplašili objekty svého zájmu.
Nejlevnějšími používanými materiály jsou plast, ocel a slitiny hliníku (dural) a jejich vzájemné kombinace. Mezi dražší pak patří uhlíková vlákna (karbon), slitiny hořčíku a titan, které se významnou měrou podílejí na snížení motnosti.
Stativy z karbonu jsou o 30% lehčí, než běžné stativy vyrobené z duralu, přičemž použití karbonu nemá žádný nepříznivý vliv na stabilitu nebo životnost stativu. Karbon se však používá pouze na výrobu nohou stativů, na ostatní části se u nejdražších modelů používají slitiny hořčíku. Důvod je prostý – slitiny hořčíku umožňují výrobcům produkovat odlitky a tvary, které by za pomoci uhlíkových vláken nebylo možné vyrobit. Hořčík má také nižší specifickou hmotnost než hliník nebo ocel (konkrétně jsou to dvě třetiny hmotnosti hliníku a čtvrtina hmotnosti oceli). Hořčík navíc oproti hliníku a oceli lépe pohlcuje vibrace, nekoroduje a zachovává si rozměry i při změnách teploty a v neposlední řadě je pevnější.
Dřevo se na výrobu stativů dnes již téměř nepoužívá, ale v minulosti tomu bylo právě naopak – stativy byly výhradně dřevěné a ocelové měly pouze některé části. Dřevo na rozdíl od kovových stativů netrpí rezonancí, ale bohužel je příliš těžké a není odolné vůči povětrnostním vlivům jako jeho dnešní konkurenční materiály. Tento materiál tak dnes zůstal doménou pouze několika málo menších výrobců, kteří se zákazníkům snaží nabídnout mimo výhod dřeva jako materiálu také výhody jeho vzhledu a výjimečné dílenské zpracování. Příkladem může být americká firma Ries, jejichž stativy používal sám velký Ansel Adams, jehož „Zone Systém“ se stal legendou a jehož fotografie patří k absolutní spičce krajinářské fotografie. Nutno podotknout, že cena dřevěných stativů je velmi vysoká a v ničem si nezadá s těmi nejdražšími materiály jako jsou např. karbon nebo titan.
Speciální edice zelených stativů Manfrotto série 055
Pokud se budeme bavit pouze o materiálu a pomineme ostatní vlastnosti rozhodující pro výběr kvalitního stativu, měl by mít ideální stativ do terénu bezesporu co nejmenší hmotnost při zachování maximální tuhosti konstrukce. Dalšími důležitými vlastnostmi jsou odolnost vůči povětrnostním vlivům a životnost.
U studiových stativů je situace poněkud odlišná, protože tam nehraje hmotnost žádnou roli – stativ není nutno nikam daleko přenášet a vláčet se s ním dlouhé kilometry, jako je tomu např. při fotografování krajiny a zejména pak horských oblastí. Studiové stativy jsou navíc v mnoha případech vybaveny kolečky, které umožňují jejich operativnější pohyb po studiu. Můžeme pominout i odolnost vůči povětrnostním vlivům. Co do materiálů používaných při výrobě studiových stativů nám tedy nakonec zůstanou dvě rozhodovací kritéria: tuhost konstrukce a životnost.
Pokud se bavíme o materiálech, neměli bychom opomenout ani barevné provedení stativu. Někomu se tato problematika může zdát zbytečná a bude ji přiklánět spíše k věci osobního vkusu. Skutečnost však může být malinko odlišná. Většina stativů se totiž vyrábí v černé barvě a má to svůj důvod. Asi by nikoho příliš nepotěšilo, kdyby např. u výsledné portrétní fotografie zjistil, že modelka má na pleti odlesk „prasátka“ vrženého odleskem slunce z pochromovaného stativu. Je to jeden zdůvodů, proč volí výrobci matnou černou barvu. Všimněte si, že také všechny fotoaparáty a blesky jsou v poloprofesionální a profesionální třídě černé. Vedle černé barvy se u stativů do exteriéru používá navíc zvláštnost: čistě zelené nebo maskované zeleno-hnědé zabarvení. To je důležité pro všechny, kdo fotografují divokou přírodu a potřebují být maskováni, aby nevyplašili objekty svého zájmu.