Za krásami Šumavy

Spoluautor: Jiří Šefrna

Mnoho lidí už dumalo nad tím, čím Šumava, kraj Karla Klostermanna, tolik přitahuje. Třeba je to její komplikovanou minulostí, možná pohnutými osudy lidí po válce anebo snad hlubokými nekonečnými masívy lesů, horskými hřebeny, dlouhými pláněmi, krásnými jezery, rašeliništěmi nebo prameny Vydry a Vltavy. Možná je to od všeho trochu a možná za tím vězí nedostupnost Šumavy v dobách totality.


V každém případě se mnoho z nás na Šumavu rádo vrací, ať už na jaře na procházky, v létě na túry, na podzim za krásnými snímky nebo v zimě zalyžovat si na zdejších sjezdovkách a zaběžkovat ve stopách dlouhých desítky kilometrů a vedoucích těmi nejkrásnějšími kouty šumavských hor. Ani zima na Šumavě však není pro fotografy méně krásná než ostatní roční období. Ačkoliv je počasí nevyzpytatelné a méně nakloněné procházkám, není nic krásnějšího než fotografování v zasněžené krajině. Ovšem je třeba mít trochu štěstí a doufat, že počasí bude přející a krásná panoramata nezahalí mlha.

Ať už se vydáte na lyže či běžky na Zadov, Kvildu nebo v okolí Srní a Modravy, určitě si pár kilometrů zajeďte a namiřte si to přes obec Rejštejn směrem na Srní. Po třech kilometrech odbočte vlevo na Kvildu. Dlouhými serpentýnami se dostanete do obce Svojše. Po dalších dvou kilometrech vyjedete z lesa a po levé straně se vám otevře krásné velké údolí. Na horizontu uvidíte hrad Kašperk. Když budete pokračovat dál po silnici, po pár kilometrech se vynoříte z lesa v nadmořské výšce 1142 metrů nad mořem. Po obou stranách se před vámi otevřou zasněžené Kvildské pláně. Napravo před vámi uvidíte Velký a Malý Roklan v celé své kráse.


Pokud máte rádi východy slunce a neváháte vstát o něco dříve, můžete na tomto místě na horizontu nad Svojšema při inverzi strávit doslova dech beroucí okamžiky. Uvidět můžete nádherné oblačné moře omývající zálivy Polední hory s majestátně se tyčící rozhlednou Poledník.
I kdyby se vám snad rozhlednu spatřit nepodařilo a inverze třeba nebyla tak velká, můžete se těšit z krásného zlatého východu slunce nad Kvildskými pláněmi.


Když pak pojedeme dál, ještě před příjezdem do lesa mineme parkoviště, které slouží jako jedno z výchozích míst pro běžkaře. Tam stojí pár metrům od cesty hrdě a vzpřímeně strom, který se stal námětem mnohých fotografií. Zvláště v zimě působí majestátně, jak ze své výšky shlíží na zasněženou krajinu. Samotář.


Vydáme se nyní do obce Horská Kvilda, kde bývá pravidelně měřena nejnižší teplota z celé Šumavy. Horskou Kvildu také proslavil šumavský obr a silák Josef Rankl, který zde žil a zemřel koncem 19. století. Pokud se o něm chcete dozvědět více, rozhodně nezapomeňte navštívit stejnojmenný hotel Rankl, kde se v předsálí recepce nachází velmi zajímavá expozice o této osobnosti šumavských dějin. Nechybí ani jeho velký dřevěná socha, u které se turisté velmi rádi fotí.

Mezi obcemi Horská Kvilda a Kvilda je křižovatka, kde můžete odbočit doleva na Zdíkov a odtud na Churáňov a Zadov, kde se nachází sjezdovka s názvem Kobyla. Odtud můžete při dobré viditelnosti spatřit i rakouské Alpy. Když se však rozhodneme pokračovat do obce Kvilda, najdeme pod sjezdovkami za bývalou pilou cestu, která vede do údolí, v němž pramení Vltava.


Z Kvildy se můžeme dostat také na Filipovu Huť. Toto místo je rovněž rájem všech milovníků běžkování a poskytuje nádherné vyhlídky na celou Šumavu. Rozhodně byste je proto neměli při svých toulkách po šumavských horách opominout. Nabízí se vám zde nádherné výhledy na oba Roklany a na Modravu. Nezapomeňte se také zastavit na Klostermannově chatě, která bezpochyby patří mezi nejznámější budovy na Šumavě vůbec. Před pár lety prošla důkladnou a velmi nákladnou rekonstrukcí. Posuďte sami, jak jí to teď sluší.


Pokračujeme cestou na Modravu, odkud se dostaneme pěšky pohodlnou cestou na Rybárnu a podél Roklanského potoka můžeme vyšlápnout až na Tříjezerní slať.
Po silnici se pak vydáme dál směrem k obci Srní. Cesta se klikatí kolem řeky Vydry. Pokud je dost sněhu, proplétá se voda mezi obrovskými kameny přikrytými sněhovými čepicemi, obrazy vskutku pohádkové. Kousek před Antýglem najdete po levé straně parkoviště a most přes Vydru - Rechle.


Pak už dorazíte do Antýglu, kde silnice křižuje Vydru.


Po krátkém výjezdu do kopce míjíme Rokytu, kde se nachází parkoviště. Pokud máte čas a náladu, můžete se odtud vydat zpátky podél náhonu elektrárny a dojít až na zmíněné Rechle. Z této cesty je krásný pohled na Antýgl.


Nyní se už bez zastávky dostaneme až na Srní. Zde si musíme vybrat, jestli pojedeme doleva na Prášily a na Železnou Rudu nebo budeme pokračovat po hlavní silnici a vrátíme se zpět přes Čeňkovu pilu do Rejštejna. Pokud pojedeme tudy, hned pod Srním se nám otevře další úchvatný pohled do údolí řeky Otavy.


Horskými serpentinami sjedeme dolů k Čenkově pile, kde si můžeme prohlédnout krásný starý náhon a za ním soutok Vydry a Křemelné. V letních měsících je tento úsek řeky hojně navštěvovaný a sjížděný vodáky. Právě zde vzniká známá řeka Otava, která se po devadesáti kilometrech u Zvíkova vlévá do Vltavy. Zvláštností je, že prameny Vltavy se nacházejí nedaleko odsud na Kvildě, řeka si však pro svou pouť vybrala jinou jižnější a delší cestu.


Tady se kruh uzavírá. Nacházíme se opět v Rejštejně, tentokrát na návsi. Za shlédnutí jistě stojí i nedaleký hrad Kašperk, který je odsud vzdálen jen osm kilometrů a z jeho věží je nádherný výhled široko daleko.
Příště se podíváme třeba na Železnorudsko, ale to už jistě na Šumavu zavítá jaro. Šťastnou cestu, dobré světlo a na Šumavě nashledanou.


Spoluautor: Jiří Šefrna
Šumavský rodák a milovník fotografování vystudoval původně Vojenskou střední odbornou školu leteckou v Prešově. Fotografováním na poloprofesionální úrovni se zabývá již deset let. Mezi jeho oblíbené žánry patří především krajina, portrét a akt. Jeho oblíbeným přístrojem je Sony Alpha A700. Jeho fotografie si můžete prohlédnout na adrese http://galerie.fotografovani.cz/foto/jiri.sefrna.