Zrcadla minulosti: historie Olympus DSLR

Nenechejte se vyvést z míry absencí roku 2002, nezapomněl jsem na něj, ale v tomto roce nevyšla žádná All-In-One DSLR, protože se Olympus připravoval na něco velkého - vstup na profesionální trh s DSLR uvedením vlastního těla digitální zrcadlovky s možností používat výměnné objektivy.

Před tím než se dostaneme k první DSLR nové řady spadající do oblasti nazvané Olympusem jako "E-System" (neplést s předchozími modely značenými již písmenem "E"), musíme si stručně vysvětlit, o co se jedná. E-System je označením nového systému DSLR fotoaparátů a všeho s tím spojeného - těla, objektivy, blesky a příslušenství.
Dalším stejně významným bodem, o kterém se musím před nadcházející érou DSLR Olympusu zmínit, je standard vytvořený Kodakem a Olympusem pojmenovaný jako "4/3 System" (čtěte jako Four Thirds). Jeho historie sahá až do roku 2001, kdy ho společně oznámily veřejnosti jako nový standard pro vývoj DSLR. Tento standard definoval a stále ještě definuje velikost snímacího senzoru (4/3" typ, rozměry 18 x 13,5 mm) a typ bajonetu / komunikačního protokolu mezi tělem fotoaparátu a objektivem.
Výhoda 4/3 standardu je zřejmá - jakýkoliv 4/3 objektiv různých výrobců lze použít na jakémkoliv 4/3 těle. Pokud se chcete o tomto standardu dozvědět více, doporučuji si přečíst jeho názorné vysvětlení v českém jazyce přímo na stránkách olympus.cz.

Nyní, když nám pojmy E-System a 4/3 System nejsou cizí, můžeme směle přistoupit k první čistokrevné DSLR Olympusu s možností výměny objektivů.

2003 - Olympus E-1

Červen 2003 se do dějin historie DSLR zapsal jako den uvedení první profesionální DSLR Olympus E-1 založené na standardu 4/3 a patřící pod E-System. Jelikož se jednalo o první tělo nefalšované DSLR z dílny Olympusu, popíšeme si jej trochu podrobněji.

Konstrukce celého fotoaparátu byla tvořena hořčíkovými slitinami s ochranným utěsněním proti prachu a stříkající vodě. O snímání obrazu se staral 4/3" CCD senzor Kodaku se 4,9 efektivními Mpx a maximálním rozlišením 2560 x 1920 px. "Supersonic Wave Filter" sloužil k čištění snímače po každém startu fotoaparátu a pořízené fotografie bylo možné stahovat do PC přes USB 2.0 či FireWire.
Bajonet byl samozřejmě taktéž 4/3 standardu a v době uvedení existovaly čtyři ZUIKO DIGITAL objektivy Olympusu. Důležité je zmínit se i o rychlosti sekvenčního snímání - 3 snímky/s, v řadě 12 za sebou. U E-1 nechyběla ani možnost výběru barevného prostoru mezi sRGB a Adobe RGB společně s podporou ukládání RAW + JPEG. SmartMedia karty byste již hledali marně a jako skladiště fotografií sloužily pouze Compact Flash karty.

Nakonec bych rád ještě z mnoha technických parametrů vyzdvihl 1,8" LCD display se 134 000 px, který byl u takovéto DSLR spíše zklamáním.
I přes spoustu nedostatků znamenala pro Olympus první DSLR s vyměnitelnými objektivy velký úspěch, který ho dostal mezi největší hráče na poli profesionálních digitálních zrcadlovek - Nikon + Canon a to navíc s cenou pod $2000.

2004 - Olympus E-300

V září 2004 uvedl Olympus amatérskou DSLR E-300, pro americký trh pojmenovanou jako EVOLT E-300. Jednalo se v historii o druhou DSLR založenou na standardu 4/3 a využívající 4/3" CCD snímací čip Kodaku. Ten byl vybaven 8 efektivními Mpx s rozlišením 3264 x 2448 px, což byl v amatérské oblasti digitálních zrcadlovek výrazný nadprůměr.

Hledáček byl zajímavý tím, že namísto hranolu používal 4 zrcátka a díky tomu mohla E-300 získat tak nezvykle nízký profil. Světelný paprsek byl totiž veden nejprve doprava, pak nahoru mimo osu fotoaparátu a následně do hledáčku. Tento systém hledáčku pojmenoval Olympus jako "Optical Porro Finder".
Rychlost snímání nedosahovala žádných závratných hodnot - 2,5 snímků/s, v řadě 4 a LCD display zůstal stejný jako u E-1. O zpracování obrazu se staral obrazový procesor TruePic TURBO.
Olympus E-300 spadal do amatérského segmentu trhu jak cenou kolem $1000, tak i velikostí a hmotností 580 g. Díky tomu mohla E-300 konkurovat amatérským DSLR, jako byl Canon EOS 300D či Nikon D70.

2005 - Olympus E-500

Olympus E-500 (EVOLT E-500) spatřil světlo světa v září přesně rok po E-300 a svým vzhledem připomínal spíše klasickou 35mm SLR namísto ploché E-300. Mířil opět do rukou amatérů a s cenou hluboko pod $1000 bylo jasné, že se jedná o výhodnou koupi, protože byl oproti E-300 lepší ve většině parametrů.
4/3" CCD snímač Kodaku zůstal stejný včetně počtu Mpx a vylepšení doznal pouze IR filtr. Hledáček řešený u E-300 zajímavým způsobem se vrátil do původních kolejí - E-500 využívala opět klasický hranol a vedení světelného paprsku osou fotoaparátu. Výrazným krokem vpřed byl nový LCD display, který měl konečně úhlopříčku 2,5" s 215 250 px.

E-500 byla poprvé mezi DSLR vybavena i podporu xD karet - obsahovala tedy duální slot (xD/Compact Flash).
Mezi další vylepšení patřil nový měřící systém, nastavení hodnot ISO či výrazné snížení hmotnost na 435 g, čímž se E-500 stala jednou z nejlehčích DSLR na trhu.

2006 - Olympus E-330

V lednu 2006 zveřejněný Olympu E-330 zavzpomínal na éru All-In-One DSLR, konkrétněji na modely E-10 a E-20 P. Přinesl totiž do světa nových DSLR funkci reálného náhledu Live View a též výklopný LCD display.

U Live View bych se na chvíli pozastavil, jelikož mohlo pracovat ve dvou režimech - při tzv. "A" režimu zůstávalo zrcátko na svém místě a bylo možné používat zároveň i hledáček, Live View obraz se vytvářel pomocí malého sekundárního CCD v šachtě hledáčku. V případě "B" režimu se zvedlo zrcátko, otevřela se závěrka a Live View bylo realizováno pomocí nového Live MOS senzoru.
Tím jsme se dostali k největší změně oproti E-300 - její nástupce E-330 nepoužívala CCD, nýbrž 4/3" Live MOS (NMOS) snímací senzor obsahující 7,5 efektivních Mpx, který pro Olympus vyrobil Matsushita (Panasonic). Rozlišení tedy lehce kleslo na 3136 x 2352 px.
Kromě toho, že bylo LCD výklopné, neprodělalo žádné jiné změny v porovnání s tím u E-500. I většina ostatních vylepšení se na E-330 přenesla z tohoto modelu.

Díky úpravám, které E-330 přinesla a též díky tomu, že si udržela cenu stále kolem $1000, sklidila nejen v Severní Americe, kde nesla označení EVOLT E-330, velký úspěch.

2006 - Olympus E-400

"Nejmenší a nejlehčí digitální zrcadlovka na světě" - těmito slovy přivítal v září 2006 Olympus E-400 své nedočkavé fanoušky. Vzhledem měl nejblíže k modelu E-500 a hmotností 380 g překvapil nejednoho fotografa. I rozměry byly zajímavé - 130 x 91 x 53 mm.

Co se týče 4/3" CCD Kodak snímače, žádný drobeček to nebyl - 10 Mpx a rozlišení 3648 x 2736 px z něj udělaly další "nej" v počtu Mpx mezi digitálními zrcadlovkami Olympusu. Měření expozice používalo 49 zón (podobně jako E-330,500) a snímky bylo možné ukládat vedle Compact Flash karet i na karty typu xD (jako v případě starších sourozenců).

Většina ostatních parametrů nevyčnívala nijak nad ostatními modely a E-400 je zdědila po svých předchůdcích kromě funkce Live View, kterou byste u E-400 hledali marně.
Máme za sebou velmi důležitou etapu dějin DSLR Olympusu, kdy Olympus začal tvořit první digitální zrcadlovky s výměnnými objektivy a podařilo se mu pokrýt jak profesionální trh modelem E-1, tak i amatérský trh s několika digitálními zrcadlovkami pod $1000, které se nejčastěji vyznačovaly malými rozměry a nízkou hmotností.

V následujících letech 2007 - 2008 se dočkáme pokračování profesionální E-1 a též vstupu Olympusu do poloprofesionální oblasti...