Zrcadla minulosti: historie Nikon DSLR

Stejně jako v případě božstvy opředeného Canonu, jehož DSLR historii jsme si prošli v předchozím díle, se i v tomto pokračování budeme zabývat digitálně zrcadlovými přáteli. Díky mým posledním slovům z předchozího dílu už většina z vás tuší, že to bude největší rival společnosti Canon - Nikon.

Abychom se dostali do správného rytmu, pojďme se podívat, zdali i v historii Nikonu objevíme něco stejně zajímavého, jako tomu bylo například u značení EOS, které na sobě nese každá DSLR Canonu.

Nejprve se vrátíme hluboko do minulosti až do července roku 1917, kdy se začal rodit nový výrobce optických systémů. Tři drobné firmy podnikající v oblasti optické výroby se sloučily dohromady, aby v tomto roce položily základy nové japonské optické společnosti nazvané jako Nippon Kōgaku Kōgyō Kabushikigaisha (anglicky "Japan Optical Industries Corporation"), jejíž název zůstal nezměněný po desítky let a zpočátku se zabývala spíše výrobou binokulárů a objektivů.

Až v roce 1988 byla společnost přejmenována na Nikon Corporation. Poprvé jsme se s označením Nikon, které vzniklo sloučením části názvu společnosti Nippon Kōgaku a napodobením značky Zeiss Ikon, mohli setkat již v roce 1946 a firma si jej rezervovala pro malé fotoaparáty. Prvně byl název Nikon použit u poválečného malého fotoaparátu Nikon I vydaného roku 1948.

Nyní, když víme, jak vznikla společnosti Nikon Corporation, můžeme si položit otázku: "Jak to bylo s přechodem do digitální éry?".

Část odpovědi na otázku se skrývá v této podkapitole a je jí nefilmová analogová SLR Nikon QV-1000C. Již koncem 80. let vyrobil Nikon tento zvláštní model fotoaparátu, který měl do digitálních SLR ještě hodně daleko. Většího rozšíření se nedočkal, i když se dostal do normálního komerčního prodeje, kde se ho podle některých zdrojů prodalo kolem 100 kusů.

To, o jakou šlo kuriozitu, posuďte sami - analogová obrazová data (černobílá) z 380 000px CCD senzoru se nepřeváděla na digitální a rovnou se zapisovala na 2" micro-floppy magnetický disk (Video Floppy VF-10) s kapacitou přibližně 50 snímků. Další zajímavostí tohoto nefilmového elektronického fotoaparátu je rychlost snímání, která je skoro k neuvěření - nejvyšší rychlost, kterou uměl pořizovat snímky, byla 20/s!

Příslušenství QV-1000C tvořilo zařízení na přenos snímků QV-1010T, což byla veliká čtečka magnetických disků s malým monitorem.

Nejednalo se sice ještě o digitální fotoaparát, ale v historii vývoje digitálních SLR určitě své místo má, jelikož leží mezi neelektronickým typem záznamu na 35mm film a tím digitálním.

Na digitální záznam si musíme ještě pár let počkat a tyto roky budou ve znamení Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA).

Počátky digitální éry japonské firmy Nikon spadají právě do oblasti spolupráce s NASA. Rostoucí popularita fotoaparátů Nikon ve Spojených státech amerických znamenala, že si jej NASA zvolila v 60. letech na vývoj kinofilmového fotoaparátu pro kosmický výzkum.

Spolupráce započala modelem Nikon Photomic FTN neboli Nikon F vybavený hledáčkem Photomic FTN s TTL měřením expozice, který byl speciálně upraven ve spolupráci s NASA a ta ho použila jako první filmovou SLR Nikonu ve vesmíru v červenci 1971 při misi na Měsíc - Apollo 15.

Další "vesmírný" fotoaparát z řady výzkumných modelů NASA byl založený na těle F4 a poprvé spojuje Nikon s digitalizovanou SLR. Do vesmíru se digitalizovaný Nikon F4 vydal v září 1991 při misi STS-48 na raketoplánu Discovery. Tento fotoaparát můžete najít ještě pod označením Electronic Still Camera (ECS), což bylo obecné pojmenování používané v NASA pro většinu digitálních kosmických fotoaparátů.

Standardní tělo analogové zrcadlovky Nikon F4 bylo upraveno na digitální umístěním 1Mpx monochromatického (černobílého) CCD, který byl zakomponován v rovině filmu. Snímač nesl označení Loral CCD a byl tvořen polem 1024 x 1024 px. Fotografie se digitalizovaly pomocí A/D převodníku a ukládaly se na klasický pevný disk (HDD).

Většina DSLR Nikonu slouží k dokumentování činností, jako jsou kontroly a údržba vybavení. NASA doposud pořídila vybavením Nikon ve vesmíru přes 700 000 fotografií a na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) se používá ještě přibližně 15 různých objektivů z dílny Nikonu značených jako Nikkor. Zbývá jen dodat, že spolupráce Nikonu a NASA trvá dodnes.

Tím jsme se dostali ke kořenům digitalizace SLR a nyní nás čeká kapitola, kde navážeme na historii DSLR Nikonu, kterou započala agentura NASA v již zmíněném roce 1991...