Canon EOS 550D: třídní premiant

Na počátku roku představil Canon novou zrcadlovku EOS 550D, která do třídy vyššího low-endu přinesla zejména velmi vysoké rozlišení 18 megapixelů a znovu tak popohnala megapixelovou válku, kterou započal už i předchůdce EOS 500D. Dále zde můžete najít Full HD videosekvence a 3:2 LCD displej s velmi vysokým rozlišením 1.040.000 bodů. Fotoaparát jsme si zapůjčili s objektivem EF-S 18-135mm 1:3,5-5,6 IS, který lze s tímto přístrojem sehnat v setu. Ten by také měl být důstojným partnerem této zrcadlovce, neboť základní setový objektiv 18-55mm by byl přeci jen trochu omezujícím faktorem. Takže se pojďme na EOS 550D podívat.

Tělo zrcadlovky je vyrobeno z plastu, nicméně dílenské zpracování je dobré a rozhodně nezklame. Grip má pod spouští zajímavý výstupek, který držení přístroje dále znatelně vylepšuje. Co se týče objektivu, ten rovněž působí docela dobrým dojmem, i když pár věcí by mohlo být i lepších. Předně jde o krytku s neuvěřitelně titěrnými pojistkami a jak odjišťování, tak její nasazování je hodně těžký úkol. Podobné problémy s krytkou měl Canon i u ultrazoomů PowerShot SX1 IS a SX10 IS. Ztratit ji kvůli tomuto nedotaženému systému opravdu není problém. Samovolné vysouvání nebo zasouvání objektivu je tak na hraně. Sice se to nestává příliš často, ale je cítit, že mít o pět gramů více, už by se zasouval (zejména při snímání nahoru).

Zepředu je vidět zrcátko, za nímž se skrývá APS-C CMOS snímač s velmi vysokým rozlišením 18 megapixelů. Jeho crop faktor činí 1,6. Vedle bajonetu je tlačítko pro odjištění objektivu, nad bajonetem je pak výklopný blesk. Směrem ke gripu je malé světlo, které slouží jako indikace samospouště nebo pro redukci efektu červených očí. Jako AF dioda nefunguje, na to je zde interní blesk. Na gripu si můžete všimnout malého snímače dálkového ovládání.

Objektiv nabízí reálný rozsah ohnisek 18 až 135 milimetrů, což znamená 7,5× optický zoom. Po přepočtu na kinofilm je to od širokoúhlých 29 mm až po maximálních 216 mm. Světelnost F3,5 až F5,6 je ve své třídě naprosto klasická. Nechybí optická stabilizace, kterou lze vypnout přímo na objektivu. Stejně tak lze přepínat automatické a manuální ostření. To má přiměřenou citlivost. Zoomovací kroužek je dostatečně široký a pro videosekvence je vhodný i díky plynulému pohybu, kdy nedochází k žádnému škubání. S objektivem lze používat 67mm filtry.

Seshora vidíte po stranách ouška na provlečení popruhu. Pochopitelně nechybí patice pro externí blesk, je zde i interní blesk, jehož vyklápění je elektronické. Jako u všech Canonů, i zde je hlavní ovládací kolečko režimů zbytečně tuhé. Samozřejmě je dobré, že se samovolně neotočí, ale přehánět se to nemusí. Naštěstí díky výraznému vroubkování není problém jím otáčet. Na zapínání přístroje je zde posuvník. To má výhodu, že fotoaparát můžete nechat v podstatě neustále zapnutý. Přístroj se totiž sám po několika sekundách vypne (pokud máte vypnutý i LCD displej) a nastartuje jej okamžitě až namáčknutím spouště. Je to velmi rychlé a zároveň úsporné řešení.

Směrem nahoru najdete tlačítko ISO, po jehož zmáčknutí můžete ovládat nastavení ISO citlivosti (dobré je, že není nutno toto tlačítko držet jako např. u korekce expozice). Dále je zde otočné kolečko, jímž můžete nastavit většinu voleb v menu, clonu, expoziční čas a další hodnoty. Tlačítko spouště je naklopené směrem dopředu, jeho chod je bezproblémový.

Zadní strana se nese v tradičním stylů zrcadlovek Canon. Najdete zde velký 3,0" LCD displej s velmi vysokým rozlišením 1.040.000 bodů (720×480 pixelů). Díky tomu má skutečně vynikající ostrý obraz, kterému nelze nic vytknout. Pozorovací úhly jsou vynikající, pozorovatelnost na slunci ale jen průměrná. Nad displejem je optický hledáček s 0,87× zvětšením a 95% pokrytím v každém směru. Pokrytí je rozumné, nicméně pár chybějících procent se občas přeci jen projeví tím, že se do záběru dostane něco nepatřičného. Pod hledáčkem je snímač přiblížení oka, který automaticky vypne LCD displej, aby zbytečně nesvítil.

Nalevo od hledáčku najdete tlačítko MENU, které již dle názvu logicky slouží ke vstupu do hlavního menu. To je děleno do několika podzáložek (3 fotografické, 2 pro prohlížení, 3 technické a jedna pro vlastní menu - sem si natáhnete nejoblíbenější položky z menu, abyste je nemuseli složitě hledat). Tlačítko DISP pak upravuje nejen zobrazení tohoto menu, ale i LCD displeje, který případně vypíná.

Napravo od hledáčku je tlačítko pro Live View, případně také slouží pro spuštění natáčení videosekvencí. Nejvíce vpravo jsou dvě tlačítka, kde první slouží k zamčení expozice. Nevím, zda jsem něco nepřehlédl, ale namáčknutím spouště nelze zamknout expozici i ostření současně, jak je to běžné u kompaktů. Ačkoli v menu se dá nastavit kupa různých možností chování spouště, ta nejtradičnější tam není. A právě toto tlačítko je tak jedinou možností, jak si expozici zamknout, má-li spoušť zamykat ostření. Mé oblíbené "kradení" expozice z jinak osvětlených částí snímku tak nemohlo být použito (tzn. namáčknu spoušť např. na světlejší ploše, čímž stáhnu expozici, překomponuju a mám snímek podexponovaný - není třeba nastavovat její korekci).

Druhé tlačítko pak slouží k nastavení ostřících bodů. Těch je zde celkem 9 a můžete si vybrat mezi automatickým výběrem ostřícího bodu, případně ručně vybrat jeden z nich (hodí se např. při focení na stativu). Pro výběr ostřícího bodu stačí držet tlačítko a točit horním kolečkem. Obě tato tlačítka pak v režimu prohlížení slouží také k přibližování a oddalování náhledu. Vedle displeje ja pak tlačítko Av pro korekci expozice (opět nutno držet a točit horním ovladačem), pod ním pak tlačítko Q, které spouští rychlé menu. Informační menu na displeji tak lze najednou ovládat a poměrně rychle a pohodlně nastavit vše, co potřebujete.

Čtyřsměrný ovladač je oddělený, což prospívá ergonomii (nelze stisknout dva směry najednou, jak je to běžné u kompaktů). Směrem nahoru vybíráte vyvážení bílé, vlevo průběžné režimy ostření, dole barevný styl obrazu a nalevo samospoušť, příp. sekvenční snímání. Canon musím pochválit za geniální přístup ke tlačítkům. Např. do menu vyvážení bílé se člověk dostane tlačítkem "nahoru" a také tímto tlačítkem se v něm pohybuje, ačkoli menu je horizontální. Fotograf tak nemusí měnit polohu prstu a vše zvládne jedním jediným tlačítkem. Uprostřed je nastavovací tlačítko SET. Zbývají poslední dvě. Více nalevo je tlačítko pro vstup do režimu prohlížení snímků a napravo je pak možno jednotlivé snímky mazat.

Z pravého pohledu je vidět výstupek gripu. Vzadu je pak krytka prostoru pro paměťovou kartu SDHC, resp. SDXC a také krytka pro vstup napájení. Dobře lze také posoudit délku objektivu.

Naopak nalevo vidíte krytku, která skrývá zdířku pro externí mikrofon, dálkové ovládání, USB a HDMI kabel. Na těle si lze všimnout mono mikrofon (nad logem modelu EOS 550D), pod bleskem je elektronické tlačítko pro jeho vyklopení, směrem níže pojistka pro odjištění objektivu a úplně nejníže tlačítko pro náhled hloubky ostrosti. To jsem často těžko hledal, ačkoli jeho poloha je v zásadě logická. Na objektivu vidíte dva přepínače pro ostření a stabilizaci.

Vespod toho moc zajímavého není. V podstatě tu vidíte jen kovový závit pro stativ a krytku prostoru pro baterii.

Li-Ion akumulátor LP-E8 má napětí 7,2 V a kapacitu 1120 mAh. Na takové údaje je až překvapivě velký.

Canon EOS 550D se tedy při prvním ohledání jeví jako velmi slušná zrcadlovka své třídy. Nabízí přiměřenou ergonomii jen s malými výhradami a specifikace určitě navnadí. V dalších kapitolách se podívejme, jak se papírové údaje projevují v praxi.