Sony a3000 (ILCE-3000): CSC co nejlevněji

Sony míří do nejlevnější třídy APS-C fotoaparátů hned dvěma fotoaparáty s tvarem DSLR, ale ani jeden digitální zrcadlovkou ve skutečnosti není. Jako první jsme nedávno otestovali Sony SLT-A58 s 18-55mm SAM II objektivem, který přinesl 20MPx APS-C CMOS senzor, elektronický hledáček a polohovatelný LCD displej. Dnes se podíváme na Sony a3000, který je znám také pod označením ILCE-3000. V podobném těle je ale ukrytý NEX, tedy jde o CSC fotoaparát a nikoli o SLT. Nemá tedy zrcátko pro fázové ostření, ale čip je obnažen a ostří se zde kontrastně.

Za zhruba stejnou nebo lehce nižší cenu přichází a3000 se stejným 20MPx APS-C CMOS senzorem (bez zrcátka ale pobere o 30 % více světla a měl by tedy méně šumět), najdete tu také elektronický hledáček, ten je ale mnohem menší a má velmi malé rozlišení. Rovněž u displeje bylo rozlišení sníženo a není ani výklopný. K fotoaparátu jsme dostali 18-55mm setový objektiv, který už znáte z NEXů. S fotoaparátem jsme otestovali i pevnou světelnou padesátku Sony E 1.8/50 OSS.

 

Když jsem poprvé dostal do ruky Sony a3000, ihned mi v mysli vytanula zrcadlovka Nikon D3200. Stačí se podívat na množství tlačítek, které je opravdu velmi malé. Displej s malým rozlišením, malinký hledáček, velmi malá výška gripu, zde je prostě ihned vidět, že fotoaparát je oholen téměř jen na to nejzákladnější minimum, které je akceptovatelné. I zde se podobně jako na zmíněném Nikonu šetřilo až moc okatě, fotoaparát to ale logicky kompenzuje nízkou cenou. Na druhou stranu je grip je o trochu lépe tvarovaný, vejdou se mi na něj jakž takž tři prsty (ale i zde by mohl být o nějaký ten milimetr vyšší). Grip je navíc dost dlouhý směrem dopředu, takže komfort držení lze označit jako poměrně dobrý, určitě lepší než u D3200. Zpracováním je to typické Sony. Výrazná plastovost, ale zároveň nepochopitelná robustnost fotoaparátu, což dokládá i výborně zpracovaný objektiv.

I když fotoaparát má vzhled digitálních zrcadlovek, nenechte se mýlit. Jedná se o CSC fotoaparát na bázi NEXů a stejně tak jsou pro něj určeny E-mount objektivy a nikoli A-mount jako na SLT přístroje. Pokud jste zvyklí na jiné fotoaparáty s výměnnými objektivy, může vás překvapit tlačítko na odjištění objektivu na pravé straně od objektivu a ne nalevo, jak je u většiny značek obvyklé (při pohledu zezadu). Nahoře je ještě přisvětlovací dioda, která funguje také jako kontrolka samospouště. Nutno uznat, že autofokus na modelu a3000 (alespoň s firmwarem verze 1.00) není žádný rychlík, v horším světle není ani moc úspěšný a dokonce ani dioda výsledkům moc nepomáhá.

Hlavním objektivem pro tento test byl Sony SEL-1855 (Sony E 18-55mm 1:3.5-5.6 OSS), který už velmi dobře znáte z recenzí NEXů. Objektiv má ohniskový rozsah 18-55mm, tedy 27 až 82,5 mm po přepočtu. Světelnost má klasické rozmezí F3,5 až F5,6 dle zoomu, objektiv je stabilizovaný stejně jako u NEXů na rozdíl od SLT, kde jsou stabilizované senzory. Chod zoomovacího kroužku je sice docela tuhý, ale naprosto plynulý a vhodný i pro natáčení videosekvencí. Zde si Sony rozhodně zaslouží pochvalu. Ostřící kroužek jde také ztuha, ale velmi plynule. Chod má přiměřenou citlivost, uvítal bych ale zobrazení ostřící vzdálenosti (např. grafem), aby bylo snadno poznat, zda ostřím blíž nebo dál (ve směru hodinových ručiček se ostří blíž, intuitivně bych očekával spíše opak). Objektiv může používat 49mm filtry.

Horní strana ničím zvláštním nepřekvapí. Najdete tu sáňky na blesk, interní stereo mikrofon (aspoň někde se nešetřilo) a interní blesk se směrným číslem pouhopouhých 4 při citlivosti ISO 100! Přitom standardem u low-endových zrcadlovek je číslo kolem 12 a dostává se tak spíše na úroveň malinkatých externích blesků dodávaných ke stylovým CSC fotoaparátům. Blesk se vyklápí mechanicky tlačítkem na levé straně.

Směrem napravo od blesku vidíte tlačítko FINDER/LCD, které přepíná mezi hledáčkem a LCD displejem. Jak správně tušíte, na oční senzor se tu místo nenašlo, a tak tuto záležitost musíte řešit ručně, což považuji za hodně otravné. Pokud chcete používat hledáček, je nastavování parametrů přes hledáček dost obtížné (kvůli malému počtu tlačítek je tu hodně funkcí, které musíte lovit složitěji v menu). Režim prohlížení snímků automaticky spouští zobrazení na displeji, což osobně spíše chválím (není nutno displeje ručně přepínat), ale umím si představit situace (sám se do nich se svým fotoaparátem občas dostávám), kdy je lepší se na snímek podívat v hledáčku, a to fotoaparát neumožňuje. Prohlížení snímků je zásadně na velkém zadním displeji, v hledáčku nikoli.

Kolečko fotografických režimů dává také tušit, že možnosti fotoaparátu nejsou nekonečné. Obsahuje osm položek a chybí tu např. uživatelské režimy C. Chválím jeho dostatečně (ale ne přehnaně) tuhý chod a dobrou aretaci jednotlivých poloh. Následuje tlačítko na prohlížení vyfocených snímků. Nad gripem je ještě páčka na spuštění fotoaparátu, která má také dobrou tuhost, ani moc, ani málo. Jako poslední je tu tlačítko spouště. K tomu už mám trochu výhrady, neboť je velmi slabě rozlišeno namáčknutí a domáčknutí. Poloha namáčknutí není přesně definovaná zaseknutím, ale jen neurčitým zvýšením odporu a stačí tento odpor tlačítka trochu více překonat a už je aktivováno domáčknutí. Na druhou stranu mohu říci, že si lze poměrně rychle zvyknout na nutnost trochu citlivějšího zacházení.

Jak již bylo řečeno, na fotoaparátu se šetřilo, kde se dalo a zadní část je toho důkazem. Malé množství tlačítek je způsobeno i tím, že se jedná o přerostlý NEX se stejnou strukturou tlačítek i menu nabídek. Co ale nepotěší, je LCD displej. Má sice pěknou 3,0" úhlopříčku, ale další vlastnosti už moc jásotu nevytvoří. Jde o širokoúhlý displej, který dokáže při focení 3:2 do černého sloupce na pravé straně šikovně vrazit některé menu nabídky a vysvětlivky tlačítek, pro samotnou fotografii ale zbývá méně místa. Rozlišení 230.400 bodů (320×240 pixelů) považuji v roce 2013/2014 na fotoaparátu za necelých 10 tisíc za špatný vtip.

Obraz není z nejostřejších, nicméně pro prohlížení fotografií to stačí, dokonce nebýt zubatějších ikonek, tipoval bych mu spíše rozlišení 460 tisíc bodů jako u Sony SLT-A58. Horší je to při komponování, kdy živý náhled docela šumí (přitom výsledný snímek je v pořádku), což je podobná situace jako u SLT-A58. Displej je pevný, není tedy polohovatelný. Pozorovací úhly seshora a ze stran nejsou špatné, dochází ke střednímu poklesu kontrastu, ale rozhodně je to použitelné. Zespoda se ale setkáte s dnes už netypickou inverzí barev a při snímání nad hlavou je použít modelu a3000 hodně problematické.

U elektronického hledáčku lze pochválit to, že tu vůbec je. Tento prvek u mnoha CSC fotoaparátů chybí, zejména kvůli rozměrům. Zde se Sony s rozměry netrápilo, a tak je hledáček vítaným doplňkem. Jak již bylo řečeno, o přepínání mezi EVF a LCD displejem se musíte starat sami. Kdo by čekal solidní hledáček, bude zklamán. Jde o 0,2" displej s rozlišením 201.600 bodů, tedy stejná mizérie jako u většiny hledáčkových ultrazoomů. Zvětšení 0,7× je menší než u zrcadlovek nebo jiných APS-C CSC fotoaparátů nejlevnější kategorie (typicky 0,75 až 0,8×, u EVF dokonce okolo 1,05 až 1,1×), ale používá se o něco lépe než u již zmíněných ultrazoomů. Nechybí dioptrická korekce.

Červené tlačítko spouští natáčení videosekvencí, prodleva zahájení natáčení se pohybuje okolo 1,1 až 1,4 sekundy. Prodleva je tu i při konci natáčení, a to zhruba 0,3 sekundy po zmáčknutí (což je zajímavé, protože většina výrobců naopak ukončuje video ještě před zmáčknutím - neuloží posledních pár desetin sekundy). Nad čtyřsměrným ovladačem najdete tlačítko, které ve většině režimů funguje jako MENU (vstup do hlavního menu), případně jako tlačítko "zpět". Jeho aktuální funkci ukazuje ikonka na LCD displeji.

Následuje čtyřsměrný ovladač, kdy se směrem nahoru nastavuje zobrazení displeje, vpravo je ISO citlivost, dole korekce expozice a vlevo pak samospoušť, bracketing a sekvenční snímání. Pravé tlačítko (ISO) lze využívat jako quick menu pokud to v menu povolíte a více než vřele vám doporučuji to udělat. Do tohoto menu si můžete dát šest položek a podstatně rychleji tak nastavovat potřebné parametry jako vyvážení bílé, manuální ostření, RAW nebo jiné dle vlastního uvážení. Menu si totiž můžete sami sestavit. Pokud to totiž neuděláte, prakticky jakékoli nastavení budete muset lovit v komplikovaném menu.

Prostřední tlačítko slouží jako potvrzovací ve všech menu nabídkách. Má také velmi zajímavou funkci zvětšování náhledu vyfoceného snímku. Při zobrazení vyfoceného snímku můžete stisknout toto tlačítko a fotoaparát automaticky přejde do režimu prohlížení fotografií a snímek zobrazí ve zvětšeném náhledu. Téměř okamžitě tak můžete posoudit, zda se fotografie povedla nebo nikoli. Poslední tlačítko je programovací a doplňuje tak quick menu, které si můžete vyvést na tlačítko ISO a mít tak sedm předprogramovaných funkcí (6+1).

Na pravé straně je jen ouško na provlečení popruhu. Na snímku vidíte maximální vysunutí setového objektivu.

Levá strana je už více bohatá. Na těle vidíte tlačítko na odklopení blesku. Dále je tu velká krytka, pod kterou se skrývají nejrůznější konektory a slot pro paměťovou kartu.

Pod obrovskou krytkou ale překvapivě skoro vůbec nic není. Je tu slot pro paměťové karty Memory Stick PRO Duo nebo SD, SDHC a SDXC, dále tu najdete konektor pro USB kabel, přes který se nabíjí i akumulátor. Opět jsme u šetření, takže zapomeňte na dnes už typický HDMI port.

Vespod vidíte krytku pro akumulátor a kovový závit pro stativ.

Pod spodní krytkou je místo pro Li-Ion akumulátor NP-FW50.

Sony a3000 je tedy funkčně oholený téměř na minimum (např. tu nenajdete snímání jen do RAWu, k dispozici je pouze JPEG nebo RAW+JPEG), nicméně to neznamená, že musí fotit špatně. Na to se podíváme v dalších kapitolách.